Očima (ne)nováčka...

V tomto článku vám přinášíme jakési zamyšlení někoho, kdo po několika letech stanul opět „na začátku“ hradního života. Pohled na to, na co pamatují ti nejmladší, ale ti starší už to mohou mít v mlze nebo to za nich bylo třeba jiné.

Být na hradě nováčkem jsme zažili všichni. Je tu mnoho míst k prozkoumání, a také si tu musíme najít své místo, pokud tu chceme nějaký ten čas setrvat. Což pro někoho může být snadné jako facka a pro někoho až příliš obtížné, někdo to nakonec ale přeci zvládne a ti, kteří ne, ti se ztratí v propadlišti hradních dějin ještě dřív, než zde vůbec začali psát svou kouzelnickou kapitolu.

Ti z nás, kterým se podařilo objevit hradní kouzlo, mnohdy našli i něco víc, než proč se registrovali. Někdo přátele, někdo partnery a jiní tu získali krásné vzpomínky na celý život. Jsou i tací, kteří našli všechno dohromady. Nemluvě o tom, že hodně lidí zde odhalilo svůj talent a díky hradu ho mohli zdokonalovat. Hrad za to samozřejmě něco chce na oplátku: náš čas, naši kreativitu a nápady. S lidmi se mění i hrad. Přicházejí a odcházejí. Někdo se vrátí, jiní odejdou napořád, ale ti, co tu nějakou dobu setrvali, už nikdy nebudou takoví, jako když sem přišli.

A s touto „migrací“ obyvatel se nabízí otázka: „Kdo je v současné době „nováček“ na našem hradě?“ Když přihlédneme k reinkarnacím a také potomkům „dospělých“ obyvatel hradu, málokterý nováček je opravdu nováček, který se na hradě nevyzná.

Jsem příkladem toho (ne)nováčka, který má za ta léta Hogwarts prolezlé křížem krážem, a ze své pozice potomka bych si měla hrát na jakéhosi svého potomka, což chvíli jde, ale po chvilce vám to začne připadat zvláštní a prostě přepnete do módu: „Jsem to já, stejně to všichni víte.“ Ale přeci jen jednu věc mi tento systém dovolil, vrátit se – alespoň na nějaký ten čas, než mi zase začne chybět fialový hábit – do své domovské koleje. Což je úžasná příležitost být zase součástí stáda... ehm, hejna, které jsem před časem opustila, abych se stala jednotlivcem.

To, že nejsem žádný nováček, ačkoliv rok mé nynější registrace říká něco jiného, mi dovolilo podívat se na život nováčků z perspektivy starousedlíka, který už dávno zapomněl, jaké to je být nováčkem. Co nováček může a nemůže…?

Chci být opět studentem v koleji… opravdu to chceš?! Aneb zvažování pro a proti.
První, co musíte k „vytvoření“ potomka udělat, je rozloučit se se svým starým já a přijmout nové. A myslím, že ti, co toto podstoupili, mi dají za pravdu, když řeknu, že to není až tak jednoduché. Sice své staré já „jenom zmrazíme“ a můžeme se kdykoliv vrátit, ale se svou starou postavou mrazíme především svůj dosavadní hradní, ve většině případů, několikaletý život a stáváme se novou postavou se starými vzpomínkami. A alespoň pro mě to nebylo vůbec jednoduché, mrazila jsem Lilien, 14 let své hradní existence,… *pošle do ledu hřejivý pozdrav*

*

Registrace – Jméno, jaké jméno… U Merlina, ESEJ, musím psát eseje! *první omdlení*
Rozhodnutí jste, registrace otevřena, pan ředitel informován o vašich úmyslech. Ale co jméno? Jaké si zvolit? Osobně jsem zvolení nového jména musela dát hodně prostoru, muselo mi sednout a nahradit „Lilien“ bylo dost těžké. Ale nakonec jsem ho objevila, další krok... esej. Abych pravdu řekla, nejdřív mi vůbec nedošlo, že budu muset psát esej, tudíž jsem registraci musela o pár dní odložit, než něco sesmolím. Naštěstí to málo stačilo. Čekám na přijetí Ashley a žádám o zmražení Lilien, pořád je cesty zpět.

*

Mimo hrad. Pár hodin? Brnkačka v parku.
Jako správný nováček i já zavítala mezi nováčky do našeho parku před hradem. Bylo tam pár nováčků a také pár tváří z hradu. Ano, několik z nich si všimlo mého příjmení, tudíž není co tajit, ano jsem to já… jsem dcera Watfarových. Ehm, cože, dcera? Tahle hra mi půjde asi jen chvilku, no nevadí. Po několika hodinách vyhlížení se konečně objevil... on, srdcí nováčků šampion, pan ředitel, který přišel se svazkem klíčů k bráně parku a vpustil nás do hradu. Ashley je na hradě, Lilien v Mrazákolandu. Už není cesty zpět. Mimochodem, nováčkovská barva či lososová nebo béžová... to je fuk, ale je hrozná! V podstatě přehlížíte sami sebe v jednom kuse.

*

Majetná majitelka nemovitosti x nemajetný mrňous na podlaze ve Velké síni/parku.
Je to velký skok, člověk si léta něco buduje a když si vytvoří potomka, najednou o všechno přijde. Ano, je to cena za možnost vrátit se do studentského hábitu, do koleje. Kdo je ochotný tuto cenu zaplatit, dostane pomyslnou vstupenku na začátek.

*

Kudy kam?
První, co každého nováčka praští do očí, tedy krom pohledů obyvatel hradu, jsou ukazatele cesty do pro něj nejdůležitějších částí hradu: Síň nováčků – dotazy, Nápověda/FAQ a Velká síň.

*

OMG! Žádné sovy! Z 80 na 0 za jednu registraci…
To, že nebudete mít nic, s tím tak nějak počítáte, ale ve chvíli, kdy narazíte na prázdný sovinec, dojde vám, že vašich cca 80 sovích kousků je také pryč. Do té doby jste si to prostě nepřipouštěli. To ticho, ani jedno zahoukání... to je skoro jako by vám projel srdcem nůž. Okamžitě běžíte, jako chudý studentík, co si zrovna koupil pár kousků nové, ano, nové uniformy, vy přece nebudete v otrhané, fujky… běžíte za „otcem“, nebo mám říci manželem? Ano, je to trochu matoucí… inu běžíte za ním, že nutně potřebujete sovu, ať s tím hodlá něco udělat. No nakonec udělal, kulíšek Safírek v sovinci = Ashley byla zachráněna! Pak ještě patronka Abigail přidala kulíška Blue a modrá kamarádka Kassandra sovičku LEW… 3 nejsou 80, ale zatím to stačí, snad.

*

Co neví nováček, ale mazák ano…
Smetáček, lupa, zrcadlo – nutné předměty pro fungování na hradě. Rychle koupit, než se to vykoupí a bude toho nedostatek!

*

Nezařazení nesmí do kolejky, žádná změna oproti fialovému hábitu, anebo ano?!
To, že vám po zfialovění bylo zakázáno navštěvovat kolejní místnost, na to jste si po mnoha a mnoha modřinách a boulích zvykli, tudíž vás nepřekvapí, když vás do kolejky před zařazením nepustí. Naopak jste v úžasu, když se to po zařazení konečně povede, už zase nejste pro klepadlo hloupí!

*

Nemám postavu, žádný problém… mám postavu... ehm, JÁ CHCI SVÉ OBLEČENÍ! *několikrát omdlela*
Když přijdete na hrad a koupíte si uniformu, říkáte si, že je to cool, ale jak dlouho? Ona se ta uniforma brzy okouká, tak jako všechny outfity, a kde vzít na nové?! Tak se pustíte do pár soutěží, běžíte za rodinnými příslušníky, váš „otec“, kdysi mamonář, začíná litovat, že dovolil pořízení potomka. 
Něco vyžebráte od „strýčků“ a „tetiček“, ale to opravdu nestačí. Ne, když jste zvyklí se každou chvíli nějak převlékat.

*

Super, mám matčin barák!
Když jsem říkala, že nic nemáte, tak to nebyla tak úplně pravda. Poté, co vás pan ředitel propojí s „matkou“ či „otcem“, můžete získávat každý měsíc kapesné z „jejího/jeho“ účtu. Ovšem ve chvíli, kdy má vaše zmražená postava peníze spíše v majetku, tedy v oblečení, toho holt moc nedostanete. Jednou z největších výhod potomka může být to, že má klíče k sídlu svého „rodiče“, pokud nějaké vlastnil.

(U Modré lilie: Všichni jste vítání, jen mi stačí napsat a já otevřu.)

*

Milujete ty, co vám něco pošlou…
…a je zrovna jedno, zda je to sova, zlato, oblečení, pár fazolek nebo dýňové bomby… (Ještě jednou, díky všem!). Ve chvíli, kdy nic nemáte, jste vlastně nadšení úplně ze všeho, včetně pocitu, že někomu stojíte za to, aby vám něco daroval.

*

Klobouk na hlavu!
V jistou chvíli se objeví upozornění, že by si nováček měl nasadit klobouk na hlavu. A tak to ve vhodnou chvíli uděláte i vy, jakožto potomek, který zažívá jakési déjà vu. Až dojde k posledním dvěma otázkám: „Do které koleje chceš být zařazen a do které zařazen být nechceš?“ A i předem rozhodnutý člověk mnohdy váhá. Chci domů? Nebo chci zkusit něco nového? Inu víte, co jsem si vybrala já a Moudrý klobouk mě vyslyšel, ale zajisté jsou tu tací, kteří třebas reinkarnovaní a ne potomci, zvolili cestu novou a nebo jim ji zvolil sám klobouk. Co si ale budeme povídat, Watfarová-Meissedová v zeleném hábitu? Nebo v červeném či žlutém? No kdo ví, co by to způsobilo… nechám to na vaší fantazii.

 

*

Nic neumíte, nic neznáte, nic nemáte… a ještě jste hned chytili plešatou nemoc. 
K tomu snad ani není třeba nic dodávat. Všechny statistiky prázdné, truhly prázdné, a v hlavě i na hlavě vlastně taky prázdno… minimálně podle studijních výsledků, bodového skóre a pohledu do zrcadla.

*

Magíci, další místo, kde nic nenajdete…
Určitě mi dáte za pravdu, že magíci jsou běh na dlouhou trať, a vy jste zase na jejím začátku.

*

Souboják, až budeš větší… Sklepení? Maximálně za trest.
Další místa, na které najednou nemůžete kvůli omezení věku je Soubojový klub a sklepení s příšerami. Někdo by to nemusel brát jako nedostatek, jiný by to však trvdě nesl.

***

Když přežijete pár dní pospávání různě po hradě, protože klíče od domu své matky ještě nemáte, ta byrokracie holt chvíli trvá,… když tedy přežijete, společně s ostatními nováčky se dočkáte zařazování. Pan ředitel vás konečně oficiálně přivítá, Moudrý klobouk zapěje svou píseň, letos trochu... děsivou a pak to přijde. Klobouk prozradí, kam se vás rozhodl poslat…




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Ashley Watfar
Vydáno: 2/2023

Komentáře
Nic, moc děkuju :D Jsem moc ráda, že tě článek bavil, to vždy potěší :D A jako úplně tě chápu, že si to nedokážeš představit, já už malou představu mám, ale abych pravdu řekla, po Lilien se mi prostě pořád stýská... :D Je to těžké odloučení... :) Popravdě si myslím, že je to jeden z důvodů, proč dospěláci tolik nevyužívají potomka... přijdou o jméno (pokud se nepojmenují stejně), o majetek i všechny statistiky... a co si budeme povídat, je to velká cena... a to nebudu mluvit o duševní ujmě... :D
Ashley | 27. 03. 2023
Tenhle článek je dokonalý! Přečetla jsem si ho teď podruhé, když jsem se konečně dokopala k napsání komentáře a fakt mě baví! Osobně si takový začátek nedovedu představit a to je nejspíš ten důvod, že setrvávám v r.s. :D A kdyby mě třeba někdy začala lákat fialová, tak si vzpomenu na tenhle text, abych se probudila, že něco budovat od začátku jako student bych asi nerada. :D Ale nikdy neříkej nikdy, že... :))
Nicolette | 27. 03. 2023
Mad, moc děkuju, já jsem také moc ráda zpět. :D Ayuš, jsem moc ráda, že tě ten článek bavil, a že někdo to moje škrábání na papír považuje za čtivé i vtipné. Je to pro mě čest. :D Aimée, jo rozumím ti. Já vždycky péčka v nováčkovské síni obdivovala, že si ty věci pamatují, nebo je třeba někde dohledají. Jak říkáš, já osobně jsme si po těch letech taky pamatovala hrozně málo... :D Jamie, otče... však co bys s těmi penězi dělal, potomek je určitě potřebuje víc! Předmět možná nestojí 6 galeonů (pokud nepodlehl inflaci a není několikrát přihlašovaný), ale viděl jsi ceny na Příčné ulici, nebo dokonce v Niti?! Vždyť za 6 galeonů mám max jedny šaty! Možná jen půlku, a já potřebuju oblečení! A sovy a tak. Eilonwy, jako na Ashley jsem si třeba už zvykla, ale pořád nejsem zvyklá na to, že už "nejsem" Lilien. Tou někde uvnitř budu asi napořád. A kdo ví, třeba se s ní zase jednou vrátím... :D Proto jsem ji nechtěla mazat, chci mít pocit, že se můžu zase vrátit a smazat bych ji ani nedokázala. :) Ale jsem ráda, že v některých věcech to máš stejně.:) Jo, to vykání a tykání je hrozně divné - někomu tykáš jinému vykáš, pak se to otočí, a teď se to zase otočilo, a to nemluvím o tom, když někdo zfialový a zase v tom udělá bordel. :D
Ashley | 05. 03. 2023
Eil, já bych ti normálně taky vykala dál, takže Vicky chápu! :D
Ayuš | 04. 03. 2023
Ayuš, věřím. Pamatuju, když tohle poprvé provedla Iva WildDragonová a vrátila se jako Shirley, myslím? Taky mi to vůbec nešlo. A s Vicky Charmant si pořád vykáme, protože nám to nejde zlomit :D
Eilonwy Ellesméry | 04. 03. 2023
Je to vtipné, ale třeba já si pořád u tebe nezvykla! :D Každopádně inflace docela zasáhla opakovaný zápis, který tě někdy i na těch 6 galeonů, jak zmiňoval p. James, vyjít může :D
Ayuš | 03. 03. 2023
Naštěstí hrad nezasáhla inflace, takže se zvýšila pouze cena seminářů o srpec. Ale jinak musím říct, že vzdát se jména, se kterým se tu člověk 10 let pohyboval, bylo opravdu těžké. Ale zvykla jsem si rychle. Asi mi prospěla i ta delší proluka. Díky za zamyšlení, s mnoha věcmi jsem se ztotožnila.
Eilonwy Ellesméry | 02. 03. 2023
S dětmi člověk vidí, jak ten čas letí. Za nás stála například přihláška do jednoho předmětu pouhý galeon. Dnes, když srovnám, co starostlivý rodič pošle dceři na studia a její rozvrh, musí vyjít jeden předmět snad na 6 galeonů! Hrůza!
James W. | 02. 03. 2023
Je pravda, že člověk úplně zapomene, co kde jak najde. Vzpomínám si, jak jsem jako péčko panikařila, když jsem si nemohla vybavit, kde se objeví Moudrý klobouk či kde jsem si vytvářela postavu... a najednou jsem to měla nejmladším poradit. :D To jsem se tedy samozřejmě naučila, ale článek obsahuje spoustu dalších zajímavých postřehů, díky za ně!
Aimée | 01. 03. 2023
Tenhle článek mě velmi bavil! :D Miluju tvůj styl psaní, je velmi štivý a hlavně jsem se při čtení několikrát zasmála a tak by to mělo být. Díky za povedený a originální článek, Ash! :)
Ayuš | 28. 02. 2023
Vítej zpátky, jsem ráda, že jsi v modrém, Ash! <3
Mady, muhehe | 28. 02. 2023
1713169181