Sbohem, nováčkovská dobo

Před bránou hradu netrpělivě čekají noví zájemci o dlouho očekávanou registraci. Ještě chvíli a budou tu s námi noví béžoví. Velká síň bude plná života, nadšení a otázek. Každý, kdo je dnes na hradě, tímto prošel. I já jsem měla tu čest být „lososová“ a není to až tak dávno.

Ještě si živě pamatuji na ten večer, kdy mi sova donesla ten vytoužený dopis o přijetí na naši kouzelnickou školu. Venku pršelo a já pohledem zmrazovala obrazovku svého počítače.

Ten večer, kdy jsem mohla poprvé vstoupit do hradu, byl naprosto úžasný. A také zmatený. Nevěděla jsem, kam se mám podívat dřív a co zařídit jako první. Pár dní nato se ve Velké síni konalo rozřazování. Přišla jsem na řadu jako první, což jsem vůbec nečekala, a díky škrknám jsem až za pět minut byla schopná zaregistrovat, že jsem se dostala tam, kam jsem chtěla.

Následující den jsem byla svědkem prvních bojů o lavice v jednotlivých předmětech. Něměla jsem moc peněz, proto jsem s výběrem předmětů musela být opatrná. Vybrala jsem si čtyři a s nadšením jsem během školního roku četla výklady a plnila zadané úkoly. Ne vždy to šlo hladce, to bych lhala. A někdy jsem práce dopisovala na poslední chvíli. Ale i tak se mi mé předměty moc líbily a otevřely mi nové obzory.

Při čtení esejí jsem cítila nemalou nervozitu. To mám zvládnout? Moc se mi do nich nechtělo. Ale co se dalo dělat? Nechtěla jsem nadosmrti zůstat v prvním ročníku. Nakonec jsem je všechny eseje zvládla poslat v zadaném termínu.

Ale co to? To už je konec? Můj první rok zde je u konce. Uteklo to rychle.

Zajímalo mě, jak to cítí ti, kteří se na Hog dostali ve stejném období jako já. Do mého sovince dorazilo několik odpovědí, s kterými se chci podělit i s vámi.

*

*

Corvinus Declaratio: Už jsi na Hogu nějaký ten pátek. Čeho si na něm nejvíce vážíš?

Brianag Mac Coileáin: Ano, to jsem. Na Hogu si nejvíce vážím přátel, kteří jsou pro život důležití. Nedokázala bych si představit život bez mých kamarádů a hlavně bez mojí jedinečné koleje, kterou mám nejvíce ze všeho ráda.

Lucy di Vampire: Pár pátků tu jsem a na Hogu si cením všeho! Nebo, abych to nějak upřesnila, vážím a cením si té jeho osobitosti. Hog sice není jediná škola, ale přijde mi v něčem jiný. Třeba je to tím, že většina lidí tady se navzájem zná a hodně napomáhají srazy, takže... Ta přátelskost.

Connie Clerenc: No, čeho bych si tak mohla vážit, je zcela jasné. Nejvíce si teda na Hogu vážím všech lidí. Ať už je znám, nebo neznám, to není důležité.

Samantha Ulvenová: Je to těžké, vážím si zde víc věcí. Ale čeho si asi nejvíc vážím, je naše atmosféra v koleji. Upřímně řečeno jsem si na hradě představovala lepší atmosféru, ale tím, co se zde na začátku roku dělo, tak to asi nějak nebylo možné. Ale nás žluté to neotrávilo a do kolejní místnosti jsem se vždycky vracela ráda. Toho si nejvíc vážím, že jsem na hradě měla kam jít…

Safira Jane Bardotová: Vážím si toho, že jsem díky němu poznala partu skvělých lidí, se kterými si rozumím, a mezi kterými se cítím dobře.

Kristie Smithová: No, už vůbec toho, že tu jsem. A hlavně lidí. Třeba kdyby tu nebyla taková Sharlotte la Libretea, Palačinka Med Džemová nebo moje patronka, tak jsem úplně nahraná.

Sarah Callens: Určitě celkového dojmu a hlavně přístupu. Připadám si jako v takové malé komunitě lidí, kteří se sice většinou vůbec neznají, ale přitom jsou si tak blízcí. Líbí se mi, jak tady všichni se sebou jednají a nezáleží na věku nebo pohlaví. Kdyby takový byl celý svět, byla bych strašně šťastná.

Cathrine Lokwood: Lidí, jsou tu moc bezva lidi a je to taková "jistina", člověk sem může "utéct" a ví, že to tu pořad bude a bude to stejné.

Leroy Marshová: No, nějaký ten pátek. Ale připadám si, jako bych tu byla už strašně dlouho. To hned po prázdninách jsem si tak připadala. Vážím si na něm hlavně lidí, kteří z něj dělají to, čím je. Lakaví a milí lidi, kteří tenhle hrad obývají, jsou podle mě hlavní ingrediencí Hogu.

*

 

Corvinus Declaratio: Jak jsi spokojená se svým prvním rokem studia? Naučila ses něco nového?

Brianag Mac Coileáin: Se studiem jsem nejvíce spokojená. Vše, co jsme očekávala, se mi splnilo, hlavně zábava, originalita, obsahy výkladů a jiné. Naučila jsem se hodně a mé přání dospělo i ke studiu. Jednou bych chtěla studovat Fobie, které mě baví, ráda bych je poznala více a naučila se je vnímat jako člověk s nějakou fobií. Chci pomáhat.

Lucy di Vampire: Spokojená? Na výtečnou! Tenhle rok byl naprosto úžasný! Potkala jsem hodně lidí a vůbec, předměty jsou všechny zajímavé. Naučila jsem se pár nových zkušeností, jako třeba to, že není dobré provokovat pirátské škrkny, nebo jsem se zlepšila v kočičinštině a trollštině. Sečteno, podtrženo, naučila jsem se hodně.

Connie Clerenc: Ovšemže jsem se naučila něco nového! Naučila jsem se toho spoustu! A s letoškem, to jsem tady ještě nováčkem, jsem spokojená náramně! Co víc si přát!

Samantha Ulvenová: Spokojená jsem. I když musím říct, že jsem čekala něco víc od výuky. Samozřejmě mám mnoho nových zkušeností a mnoho nových zážitků. Ale čekala jsem něco jiného. Předměty, co jsem měla, mě bavily a v některých chci určitě příští rok pokračovat. Nejsem, jakože nespokojená, ale není to přesně to, co jsem čekala. Ovšem nadávat nemůžu, nevěděla jsem, co mám čekat a tady to mám. Ale určitě mi předměty něco daly, i když třeba jen lepší pravopis.

Safira Jane Bardotová: Spokojená jsem velmi. Myslím, že na to, že jsem v prváku, tak mám dobré bodové umístění, ale přiznám se, myslela jsem si, že budu výš. No a co jsem se naučila? Konečně jsem pokročila v Astrologii a vděčím za to právě paní profesorce Orionis. Takže tímto ještě jednou děkuji.

Kristie Smithová: Tak, jako ještě nemám s čím porovnávat, ale spokojená jsem. Naučila jsem se toho docela dost. Kdybych to měla všechno jmenovat, tak tu budeme asi do zítřka, tak se to tedy pokusím zkrátit. Především jsem se naučila, jak být správné hádě (nebo jsem alespoň na dobré cestě). Dále je to nějaké roztahování textů, abych měla víc palců, zlepšila jsem se v kreslení a zdokonalila fantazii a pravopis.

Sarah Callens: Jsem hodně spokojená. Naučila jsem se spousty věcí a nejenom ve výuce. Například v takových soutěžích jsem se toho dozvěděla hodně, když jsem třeba musela něco vyhledat nebo tak. Taky jsem se určitě naučila líp psát. Nejenom rychleji, ale také víc spisovně a bez hrubek. Dřív mi to bylo jedno. Určitě mám taky lepší slohy než dříve. Všimla si toho i má češtinářka.

Cathrine Lokwood: Jsem moc spokojená, dosáhla jsem neuvěřitelných výsledků na to, jak jsem jinak líná. Naučila zrovna ne, ale spíš objevila díky kryptozoologii.

Leroy Marshová: Naučila jsem se toho docela dost. Něco využiju normálně a něco mám jen na ten virtuální život. Na Astrologii jsem se dozvěděla něco o sobě, v Artušovských legendách jsem se věnovala historii a legendám a to mě baví. Někdy bylo hodně těžké nějak to zkombinovat s mudl školou, ale vyšlo to.

*

Corvinus Declaratio: K jakým studentům patříš? K těm, co odevzdávají domácí úkoly na poslední chvíli, nebo k těm, co můžou po prvním víkendu „sedět s rukama v klíně“?

Brianag Mac Coileáin: Jejda! To nevím, ale já si vše dělám do svého rozvrhu. Ty nejlehčí na začátek, nejtěžší nakonec. Někdy na to doplatím. Ovšem já mám šest předmětů, takže tři první týden a tři druhý a potom sedím s rukama v klíně a dívám se na ty, co to nechávají na poslední chvíli.

Lucy di Vampire: K jakým studentům patřím... Občas do skupiny opozdilců, ale občas se mi podaří nějáký ten úkol odevzdat tak v půlce termínu. To se ale nestavá zrovna často... Když se tak zamyslím, spíš patřím ke skupině vystresovaných, zešílených a uhoněných studentů, kteří odevzávají úkoly pár minut před půlnocí.

Connie Clerenc: No, musím se přiznat? Dobře, patřím k těm, kteří dělají všechno na poslední chvíli… *zamodrá se*

Samantha Ulvenová: Se mnou je to těžké. To se musím přiznat. Ze začátku jsem patřila k těm, kteří mají úkoly hotové za první dna dny a pak se rýpou v nose. Ale jak školní rok pokračoval, tak mé síly pomalu odcházely a mudlové mě zaměstnávali čím dál tím víc, až jsem úkoly dělala v druhém týdnu a pak až poslední víkend. Třeba eseje jsem teď dodělávala na opravdu poslední chvilku, ale snad stojí i tak za to. *usměje se*

Safira Jane Bardotová: Přiznám se, že patřím asi k těm druhým. Mám těch předmětů hodně, takže plnění úkolů se mi vždy trochu protáhne, ale dá se říct, že během čtyř dní už nemám co dělat.

Kristie Smithová: Ono to je jak kdy, já to mám podle nálady. Buď se mi chce psát hned první týden, napíši pár úkolů a zbytek si nechám na potom, nebo to nechám na potom všechno. Ale prozatím jsem častěji využívala druhou variantu. Ale zase na druhou stranu se za to tak trochu stydím, protože se mi už víckrát stalo, že jsem nestíhala a těsně před půlnocí jsem vykopla sovu s úkolem z okna. To byly děsné nervy.

Sarah Callens: Bohužel k těm, co odevzdávají na poslední chvíli. Já ani nevím proč tak pozdě. Asi má můj mozek takové podvědomé vnímání, že když to nechám nevyplněné, třeba to někdo udělá za mě. Ale většinou neudělá.

Cathrine Lokwood: Patřím k obojím, nějaké úkoly jsem posílala už hned první den termínu, jiné zase až na poslední chvíli.

Leroy Marshová: No právě, to je to. Jsem spíš ten typ, co odevzdává na poslední chvíli. Ale já se snad polepším.

*

(studenti prvního ročníku Havraspáru ke dni 30.1. - uzavření známek roku Zima 2011)

*

Corvinus Declaratio: Který předmět, jenž sis zapsala, se ti nejvíce líbil? Vybrala sis předmět, který byl nad tvoje síly?

Brianag Mac Coileáin: Nejvíce ze všech mě překvapilo Žertovné zaříkávání. Já osobně bych ho doporučila těm, kteří mají zájem o zábavu a chtějí se naučit žertovná zaříkadla. K úkolům není co řešit, mohla jsem si to prožít s tou čtveřicí. Nad moje síly byly Elfové, předpokládala jsem, že budou lehcí, ale nakonec nebyli, ovšem já je zvládla a také je úspěšně dokončila. Chci v nich ale pokračovat.

Lucy di Vampire: Zapsala jsem si Tajemství cizích řečí a spokojená jsem moc! Jak jsem se zmínila, zdokonalila jsem se v trollštině, kočičštině a ještě v několika dalších jazycích. Takže - UHMRG UHMRG UHMRG! Kdo by nerozuměl, tak to znamenalo: Trollština je nejlepší!

Connie Clerenc: Teda, nad moje síly? Netuším… Ale vybrala jsem si létání na koštěti a musím říct, že tenhle předmět mě bavil nejvíc. Výklady skvělé! Úkoly v podstatě také. Takže není co dodat.

Samantha Ulvenová: Nejvíce se mi líbily předměty od pana profesora Papulky. A to předmět Bonzologie a předmět Ministerské přípravka. Témata mě bavila, učili jsme se potřebné věci a hlavně pan profesor to umí dobře podat. Ani úkoly nebyly na nějaké strašně vysoké úrovni, daly se v klidu split a ještě jsem se u nich někdy i zasmála. Naštěstí všechny předměty, co jsem si vybrala, mi docela vyhovovaly, takže jsem s jejich plněním neměla nějaké velké problémy a vše jsem zvládla. Nad mé síly žádný nebyl, akorát třeba Teorie famfrpálu mi přišla trošku nudná, takže jsem se posléze k úkolu musela doopravdy dokopávat.

Safira Jane Bardotová: Nad moje síly nebyl žádný předmět z těch, co jsem si vybrala. I když ne vždy se mnou spolupracovala moje fantazie, takže to byl trochu problém. Upřímně nemůžu říct, který předmět se mi líbil nejvíce. Favoritů mám víc: Astrologie, Artušovské legendy, Zvěromagie, Kouzelnické počty, Bylinkářství.

Kristie Smithová: Nejvíc se mi líbily tyto předměty: Kouzelnická etiketa, Bonzologie, Kouzelné formule a Žertovné zaříkávání. Mezi těmito čtyřmi se opravdu volit nedá, každý je lepší v něčem jiném. Ale když je chci porovnat, tak se mi líbí všechny stejně. Předmět, který byl nad moje síly, se jmenuje: Upíři tak, jak je neznáte. Tam to opravdu drhlo, tak jsem se odhlásila, protože jsem si s některými úkoly nevěděla rady.

Sarah Callens: Na začátku roku jsem si vybrala předmět Létání na koštěti a Iluzionismus. Létání na koštěti je skvělé a myslím, že jsem ho zvládla dobře a je to super předmět. Bohužel Iluzionismus jsem si musela odhlásit. Jednak jsem nestíhala dva předměty a jednak tam byly často úkoly typu udělej kouzlo nebo vymysli kouzlo. Nafoť to atd. a to mi nějak nešlo. Takže tenhle předmět byl asi nad moje síly.

Cathrine Lokwood: Nejvíce se mi líbil předmět Upíři tak, jak je neznáte. No a jinak jsem docela tápala v Taji lesa, ale ani jeden předmět jsem neodhlásila.

Leroy Marshová: Původně jsem byla asi na deseti předmětech. Právě tohle bylo nad moje síly. Postupně jsem se odhlašovala, až jsem zůstala na čtyřech konečných stanicích. Žádný z těchto předmětů ale není tak těžký, že bych ho vyloženě nezvládla. A když prostě něco nechápu, čtu si zápisy pořád dokola a dokola, dokud v tom nenajdu úchytný bod a všechno nevyřeším.

*

(studenti prvního ročníku Mrzimoru ke dni 30.1. - uzavření známek roku Zima 2011)

*

Corvinus Declaratio: Jak ses „porvala“ se závěrečnými esejemi?

Brianag Mac Coileáin: Eseje byla třešnička na dortu, jako první jsem si je rozepsala a potom pokračovala. První se odevzdala Žertovné zaříkávání, které mě bavilo, potom přišly na řadu ostatní a poslední jsem dokreslovala obrázky - a to v neděli. Potom už se stačilo jenom smát těm, co to dělají na poslední chvíli. Zatím mám ze všech V, ale ještě dvě nemám opravené.

Lucy di Vampire: Mohlo by to být lepší, protože nejsem člověk, který rád pracuje do určitého termínu. Každopádně nějak jsem je zvládla, ale do dalšího roku to chce vypilovat...

Connie Clerenc: No, jak říkám, všechno dělám na poslední chvíli, ale esej do létání jsem udělala už před Vánoci! Myslím, že to nebylo tak strašné. Stačí se rozepsat a hned máte o čem psát.

Samantha Ulvenová: Jak jsem říkala už výše. S esejemi jsem se prala až na poslední chvíli. Ale podle mého jsem žádnou nezanedbala a doufám, že se všechny budou hodnotícím profesorům líbit, protože by mě opravdu mrzelo, kdyby ne, když jsem se s nimi tolik napracovala. *kouká nejistě kolem*

Safira Jane Bardotová: Závěrečné eseje u mě probíhaly ve stejném duchu jako domácí úkoly. Ihned po zadání jsem splnila ty, které byly zajímavé a chytly mě. No, přiznávám, že pět esejí jsem si nechala na poslední den, ale všechny jsem stihla. Takže u mě to bylo tak, že během prvního týdne po zadání jsem vypracovala těch dvanáct, co se mi zdály zajímavé a těch pět jsem si nechala až nakonec. A ještě podotknu, že u dvou jsem využila možnosti alternativního zadání. Dokonce jsem jednu esej měla jen kreslící, což mi velmi vyhovovalo.

Kristie Smithová: Ale jo, docela dobře. Jak vidíš, tak žiju. Jinak jsem na sebe pyšná, protože jsem si nemyslela, že by se mi mohlo povést limit závěrečné eseje ještě přesáhnout a nahrabat si tak i nějaký ten bod navíc.

Sarah Callens: No, těžko... Bylo to náročné. Měla jsem ji rozdělenou na dvě části. První jsem vlastně měla už od 1. týdne zadání. Ale ta druhá část, ta mi nějak nešla. Nakonec jsem ji dodělávala v neděli 16.1. Příště si to musím lépe rozvrhnout.

Cathrine Lokwood: Měla jsem to štěstí, že asi čtyři eseje byly odpovědi na otázky, takže to bylo rychlé. Ale ty se zapojením fantazie mě trochu potrápily, obzvlášť Literatura a OPČM. To už byla neděle, osm večer a já měla dost. Naštěstí funguju tak, že když musím něco udělat, tak jdu dělat něco jiného a to mám hned. Takže jsem při psaní OPČM napsala Literaturu.

Leroy Marshová: Těžce. Ale zvládla jsem to. Jak říkám - na poslední chvíli. Ale byla to docela legrace, protože jsem tu asi měsíc nebyla, a tak jsem se všechno učila znova těsně před esejemi. Musím přiznat, že jsem občas přemýšlela, jak se na to "vybodnu". Ale vydržela jsem a jsem za to na sebe patřičně hrdá.

*

(studenti prvního ročníku Nebelvíru ke dni 30.1. - uzavření známek roku Zima 2011)

*

Corvinus Declaratio: Jaké předměty si chceš zapsat příští rok?

Brianag Mac Coileáin: Příští rok chci pokračovat ve svých předmětech. Tedy jestli budou a potom ještě dva do prvního ročníku, a to Barvokouzlení a Létání na koštěti, takže dohromady asi osm předmětů. Ovšem kdo mi na ně také našetří, že?!

Lucy di Vampire: No, ani nevím. Já jsem člověk, který se rozhoduje až operativně. Takže nemám nic určeného, ale ráda bych si zapsala Literární seminář pro 2. ročník a Tajemství cizích řečí.

Connie Clerenc: Tak tady hrozně uvažuju, závisí to hlavně na penězích a já jich zrovna mnoho nemám. Ale určitě bych se zapsala do Létání a Bylinkaření. Uvažovala jsem o Péčkování, ale uvidíme, co se z toho vyklube.

Samantha Ulvenová: Určitě bych chtěla pokračovat v těch, které pokračovat budou. Což je třeba Zvěromagie nebo Létání na koštěti. Dál doufám, že se mi podaří zapsat na Nauku o fóbiích, kterou jsem letos jaksi nestihla. A uvidíme co dál, nějaké se určitě najdou a budu se těšit, co profesoři zase vypíší.

Safira Jane Bardotová: Chci pokračovat v těch, které mám teď, pokud tedy budou mít druhý stupeň. No a jinak rozhodně přidám Symbolon, Astronomii, Čarotvorenie, Filosofii, Historii Hogwarts a Starodávné runy. A asi ještě další, baví mě úkoly a chci se lépe bodově umístit, takže možná ještě nějaké dva nebo tři přidám.

Kristie Smithová: He, tak těch je opravdu moc. Mám totiž jeden cíl, který nebudu prozrazovat a beztak ho všichni, už vědí. Ale povím ti, že by jich mělo být třicet až čtyřicet. A určitě si zapíšu druhé ročníky těch předmětů, které mám teď.

Sarah Callens: Opět Létání na koštěti. Jiný zatím asi ne, protože nestíhám.

Cathrine Lokwood: Ty pokračující, co mám, a pak přemýšlím o LNK, KP a Zěmeplochismus. Určitě ale ještě něco najdu.

Leroy Marshová: Ještě nevím. Uvidím, co mi možnosti dovolí. Nechci si ale nabrat zase tolik věcí, abych je pak musela rušit.

*

(studenti prvního ročníku Zmijozelu ke dni 30.1. - uzavření známek roku Zima 2011)

*

Corvinus Declaratio: Jsi s odstupem času stále spokojená s rozhodnutím Moudrého klobouku o tvém zařazením do koleje?

Brianag Mac Coileáin: Spokojená jsem vždy, svoji kolej bych nevyměnila ani za nic, protože se prodat nedá. Moudrý klobouk ví, co řekl, jeho rozhodnutí nikdo nemůže změnit. On je starý, ovšem moudrý, dokonce nejmoudřejší klobouk. To on rozhoduje, kam my doopravdy patříme. Ovšem mě dal do té mé vysněné a já jsem za to ráda.

Lucy di Vampire: No jasně! Kolej se pro mě stala domovem a už od samého začátku jsem chtěla k modrým. Nemám si nač stěžovat.

Connie Clerenc: Mé jediné slovo zní… ANO! Jsem, a moc! Rozhodně bych nechtěla měnit svou kolej. *zahihňá se a trošku zmodrá* Nechci se chlubit, ale modří jsou nejlepší!

Samantha Ulvenová: Mně bylo docela jedno, do jaké koleje půjdu, ale nyní jsem spokojená stejně jako na začátku. Vlastně možná i víc. Moje kolej, troufám si říci, je jednotná, spokojená, jsou v ní milí lidí a spolužáci a je tam za každých časů na Hogwarts příjemná atmosféra. Mrzimor se nyní zvedá ke své nejlepší éře a já jsem ráda, že můžu být jeho součástí a že oproti jiným kolejím dokážeme být jednotní a stojíme za sebou.

Safira Jane Bardotová: Rozhodně!!! Mrzimor je ta nejlepší kolej, kam jsem se mohla dostat, a čas mě v tom jenom utvrdil. Žádné hádání, spory, naopak nápomocná ruka, spousta rad a přátelské prostředí. Co víc jsem si mohla přát.

Kristie Smithová: Tak na začátku jsi to snad viděla, ne? Malá, vzteklá, zelená, která zoufale chtěla kamkoli jinam než do Zmijozelu. A teď? Spokojená hadice, která si myslí, že by nikde nebylo líp.

Sarah Callens: Určitě. Lepší to ani být nemůže.

Cathrine Lokwood: Naprosto, já si to děsně přála.

Leroy Marshová: Stoprocentně. Myslím, že mě ani lépe zařadit nemohl. Se všemi v Nebelvíru si tolik rozumím. Jsme jako velká rodina, i když to asi lidi v každé koleji.

*

Corvinus Declaratio: Je nějaká rada, kterou bys dala budoucím „lososovým“?

Brianag Mac Coileáin: Rada? Rad je hodně, ale já opravdu nevím. Nikdy si neberte to, co doopravdy nezvládnete. Najděte si přátele a žijte tu s námi jako doma. Kolej vám poradí a vy ji za to pomáhejte dostat se na vrcholek!

Lucy di Vampire: Fíha... No, aby se nebáli zeptat na to, co nevědí, a snad ještě popřát, aby se dostali do koleje, do které chtěli. Mějte se všichni co nejlososověji!

Connie Clerenc: Rada? No, asi ne, ale když už, tak… Aby si to tady lososoví užili! Protože jak sem vejdeš poprvé, je těžké odejít! U mě to platí.

Samantha Ulvenová: To je těžké. Ale asi bych jim dala radu, že i když nebudou přijati do své vyvolené koleje, ať se nestrachují. Každá kolej má svoje a v každé koleji je dobře, i když samozřejmě každý preferuje tu svoji. Takže ať se dostanou kamkoliv, ať se snaží a vytrvají.

Safira Jane Bardotová: Nebát se zeptat na cokoliv, co jim není jasné nebo s čím potřebují pomoct. A hlavně zapojit se do dění ve svojí koleji, protože ta se jim odvděčí.

Kristie Smithová: Jistě, užívejte lososové kůže, dokud můžete. Ta je totiž nejlepší, neutrální. A hlavně se nenechte ovlivňovat mezikolejní kritikou. Jo a ještě, když se budete nudit, tak si zkuste přečíst nějaký ten kolejní časopis nebo DV. A nesmím zapomenout na Sub Salix.

Sarah Callens: Určitě nebát se. Nebát se někoho požádat nebo se zeptat. Dřív jsem se strašně bála, třeba že něco řeknu, a tak se ztrapním nebo tak. Takže nebát se a skočit do toho po hlavě. A hlavně aby se tady z toho nestresovali. Aby to brali jako zábavu a ne jako odpor. A aby si našli kamarády. To je přece nejdůležitější.

Cathrine Lokwood: Nezáleží na tom, do jaké koleje vás zařadí, všude jsou fajn lidi.

Leroy Marshová: Prát se zuby nehty. Jinak to nepůjde. A to myslím upřímně a s naprostou vlastní zkušeností.

***

Závěrem bych chtěla poděkovat výše jmenovaným za jejich milé odpovědi. Jim i všem ostatním přeji hodně štěstí při výběru předmětů v dalším školním roce a také spoustu síly, vytrvalosti a dobrých výsledků při studiu a zábavy při lenošení na Hogu.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář