Uniforma a Larrie o lásce a nenávisti s Niam

Do redaktorských řad našeho plátku zavítal z pozorovatelského bidýlka Vran, jeden ze Sedmera havraních bratří a patron jedné ze sedmi modrých ctností - Krásy. Chopil se safírového brku a jal se vyprávět svůj příběh o Larrie, návrhu nové školní uniformy a dalších peprnostech.

Onoho luzného rána Já procházel se po cimbuří hradním, hledaje paprsky prvního slunečního svitu, bych nasál lesk svému uhlovitému opeření. Blankytná modř rozprostírala se nad mou ušlechtilou hlavou a já se kochal, příteli. Kochal jsem se tou sličností a sál. Ještě před zakrákáním havraním dostál jsem přec kýženého oučinku a z mého peří oči přecházely. I rozhodl jsem se otočiti svůj chvost a podstoupit pár obligatorních pochůzek.

Však to by mi cestu zkřížiti nesměla ta lepá děva. V jejích očích ustarání jsem spatřil. To robě neumí si užívat, žije v plytkých záležitostech všedních dní. Hlubokou filosofii paprsků slunce neocení. Jaké že bylo její jméno? Ach ano, Larrie Larstonová, jež slynula v těchto hradních zdech. Larrku já ctím, ona krásu slova ocení a též libuje si v koherentní mluvě. Ušlechtilý květnatý jazyk není jí cizí. Však to důvod mého zaujetí nebyl.

V zákoutích hradních vídal jsem robátka, akademiky prý. V oděvech sličných, v krojích pěkných. Až trochu zlítostivěl jsem, že nemohu si jeden obléci. "Školní uniforma", říkají tomu přízemníci, avšak ne. Tento mundúr jest mohylou a solným sloupem akademické obce. 10. dne sedmého měsíce léta páně 2011 sir Werewolf vytroubil z cimbuří zprávu a hlásal. Hlásal všem švadlenám a návrhářům, by své múzy k činnorodosti přiměli a novou tvář "školní uniformy" stvořili. 31. dne trumpetku odložil a s dceří i Tir-na-nóg, ach jaká ušlechtilá dáma, zasedl za stolek pracovní a jal se přemýšlení.

Ve dnech následujících kreace svého štětce ó-Niam předváděla, na ležák musím s tou sličnou děvou zaskočit. Čtvero návrhů postoupilo dále, by smrtelníci mohli od 26.8. hodnotit jejich kvality a vybrat ten nejlepší.

A tak se stalo. V první truchlivý den reje akademických dítěk se na nádvořní listině zjevila zpráva posla Werewolfa. Jeho poselství pravilo, že novou mohylou stává se tvorba Larrie, dle níž byly ušity kroje nové hradní éry. Vpravdě - netušil jsem, že toto děvče proniká do hlubin módy. Potkáš-li ji na chodbě a prohlédneš její tradiční oděv, jistě dáš mi zapravdu. O to více překvapila. I rozhodl jsem se podrobiti ji několika otázkám svého zvídavého dotazníku.

Též rozhodl jsem se vystupovat v naší rozpravě pod svým pisatelským pseudonymem "Já Sám". Bystřejší zajisté chápou význam, těm méně bystrým radostně vysvětlím: kam pařát vkročím, lidé jásají. Však aby také ne. Nyní však nikoli nejsme tu kvůli osobě mé (achachacha), nýbrž pro osobu Larrie Larstonové, jež prozradí nám některé z tajů přípravy nového školního mundúru.

***

Já Sám: Vítej, děvče. Daří se ti dnes libě?

Larrie Larstonová: PřeKrásný den, nejdražší Vrane. Daří se mi skvěle, děkuji za optání. Poněkud uštvaně, smím-li říct, připadám si v posledních dnech jak lovená zvěř. Ale kolem a kolem je mi pěkně, děkuji. *zářivě se usměje*

*

Já Sám: To byla zdvořilostní otázka, dceři. *zpraží dívku pohledem* Dvě slova v odpověď stačila by. Však ty nikdy se to nenaučíš. Přistupme tedy raději k tématu dnešní rozpravy, nebo tu budeme ještě v den zítřejší. Návrh tvé uniformy je... ucházející. *sklapne přísně zobák* Proč ses vlastně rozhodla účastnit se soutěže? Máš snad nějaké návrhářské ambice? *kritickým okem přejede Larriin neupravený vzhled*

Larrie Larstonová: *zakaboní se a posmrkne* Teda, mistře Vrane... *když vidí, že Vrana neubrečí a setká se s jeho nemilosrdným výrazem, raději odpoví* Ne, návrhářské ambice rozhodně nemám, to jsi mi do hlavy vtloukl řádně, že do módy mé pařáty nepatří. Soutěže jsem se účastnila přednostně proto, že v letním období jsem marně hledala soutěže, které by zrovna šly do vkusu mým dost marnivým múzám. Uniforma mě jako jedna z mála přímo nadchla. O to víc, že šlo o soutěž ještě smysluplnější, protože mohla mít celkový dopad na hradní život. A samozřejmě, kdo by nepřijal tu výzvu a nechtěl se ucházet o post toho, z jehož hlavy pochází dnešní uniformní hadry, na které se za dva roky bude nadávat, že jsou zase hrozné. *ušklíbne se*

*

Já Sám: Ba že. *pokyvuje moudře hlavou* Radost mi děláš, Larrko, že poslechlas' mé rady. Celkově je tvůj návrh ve stylu dosti tradičním. Ze všech čtyř postupujících uniforem vlastně ten nejtradičnější. Snažila ses o to zachovat oděvu nudnou tvář?

Larrie Larstonová: *trochu se na Vrana zamračí* Ta uniforma není nudná, jako! *vyplázne na něj jazyk* Ale ne. Upřímně, o nějaké tradičnosti/netradičnosti jsem vůbec nepřemýšlela. Nenapadlo mě, že bych mohla třeba navrhnout uniformu v retro stylu nebo něco vizionářsky vesmírného. Dělala jsem to tak, jak jsem to cítila a jak jsem si ve své hlavě představovala vysněnou podobu školní uniformy. Snažila jsem se, aby návrh odpovídal mojí představě Hogwarts, aby zapadal. Pokud jsem chtěla něco měnit, byly to detaily. Myslím, že je fajn zůstat u trochu tradičnější uniformy, ale to je můj subjektivní pohled, protože já jsem stará bačkora a bojím se otáčet věci o 180° a riskovat. Tady se mi to vyplatilo, jinde už je tahle moje nátura trochu problematičtější. *hořce se pousměje a začne rozbalovat sušenky* Dáš si?

*

*

Já Sám: *vyděsí se* Dáš si? DÁŠ-SI?! Já si hlídám linii, vážená dámo! Ty si buď třeba obézní, však já jsem dost štíhlý za nás za oba. *opovržlivě si prohlíží lahodně vyhlížející sušenku* Nicméně zpět k věci. Díš, že jsi chtěla měnit spíše detaily. Které konkrétně to byly?

Larrie Larstonová: *ušklíbne se na Vrana a provokativně se pomalu zakousne do sušenky. Dožvýká, polkne a usměje se* No, obecně jsem postupovala tak, že jsem si poskládala původní podobu uniformy a dívala se, co mi na ní vadí. Co bych chtěla změnit, vylepšit. Stará uniforma byla sice pěkně patriotská, ale přišla mi taková humpolácká, pytlovitá. Myslím, že jeden z cílů školních uniforem je ten, aby se studenti uměli v pozdějším životě pěkně formálně oblékat a byli na formální oděv zvyklí. Stará uniforma na mě působila tak nějak neupraveně. Chtěla jsem jí v prvé řadě dát nějaký tvar. Proč musí být děvčata napasovaná do pytle, když mají štíhlé postavy a v dobře střižené košili mohou působit velmi elegantně? Snažila jsem se tedy vetknout ve svém návrhu uniformě nějakou formu, aby studenti měli šmrnc. S tím souvisí i to, že jsem chtěla, aby uniforma byla elegantní, ale pořád studentská, aby působila mladistvě. Máme tam tedy vykasané rukávy, chlapcům čouhá košile a je to celé takové volné.

Druhá velká věc, která se mi u staré uniformy příčila, bylo to, že byla prostě šedivá i ve zbrusu novém stavu. S lítostí jsem vždycky pozorovala plačtivou Madam Malkinovou, kterak vysvětluje náročné zákaznici, že její dceři prostře nemůže dát černější hábit než ten, který už na sobě má. Takže jsem hodně kladla důraz na to, aby uniforma byla co nejčernější tam, kde černá být má. A když si dnes postavíme starou a novou školní uniformu vedle sebe, ten rozdíl je dost patrný. *napije se kávy*

*

*

Já Sám: Tak tak. *pokyvuje a zhnuseně pozoruje, jak si Larrie ničí tělo podezřelými tekutinami* Zajímalo by mě, kde jsi čerpala inspiraci? Nebo snad celý návrh pochází z tvé hlavy? *nedůvěřivě si Larrie přeměřuje*

Larrie Larstonová: Ale vůbec ne, Rowena chraň! Vždyť sám víš, že na módu prostě nejsem. Sir Werewolf dal v zadání prostor i těm, kteří neumí kreslit a nemají takovou tvořivost. Takže jsem hledala nějaké reference jinde. Úplně nejvíc mi asi pomohl deviantart, samozřejmě. Tam jsem našla desítky nádherných uniforem. Jediný problém byl, že z každé se mi líbilo něco jiného, takže když jsem vypracovávala soutěž, bylo to ve stylu "na košili rukáv v tomto stylu - link - výstřih v tomto stylu - link - proužek u výstřihu v tomto stylu - link -..." a tak dále. Slečna Niam se u rozšifrovávání toho, co vlastně chci, málem zbláznila, a patří jí můj největší obdiv, že se s tím dokázala tak mistrně poprat.

*

Já Sám: *protočí oči v sloup a pak mávne křídlem* Ty jsi ztracený případ, Larrko. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš... Mohl bych vidět ty reference, které jsi použila?

Larrie Larstonová: *uculí se* No ale ono jich je fakt docela hodně. Ale tak aspoň ty nejdůležitější z nich ukázat můžeme a já se zdržím komentářů, ať se tu nezcvokneme.

Sukně

Vršek dívčí halenky, kravata, podkolenky a kozačky

Dívčí rukávy, svetřík a punčochy

Vršek dívčího svetříku a kolejní proužek

Hábit - celkový střih

Hábit - přiléhavé rukávy

Klobouk

Dívčí polobotky

Šála

Chlapecké kalhoty a boty

Chlapecká košile, rukávy a střih svetru

Vršek chlapeckého svetru a kravata

Obecně jsem vlastně dost procházela Hogwartskou akademii na deviantartu, protože tam je nápadů na vzhled uniformy milion. *usměje se*

*

*

Já Sám: *sklapne pootevřený zobák a znalecky kývne* No detaily máš promyšlené, to jistě ano. Exkvizitní. Teď vlastně dochází mi, že poměrně dost značné množství doplňků zahrnula jsi do svého návrhu. Proč to, smím-li se zajímat?

Larrie Larstonová: *polkne další sušenku* Ale jistěže smíš. No, jak jsem už říkala, v létě jsem byla v soutěžích dost vybíravá a nějak jsem si na předměty vydělat musela. Řekla jsem si, že do téhle uniformy dám všechno a když dal sir Werewolf jasně najevo, že čím víc serepetiček, tím větší šance na slušné srpcové ohodnocení, skočila jsem po tom. Takže prvotní impuls pro doplňky u mě rozhodně nebyl nijak ušlechtilý, prostě jsem si sobecky potřebovala nahrabat. Na druhou stranu to ale byla vítězná situace pro obě strany. Vím, jak lidi rádi kombinují a jak spousta z nich starou uniformu nemohla vystát a oblékala ji jen v nejnutnějších případech, tedy hlavně na zápis. Chtěla jsem, aby lidi nosili uniformu rádi, aby je bavilo ji kombinovat. Navíc taky osazenstvo hradu zbožňuje minikolekce, to tomu jedině přidalo. Chtěla jsem, aby si každý mohl udělat uniformu po svém, nakombinovat tak, jak se mu líbí, a ozvláštnit si ji - vtisknout jí osobité kouzlo. Tomu všemu ty doplňky pomůžou a je hrozně fajn vidět, že lidi třeba některé z nich nosí i běžně ke zcela jiným outfitům, protože to oblečení prostě je nositelné i normálně. *pokrčí rameny a hodí si do kafe další kostku cukru*

*

Já Sám: *zaběduje a odvrátí šokované oči od Larrina hrnečku* Řada lidí ale vyjádřila přání, že by bylo příjemné, kdyby se třeba punčocháče nabízely ve všech čtyřech barvách pro celý hrad. Jak na to nahlížíš ty?

Larrie Larstonová: Chm... Nevím, jak na tohle odpovědět, to je nějaký prapodivný dotaz, Vránku. Já jsem prostě uniformu včetně všech jejích doplňků vymýšlela sice tak, aby lidi mohli kombinovat, ale všechno je to ještě pořád uniforma, tedy se zbarvuje kolejně. Ty doplňky tam nejsou pro srandu králíkům. Možná tohle prostě jen trochu pomohlo vedení Příčné ulice zjistit přání klientely, tedy kde je potřeba ještě zapracovat. Tak uvidíme, třeba se nám v brzké době objeví nová kolekce punčoch, kde bude nabídka obohacena. Jsem ale ráda, že uniforma je prostě pořád kolejně zbarvená uniforma.

*

Já Sám: *zamyslí se a pohodí svým krásným peřím* Pravil bych, že už se ke konci blížíme, neb mám pomalu všechny informace, které jsem potřeboval. Ještě se zeptám, jak jsi spokojena s finální prací madame i Tir-na-nóg? Změnila bys na uniformě teď něco?

Larrie Larstonová: U Sedmera, to ne! *vytřeští na Vrana oči* Byl jsi na tom sluníčku nějak dlouho, hezoune. *zamrká* Slečna Niam je nepřekonatelná. Ten návrh je hlavně její, ona ho celý zpracovala, já tam zasadila jen základní myšlenku. A Niam je úžasná. Když začala v srpnu uniformu tvořit, radila se se mnou a se sirem Johnem o každé drobnosti, dávala mi prostor k vyjádření a upravovala všechno tak, aby to co nejlépe odpovídalo mé představě. Byla naprosto dokonalá, nikdy to nedokážu dostatečně ocenit. Na uniformě bych rozhodně nic neměnila, ještě teď ji dnem i nocí muflám a děkuju, že jsem měla to štěstí a můžu teď třímat v rukou kus oblečení, který jsem si vysnila. Oblečení, rozumíš. Já. *směje se* Takže rozhodně, tady mám jasno. *usměje se* Když Niam zasílala po tom úmoru celou verzi uniformy a my jsme to s Johnem poskládali, stačila jsem už jen vyhrknout, že jí prostě miluju. *rozesměje se* Ona mě teda pravděpodobně za ten návrh nesnáší, protože byl fakt vyčerpávající, ale stejně je božská. *zazubí se*

*

*

Já Sám: Inu výborně. Tedy zde nejspíš naše rozprava končí. Na vzkaz se tě ptát nebudu, jelikož jsem havran jedinečný a takovým dotazem by byla má jedinečnost pošpiněná. Beztak bys jen všem popřála, ať se jim to pěkně nosí. Děkuji tedy za pěkné popovídání a přijmi další z mých vzácných rad a přestaň už lokat ten hříšný nápoj! S takovou skončíš v krčmě u té bláznivé Rosmertovské ženštiny!

Larrie Larstonová: *rozesměje se* Děkuju, Vrane, budu na to myslet. *ušklíbne se a pohladí ho* Tak se měj a zase někdy na pokecu.

***

Zde by se hodilo pár patřičných nicneříkajících keců na závěr a rozlučka. Však ba ne. Má práce ještě neskončila. Larrie mi totiž přec něco málo zatajila. V návrhu svém totiž sama kreslila a skládala návrhy všecky do kupy, pro lepší představu hodnotících. Ona sama mi zarytě odmítla jakékoliv z těchto děl ukázat, prý "stejně nebyly důležité a já je kreslila hlavně pro sebe". Nicméně není jediná, kdo klíček ke kresbám vlastní. Sir Werewolf byl již sdílnější. Pohleďte tedy nyní na to, co předcházelo uniformě, jíž nosíte do hodin.

Tak. Teď už opravdu konec, čas našeho povídaní se naklonil. Dbejte na svůj vzhled, dbejte na svou Krásu a zůstaňte fintiví, protože to je důležité.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář