Ravenclaw aneb život ve světě simíků: část 1. - Nastěhování

Všechno to začalo jedním malým pokusem hrát mudlovskou hru The Sims 2. Jenže když jsem se snažila hru spustit, omylem jsem tam poslala i pár lidí z naší koleje. Usaďte se tedy v pohodlném křesle a nenechte se ničím rušit.

"Johne! Jak to zase vypadáš!" vykřikla Larrie, když se uviděla v novém těle. "A co co... co je tohle?! Kolik nás tady vůbec je?" panikařila Larr.

"No ták, uklidni se, Larr, nemusíš panikařit, všechno je to dokonale promyšlené" vysvětloval John, i když vůbec netušil, o co tady šlo. Jenže najednou se vedle nich objevil někdo další! A potom další a další!

"Ááá, co to je?!" panikařila Larr a běhala kolem dokola. "Larr, to je v pohodě, jenom... " ukázovačkem ruky si John poklepával na bradu. "Jenom, by mě zajímalo, co tady dělá TOTO!" Výhružně ukáže prstem na kočku.

"Ááá! Pomoc, pomoc!" ozval se jemný pisklavý hlásek. " To je Norriska! Zachraň se kdo můžeš!" John s Larrie na sebe vyděšeně koukali. Nebyla tohle teta Weilová?

"Wejlko, tady!" mávala na Wejlovku jakási postava v uniformě se stříbrným plechem.

"Kausterko! Prosímtě, zachraň mě!" vyděšeně volala teta a snažila se utéct. "Volal mě někdo?" ozval se pisklavý, ale zároveň uklidňující hlas. Na rohu místnosti stála středně vysoká dívka s blonďatými vlasy, rovněž s kusem plechu.

"Nikušo! Co tady děláš?!" ozval se dětský hlásek.

"Jůů, Koný, to já bych se tě mohla zeptat na to samé!" Nicollet přiskočila ke Connie a pořádně ji objala.

"Alé néé! Už zase romantické scény..." zamumlal dětský hlas.

"Žjůů, Isodora! " zařvala Kejtlýna.

"Ehm... " ozval se mužský hlas. "Možná by nebylo špatné, udělat si fotku! " Všichni přítomní se zlým pohledem koukli na Johna. "Ehm... Dobře, tak ne."

"Ale jistě, fotka by se hodila!" ozvala se Larr. "Takže se všichni postavte tady. Ty tady. Né, tam nechoď, nikdo tě neuvidí, tady dopředu." Přibližně za půl hodiny byli všichni připraveni na společnou fotku.

"Á... takový dotaz," ozvala se Nicolette. "Co bude s tímhle?" nenápadně se podívala na číču.

"Nik, to je oxid, ten můžeš klidně nakopnout," řekla Kejt a přitom se zahihňala.

"Nikdo do nikoho kopat nebude!" ozvala se řádně Larr.

"Ale stejně by mě zajímalo..." opět si John ukázováčkem poklepával po bradě. "Tři dva jedna... SÝR!" blejsk! Objevil se rychlý záblesk a z fotografické krabičky vyjely hned dvě fotky.

***

***

Všichni zpozorovali jenom velký záblesk a najednou se objevili ve městě.

"Hm... město Hogwarts," četl John nahlas.

"Jéé! Zámek! A veliký! Tam půjdeme, že jo?" tahala Katelyn za rukáv Larrie.

"No to víš, že se tam nastěhujeme, jenom si musíme trochu přičarovat peněz. Džone? Čaruj!" Johnovi se zkřivil úsměv, ale nehodlal prostestovat. Vzal do ruky hůlku a přičaroval trochu peněz od sousedů.

***

***

Když úspěšně zaplatili za zámek, chtěli si ho prohlédnout zblízka.

***

***

"Panebože!" vyděšeně vykřikla Kejt, když si všichni pořádně prohlíželi zámek. "Tam, tam... tam vzadu je stojan! Na kreslení!" Kejt se k němu rozběhla a okamžitě začala něco patlat. Ostatní se pustili do další prohlídky zámku. Jenže když přišli  dovnitř, tak zjistili, že ten zámek NENÍ vybavený! Což bylo dobře, protože si každý mohl přitáhnout, co chtěl.

"Jéé," vykřikla Connie. "Já chci tam ten pokoj!" Ukazovala do druhého podlaží a přitom tahala Larr za rukáv.

"Larríí, prosííím," Koný začala dělat smutné očka. Larr se podívala na Johna. John souhlasil, ale... "Musíš mít pokoj s někým! To je mé pravidlo! Řekněme, že každý bude v pokoji s někým." Koný zaběhla okamžitě za Nikušou a udělala malý zářivý a andělský úsměv.

"Nikíí, budeš se mnou v pokojí? Já budu hodná..." A nepřestávala se usmívat. Nicolettte se na ni zahleděla s nadšeným výrazem: "V pokoji? Spolu? Proč ne! Tak ukaž mi ho!" A obě se rozběhly po schodech nahoru.

"Ehm..." ozvala se Wejlka. "Uvažovala jsem nad tím, že když je nás lichý počet..." ukazovala kolem sebe a snažila se dělat, že počítá, "tak jsem myslela, že to... bych mohla být v pokoji sama!" oddechla si, když vyslovila svůj návrh.

John zvedl obočí. "Janel, to nemyslíš vážně, že ne... že NE! Ty, ty... ty chceš být v pokoji s Norrisovou! Teda bylo jisté, že s ní někdo bude muset být v pokoji, ale že by se nabídnul dobrovolník, to jsem netušil... "

Janel se podlomila kolena a celá zbledla. Už jenom pomyšlení, že... ona a... ta kočka... Ta, co ji vždycky práskla, když dělala něco nekalého... NE.. ne, ne, ne. To by nešlo.

"Dobře Janel, tak ty si vem tu prašivou kočku a jdi do tohohle pokoje," ukázal John směrem vlevo. "My s Larr půjdeme vpravo. No... a vy..." zahleděl se na zbývající dvě děvčata. "Vy dvě budete spát v patře s Koný a Nicol, akorát vpravo," řekl a odešel s Larr po boku ke svému pokoji. "Jo a vyřiďte, že se tady sejdeme za pět minut." S těmito slovy odkráčel pryč.

-po pěti minutách-

Všichni už čekali u vchodu. "Kde se jenom flákají! " zašveholila Isabel.

"Beztak si už přičarovali nábytek. To není fér! Jeden si udělá pohodlí a ostatní musí trpět, chm..." trucovitě mumlá Kejtlýna. Najednou se ozývají tlumené hlasy z pokoje Johna a Larr. A ani ne za pár vteřin už jsou u vchodu.

"Tak jsme se s Larrie dohodli, že vám pokoje upravíme," Larr se uraženě podívala na Johna a pronesla: "To není pravda! Já jsem ho přinutila! On by vás nechal jen tak. No, Johne, tak se ukaž, jak umíš kouzlit," pošklebačně zašveholila Larr. John zakroužil očima a vytáhl hůlku. Začal cosi mumlat a říkat a najednou z hůlky vyletělo několik různě barevných čar a mířilo si to k pokojům. Dokonce i k těm, kde nikdo nebydlel. Dívky to netrpělivě pozorovaly, protože už byly celkem unavené. Jako první se ozval John: "Tak děcka, máte to hotové a né, že si mi budete stěžovat. No, tak šup šup... běžte už spát, je pozdě." A po modrém koberci odešel s Larr do pokoje.

(ložnice Johna a Larrie)

Ostatní na nic nečekali a taky se rozběhli do svých pokojů. Jako první byly slyšet výkřiky Isabel a Kejt. " ÍÍÍk! To je úžasné! Páni! Kejt, pojďme se podívat k ostatním!"

(pokoj Katelyn a Isabelly)

Když přiběhly k Nicolet a ke Connie, nemohly uvěřit vlastním očím. "Páni" zmohla se jenom vyslovit Íza.

(pokoj Connie a Nicolette)

Connie s Nicolette si unaveně sedly na postele a pomalu na to usly. Ale Kejt a Íza byly zvědavé na Wejlčin pokoj. A tak neváhaly a běžely tam.

"Héé! Ona  má! Ona má vodní dýmku! A véélkou! " ukazovala Kejt prstem.

(pokoj Janel)

Jenže to už ani Weil ani paní Norrisová neměly náladu na okukování, a tak je rychlými pohyby vyhnaly ven. Kejt s Ízou se teda uraženě sebraly a odešly do svého pokoje, kde usnuly.

**

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář