Lednová výprava za krmelcem

Několik odvážných a houževnatých havranů se vydalo do zimního lesa společně s hlavní lesnicí. Vše vypadalo nevinně, ale to by nebyla modrá výprava, aby nás nepostihlo něco zvláštního - nejlépe když se to něco vyklube v nebezpečnou veverku, velkého orka Jouzu a několik jeho kumpánů.

 

Nastal den D, 14.1.2011, a to znamenalo pro modrou kolej dvě významné události. Ranní úspěšný turnaj se Zmijozelem, a večer o něco úspěšnější výlet do Zapovězeného lesa. Několik minut předšestou hodinou začalo shánění luceren, a když se ve velké síni objevila slečna průvodkyně, Monny von Schatz, tak se to všude jen modralo. Překvapivě jsme vyšli se zpožděním. Jaká to změna!

 

V lese u populárních hlav se sešla skupinka studentů. Slečna průvodkyně nakázala naší pánské menšině odhrabat sníh, ale místo toho se na mýtině zničehonic objevil sněhulák. Po krátké konzultaci, zda je sněhulák podobnější Larrie a nebo siru kolejnímu, jsme se přeci jen vydali na cestu. Směr jih!

Každý dostal za úkol popadnout vidle a lopaty. Byli jsme ujištění, že uklízet k medvědovi se už nepůjde, ale přeci jen jsme měli zvláštní pocit.

Slečna Monny nám sdělila cíl naší cesty. Měli jsme za úkol doplnit potravu do lesního krmelce - to neznělo nijak složitě. Po cestě nás ale děsilo mnoho zvláštních zvuků. Přeci jen, je to takový živý les, zvuk sov, vlkodlaků a divné kvílení nás doprovázelo po celou dobu.

*

Monny von Schatz: Krmelce už jsou od minula skoro prázdné a potřebují doplnit *usměje se na pracanty*

**

A opravdu se k nám jedno zvířátko připojilo. Na Lilien se přicucla veverka. Většina byla z veverky u vytržení, já a Katelýna jsme drželi jistý odstup. Jako by si nikdo neuvědomoval nebezpečnost veverek!

A pak jsme se dostali k cíli naší cesty. Krmelec. Slečna Monny zavelela do práce. Většina se snažila na práci rezignovat, a vymýšleli se různé strategie, jak práci přelstít.

*

Monny von Schatz: Tak... Nejdřív ti s lopatami odklidí sníh a potom ti s vidlemi vyndají seno co v krmelci zbylo a vymění ho za nové.

Katelyn Auster: *hvízdá si, jelikož nějak nenese nic*

James Watfar: *čeká, aby mohl v pravou chvíli vyměnit vidle za lopatu a vyhnout se tak práci*

David Lopez: Austerka je líná!

Katelyn Auster: *tváří se jako naprosto smířená se svým osudem*

Eliah Tailesová: *nabere na lopatu vždyck několik zrníček sněhu a přemístí je o pár centimetrů dál*

**

Ale právě díky poctivě pracujícím jsme něco objevili. David hrabal tak zaníceně, až narazil na něco tvrdého. Po chvíli se to samé stalo i mně.

Zelené dlaně, po chvíli celá zelená paže - to vedlo k dotazům, co to vlastně vyhrabeme. A že názorů bylo opravdu dost.

*

Katelyn Auster: Nejsou to zelení nováčci? Že by jim nevyšly do počtu kolejní dárky o Vánocích...

Monny von Schatz: *sedí a pročítá poslední číslo CD*

Brianag Mac Coileáin: Na nováčka je to moc velký *směje se*

James Watfar: A nebo si sem John ukládá studenty, aby mu dýl vydrželi a teď mu ničíme ledničku.

Eliah Tailesová: Kejt, další důvod k tomu se bát.*smích*

**

Šli jsme se zeptat slečny Monny, přeci jen, tady jsme si nevěděli rady. Jenže se slečnou průvodkyní nic nehlo. Byla začtená do Corvina a vůbec jí nezajímalo, že tu máme nějakou zelenou příšeru. Ale nakonec se přeci jen šla otráveně podívat, a pak už jen bledla a bledla a bledla.

*

Studenti dovyhrabou zbytek velkého mohutného zeleného těla zahaleného v kožené zbroji.

Katelyn Auster: *hledí střídavě na skupinu modrých hrající si s mrtvou hlavou a na flákající se slečnu Můny* Fajn výprava toto. *zasměje se*

Monny von Schatz: Jaká by se asi tady našla nestvůra?

David Lopez: Katelyno, běžná rutina. *směje se*

**

Bylo nám až skoro vynadáno, že jsme si dovolili něco takového udělat. Jak nám slečna průvodkyně sdělila, vyhrabali jsme člena vůdcovské rodiny orků - prozrazovalo to černé tetování na pravé ruce. Někteří z nás porovnávali s orkem svaly, další se snažili zjistit něco jiného o něm, a jiní dále hledali veverku, když vtom se najednou za námi ozval dusot. Všichni poslušně na pokyn zalezli do sena nebo za krmelec, dokonce i James poslechl! A najednou se k nám přiřítí tři orkové. Zastavili se u našeho vyhrabaného kamaráda.

*

Nejvyšší Ork: To je přece Jouza! Jouza Hlavoubouchal...! Co ten tu dělá?

James Watfar: *řekl by mu co tam dělá*

Evangelina McLardová: *strachem svírá něčí ruku div ji neumačká k smrti*

Lilien Emity Meissed: Chm,.. tak nějakej Jouza se tu nechal zasněžit, a my jsme v pytli?

David Lopez: *bolí ho mačkaná ruka*

Eliah Tailesová: *přemýší, jestli Ork nečerpal při výběru jména stejně jako letošní nováčci*

Nejvyšší Ork: ... *rozhlíží se okolo po možných vetřelcích*

**

Orkové se snažili najít naše stopy, my ani nedýcháme. Naštěstí slečna Monny zpoza krmelce hodila šišku za orky, a tak odlákala jejich pozornost. A jelikož nepatří mezi nejinteligentnější tvory,  po chvíli zmizeli. Postupně jsme vylezli.  James, který sbírá každou blbost, kterou najde, uviděl ponožku vedle Jouzy, a když se k němu nahnul, zjistil, že náš drahý stále dýchá. Takže byl živý. Většina se shodla, že bychom měli jít, ale já bych se s orkem ráda kamarádila. Přeci musím využít příležitosti - taková známost s vůdcem se může hodit, ne? A protože mi slečna Monny nebrání, tak ještě chvíli zůstáváme. Náhlý záblesk nebelvírství v krvi ale pomalu uniká, a když Jouza zavrčí, tak bych už taky radši šla, jen kdyby nebylo pozdě. Jouza se vzbudil a všiml si nás.

*

Jouza Hlavoubouchal: *zaslechne hlasy a rychle se otočí tím směrem. Když uvidí průvodkyni, vydechne si.* Tě pic. Co to máš sebou za pulce? *pohlédne na studenty*

**

Takže slečna průvodkyně se s Jouzou zná a celá skupinka modrých si oddychla. Po chvíli hovoru si uvědomujeme, že je to vlastně fajn chlapík. Sice je asi trochu mimo, ale jinak je docela milý. Jen je možná maličko vykolejený z toho, že už zde máme zimu. Asi usnul na delší dobu než plánoval.

*

Jouza Hlavoubouchal: U všech bohů! Jeden si na chvíli zdřímne, zapadá a než se nadá tak už je zima... musím běžet... Tak se tu moc nepotulujte... a... ehm... nazdar... *otočí se a odběhne ve stejném směru, jako tři orkové před ním*

**

Nakonec jsme přeci jen naplnili krmelec senem pro lesní zvěř a mohli se vydat nazpět. Nikomu se zatím nic nestalo, za což byl rád nejeden člověk, ale ve chvíli, kdy na to někdo jen pomyslel, už se jako ze zákonu schválnosti na Evangelinu přilepila housenka, která po ní roznesla roztoče. James zase popadl potkánky, kteří byli zablešení a oba si oddnesli svědivou vyrážku.

Také o něco dále jsme na cest objevili ohnivou jiskru. Dříve než nás slečna Monny varovala, abychom jí nesbírali, tak se jí Evangelina a Brian asi pětkrát dotkly. Odnesly si několikanásobné popáleniny rukou.

Ale nakonec jsme se i přes četná zranění a trochu děsu dostali zpátky k hlavám na kůlu, kde se s námi slečna průvodkyně rozloučila. Poděkovali jsme a mohli jít zpátky do školy se vzpomínkou na další dobrodružnou modrou výpravu.

,

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář