Labyrint Roweniných schodů aneb prokažte své havraspárství - Krása

Po krátké době, co jsme si řekli s Woronem sbohem, jsem si do svého přemýšlivého koutku u okna v kolejce pozval dalšího z havranů Sedmera - Vrana. Společně jsme se ponořili do hodnocení druhého kola hádanek; tentokrát za přítomnosti pohledů zvědavých studentek... Zkrátka v rytmu Krásy!

Tak, já si tady před sebe rozložím všechny ty papíry..hele neděs se, je toho sice hrozně moc, ale vážně se to dobře čte! Abych uvedl čtenáře do obrazu, jsi patronem další ze sedmi havraspárských ctností - Krásy. Pověz nám pro začátek, co je na kráse ctnostného?

*

Nenech se oklamat zrakem, mládě. Můj zevnějšek je pouze třešnička na dortu. Musíš pamatovat, že není jen krásy vnější, ale hlavně vnitřní. Byl jsem to já a Krása, kdo do Sedmera zasel pohodu, klid, barevnou atmosféru a harmonii. Víš, nejsem ten tichý mudrc, co jen filosofuje. Musíme i žít, bavit se, usmívat, tak činím. Občas pozoruji, jak si tu jen tak sedíš a něco píšeš do bločku, dívajíc se upřeným pohledem ven. Trochu života!

*Vran hodí jedním ze svých vyzývavých pohledů po Nicolette, která okamžitě zčervená, usměje se a mrkne.*

Nic jsem neudělal a úsměv je na světě, asi budu opravdu tím pravým Patronem.

*

Ale to víš, že žiju a tak... Ale prostě tyhle chvilky jsou taky k nezaplacení, jen se zeptej ostatních havranů. Nicméně jsem rád, že tu je někdo jako ty, kdo dokáže rozesmát i v té nejhorší situaci. Ale jdem na to hodnocení, ať tu nejsme do zítřka. Čtenáři, neděste se, úvahy jsou sice dlouhé, ale každá přinese něco nového, nudit se určitě nebudete!

***

1. Úkol

Vnitřní krása, pojem vcelku obecný. Úkolem Tvým bude povědět mi, jaký by člověk uvnitř měl být, aby se mohl pyšnit vnitřní krásou. Rozeber vlastnosti, styl chování, jedincovu životní filosofii, kterou by se měl v každé situaci řídit. Nezapomeň, základem je nalézt Krásu v sobě, až poté ji můžeš šířit dál. V druhé části úkolu povíš mi, zda myslíš si, upřímně, že splňuješ výše zmíněné. Pokud ano, zlepšil bys ještě něco? Pokud ne, proč, smím-li se zeptat? Nezapomínej, chování je přímou úměrou spojeno s lidskou moudrostí a inteligencí, pokud víš jak, můžeš ho změnit.

*

Tys vnitřní krásu popsal obecně, úkol pro studenty byl schválně zaměřen na samotný zárodek tohoto jednání, jak jsem pochopil.

*

Amber Simpson: Krása. Pojem, jehož význam se pokoušeli objasnit už řečtí filosofové. Odpověď na otázku, co je krásné, však není tak snadná, jak by se mohlo zdát. To, že jsme krásní navenek, neznamená, že jsme krásní i uvnitř a opačně. Pohleďme na hrbáče Quasimoda - jeho nehezká tvář jenom skrývala dobré srdce.

Na to, aby byl člověk vnitřně krásný, je zapotřebí hlavně obrovské množství pokory. Každý musí mít povědomí o svých vlastních možnostech a snažit se je nepřekračovat. Chápat, že si nemůžeme dovolit všechno. Krom pokory před sebou samým však musíme mít i pokoru před druhými a úctu k nim. Neměli bychom zpochybňovat rozhodnutí těch, kteří jsou starší a moudřejší, a měli bychom od nich vždy přijmout dobře míněnou radu. Starší lidé mají celou řadu zkušeností, mnohokrát vědí lépe než my sami, že s něčím je přece jen lepší si nezahrávat.

Mimojiné bychom měli být i nesmírně tolerantní. Lidé okolo nás jsou různí a mají různé názory. Chceme-li být v jejich očích krásní, musíme objahovat své pravdy, ale zároveň přijímat, že nejsme neomylní a že i oni se někdy mohou ukázat moudřejšími.

Musíme být ochotní se neustále zlepšovat a vyvíjet. Nikdo nemůže dosáhnout skutečné krásy, pokud nemá přímo božskou trpělivost. Bez ní a oddannosti svým zásadám nemáme šanci ničeho dosáhnout, ani se zlepšit. A pokud nemáme chuť se zlepšovat, nemůžeme být krásní. Přesto však musíme mít stále na paměti, že jen božské je krásné a k tomutu ideálu se sice můžeme blížit, ale nemůžeme ho naplnit.

Lidská vnitřní krása je spojená i s dobrotou srdce - ochotou pomáhat lidem s jejich problémy, snahou vyřešit to, s čím si jiní sami nevědí rady. Musíme milovat lidi a chovat se k nim jako k rovnocenným lidským bytostem, i kdyby nám nebyli právě sympatičtí. Protože to, co vyšleme do světa, se nám vždy vrátí. Tak fungují pravidla karmy. A východní filosofie je krásná v tom, jak je moudrá.

Ano, přesně to je další podstatná vlastnost - moudrost. Něco, s čím se člověk nenarodí, ale k čemu dospěje až časem po řadě zkušeností. Nemůžeme si myslet, že jsme moudří a říkat to o sobě, to naše okolí musí rozhodnout.

Mám-li říci, jestli v sobě ukrývám vnitřní krásu, pak zcela upřímně odpovím, že nemám tušení. Jistě, splňuji některé vlastnosti, které jsou podstatné, ale jsem pouhý člověk a jako ten značně nedokonalý. Jsem tolerantní, ale těžko vycházím s lidmi; dokážu si stát za svým názorem, ale někdy to hraničí až s paličatostí; jsem ochotná kdykoli pomoci, ale většinou žádám něco na oplátku. Nejsem dokonalá a nejsem moudrá. Krása je v tom, umět se podívat sám sobě do tváře a kriticky zhodnotit, jestli si zasloužíme být nazýváni moudrými a vnitřně krásnými. Nedosahuje úrovně, abych si zasloužila toto označení. Ale jednou, doufejme, se mi podaří sžít s tímto světem a poučit se z něj. Přijmout ho přesně takový, jaký je a jak se k nám chová. A pak, až k tomu dojde, o sobě snad budu moci prohlásit, že jsem skutečně vnitřně krásná.

*

Krásné, co myslíš, Vrane? Popis prakticky ideálního člověka a snad se nebude Staroušek zlobit, že mu promluvila do jeho řemesla.

Ani já nechci zasahovat Starouškovi do Moudrosti, ale musím říct, že moudrá slečna opravdu je, pokud napsala taková slova. Jsi na dobré cestě a nedokonalost vždy můžeš pilovat k lepšímu. Hlavně nezapomínej na úsměv, dobrou náladu, kterou zkrásníš nejen sebe, ale i svět kolem sebe.

*

Eliah Tailesová: Ahojda Jahoda! *usměje se*

Mít více psací náladu, tak sepíšu snad i úvahu navíc jen pro své potěšení. O:) Krásné téma. Jen si nejsem jistá, zda jsem vystihla přesně to, co se po mně chtělo. Prostě jsem psala a psala, a doufala, že obsáhnu vše, co jsem měla a chtěla. :)

...Vnitřní a Vnější Krása...

Na toto mám poměrně jasný názor, a i když netuším, zda je to právě havraspárská myšlenka, každopádně je tou mojí, a já ji považuji za tu nejlepší.

Víceméně se ztotožňuji s již Antickým názorem, který se postupně vrací v průběhu let (řekla bych, že i nyní zde je). Jde o rovnováhu mezi krásou vnitřní a krásou vnější. Je to pěkná myšlenka. Největší krása je právě rovnováha mezi oběma druhy krásy. Avšak udržet takovou rovnováhu je, řekla bych, mnohem těžší, než vládnout jen jednou. Možná i proto je to to krásné.

A teď k té vnitřní kráse. Dle mého je v každém něco z vnitřní krásy. Stačí pořádně hledat, i když občas to může být velmi obtížné. Třeba u takového Voldemorta... Možná zapálenost pro jeho věc? I to může být to krásné, i když u něho je mnohém více té špíny.

Člověk, který je ztělesněním čisté vnitřní krásy, neexistuje. Leda snad Chuck Norris (mudlovský polobůh). Jak se říká, nikdo není dokonalý, zde to platí dvojnásob. Můžeme se snažit svou duševní stránku zlepšovat k tomu pomyslnému bodu ideálu, ale nikdy nedojdeme až k němu. Stejně tak nemůže nikdo dojít až na samotný vrchol zkaženosti bez jediného krásného zákoutí. Tohle vyjadřují v náboženstvích různé nadmocnosti jako třeba Bůh a Ďábel.

Nesmíme zapomínat na jedno. Už od dávna je pravidlem, že od Lásky je nejblíže k Nenávisti, od Přátelství k Nepřátelství. Mohlo by to tak platit i zde. Z nejúžasnějšího člověka by se mohla lehce stát nestvůra, protože když si lidskou krásu představíme jako kruh, tak putuje stále dokola, pokud se nezastavíme v mezích.

Avšak stále se trochu vyhýbám otázce, Jaký by měl být člověk, kterému byla dána do duše krása. Již jsem zde zmiňovala, že v každém je alespoň trochu té krásy, a tak stačí být jen jedno. Být sám sebou. Člověk, který sám sebou není, se i chová jako někdo jiný, a to je pak složité. Svou vnitřní krásu a vlastně i vnější potlačuje kdesi hluboko.

Já se považuji za naprosto průměrné individium, které má v sobě i špatné i dobré, avšak myslím, že ve vnitřní kráse je ve mně více toho dobra. Já nechci, aby to znělo nějak nafoukaně (to většinou zní, když se chci alespoň trochu realisticky popsat). Za svou vnitřní špínu považuji nedostatečně sebevědomí a cílevědomost, také že často myslím jen na sebe a neohlížím se kolem. Vnitřní krása u mě dle mého spočívá právě v tom, že se snažím být taková, jaká jsem. Od mala jdu proti pomyslnému proudu, a snažím se nenechat strhnout.

*

Mně tu něco povídej o neustálém psaní, co myslíš, že dělají tyhle holky? U Eliah jsem se zpočátku bál, že nakonec nezodpoví hlavní zadání, ale i to přišlo. Líbí se mi její osobitost, nepíše známé fráze opakované našimi rodiči, ale vyjádřila svůj pohled na věc. Přestože asi ne přesně takový, jaký máš Ty, žejo?

Je hezké vidět, že v každém člověku vidí Krásu. Bohužel i Krása je ctnost a ctnosti jsou od toho, aby jich lidé dosáhli. A přestože v každém člověku se najde věc dobrá, neznamená to, že je opravdu krásným. Musíme se na duši dívat jako na celek. Možností, jak Krásy dosáhnout, je mnoho, výsledek uvidí ostatní. Přestože není osobitost zárukou této ctnosti, myslím, že Eliah tuto záruku má.

*

Fides Fons: Vnitřní krása lze být pojata ze dvou stran, ze strany negativní a ze strany pozitivní. Neznamená to ale, že bychom rozdělili vlastnosti na ty pozitivní a na ty negativní, to nikoliv. Vnitřní krása má totiž jistý způsob, kterým ovlivňuje naše chování a následně i pohled, kterým se na nás dívají. Proč mluvím o pozitivním a negativním pohledu? Protože je čistě na člověku, jak svou vnitřní krásu použije, a také i na ostatních lidech, zdali vnitřní kráse jedince podlehnou, anebo budou pěstovat tu vlastní.

V historii existovalo a já doufám, že stále i existuje, mnoho jedinců, kteří byli natolik vnitřně krásní, že v ostatních lidech probouzeli pocit méněcennosti nebo podřízenosti dané osobě, to není dobře, ale není to ani špatně, jen to říká, že vnitřní krása má negativní vliv na lidi, kteří se pod jejím náporem zvenčí stáhnou do sebe, a zároveň ale tito působili na své okolí tím, že pozvedli ducha těch, kteří je znali, což je pozitivní vliv. Toť k tomu, proč jsem mluvil o pozitivním a negativním pohledu.

Mistr Jan Hus byl člověk vzdělaný, skromný a také i velice charismatický. Ve svých kázáních dokázal lidem dát naději, že, i když je tomu nyní jinak, společnými silami mohou svou situaci zlepšit. To některým lidem dalo takovou vůli pěstovat vlastního ducha, že se z nich posléze stali lidé odhodlaní a také i patriotičtí. Na druhou stránku ale jeho působení sahalo i na samotnou církev, která se začala obávat jeho stoupajícího vlivu, to nakonec církev "donutilo" k podlému činu, jehož výsledek známe dodnes. I přesto se ale sám Hus nevzdal svého přesvědčení, ale lidé, jejichž duch byl pěstěn pod Husovými slovy, se za jeho učení postavili a taktéž i za své přesvědčení, což byla docela nečekaná událost, církev si totiž byla naprosto jistá, že zatrhnutí Husových slov a jeho přesvědčení dá církvi klid a z lidí se znovu stanou poslušné ovečky, což se nestalo.

A znovu jsme u pozitivního a negativního pohledu. Zatímco Hus způsobil rozkvět morálky na jedné straně, na té druhé ji zase rozdrobil v základech. Zatímco jedna strana se rozhodla zasáhnout, druhá se rozhodla bránit. Tak nakonec začala válka mezi Husity a samotnou církví, která nakonec skončila tím, že Husova slova skutečně zeslábla časem natolik, že někteří jeho stoupenci a následovníci byli ochotni se s církví dohodnout. Ale když si to tak vezmete, Hus nikdy nechtěl válku, dohoda by byla určitě mnohem příhodnější, ale z hlediska ducha a jeho krásy byla Husova slova částečně zrazena, protože církev se nikterak zásadně nezměnila k lepšímu, i když se ve finále k lepšímu změnila, nikoliv však o tolik, o kolik Hus usiloval. Ale muselo to skutečně začít válkou? Smrtí Husa a mnoha nevinných lidí? Toť otázka, na kterou je těžká odpověď.

Podle mě je tedy vnitřní krása zcela individuální. Člověk by měl být schopný kompromisů, ale stát si za morálními hodnotami, měl by být schopen ustoupit, ale zároveň bojovat za správné přesvědčení, měl by tolerovat ostatní, ale neměl by nechat volný průběh násilí a nesčetným dalším zavrženíhodným činům. Měl by být moudrý, ale nikdy by se neměl svou moudrostí povyšovat nad ostatní, měl by být skromný, ale nenechat se zastínit, stejně tak jako by neměl zastiňovat zbytečně ostatní. Měl by být rozhodný, ale nikoliv ukvapený. Vše má totiž svá pro a proti. Měl by být přátelský, vtipný, ale zároveň by měl zachovat etiketu a jistou vážnost. Měl by dokázat pracovat efektivně v týmu, ale neměl by být nesoběstačný.

A to jsem se ještě nedostal k zcela individuálním nárokům každého z nás. Někdo chce mít přátelské lidi, jiný zase vážné lidi, někdo má rád aroganci a přímo si v ní libuje, jiný zase nesoběstačnost a týmovou práci. Někdo rád lidi mákové, jiný taková, a taký oné. Rád bych svůj ideál více přiblížil, ale můj ideál je ideál, který by odpovídal ideálu, tedy představám všech, což není nijak možné právě kvůli individualitě každého z nás.

*

Vyčerpávající nenudná úvaha, ve které zaznělo mnoho vlastností a zároveň jejich přemíra. A konečně někdo zmínil i tu Tvou vtipnost, viď?

Roweno, podívej, je to tak. Fidesova úvaha patří k nejlepším, bohužel nezaznělo, jak je na tom Fides osobně, jak blízko ke Kráse má či nemá. I tak ale klobouk dolů, líbí se mi filosofické zamyšlení.

*

Hexley Poppler: Vnitřní krása

Co znamená krása netřeba připomínat, význam slova každý zná, i když si pod ním představíme všichni něco jiného. Jak však vypadá taková vnitřní krása? Barevné orgány? Nebo kosti pokryté ornamenty?

Vzhledem je krásné všelicos, ale pravá krása se skrývá v chování a činech. Tím se nemyslí ladnost pohybů či různé akrobatické kousky, nýbrž myšlení a vlastnosti člověka, odráženy jeho životem. Každý jistě zažil krásné chvíle a právě ti lidé stojící za jejich zprostředkováním jsou krásní. Ne krásní od pohledu, krásní uvnitř. K takovým krásným lidem se může přidat kdokoliv, mohou jimi být přátelé, rodina, učitelé, přestože jsme je nikdy neviděli na přehlídkovém molu. A všichni ostatní se také snaží být krásnými.

Krása je to, co se nám líbí, pak tedy krásní jsme, když se ostatním líbíme a vnitřně krásní jsme, pokud se chováme tak, aby lidem okolo nás se to líbilo a byli šťastní. Ten, komu pomůžeme, vidí nás krásné. Koho pochválíme, povzbudíme, poradíme, pro toho jsme také krásní a až něco krásného uděláme pro všechny, pak budeme nejkrásnější. Budeme nejkrásnější v očích každého a budou-li se lidé dívat na krásu, přestanou být smutnými a přestanou se stresovat, budou se dívat na krásu a budou šťastní. A celý svět bude krásným, rozzářený tisíci šťastnými tvářemi.

Zatím nikdo není nejkrásnější celého světa, ale mnoho z nás má k tomu nakročeno - ti nejkrásnější z města, vesnice, nejkrásnější z práce. Jdou cestou krásy a činí vesmír šťastnějším, jediné, čeho se musí vyvarovat, je pýcha, jelikož poté by už krásní nebyli. Téhle překážce naštěstí dá se vyhnout, krásní se nesmí nad ostatní povyšovat, vidí-li, že mají potíže, nesmí se vysmívat, měli by nabídnout jim pomocnou ruku a podržet je v nesnázích, tak jako je jistě někdo podržel. Snažme se být alespoň někde nejkrásnější a svět budě krásný. Snažme se všichni, neklesejme na mysli, i já se snažím být nejkrásnější a až se mi to podaří, udělám krásnými i všechny kolem sebe - stačí jen překonat lenost a strach a vydat se vstříc krásnu!

Promiňte, Vrane, nedokázala jsem se zcela přesně držet Vašeho zadání, tak snad menší odchylka Vám nebude vadit.

*

Zdá se to jenom mně, nebo jsem právě slyšel přesně to, čím sis patronát Krásy zasloužil právě Ty, Vrane? Mám pocit, že to jsou přímo Tvá slova!

Havranko Hexley, za co Ty se omlouváš? Omlouvám se já, ani ve snu mě nenapadlo, že by někdo tak dokonale vystihl podstatu této ctnosti. Fides a jeho dlouhá úvaha promine, když řeknu, že jde o Nejlepší vypracování, co jsem četl. Vtip, povzbuzení, úsměv, pochvala, zkrásňovat svět okolo nás. Myšlenka pro mnohé naivní, my však jejich slepotou nesmíme být zastaveni. Mohu Tě pozvat na skleničku? Ještě se s Tebou moc neznám a... zajímají mě Tvé názory!

*Justin se pobaveně zašklebí nad posledními slovy Vrana a raději pokračuje dál*

*

Morgana Pepper: S politováním Ti, Vrane, musím dát za pravdu. V posledních dnech jsme my havrani možná vypadali stejně jako dřív, ale někde uvnitř pod tmavým peřím to už tak v pořádku nebylo. Tvůj odkaz - Krásu - jsme dostatečně nectili. Řekněme, že přišly nepříznivé podmínky a my nebyli dostatečně imunní, ne dost, abychom se dokázali ubránit.

Jsem teď vcelku rozpolcená osoba. A to mezi tím, jak na místě a příhodná tato úvaha je, a tím, že jsem právě proto ten nejposlednější, kdo by mohl soudit a určovat, co je správné. Samozřejmě vím, co jsem udělala špatně, nebo myslím, že vím... Ale říct, co by bylo opravdu správně je těžký úkol. Ale nejsem už malé dítě a jistou představu bych mít měla, dobře.

Z mého osobního pohledu je důležitým znakem vnitřní krásy nesobeckost, protože ten, kdo umí myslet stále jen na sebe a své prospěchy nikdy doopravdy krásný nebude. I laskavost člověka šlechtí, protože dávat a nechtít za to zákonitě brát je umění hodné obdivu. Upřímnost - jen člověk, který se nesnaží být někým, kým není je krásný, jinak totiž za vše může jeho maska a ta skutečně sama o sobě není nic než lež a přetvářka; nic neznamená. Neměl by být zákeřný a lstivý, mudlovské pořekadlo: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá." může být někomu pro posměch, ale nemělo by být. Jakkoliv omílaná ta věta je, má svůj význam a smysl. Vnitřně krásný člověk by měl být rozvážný, neměl by se v rozhodování ukvapovat či se chovat lehkovážně. Měl by umět brát v potaz rozum a někdy se dle něj rozhodnou i přes vlastní nevoli, ale zároveň by neměl ztrácet sám sebe a brát zřetel i na své pocity a intuici.

No, Vrane, další část tvého úkolu už je těžší. Opravdu hrozně nerada hodnotím sama sebe, protože mi to přijde jednoduše neobjektivní a těžké a divné a necítím se při tom dobře. A navíc ve mně hlodá nejistota, jestli opravdu já tu Krásu mám - což je taky důvod, proč se mi lehce příčilo hrát si v té "první části" na soudce. Takže, asi ti přímo neřeknu, jestli mám nebo nemám ty správné vlastnosti, nevím. Ale můžu ti upřímně říct, že se snažím je mít. Snažím se chovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak jen toho jsem schopna a jestli to nestačí, je mi líto... Moje snaha je jediná určitá věc, kterou můžu dát. Když někdo na moje chyby poukáže, snažím se je napravit a beru to jako věc dobrou, bez upřímnosti by byl svět už vážně ztracen. A když někdo sebere odvahu na to mi něco vyčíst přímo a ne za zády, je to pro mě znak toho, že mu na mě snad trochu záleží, když je natolik odvážný mi to říct, a toho si cením. Nicméně, jak jsem řekla... Ale dobře, napadá mě něco. Dokážu být opravdu líná a fakt mě to štve. Taky jsem občas kvůli něčemu ve špatné náladě a umím být pak lehce protivná. A i když se snažím říct to lidem rovnou a omlouvám se jim za to, vždycky se za to cítím provinile. Asi bych se od toho měla umět odprostit. A někdy mi dělá problém řídit se jen tím rozumem a mám slabou vůli, ale to je věc celkem individuální.

Myslím, že jsem již řekla vše, co jsem chtěla. Možná ne a za malou chvíli si budu nadávat, ale to už je ve hvězdách.

Přeji skutečně Krásný den!

*

K prvnímu odstavci zmíním, že jsi při zadávání úkolu Morganě vyslovil svou pochybnost ohledně Krásy některých studentů, kvůli nedávným konfliktům a hádkám. A teď už je to na Tobě.

Úvaha je moc pěkná, je psaná srdcem a já v tomto srdci v momentální chvíli postrádám úsměv. Je škoda, že právě v tomto zadání. Nejde však o žádnou kritiku, s Morganou jsem se již bavil. Takže přeji já Krásný den Morganě!

A jdeme na poslední úvahu tohoto úkolu (nebojte, u druhého toho nebude zdaleka tolik).

*

Yasmin Mia Madisson: Každý člověk by se podle mě měl řídit desaterem. Ne každý je věřící, ne každý holduje křesťanství, nicméně tato pravidla by měl mít každý dobře zažité, i když v Boha nevěří. Jde o základní morální předpisy, které by měl dodržovat každý slušný člověk. Také přísloví „Co nechceš, aby ti činili druzí, nedělej ani jim“ je docela rozumné pravidlo, jak se chovat ke druhým.

A jak je to se mnou? Taktéž mám vnitřně zažité, jak se chovat k sobě a ke druhým, ale samozřejmě, že nejsem úplně dokonalá a že je stále co zlepšovat. Někdy se nechám „unést“ a jednám unáhleně a podlehnu dané chvíli, což mě může později mrzet. Ale na druhou stranu jsem schopná uvědomit si svůj čin a taktéž popřemýšlet o svém chování a případně se omluvit. To je myslím to nejdůležitější. Nikdo není neomylný, ale je třeba vědět, co je dobré a co špatné. Někdo není ani toho schopen.

Rowena s tebou,

Y.=)

*

Já patřím mezi ty, co neholdují křesťanství, nicméně s desaterem (víceméně) také souhlasím, co myslíš?

Já se řídím hlavně havraními ctnostmi, zjistíš, že se v mnohém neliší. Nevěřící zde nemusí mít takový "odpor" k faktu, že se vše točí okolo boha. Každý si vybere svou cestu a tu bychom měli tolerovat. Yasmin má pravdu v tom, že existuje mnoho lidí, kteří nedokáží uznat nepravdu a omluva jim je cizí. Jsem rád, že mezi ně Yasmin nepatří.

***

2. Úkol

Tak, první, mnohem delší část, máme za sebou a nyní se vrhneme na tu druhou. Představil bys čtenářům zadání druhého úkolu?

*

Ovšem...

Krásu mou netřeba připomínat, dala mi ji do vínku samotná Rowena, nechť Merlin jí to oplatí. Ovšem někteří takové štěstí nemají, co si budeme nalhávat. Avšak, je mnoho způsobů, jak se udělat krásným a nechodit po hradě jako strašák mezi tuříny. Pověz mi tedy, kterak zapříčiníš to, aby před tebou ostatní neutíkali s děsivým křikem? Jak vlastně může kouzelník jako ty, šířit krásu a být tak chloubou Havraspáru?

Nezapomínej však na to, že jsi pouze člověk chybující, nedej se na scestí, jež je touto ctností vedeno! Víš, o čem hovořím? Doufám, že ano, protože po tobě chci mimo jiné i odpověď, jak se tohoto scestí vyvarovat.

*

Jestli se první úkol točil okolo Krásy vnitřní, teď hurá na vnější, pro mnohé bližší, určitě však ne pro naše úvaháře.

*

Adelheid von Schwarz: Scestí se vyvarujeme tak, že se nebudeme zabývat naší vnější krásou, protože podstatnější je naše krása vnitřní. Nebudeme proto ostatní soudit a hodnotit dříve, než zjistíme, co se skrývá v jeho srdci a hlavě.

Havraspárskou chloubou se stane ten, kdo se nebude povyšovat nad ostatní kvůli své vnější kráse. Může to být člověk, který svou moudrostí, kreativitou a důvtipem oslní okolí, a ostatním těmito vlastnostmi i vypomůže. To znamená, že tyto rysy nebude v žádném případě využívat jenom ve svůj prospěch, nebo dokonce k poškození jiných osob - i tak se snadno můžeme dostat na scestí.

Musím ovšem dodat, že ani přesto bychom neměli zapomínat na náš vzhled. Hygiena je přeci jen také důležitá. *usměje se*

*

Nějak se ti moc nechtěla popisovat vnější krása, viď Adel? Ano, mohl to být chyták, abyste uznali, že ta krása vnitřní je důležitější, nicméně na vzhled, jak říkáš, bychom taky zapomínat neměli.

Tak tak, jak říkáš, i vnější krása je důležitá. Jde o jakousi reprezentaci, být imunní vůči předsudkům. Scestí není přímo ona vnější krása, nýbrž pýcha, jež z přehnaného sebevědomí vychází. Pokud budeš mít vnitřní i vnější krásu na vysoké úrovni, je zde malá pravděpodobnost, že bys z této cesty sešla.

*

Eliah Tailesová: (pokračování sovy)

Musíme se starat o krásu vnitřní i vnější, a když se nám to daří, tak před námi nikdo utéct nemůže. No, dobrá.... může. *směje se* Člověk který vás potká, většinou soudí podle vzhledu. Ať se nám to líbí nebo ne, je to tak. Proto je tedy proti úleku spoluhradníků nejlepší recept obyčejné oblečení z Příčné. Člověk by se ale měl vyvarovat, aby nechodil jako Sno... Modní ikona a jeho první slova v rozhovoru nezačínala slovy vole, bejku atp. To moc nesvědčí i vnitřní schránce člověka.

Zase jsem u toho. Člověk by se měl snažit "zkrásnět" ale pouze dokud chce, může. Dokud je sám sebou. Na havraspárských se mi právě líbí, že je každý něčím jiný, a i jako kolej jdeme proti ostatním, když uznáme, že není vhodné nechat se spláchnout s ostatními.

S kouzelným pozdravem,

El

*

Já bych před tebou určitě neutekl, Eli, myslím, že ani Vran ne. Jak bylo zmíněno před chvílí, vnější krása důležitá je a bohužel máš pravdu, že lidé většinou koukají jen na ni. Předsudky o ošklivkách je totiž dříve odpudí, než aby člověka poznali blíž.

Bohužel je to tak, proto bychom na krásu vnější neměli zapomínat. Alespoň pokud kolem sebe chceme mít lidi (havrany), kteří s námi budou rozvíjet krásu vnitřní. A ano, zrovna před chvílí jsem Justinovi říkal, jak mě fascinuje to, že každá úvaha je naprosto odlišná, přesto pravdivá. Všichni jste jiní, přesto stejní. Pro mě nejlepší úvaha druhého úkolu.

*

Any Dawson: Ahoj,

jak se udělat krásným? To je vcelku jednoduché, pokud vím jak na to, a to já vím. Všechno začíná uvnitř. Pokud budu spokojená, vyrovnaná a krásná uvnitř, projeví se to i navenek.

Chce to začít už od rána. Vstát s pozitivní myšlenkou a vidinou hezkého dne (ano i v případě, že vstávám nechutně brzy a venku je mlha, zima a brr). Jak se říká, s úsměvem jde všechno líp. Když pak vejdu do VS na snídani a hlasitě pozdravím "Krásné dobré ráno" a k tomu se na všechny zazubím (ale ne moc, aby si nemysleli, že je chci sníst místo snídaně:), tak věřím, že s děsivým křikem neutečou. Když budeme milí na ostatní, cítit se krásně uvnitř, budeme to samé vyzařovat i ven a lidé si toho všimnou.

Na scestí bych se dostala pravděpodobně v momentě, kdy bych zapomněla na to vnitřní krásno a zaměřila se jenom na to vnější, ale já pevně věřím, že mně se to nestane.

Any

*

Any pěkně spojila vnitřní krásu s vnější, což například funguje u naší koleje, ale nejsem si jistý, zda u všech. Jak bylo řečeno, bohužel až moc lidí se dívá na to, jak člověk vypadá, než jak se usmívá - přestože to je také velmi důležité a myslím, že úkol první bys zvládla velmi dobře.

Stejně jako Hexley skvěle vystihla vnitřní pohodu a krásu a spojila ji s realizací ve společnosti a vidinou ovlivnění krásy vnější. Má pravdu, bohužel jak říkáš, ne všichni na toto hledí. Nicméně moc sympatická myšlenka.

*

A nyní poslední úvaha.

Sarah Sophie Stone: My všichni, kteří jsme potomky krásné Roweny, máme vrozený talent pro módu a krásu. Málokdy se stane, že bychom si nevěděli rady s tím, jak se obléci, či jaký si vytvořit účes. Když vidím nádherně sladěné oblečení spolužáků z mé koleje, je mi jasné, že jsou právem v naší modré koleji. Čas od času ale může nastat chvíle, kdy i modrý student neví, co si obléci, a sám se diví, kam se ztratil jeho přirozený cit pro krásu. V tu chvíli jsou tu ale jeho spolužáci, kteří mu určitě rádi pomohou s výběrem něčeho nádherného a správně reprezentativního pro Havraspár.

A co můžeme považovat za naprosto havraspárské? Přece modrou barvu! Spoustu modré barvy! Ano, někdo může říci, že už je okoukané a moc obyčejné chodit v barvě své koleje. Já si ale myslím opak. Jak jinak může dát čarodějka nebo kouzelník najevo, že je hrdý na svou kolejní příslušnost? Samozřejmě, svou kolejní barvou. Proto si myslím, že pokud se oblékneme do něčeho krásného, třpytivého a modrého, máme vyhráno a jasně tím dáme ostatním najevo, jak rádi jsme v naší modré koleji a jak jsme hrdí na to, že je naším vzorem krásná Rowena. Kromě pomyslného pozlátka, které se sesype na každého krásného havraspárského, musíme také myslet na stinnou stránku krásy – namyšlenost. Měli bychom si dát pozor, aby nám krása nepřerostla přes hlavu a abychom neměli naše krásné havraspárské nosíčky příliš nahoře. O namyšlenost totiž nikdo nestojí. Kromě krásy je pro nás charakteristická ale také inteligence, takže se nebojím, že by se havraspárští nechali strhnout svou namyšleností a povyšovali se nad své okolí ať už jsou jakkoliv krásní.

*

Sarah se nebála popisovat jen zevnějšek, což smekám. Ale další hodnocení nechám Tobě.

Díky. Sarah se může pyšnit havraspárským pojetím módy tak, jak ji podporovala Rowena. Modrá je stěžejní barvou, musím ale oponovat, že nejlepší je v kombinaci i s dalšími barvami. Člověk musí zaujmout, mít nápad, kombinaci.

***

Tak to je vše, vážení, před vámi musí stát alespoň deset prázdných hrnků od kávy. A nyní ještě nějaká poslední slova, Vrane?

Přestože nikdo není stoprocentní, dohromady jste svými vypracováními ukázali dokonalý popis mé ctnosti. Nezbývá než popřát štěstí na vaši cestu za Krásou. Moc vám tedy děkuji, taktéž děkuji Justinovi za pozvání.

Krásné dny přeje Vran a Justin.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář