XXL Módní patrola: Jaro kolem nás aneb Co se děje na plácku za hradem?

Jaro o sobě dává čím dál tím víc vědět. Příroda se postupně mění a odkrývá se nám. Kouzlo jara doléhá jak na studenty, tak na profesory a jiné z obyvatel. Ti postupně obměňují šatníky nebo oprašují nesmrtelné oděvní kousky, aby mohli podpořit jarní atmosféru i svými modely a naladit se na tu správnou vlnu. Chcete-li také nasát alespoň kousek z té omamné jarní vůně, vydejte se nyní se mnou naším hradním zákoutím, kde společně objevíme nejen jarní outfity, ale i zjistíme, co momentálně dělají ostatní, když je venku tak hezky. Jste-li připraveni, následujte mě.

Na plácku za hradem vesele prozpěvují ptáčci, květiny do ovzduší vnášejí líbeznou vůni, slunce prostupuje svými paprsky koruny stromů a příjemně hřeje jak obyvatelstvo, tak i jejich mazlíčky. Obloha má blankytnou barvu a sem a tam se po ní prohánějí bílé mráčky. Větřík je mírný, tak akorát, aby příjemně ovanul tváře a načechral vlasy, ale neudělal z nich nerozčesatelný chuchvalec, jako tomu bývá u větrnějšího počasí. Hmyz spokojeně poletuje z květiny na květinu, aby nabral lahodný nektar, jenž se po čase promění v med uspokojující chuťové pohárky nejednoho živočicha. Lze si povšimnout studentů lebedících na dece, nebo sedících na lavičce s knížkou v jedné ruce a se záložkou v druhé. Najdou se i takoví, kteří se snaží chytit svého prvního motýla, nebo trhají květiny z nedalekého paloučku, aby je zanesly svým oblíbeným profesorům a třeba jim tím vykouzlili úsměv na tváři. Profesoři jsou mimochodem na plácku také, jsou zabraní do rozhovoru s kolegy, nebo vykonávají jinou aktivitu. Postupně procházíme mezi těmito jednotlivci a skupinkami obyvatel, u kterých se vždy na nezbytně dlouhou dobu pozdržíme, abychom mohli omrknout jejich model.

**

Aimée Leavittová

Aimée Leavittová

Jakmile se ocitneme na hradním pozemku, okamžitě naši pozornost upoutá vábivá melodie linoucí se z housliček, na které vydatně hraje Aimée. Tón střídá tón a s každým pohybem, vyvolaným za pomoci plynulého hraní, se šaty studentky zavlní jako oživlá večerní tůňka poté, co na její hladinu opakovaně dopadl kamínek předvádějící žabku. Když Aimée zrovna nehraje, dopřává si odpolední ledový čaj s citrónem poblíž květinových košů. Spokojeně ťupká v hnědých sandálkách s páskem kolem kotníku, upíjí ze šálku a konverzuje s ostatními studenty nebo jen tak odpočívá sledováním dění kolem sebe. Po odpočinku si „nenápadně“ překontroluje větvičkovou čelenku s červenými plody a jak je přesvědčená, že vše drží na svém místě, dá se znovu do hraní.

*

Ashley Watfar

Ashley Watfar

Pokračujeme dále v naší cestě vstříc okvětním záhonkům, které jsou nedaleko. Aimée již necháváme za svými zády, ale stále nás doprovází příjemná melodie. Po pár dalších krocích jsme u prvního záhonu. Rozhlížíme se po květech různého typu a barvy. Vůně jednotlivých rostlin se nyní slévá do vábivé a smysly konejšivé směsice. Na chvíli zavíráme oči a vnímáme pouze zvuky, sluneční paprsky hřející nás na tváři a tu uklidňující vůni. Otevíráme oči a spatříme mezi záhony jednu další květinu, která se jeví mnohem větší než ostatní a chvílemi se její květy otáčí ze strany na stranu. Možná nějaký nový magický druh. Jdeme se podívat blíže, zda nás nešálí zrak. Když vtom se najednou květy velmi rychle pohybují směrem nahoru a najednou od nás o pár metrů dále stojí Ashley. V tom nám dochází, že to je Ash celou dobu. V takřka nehybném dřepu sledovala poupata i plně rozkvetlé květy z co největší blízkosti a s její čelenkou se na chvíli sama stala květinou. Krásnou a bohatou, plnou barev a lístků. Kromě zajímavé čelenky předvádí i velmi hezký outfit, a ten plášť s chryzantémou musí být kouzelný, protože při každém kroku, co se Ash prochází mezi květy, je její plášť střídavě překrývá a zase odkrývá a je vždy na první pohled patrné, že některé z uvadajících květin jsou jako znovuzrozené a plné elánu. V údivu na tento jev koukáme, proč ale? Vždyť tady je vše magické…

*

Enselis Ismenia

Enselis Ismenia

Odvrátíme se od záhonů stranou a rovnou před námi se nacházejí stromy s převislou korunou. Je jich tu spousta. Vysoce vzrostlé i menší. Některé mají plnější korunu, některé mají řidší, ale všechny stromy jsou jedinečné. Jako by k nám promlouvaly. Větřík dá o sobě vědět a rozhýbe dlouhé větve s listy. Ty se před námi dají do „tanečního“ pohybu a párkrát nám vzdušně zamávají. Situace ihned využije Enselis, která se ke stromům přidává a začíná jejich pohyby napodobovat. Vrtí hlavou ze strany na stranu, v ladném pohybu, nic uspěchaného. Doslova splývá se stromy, pozoruhodné. Ještě se párkrát zavlní, a pak od stromů běží zpátky ke svým zmijozelským kamarádkám, které jejímu výkonu tleskají, a přitom se smějí od ucha k uchu, ani Enselis se nevydrží tvářit dlouho vážně a vesele se směje taky. Jsme svědky radostné a pohodové chvíle.

*

Eillen McFir Elat

Eillen McFir Elat

Někde v dálce je slyšet šplíchat vodu. Vydáváme se dále, abychom zjistili, co přesně je zdrojem tohoto zvuku. Prošli jsme menším lesíkem a nyní jsme na paloučku. Za námi je les a poblíž jen velká vrba. „Dobrý den, vážení!“ Do jednoho sebou trhneme a v zápalu touhy poznání toho, co to bylo, se zběsile rozhlížíme kolem sebe.  Div se vzájemně nepotlučeme rukama. „Haló, tady!“ ozve se přímo z vrby, která majestátně zahýbe svými mohutnými větvemi. „To jsem já, madam Eillen!“ Všichni s úlevou vydechneme, a pak se tváříme, jakože se nikdo strachy málem nepotento. Společně a zvučně madam pozdravíme. Vzhledem k netypickému výzoru se madam optáme, jak ji napadlo zvolit zrovna takovou podobu, načež se nám dostalo pozoruhodné odpovědi. „Snažím se pochopit naši milovanou Vrbu. A to jde jen tak, že se jí na čas stanu.“ Ačkoliv jsme nemohli vidět, jak se madam tváří, něco mi říkalo, že se u toho usmívala a my ostatní jsme se usmívali s ní. Vzájemně jsme se rozloučili a pokračovali za oním zvukem, připomínajícím šplouchání vody.

*

Winterlynn Critchflow

Winterlynn Critchflow

Vtom vzduchem kolem nás lehce proletí motýlek s tak úchvatně zbarvenými křídly, až na moment všichni oněmíme tou krásou. Upřeně sledujeme, jak se v křídlech odráží světlo z paprsků slunce a začíná kouzelná hra barev. Křídla se při každém pohybu lesknou a různě třpytí. Motýlek se od nás na chvíli vzdálí a vzápětí přisviští zpátky. To už vidíme, že je to mrzimorská Winterlynn, která na nás všechny nadšeně mává a užívá si plachtění vzduchem. Magie je všude kolem nás, stačí se jen dívat. Pomyslím si a dále sleduji motýlka, jak spokojeně poletuje v šatech z okvětních lístků a s květovou čelenkou zdobící černou hřívu částečně překrývající křídla. Ještě chvíli se kocháme, a pak se nám Winterlynn ztratí z obzoru. Je načase popojít.

*

Filius Orionis

Filius Orionis

Přicházíme k řadě laviček rozmístěných v pravidelné vzdálenosti, na nichž sedí z většiny lidé kromě jednoho koťátka, které si jednu z laviček přivlastnilo pouze pro sebe a svůj ctěný odpočinek. Potichu procházíme kolem koťátka, jenž si blaženě vrní, abychom jej nevzbudili. Kdo by chtěl mít na obličeji či jinde po těle nevítané ozdoby ve formě kočičích škrábanců…Míjíme další lavičky a středně velký otevřený altán, kde si šťastné pobrukuje pan Filius. Koukáme na něj, on na nás ne. Vůbec nás neregistruje, jen si stále otáčí v ruce nějakou lahvičku. Přešlapuje z místa na místo, a pak si na znak lehne na lavičku. Věneček z růžového kvítí se mu zavrtí na hlavě, ale nespadne. Nohy zvedne a opře si je o stěnu altánu. Pokračuje v pobrukování, pouze změnil melodii. V rukách stále třímá lahvičku s růžovou tekutinou. Obrací ji několikrát v rukou, až lze vidět, že je lahvička opatřená srdíčkovým uzávěrem. Máme jasno. Jarní mámení má mnoho podob. Nerušeně odkráčíme.

*

Nicolette Marique Leroy

Nicolette Marique Leroy

Stáčíme cestu a vydáváme se na okliku směrem zpátky k hradu. Míjíme truhlíky plné květů. Pár malých chatiček a studnu. Je vyprahlá, takže toto zdroj vodního zvuku není. I když měníme směr, stále je voda slyšet, zvláštní, ale ve světe čar a kouzel není nic nemožné. Jdeme kolem dalších záhonů, tentokrát jsou ale plné bylinek. Míjíme studenty chytající prvotní bronz opalováním se na dekách a těm, kteří touto náročnou aktivitou neusnuli, máváme. Vydáváme se do mírného kopce, zvuk vody rázem nabral na síle. Kopec je čím dál strmější, cesta to není příliš jednoduchá…a najednou rovinka a před námi fontána! Kamenná s vodotryskem, který se ozývá do všech stran. Vykročíme vpřed, abychom se svlažili a na chvíli si odpočinuli. Vtom zpozorujeme, že měl někdo stejný úmysl. Konkrétně skvostný páv, nebo se alespoň domníváme, že je to páv, než poznáme havraspárskou Nic. Ta se s grácií promenáduje kolem fontány, pokropí se pár kapkami vody, upraví pírka ve vlasech, kouzelně se na nás usměje, a pak odkráčí dál. Přesně jako skutečný páv.

*

Rain Bow Arrow

Rain Bow Arrow

Nezůstáváme pozadu a stejně jako Nic se vydáme dál, akorát ji nenásledujeme, ale naopak pokračujeme směrem k hradu, který je v dálce už vidět. Ještě si ale počkáme, než k němu dorazíme. Postupujeme alejí stromů, stínek je příjemný. Ptactvo létá z větve na větev a dává o sobě vědět zpěvem. Nad našimi hlavami se v korunách stromů prohánějí veverky a tu a tam něco ze stromu spadne dolů. Možná oříšek, kdo ví. Kousek od nás jsou v nedohlednu tři osoby. Čím blíž k nim jsme, tím jednodušší je rozeznat, o koho se jedná. První je madam Rain, zahalená v odstínech fialové. Vypadá skoro jako fialka nebýt toho účesu, ale její hůlka nám napovídá, že nejde o účes. Bude v tom nějaké kouzlo. Na sukni se jí střídavě objevují snítky levandule a listy místo vlasů se zvětšují a zase zmenšují. Madam Rain o něčem vášnivě debatuje se svými společnicemi. Pak se všechny podívají na její „hřívu“ a dají se do bujarého smíchu, až se za břicha popadají. Jakmile se slzami v očích jejich smích začne pomalu ustávat, pokračují ve svých kouzlech.

*

Princess Star

Princess Star

Teď přišla řada na Princess, aby předvedla své kouzlo. Vyřkla formulku, ale nic se nestalo. Madam Rain ji povzbuzuje a pobízí, aby kouzlo zkusila říct znovu, tentokrát s větší energií a větší hlasitostí. Netrvá to dlouho a je hotovo. Nyní místo Princ stojí lesní bytost. Vlasy se jí proměnily na dlouhou zlatavou hřívu z listí, připomínající dva husté a mírně rozcuchané copy. Zlatavá barva se od kořínků vlasů ke konečkům postupně mění na ohnivě rudou. Poblíž nebelvírské studentky neustále poletuje rozkošný čmeláček, který si kvůli její róbě pravděpodobně myslí, že je jedna z jeho druhu, nebo alespoň nějaký jiný hmyz. Bodejť by ne, vrchní část šatů opravdu působí, jako nějaká křídla. Troufám si dokonce říct, že šaty vypadají přesně jako motýl monarcha stěhovavá, a tak se čmeláček Princess drží celou dobu, co je pozorujeme, a možná se jí bude držet i dlouho potom.

*

Anseiola Jasmis Rawenclav

Anseiola Jasmis Rawenclav

Poslední ze tří zmíněných je madam Anseiola, která oběma dámám vysmekla poklonu za jejich kouzelné rostlinné modely a sama se pustila do díla. Něco si téměř neslyšně povídá, pak se párkrát pootočí kolem své osy, až se okolo ní začne tvořit bílá záře. Vůbec na ni není vidět. Bílá hustá mlha ji plně obklopuje a nepropustí ani jedno zvědavé oko. Nezbývá nám než si počkat. Jakmile se mlha postupně vytrácí a záře ubírá na své intenzitě, na některých místech se začínají objevovat malé zelené třpytky. Když mlha zcela zmizí, odkryje se nám pohled na madam, která vypadá jako sněženka. Pravděpodobně to byl záměr jejího kouzla ztvárnit právě tuto jarní květinu. Náramně se jí to povedlo, co říkáte? A věděli jste, že ve starověkém Řecku byla tato rostlinka považována za posvátnou květinu bohů? Pěkná symbolika. Právě před chvílí se nám naskytl pohled na tři vynalézavé nevšední modely, a ještě jsme měli to štěstí, že když si nás děvčata všimla, s úsměvy na tvářích nám zapózovala pro článek.

***

Vracíme se plní dojmů a dobré nálady zpátky k hradu, kde naše toulky hradním zákoutím pro teď končí. Brzy se zase na nějaké podobné vydáme. Už teď jsem zvědavá, co nás na nich bude čekat.

Plácek za hradem... kouzelník by nevěřil, kolik zajímavostí skrývá, a že rozhodně není tak malý, jak se může z povídaček zdát. Ostatně, kdo nezkusí, nezažije. Vydejte se i vy na svá vlastní dobrodržuství hradním pláckem a sdělit nám, co zajímavého jste tam v jarním období prožili.

Chcete-li vyjádřit svou spokojenost se článkem, zanechejte nám komentář. Můžete se také podělit o téma XXL patroly, o kterém si chcete přečíst příště.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Vivienne van Abernathy
Vydáno: 2/2024

Komentáře
Dekuji holky za reakce :). Jsem rada, ze se clanek libi :).
Vivienne | 05. 06. 2024
Moc se mi líbí forma, kterou jsi to napsala, Viv! :) A to, že jsem se ocitla taky, ještě v tomto outfitu, který provětrám jednou za čas… dmu se pýchou. :))
Nic | 04. 06. 2024
Jarně a květnaně napsaný článek, to se hned kouká na ty modely ještě lépe, když to všechno tak ladí... :) Ehm, omlouvám se za mystifikaci, ale ten věneček mám prostě ráda... :D Všechny modely jsou krásně jarní a já jaro tuze ráda! :)
Ashley | 20. 05. 2024
1718713184