Naprosto psychózní Obraz Doriana Graye

Dílo známé z pera mudlovského spisovatele Oscara Wildea. Mladík, jenž je pro svou krásu schopen udělat prakticky cokoliv.
Pojďme se podívat do duše prohnilého Doriana.

Asi si říkáte, co tenhle článek dělá právě v Corvinovi. V našem malém kutlochu redakce se za celou historii časopisu vzneslo mnoho návrhů, nyní vám chceme představit jeden z nich - založit Kulturní koutek.

Jaký smysl bude Kulturní koutek vlastně mít? Je to naprosto jednoduché. Naleznete zde články ze všech odvětví kultury, od mudlovských kulturních akcí, recenzí na literární i filmová díla až po hudební koncerty a muzikály. Chybět nebudou ani zpovědi z cest po naší vlasti a vlastně celém světě.

Jako první článek této rubriky jsem si dovolila sepsat sama, a jak jsem již naznačila, bude se jednat o literární dílo, které vytvořil angličan Oscar Wilde, který býval známý svými zvrácenými choutkami. Je znám coby pisatel komedií (Jak je důležité míti Filipa), pohádek (Šťastný princ) či filozofických děl (což je právě zmiňovaný Dorian).

K této knize jsem se dostala během čtení mudlovské povinné četby. Jak mi jistě všichni dáte za pravdu, nemnoho knih odtud je čtivých. Dorian mezi ně nepatří. O Oscaru Wildeovi jsem slyšela samé pochvalné řeči, a tak mi nebránilo sáhnout po Dorianovi.

To jsem ještě netušila, jak moc se mi tím změní život. Satanova kniha? Možná. Abych tedy nastínila, o čem příběh vypráví. Naprosto úžasný a mňamózní blonďáček Dorian přijíždí do Londýna, do domu, který zdědil. Jinoch k pohledání, nezkažený městským životem.

Do cesty se mu dostává talentovaný malíř Basil, jenž si Doriana okamžitě zamiluje. Mimo jiné ho seznámí s Henrym Wottonem, zahořklým a ďábelským mužem kouřícím doutníky.

Nechci moc prozrazovat z příběhu, přesto bych si však neodpustila to, o co tu vlastně celou dobu jde. Basil, naprosto uchvácen Dorianem, nakreslí úchvatný obraz, který dokonale vyobrazuje Dorianovu krásu. Dorian, uchvácený sám sebou, vyřkne prosbu, aby navždy zůstal takový jako na obraze.

Postupem času pod vlivem Henryho se z Doriana stává krutý, požitkářský člověk, který naprosto miluje sám sebe a je schopen jakéhokoliv hříchu, zvláště pak s ženami.

Jediná šťastná chvilka nastává až ve chvíli, kdy potká mladičkou herečku Sibyl Vaneovou, do které se zamiluje. Láska jim však netrvá příliš dlouho, po hádce s Dorianem si Sibyl dobrovolně vezme život.

Zdrcený Dorian se poté už naplno oddává všem slastem, jaké život nabízí, nestárnoucí, neb jeho hříchy a stáří na sebe vzal Basilův obraz - je obrazem Dorianovy zkažené duše.

Sám Henry Wotton se postupem času začíná Doriana bát. Dorianův věrný přítel Basil byl zavražděn a hádejme, kdo za to asi může. Dorian odjíždí. O několik let později se vrací. Henry značně zestárl a nemůže uvěřit tomu, co  vidí. O Dorianovi kolují temné zvěsti. Sám Dorian začíná být chorobně posedlý obrazem, jenž zamkl ve svém domě.

Jak to se zvráceným mladíkem asi dopadne? Nu, to už zjistětě sami.

"Jediná možnost, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu."

Dorian Gray je kvalitní psychologické dílo, v němž se jistě řada nás zhlédne. Doopravdy mne zprvu vyděsilo zjištění, že se nacházím v podobné životní situaci jako chudák malíř Basil. Moje modrá zvrácená duše je přesným odrazem Basila a Doriana. Jednou převládá jeden, podruhé druhý.

Ano, pokud toužíte po odhalení své vlastní osobnosti, pak je Obraz Doriana Graye tím pravým pro vás. Kniha sama byla také zfilmována r. 2009 pod názvem Dorian Gray v hlavní roli s Benem Barnesem.

A jaký názor mají naši čtenáři?

***

Corvinus Declaratio: Jak jsi narazil/a na Obraz Doriana Greye?

 

Oliver McCollin: Narazil v mudlovské škole při literatuře, je u nás mezi povinnou četbou.

Cheyenne Rivera: K této knize jsem se dostala v rámci četby, kterou jsem musela plnit na mudlovské škole. Věděla jsem o ni již dříve, ale nebyla příležitost ke čtení.

Alisma Bailly Fisto: Na tuto knihu jsem narazila díky výuce v mudlovské škole.

Larrie Larstonová: Dorian Gray je známá klasika, tedy pro mě jedna z knih, které jsem si vždycky chtěla "někdy" přečíst a čekala na ten správný moment. Zlomilo se to, když jsem procházela poměrně intenzivní přípravou zlepšování angličtiny, kdy se mi do rukou dostal Dorianův originál, a tak jsem si knihu přečetla prvně.

***

Corvinus Declaratio: Jaké pocity v tobě kniha zanechala?

Oliver McCollin: Mám z něho jaksi smíšené pocity, příběh byl úžasně vymyšelný, ale napsaný trochu hůř, jakože by se dal napsat čtivěji, jinak to bylo moc hezké až na nějaké pasáže.

Cheyenne Rivera: Pocity... Kniha sama o sobě se mi líbí. Myslím tím námět, zpracování, styl. Ale jinak ve mně sám příběh vyvolává rozporuplné pocity, což ale bylo nejspíš záměrem autora. Lidé by se po přečtení měli zamyslet nad tím, co vedlo Doriana k oněm činům a proč vše dopadlo tak, jak dopadlo.

Alisma Bailly Fisto: Kniha ve mně zanechala pocity smíšené. Obdivovala jsem autora, že dokázal tak barvitě popsat celou proměnu a vlastně i děj. Smála jsem se, když jsem poslouchala Henryho satirická moudra o životě a soucítila s Basilem. Prostě pocity, které ve mně zanechala, jsou velmi silné.

Larrie Larstonová: Velmi silné. Čtu a ne málo, ale málokterá kniha mi učarovala tolik jako Obraz Doriana Graye. Úplně mě pohltila. Ta dokonalá myšlenka, to zpracování, to magično a zejména ty filosofické otázky za příběhem. Jednoduše skvost - po přečtení jsem rovnou začala znovu a nasávala tu atmosféru, která z knihy prosakuje ven. A samozřejmě ve mně zůstal ten dobře známý vlezlý pocit nepříjemnosti, protože Dorian Gray je zkrátka zvrácený chlapík a celá ta kniha je svým způsobem skrz naskrz prohnilá.

***

Corvinus Declaratio: Ke které postavě by ses připodobnil/a?

Oliver McCollin: Já bych se možná připodobnil k malíři. Sám nedokáže ocenit své dílo úplně a je dost naivní.

Cheyenne Rivera: Popravdě řečeno ani k jedné. *usměje se* Žádná z postav mi není tak blízká, abych mohla říct: "Jo, tak ten/ta přesně jedná jako já."

Alisma Bailly Fisto: Obávám se, že k žádné. Alespoň mě nijaká nenapadá.

Larrie Larstonová: Těžko říct. Myslím, že každý člověk má v sobě svým způsobem část každé z Wildem uvedených postav. To jen ony jsou akcentovanými reprezentacemi některých našich vlastností. Viděla bych se ale asi nejvíc jako jakási kombinace Doriana a Basila. Záleží na situaci, na kontextu, na prostředí, ve kterém se nacházím. V hogwartských termínech jsem mimo kolej spíše Dorian a Hogwarts jsou mým Henrym, který člověka staví čelně před nehezké věci, kazí ho a znečišťuje. A faktem je, že nemnoho lidí v krvelačně žraločím prostředí Hogwarts dokáže přežít bez nějaké zástěry, bez nějakých dvou tváří, kterými se obrňuje. Kdybych mimo kolej neměla to svoje brnění, kterým se chráním před negativními vlivy, byla bych zlikvidovaná během pěti minut. Takže vlastně mám i ten svůj obraz. Uvnitř koleje si ale připadám více jako Basil, svým způsobem dětská, čistá, tvůrčí, přirozená. Tam jsem doma. Ale jak říkám, našla bych si něco v každé postavě z knížky.

***

Závěrem bych jen podotkla, že tato kniha patřila a bude patřit mezi přední díla anglické literatury. A proto - snažte se být lepší než Dorian, ať vám neuteče vaše mládí.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář