Ovčí příběhy: Začátek

Přečtěte si příběh o malém, rozkošném a nevinném Evženovi, který opustil vlastní domov, aby se vydal na dalekou cestu. Kam až ho jeho kopýtka donesou?

V daleké zemi, na samém severu Sibiře, žila kdysi dávno stará ovčí babička, jíž nikdo neřekl jinak než Bábi. Za svých mladých let bývala jednou z nejkrásnějších oveček ve vždyzamrzlém údolí, ve kterém se stádo páslo na lišejníku a mechu, který v drobných trsech vyrůstal ze země.

Nebylo na tom nic divného. Bábi patřila mezi Sibiřské bílé ovce, které dokázaly přežít i v tom nejhorším mrazu. Známé byly pro svou krásnou bílou vlnu, v tomto údolí zvláště chundelatou. Toho léta se ale mělo v údolí stát něco, co mělo otřást celým stádem. Bylo mírné léto, teploty dosahovaly konečně nuly, což pro sibiřské ovečky byl naprostý ráj. Bábině dcerce, překrásné Vasilise, se narodil malý synek, kterého pojmenovali Evžen.

Jaké ale bylo překvapení, když Vasilisa poprvé spatřila své malé jehňátko. Stádem probleskl šok. Evžen nebyl sněhově bílý jako jeho maminka. Svá červená očka nevinně upíral skrze čupřinu černé vlny. Byl by býval naprosto roztomilý, kdyby se hned v den svého narození nestal stádním vyvrhelem. Takový byl osud odlišných. Vasilisa se za svého synka styděla, ale pro svou lásku k němu ho nakonec neopustila.

Léta přešla a z Evžena vyrostl mladý statný beránek. Během té doby musela Vasilisa i se svým synem žít na okraji stáda coby jeho outsideři. To ale mladému klučinovi nezabránilo v tom, aby se z něj stal rošťák, schopný své kamarády bavit neotřelými vtipy a sibiřským humorem.

Už od dětství se Evžen neměl rád s obtloustlým, ale přesto silným Viljem, synem náčelníka berana. Léta strávená nenávistí vyústila toho večera v hádku, která se změnila až ve rvačku, během které Vilj Evžena zranil a zesměšnil. Od té doby se ve stádu projevil rasismus, který se v ovcích během let nashromáždil. Po radě vedené náčelníkem beranem bylo rozhodnuto.

Evžen byl označen za Černou ovci stáda a následně byl vypovězen pro surové chování a narušování morálky. Evžen hořce zaplakal. Copak mohl za to, že byl jiný, odlišný? Vasilila s tím však nic dělat nemohla. Chlácholivě do syna drcla a zlomeným hlasem mu pověděla:

,,Béé, neboj se, můj maličký Evži. Vím, jak rozhodl Sergej, s jeho rozhodnutím nic dělat nemůžu. Musíš jít, milovaný. Dám ti jednu radu. Kamzíci mezi sebou šeptají o hradě, který oplývá medem a mlékem. Je odsud vzdálen na tisíce. Tam najdeš lásku. Najdi ho a usaď se. Třebas tam najdeš jiné svého druhu," zamumlala, podala mu raneček plný nejlepších lišejníků a s nešťastným bekotem se s ním rozloučila.

A tak se Evžen vydal na cestu z rodného údolí, sám a opuštěný.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář