Vztahy na Hogu II: Manželé

Máme pro vás exkluzivní pokračování výzkumu ohledně kouzelnických jmen – tentokrát se zaměříme na druhou skupinu spřízněnosti, na manžele! Kolik si jich hradní historie pamatuje? Jaká tajemství taková kouzelnické svatba skrývá a jaké nástrahy novomanžele čekají? Neváhejte a čtěte, neb jde o velmi zajímavou, byť jen málokým prozkoumanou etapu kouzelnického života!

Zapátrala jsem v paměti a archivech, vyzpovídala také hradní zdi a z mého pídění vzešly tyto nyní právoplatné manželské páry:

  • Matthew Whitecrow a Monny Whitecrow (roz. von Schatz)

  • Oliver McCollin a Oresta McCollin Vianueva (roz. Vianueva)

  • James Watfar a Lilien Emity Watfar (roz. Meissed)

  • Larim Elat a Eillen McFir Elat (roz. McFir)

Byla jsem zvědavá, v hlavě se mi honila spousta otázek ohledně záležitostí, které jsem neměla zatím tu možnost zažít zde na vlastní kůži. A protože platí přísloví: “Líná sova, holé neštěstí”, sepsala jsem své neodbytné myšlenky a rozeslala své opeřence ťukat na okna rodinných domků s prosbou o rozhovor. Co všechno jsem se dozvěděla, máte jedinečnou možnost číst na následujících řádcích!

**

Jako první bych vám představila nejstarší pár na hradě, tvoří ho zářné hogwartské osobnosti Monny a Matthew Whitecrow. Ptala jsem se vždy na havraspársky symbolických sedm otázek, a dovolila si přidat ještě jednu bonusovou, z oblasti již manželského života. Nechme však už následující řádky madam Monny a nechte se vtáhnout do jejího vyprávění!

Monny WhitecrowMatthew Whitecrow

*

Corvinus Declaratio: Dobrý den, madam Monny, moc ráda Vás vidím. Velmi si vážím toho, že jste si na mě udělala čas. *usměje se na madam i hrnek čokolády, který před ní postaví* Chutná Vám? Mohu být zvědavá a rovnou se ptát? Děkuji! Tak tedy, jak jste se s panem Mattem poznali? Máte nějaké vzpomínky na první rande?

Monny Whitecrow: S Mattem jsme se poznali v Zapovězeném lese. Jako lesnice jsem byla obchůzce a zvuk loutny a smích. Šla jsem se podívat a hle. U jezírka na kameni seděl s faunem Robertem okouzlující kouzelník. Snažil se naučit pár tónů na svou píšťalku a Robert mu dával nějaké tipy. Vyšla jsem za nimi a chtěla mu říct, že od něj to na holky platit nebude. Že fauni mají vlastní fígle a aby se nakonec nestalo, že ho nabalí on. Ale když se otočil a usmál se na mě, byla jsem naprosto ztracená. Pak jsme se procházeli po lese spolu, pomohl mi kontrolovat krmelce a užili jsme si spoustu legrace.

*

Corvinus Declaratio: *uchváceně poslouchá toto lesní dobrodružství* Wow, tak takhle bych si představovala romantiku! Kdy Vás tak napadlo, že byste se chtěli vzít? Požádal Vás pan Matt o ruku nečekaně nebo jste k tomu dospěli nějak společně?

Monny Whitecrow: O ruku jsem vlastně požádala já jeho a těžko říct, jestli to bylo pro něj nečekané. Nejsem zrovna vzor trpělivosti a často dřív mluvím, než myslím. *směje se*

*

Corvinus Declaratio: *překvapením vykulí oči* Vážně? To je skvělé! Kdy a kde se to stalo?

Monny Whitecrow: Bylo 5. ledna 2014 a zrovna jsme byli na zimní dovolené. Navštívili jsme představení místního magického ledového cirkusu. Prostě momentální nápad, a tak jsme do toho šli. Přijel do manéže na ledním medvědovi, já na lední medvědici a prstýnky nám neslo na modrožlutém polštářku velmi roztomiloučké lední medvídě. Měla jsem na sobě modré šaty se stříbrnou vlečkou a Matt měl černožlutý oblek s malými vyšitými jezevci. Byl na něj kouzelný pohled! *s úsměvem vzpomíná*

*

Corvinus Declaratio: *párkrát mrkne nad gradací, kterou vyprávění nabírá a představuje si to nádherné ošacení*

Monny Whitecrow: Oddával nás místní principál a za svědky jsme měli dva klauny. To jsme prostě celí my. *se smíchem pokrčí rameny*

*

Corvinus Declaratio: Pozvaní hosté se tedy na vaší svatbě také nevyskytovali, když to bylo takové spontánní, že?

Monny Whitecrow: Ano ano, bylo to celkem komorní. Nebyl čas nikoho svolávat, žádné příbuzné ani přátele… Zkrátka jsme to udělali tady a teď. Pro rodinu a přátele jsme potom udělali oslavu v Lese a to jsme si báječně užili.

*

Corvinus Declaratio: Jak vypadal tedy vlastní cirkusově-svatební obřad? *přemýšlí stále nad těmi medvědy* Vzpomínáte ráda na nějaký konkrétní neobyčejný moment?

Monny Whitecrow: Někdo by řekl, že vlastní obřad byl rychloakce. Nám to ale tak vyhovuje, ani jeden se nevyžíváme v nějakém sáhodlouhém plánování a přípravách. Po představení vyklidili manéž a my jsme se jen tak tak stačili seznámit s medvědy. Převlékli jsme se a vydali se vstříc manželskému slibu.

Do obřadní manéže jsme vjeli společně, každý na svém medvědovi, kolem nás prolétávaly akrobatky na stuhách a principál hrál na ledový xylofon Smetanovu Vltavu. Když nás medvědi dopravili do poloviny šapitó, Matt nám vykouzlil brusle a využil toho, že oba milujeme krasobruslení. Zatímco principál hrál, my jsme vířili po ledové ploše a užívali si všechny zvedačky, otočky a jiné.

Když hudba dozněla, postavili jsme se před oddávajícího a pronesli svoje sliby. Ty vám tu prozrazovat nebudu, protože bych se musela červenat a po pravdě řečeno to mimo tu atmosféru nebude mít správný efekt. *omluvně se usměje*

*

Corvinus Declaratio: To je jasné, chápu! *snaží se nasadit chápající výraz, ale zvědavost jí kouká z očí* Děkuji moc za sdílení tohoto nevídaného svatebního obřadu! Na závěr by mne ještě zajímalo, jaký je život po svatbě? Má manželství nějaké výhody a nevýhody?

Monny Whitecrow: Nedlouho po svatbě se nám narodila Mamonka a nějakou dobu po ní ještě Kassandra. Jsou to báječné dívky a dělají nám samou radost. No a jak se žije v manželství? Tak to víte, že se nám nežije špatně. Máme mezi sebou pevný vztah založený na stejných hodnotách a vášni. Nedávno jsme oslavili výročí, a pokud si bude i nadále uklízet ponožky a vyhazovat prázdné ruličky od toaletního papíru, tak se budeme milovat napořád.

*

Corvinus Declaratio: Děkuji ještě jednou za milé posezení, madam, a pozdravujte doma! *loučí se*

Monny von Schatz a Matthew Whitecrow

(Monny Whitecrow a Matthew Whitecrow)

**

Druhé manželství bylo uzavřeno mezi Orestou Vianuevou a Oliverem McCollinem a jistě jsou mezi vámi tací, kteří měli tu neobyčejnou příležitost se jejich svatby zúčastnit, jelikož se konala zde, na plácku za hradem! Musela to být opravdu neobyčejná událost! Pokud jste bohužel zrovna nemohli, můžete si pročíst, jak na svůj den vzpomíná madam Oresta, naše obětavá hradní zdravotnice.

Oresta McCollin VianuevaOliver McCollin

*

Corvinus Declaratio: Dobrý večer, děkuji, že jste přijala mé pozvání, madam. Dáte si něco k pití? *zve na skleničku* Ať se nám to lehce povídá. *poděkuje Rosmertě*
Má první otázka je, jak to všechno začalo, jak jste se s panem Oliverem poznali? Máte nějaké vzpomínky na první rande?

Oresta McCollin Vianueva: To je už hrozně dávno. V reálu se známe již nějakých 17–18 let. Naše alterega se tudíž znají déle a potkaly na školních pozemcích, kde se procházíte, lidi kolem, ale jen na jednu osobu narážíte pořád. Nebo si i z dálky oči všimnou, že je tam něco povědomého. Načež jednou sedíte v rohu místnosti, tiše pozorujete okolí a najednou na vás ona osoba začne mluvit. Sama o sobě, když jiní nechtěli. Začnete se spolu bavit, slovo dá slovo, očko hodí očkem a najednou jsou z vás kamarádi. Na rande samotné, si popravdě, nevzpomínám, protože se špatně oddělují kamarádské dny, kdy jsme je trávili spolu a rande dny. Přeci jen, v mladém studentském věku to klidně mohlo být oboje současně. A jak to tak bývá… z kamarádů se může stát láska jak hrom.

*

Corvinus Declaratio: Tedy rozkvetlé přátelství? Pěkné! Kdy vás tak napadlo, že byste se chtěli vzít? Požádal Vás pan Oliver o ruku nečekaně nebo jste k tomu dospěli nějak společně?

Oresta McCollin Vianueva: Tak nějak asi společně? Víte… můj drahý byl na hradě hodně žádaný muž. Už tehdy bylo na hradě pánů málo, a tak nejedna studentka se ho pokusila získat. Ať ještě jako statného lva nebo profesora. Některé měly dokonce tu drzost, že mému muži nadbíhaly v domácích úkolech. Když to jedna už hodně přepískla, řešili jsme, jak tomu předejít, protože když z 20 palcového úkolu je samotný úkol na tři palce a zbytek… cenzurované věci, je to už moc.

Šli jsme společně za Nimem, jestli by byl proti tomu, kdybychom se vzali, samozřejmě a čistě jen z čisté a hluboké lásky k sobě! A zda-li by nám poskytl tu čest a oddal nás.

*

Corvinus Declaratio: Kdy a kde tedy byla svatba?

Oresta McCollin Vianueva: Svatba proběhla na plácku za hradem, 17. 12. před pěti lety. *usměje se* Oba máme raději chladnější měsíce, takže to vyšlo hezky, že nebylo přímo teplo, ale ani hrozný mráz.

*

Corvinus Declaratio: Svérázný výběr data, neobvyklé! *podivuje se* Kdo vás nakonec oddával a koho jste si vybrali za svědky?

Oresta McCollin Vianueva: Jak jsem zmínila výše, zeptali jsme se našeho ředitele, jestli by nám poskytl tu čest jako oddávající a souhlasil. Dal si tu práci a plácek za hradem krásně vyzdobil. Dokonce opravdu hrála i hudba. Mojí svědkyní byla Kim Sarah Reevesová. A k oltáři mě vedl Matthew Whitecrow, který již měl za sebou taktéž jednu hradní svatbu. Svědkyně mého drahého byla naše kolegyně, Lilien Emity Meissed, nyní Watfar.

*

Corvinus Declaratio: Vida vida! *pozdvihne pobaveně obočí nad svědky, jako by jí ta jména něco říkala* A pozvali jste mnoho hostí, všechny hradní obyvatele velkým oznámením na celohradní vývěsce? Nebo jste to chtěli mít spíše komorní?

Oresta McCollin Vianueva: Nene, nechtěli jsme, aby o tom vědělo moc lidí, takže jsme měli jen pár hostů, našich nejbližších, ale stejně se to později rozneslo hradem. Některé studentky tam omdlévaly a jiní se běželi podívat, co se to vlastně na plácku děje.

*

Corvinus Declaratio: Rozumím, rozumím… *moudře a důležitě pokyvuje* Mohla byste tedy prosím pro nás ostatní popsat, jak tedy taková kouzelnická svatba vypadá? Jsou nějaké typické kouzelnické zvyky, které ke svatbě patří?

Oresta McCollin Vianueva: Popravdě… tím, že jsme většinu času žili u mudlů, chtěli jsme si spíše vyzkoušet tradiční mudlovské zábavy. Oslavy nikterak veliké, abychom neměli půlku studentstva na ošetřovně z toho šoku a druhá půlka na nás nekoukala jak na zvěřinec v ohrádce. Jen to vstupné by tam chybělo…

*

Corvinus Declaratio: *žasne nad praktickým uvažováním hradní zdravotnice* Ach tak! Vybavíte si nějaký silný moment? Stalo se něco neobyčejného?

Oresta McCollin Vianueva: Neobyčejné bylo vše. Popravdě mě nejvíce dojalo, kromě samotného obřadu a těch nejbližších, kteří tam s námi byli celou dobu, že na to Nim nakonec kývnul. Spíše jsem počítala s tím, že jen úřadově změníme jména a zbytek si vymyslete, ale kdepak. Pan ředitel překvapil a dal si záležet. Výzdoba plácku, hudba v pozadí, organizace posezení i jak to proběhne. Cucání slibů z palců, protože na ty se zapomnělo. *chechtá se* Líbilo se mi, jak se toho zhostil a moc. Bylo to nečekané, ale o to zajímavější.

*

Corvinus Declaratio: Děkuji moc za odpovědi, mám tu pro Vás poslední otázku. Jaký je život teď, po svatbě, jaké má manželství výhody a nevýhody?

Oresta McCollin Vianueva: Tak nějak spokojený. Nehádali jsme se předtím a nehádáme ani teď. Z druhého už většinou špatnou náladu dokážeme vycítit, a tak se držíme zpět, než to přejde. Občas se špatně pochopíme, ale později si vše vyříkáme. Jsme sví, máme se rádi stejně tak, jako dřív. Nikam ta láska a vztah mezi námi ani po takové době nezmizel.

Výhody? Tak jako každé jiné… společný majetek, kuchyně, pánvičky na jednoho či druhého… Prostoru si dopřáváme dosti. Výhoda je taková, že pokud máte s tím druhým už z dříve pořízený domeček, tak vám zůstanou a když se jeden či druhý naštve nebo nemá svůj den, jde do druhého.

Nevýhody? Na úřadech se podepisuju déle než dřív. A… nu… pokud si někdy někoho myslel, že jsme se brali pro peníze a majetek, tak to bohužel. Jsme stejně chudí a spořádaní, i po spojení majetku. Jen je to víc vidět. *směje se*

*

Madam Oresta dokonce prohrabala svoje archivy a našla jedno vydání Denního Věštce, které si zvláště pečlivě uchovala. Skrývá totiž článek o této veliké slávě, je to tam černé na bílém, dokonce i s fotografiemi! Madam mě nechala číslo ofotit, proto máte i vy nyní možnost si zde článek přečíst, doporučuji!

Oliver McCollin a Oresta Vianueva za studentských let

(Oliver McCollin a Oresta McCollin Vianueva za studentských let)

**

S rozhovorem U Tří košťat souhlasili dokonce oba manželé Watfarovi a dovolili nám nakouknout pod svoji manželskou pokličku. Ale abych už vás dále nenapínala, račte se ponořit do této nádherné partnerské hry, kterou spolu madam Lilien a pan James na téma mých otázek rozehráli.

*

Corvinus Declaratio: Dobrý podvečer, děkuji, že jste přijali mé pozvání na horkou čokoládu. Můžeme jít rovnou k věci? Začít se má vždy od začátku, nuže, jak jste se poznali? Máte nějaké vzpomínky na první rande?

Lilien Emity Watfar: Poznali jsme se kdysi dávno, ještě za času, kdy jsme oba studovali. Vídali jsme se v kolejní místnosti. Ze začátku letmo, James byl o rok výš než já. Paradoxem je, že ač byl součástí koleje, práci pro kolej až zas tolik nevyhledával. Ne, že by nedělal nic, sem tam svým umem zazářil, ale já ho do té práce... tvorby *změní slovo, když vidí, jak se manžel při každé zmínce o práci ošije* více zainteresovala. Noo a na společných projektech jsme se více a více poznávali, spřátelili a jak to dopadlo, to už asi všichni vědí... *zasměje se* První rande bylo doslova kouzelné, ve stínech hradu.

James Watfar: To víte, když naženete do jednoho hradu všechny krásné, nadějné a inteligentní lidi, které najdete, nutně se někteří dají dohromady. Tadyhle choť samozřejmě zářila mnohem víc, však to taky dotáhla na nejvyšší kolejní post. Dodnes nechápu, kde při tom všem ještě vzala čas a energii uhánět a okouzlovat spolužáky. Pokud jde o vzpomínky na první rande, ty mám samozřejmě, ehm, naprosto živé, vidím to jako dnes. Jak by vám ho tak přiblížil… no, musím říct, že bylo kouzelné! A to doslova. Probíhalo – a lepší místo jsme si ani nemohli přát – ve stínech hradu. Pamatuju si to, jako by to bylo včera.

Lilien Emity Meissed a James Watfar za svého studia v Havraspáru

(Lilien Emity Watfar a James Watfar za studentských let)

*

Corvinus Declaratio: *snaží si potají představit ono rande* Ach ano, nepochybně muselo být kouzelné! A že jsem tak smělá, kdy vás tak zhruba napadlo, že byste se chtěli vzít? Madam Lilien, požádal Vás pan James o ruku nečekaně nebo jste k tomu dospěli nějak společně?

Lilien Emity Watfar: Sem tam jsme o se o tom během vztahu bavili spíš výhledově, ale vždycky bylo v pořadí něco jiného – studium u mudlů, sestěhování, svatby Jamesových sester,... a pak jsme to začali řešit víc a víc... až jsme zjistili, že už vlastně není na co čekat. *směje se* Bylo to společné rozhodnutí, ačkoliv neříkám, že jsem nedávala jasné signály, že po sedmi letech vztahu už by mohlo být načase... *směje se* Ale samozřejmě poslední krok byl na něm. Bylo to během léta 2021.

James Watfar: To je celá ona. Jak něco není hned, začne být nervózní. Přitom kdyby vydržela nenaznačovat ještě pět šest let, byla by žádost překvapivá a romantická, tak jak to má být. Nicméně ano, i rozvážný a uvážlivý člověk jako já dojde jednou k závěru, že je lepší mít to už za sebou.

*

Corvinus Declaratio: *snaží se tvářit co nejprofesionálněji, ale cuká jí v koucích* Pro nás, co jsme nemohli být přítomni, kdy a kde byla svatba?

Lilien Emity Watfar: *vrhne na manžela jeden ze svých pohledů* Svatba byla 11. června 2022 a odehrála se v mé rodné domovině. U Jamesovy rodiny už měli dvě svatby za sebou, tak rádi přenechali privilegia nevěstině straně. *směje se* Ono co si budeme povídat, i taková kouzelnická svatba dá velmi zabrat.

James Watfar: *uhýbá pohledu a nenápadně si znamená zmíněné datum* Ano ano, přesně tak.

*

Corvinus Declaratio: *zapisuje si* Nu a kdo vás oddával a koho jste si vybrali za svědky?

Lilien Emity Watfar: Oddal nás jeden pán z ministerstva. *usměje se* Za svědky jsme si zvolili své sourozence. Já to měla jednoduché, mám jen jednoho. James musel volit mezi dvěma sestrami. A ano, jeho volba nakonec padla na starší sestru... prý právo starší – celý James. *směje se*

James Watfar: Musím upozornit, že mi bylo zakázáno pomýšlet na případné upotřebení druhého svědka, kdyby snad někdy, náhodou, čistě teoreticky, z naprosto nepředstavitelných příčin, byla nová příležitost. Já chtěl být spravedlivý, mám to v povaze.

*

Corvinus Declaratio: *pozdvihne mírně obočí, ale zdrží se komentáře* Dobře, dobře, přemýšlím teď nad svatebčany. Pozvali jste mnoho hostí nebo jste to chtěli mít spíše komorní?

Lilien Emity Watfar: James si dokonce přál korespondenční svatbu, ale ta mu neprošla. Svatba nakonec nebyla z nejmenších, ale co jsem tam slyšela, tak jsou ještě mnohem větší. Možná jsme trochu doplatili na to, že jsme se svatbou otáleli a mezitím už do našich rodin a mezi naše přátele přibyli malí kouzelníci a čarodějky. Ale možná je to tak dobře, bylo kouzelné vidět všechny ty načinčané prcky.

James Watfar: Ano, příležitost najíst a napít se zadarmo nevynechal prakticky nikdo. Bylo by prý nezdvořilé na pozvánky výslovně uvést, že zveme jen ze slušnosti. Nerozumím tomu, mě osobně by pozvání na svatbu, které mohu s čistým svědomím a k radosti novomanželů odmítnout, přijde nanejvýš vhodné a pro obě strany příjemné.

*

Corvinus Declaratio: *rychle zaznamenává nenápadnou výzvu pro pozvané* Jak taková kouzelnická svatba probíhá? Popište to prosím pro nás nezadané… Jsou nějaké typické kouzelnické zvyky, které ke svatbě patří?Lilien Emity Watfar

Lilien Emity Watfar: Kouzelnická svatba. Inu ono vlastně záleží na fantazii (budoucích) novomanželů a jejich nejbližší rodiny. Naše svatba se odehrávala na krásné rozkvetlé zahradě. V případě deště byly k dispozici velké květy a jejich listy, aby vše zastřešily. Krásné lampiony a svíčky lemovaly taneční parket i stoly. Bylo to krásné, romantické a prostě kouzelné! Svatební hosté se podíleli na kouzelné atmosféře drobnými kouzly, některá byla žertovná, jiná milá a laskavá. Nechyběly čokoládové fontány, které měly úspěch hlavně u dětí a u Havraspáru... Sedmero obsadilo slavností bránu a přidávalo své krákání, když se rozezněl svatební pochod. *směje se při té vzpomínce*

James Watfar: Naštěstí žijeme v moderní době, kdy se od řady tradic a svatebních povinností upouští. Ještě můj prapradědeček musel kvůli oddavkám ulovit draka a ochočit mudlu – nebo naopak? Poměrně děsivou tradicí bylo i vyzískat povolení od zesnulých příbuzných, ne každý zůstal duchem a medií je dnes po málu.
I přesto jsme měli svatbu pestrou. Náklady připomínala svatbu skřetí, konzumací svatbu obří, spotřebou ležáku svatbu trpasličí, krásou nevěsty svatbu víl a následnou únavou veselku mozkomoří.

*

Corvinus Declaratio: *kulí oči při jmenování oněch bytostí* To zní opravdu přepestře. Vybavíte si nějaký konkrétní silný moment? Stalo se něco neobyčejného?

Lilien Emity Watfar: Ono celá svatba je jeden velký a silným moment. Den, který po roce plánování, shánění a nervování, uteče za pouhých 24 hodin rychleji, než den normální, ač také 24hodinový. Vzpomínám si, jak jsem byla šťastná, když jsem nalíčená, načesaná a nastrojená vycházela z rodného domu, držíc se svého otce, mezi svatebčany. Se všemi se vítala a přijímala komplimenty, jak mi to sluší. Když jsem stála po boku svému budoucímu muži a postupně siJames Watfar v hlavě odškrtávala položky z harmonogramu... *směje se* Každopádně moment, kdy si dva řeknou své ANO, je asi nejsilnějším z celé svatby. Když pak odchází jako manželé…

James Watfar: S nejsilnějším momentem musím souhlasit. Je přímo dechberoucí. Nebohý novomanžel stojí vedle své nejdražší v hlubokém pohnutí. Dopadá na něj váha věčnosti, do očí se vkrádá přízrak obraz nerozlučné budoucnosti, ve vzduchu jemně slyší chřestit okovy, nad cestou ven se jako horký vzduch tetelí poslední příležitost k útěku a kdesi venku se svoboda pomalu, ale jistě rozplývá v mlžný opar trhaný větrem na kusy…

*

Corvinus Declaratio: *uchváceně poslouchá poetická líčení a na chvíli se zasní* Ehm, pardon, kde jsme to byli? Ach ano, poslední otázka. Jaký je život po svatbě, jaké má manželství výhody a nevýhody?

Lilien Emity Watfar: Dost záleží na samotných manželích. Ale pro nás se nic zvláštního nezměnilo. Nejvíce asi to, že jsem se najednou nejmenovala Meissed, ale Watfar. To mě na chvíli stavělo do nejistých vod. *směje se*

James Watfar: Změna jména je asi nejcitelnější. Jen si to představte, vaše dívka se najednou po letech začne úplně jinak jmenovat! Taky na ni máte papír, takže když se vám například ztratí v davu, nejbližší nálezce ji vrátí na původní adresu snad ještě dřív, než se začnete koukat po nových. Obzvlášť prekérní je pak to, že skřeti u Gringottů manželství až nepříjemně silně ctí a bez problémů vydají právoplatné manželce klíče od trezoru.

Corvinus Declaratio: *dopíše s tetrálním gestem poslední tečku za trezorem a usměje se* Tak! Vše zaznamenáno. *dopije poslední doušek čokolády* Moc děkuji za váš čas, byl to velice inspirativní rozhovor. Přeji vám to dalších let jen samou spokojenost a pohodu ve vašem krásném vztahu! *rozloučí se*

*

Tak to byli manželé Watfarovi, musím říct, že jim to vedle sebe moc slušelo a krásně se doplňovali. Chtěla bych jim ještě jednou poděkovat za odpovědi, díky kterým je teď jednodušší si kouzelnické manželství představit.

Lilien Emity Watfar a James Watfar

(Lilien Emity Watfar a James Watfar)

**

Na závěr článku jsem si nechala madam Eillen McFir Elat, protože se svým způsobem trochu vymyká. Její manžel, Larim Elat, totiž není kouzelník, takže zde na hradě ho nepotkáte, ale můžete ho trochu blíže poznat skrz tento rozhovor ve Lví Tlapou. Madam Eillen nicméně po svatbě přijala jeho jméno a přidala si ho ke svému dosavadnímu, čímž získala moji pozornost v sérii článků, které se věnují kouzelnickým jménům a jejich významu z hlediska vztahů. Prozkoumejme tedy i to, jak může vypadat kouzelnická svatba v utajení!

*

Corvinus Declaratio: Pěkně zdravím, madam, jak se daří? Doufám, že jste naladěna na náš rozhovor a můžeme jít na to! První kvízová otázka zní: *šibalsky se usměje* Nene, nebojte,Eillen McFir Elat všechny odpovědi jsou správné! Tedy, pověděla byste nám prosím, jak jste se s panem Elatem poznali? Máte nějaké pěkné vzpomínky na první rande?

Eillen McFir Elat: Tehdy jsem vycestovala do mudlovského světa, abych načerpala inspiraci pro vedení čítárny. K seznámení došlo prostřednictvím knih. V našem případě to nebyla láska na první pohled, jak to bývá v těch romantických filmech, ale láska skrze knihy. Vlastně bych vám už ani nedokázala říct, kdy se to vzájemné půjčování si knih a povídání si o nich přehouplo v nějaké oficiální rande a vztah…

*

Corvinus Declaratio: Plíživý začátek, plíživé pokračování? Nebo kdy vás tak napadlo, že byste se chtěli vzít? Požádal Vás Váš druh o ruku nečekaně nebo jste k tomu dospěli nějak společně?

Eillen McFir Elat: To byste se spíše měla zeptat mého muže. Já ho do ničeho nenutila. Spíš jsme si z toho dělali legraci, kdy jsem mu pro pobavení napsala seznam toho, co budu a nebudu po svatbě dělat. Nedávno jsme jej našli a zjistili jsme, že vlastně půlku opravdu dodržuji a u té druhé tvrdím, že to psal někdo jiný. *směje se*

*

Corvinus Declaratio: To je zajímavý nápad! Jistě to tam připsal někdo jiný! Kdy k tomu tedy došlo a kde svatba nakonec byla?

Eillen McFir Elat: Vzhledem k tomu, že manžel je mudla, tak byla mudlovská. Ale nebojte se, propašovala jsem si tam i trošku toho kouzelného aspektu. Měla jsem dračí šperk a protože nejsem zrovna milovník vysokých podpatků, pojistila jsem si kouzlem, že si nezvrtnu kotník.

*

Corvinus Declaratio: *usměje se nad oním chytrým řešením* Je vidět, že se ve Vás magie nezapře! Vrtá mi hlavou, kdo oddává na takové mudlovsko-kouzelnické svatbě? A koho jste si vybrali za svědky?

Eillen McFir Elat: Vzhledem k tomu, že to byl mudlovský obřad, postaral se o to místní úředník. Manžel měl za svědka svého bratrance, mně šla velmi dobrá kamarádka, se kterou jsem se seznámila při práci v dračích koloniích. Byla ochotná kvůli mně i přerušit práci na výzkumu, který se blížil do svého finále. Ale myslím si, že zpoždění o týden není přeci nic tak hrozného.

*

Corvinus Declaratio: Pozvali jste mnoho hostí z mudlovského i kouzelnického světa?

Eillen McFir Elat: Manžel je introvertní a představa davu lidí ho děsí. Proto jsme se dohodli na malé svatbě jen v úzkém rodinném kruhu.

*

Corvinus Declaratio: Jak taková kouzelnická svatba v utajení probíhá? Máte nějaké tajné vychytávky, jak kouzla propašovat?

Eillen McFir Elat: Rodina manžela sice o kouzlení ví, ale necítí se dvakrát jistě kolem čarodějů, proto jsme se snažili na pohled mít vše nekouzelné. Ale hostina byla skrytě kouzelná a do kuchyně nikdo nechodil, protože tam se pomáhalo kouzly. Dokonce i pár draků se přidalo. Jeden udržoval žhavé uhlíky, nad kterými se grilovalo maso. A druhý, mladý dráček, svým ohněm opaloval krustu na crème brûlée.

*

Corvinus Declaratio: *oblízne se při pomyšlení na zmiňovanou dobrotu* Mňam, to muselo být opravdu vynikající. Když zavřete oči, vybavíte si nějaký silný moment? Stalo se něco nezapomenutelného?

Eillen McFir Elat: Pro mě byl celý den neobyčejný a neskonale kouzelný. Manžel mě však dokázal pobavit, když ráno vstal a oblékl si na sebe tričko s nápisem: „Nic po mně nechtějte. Nemuseli byste se dočkat.“ A protože skoro nikdo o termínu svatby netušil, bavili jsme se tím, když jsme všem rozesílali fotografii, na které jsme drželi hrníčky na kávu s nápisem: „Řekl jsem ano. Řekla jsem ano.“

*

Corvinus Declaratio: *směje se* To je skvělé oznámení! Nu a jaký je život po svatbě, má manželství nějaké výhody nebo nevýhody?

Eillen McFir Elat: Nepřijde mi, že by byl nějak extrémně odlišný. Co se nevýhod týká, možná by vám manžel řekl, že mu nedošlo, že teď všechny koupené knihy jsou společným jměním. A tak, pokud o ně nechce přijít, musí se prý chovat slušně. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Tak to máte jistě pana manžela velmi ukázněného, když jde o tak cenné spisy... Madam, děkuji Vám za rozhovor a budu se těšit někdy příště!

***

Vážení, to jsou manželské páry zde na našem hradě! Moc bych chtěla poděkovat všem, že se odvážili poodhrnout roušku tajemství ohledně svých lásek a pokusili se nám přiblížit každý svoji kouzelnickou veselku. Do dalších let bych vám přála každodenní malou radost a domácí pohodu, plné spíže i měšce a milé domácí skřítky. A kdo ví, třeba se někdo ze čtenářů nechá inspirovat a poklekne před svou milou s prstenem a kyticí…

Pokud se někdo takový najde, prosím zvěčněte to zde v komentářích! A pokud ne, tak taky! A nakonec, abych vás naladila na příští díl mé série, ještě prozradím, že se bude zabývat těmi, kdo zpravidla po svatbě přicházejí...




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Ginevra Eleanor Zauberinová
Vydáno: 2/2024

Komentáře
Obdivuju, jak poctivě jste se do toho pustila slečno, výborný článek a mám velkou radost, že jste jej sepsala. :) Smekám!
Arietty | 09. 06. 2024
Skvělý článek, Gin! Musím říct, že jsem se u každého manželského páru nesmírně bavila. A když jsem viděla rodiče, při odpovídání na tvé otázky, mohla jsem se potrhat smíchy... :D Hlavně je skvělé, jak k sobě naše hog páry pasují a jak se na hradě doplňují... :) Škoda, že si pánové nenašli čas na některé otázky odpovědět, ale jejich polovičky to bravurně zvládli i bez nich! Těším se na další pokračování tvého vztahového pátrání!
Ashley | 20. 05. 2024
1718712740