Soutěžící na scéně: James Watfar
James Watfar patří mezi ten starší hradní inventář, jelikož jeho registrace proběhla již v roce 2008. V součastné době navštěvuje 5. ročník a pyšní se titulem havraspárského hnidopicha. Je vyhlášený tím, že práce je mu cizí, ale sem tam se prostě přemůže a to je pak radost pohledět. Rád si hraje se slovy, což si někteří určitě všimli. Jeho velkou zálibou je psaní a grafika - jeho talent můžete vidět i na Havraspárském muzeu Hogwarts, kde působil jako jeden z grafiků.
Poprosila jsem Jamese o krátký rozhovor, ovšem nakonec jsme se trošku rozpovídali, a tak nejspíš nebude potřeba, abych vám tu o něm cokoliv dalšího povídala, jelikož jeho odpovědi vám toho řeknou mnohem více.
S Jamesem jsme se sešli v kolejce, ale jelikož bylo venku tak krásně, vydali jsme se na sedmibojařskou tribunu, kde jsme si našli tiché místo, a povídání mohlo začít.
Corvinus Declaratio: Ahoj Jamesi. *usměje se* Jsem moc ráda, že sis na mě v tento vypjatý den udělal čas. Znamená to, že už máš první úkol z krku a nenervuješ se nad jeho vypracováním? Doufám totiž, že to pro tebe byla brnkačka! *směje se* Jak vlastně hodnotíš zadání prvního úkolu?
James Watfar: Ahoj, taky jsem rád, že se mi povedlo udělat si čas. *usměje se* Úplně z krku ještě první úkol nemám, i když je v podstatě hotový, ještě hrozí drobnější úpravy. Ale nervy už mě naštěstí přešly, poslední přepisování bude klidnější. Zadání je skvělé, spravil jsem si jím náladu po první části úkolu. Mohlo by být, pravda, trochu štědřejší v předepsané délce vypracování, abych nemusel geniální myšlenky krátit a škrtat, ale jsem s ním spokojen.
*
Corvinus Declaratio: Tak to moc ráda slyším, celý Havraspár ti určitě drží pěsti a podporuje tě, že? Ale než se dostaneme dál, ráda bych se vrátila na úplný začátek. Nominacím a výběru tří sedmibojařů určitě předcházely válečné porady v každé koleji. Ty ses nakonec přihlásil jako jeden z kandidátů a naše vedení tě nakonec i vybralo, posléze i ohnivý pohár…*usměje se* Ale mě by zajímalo, co tě k přihlášení vedlo? Kde jsi našel tu odvahu a hlavně motivaci k něčemu tak watfarovsky „střelenému“? *směje se*
*
James Watfar: Doufám, že drží a ještě dlouho držet bude. *usmívá se* No, co předcházelo... donutili mě! *směje se* Na úplném začátku jsem o Sedmiboji vůbec nepřemýšlel. Potom se o něm začalo mluvit a já zjistil, že bych vlastně měl mít trochu času a že bych to zkusit mohl. Nicméně, vůbec by mě nenapadlo, že se skutečně přihlásím. Spíš jsem si tvořil velkolepou sbírku důvodů, proč bych se hlásit neměl. Ale postupem času se mluvilo víc a víc, občas se někdo nechal slyšet, že bych přihlášku zkusit měl... a tím co ostatní povídali se ty moje pracně vymyšlené důvody proti Sedmiboji jaksi proškrtaly. Rozhodně ne všechny, ale bylo jich dost na to, aby nakonec vyhrála ta trocha přehnané sebedůvěry a já se přihlásil. Ale pak to bylo zvláštní, například jsem nemohl uplatit pana Werewolfa, protože mi samou nervozitou nebylo do poslední chvíle jasné, jestli se bojím víc kladného či záporného rozhodnutí poháru.
*
Corvinus Declaratio: Já myslím, že všichni modří jsou rádi, že ses nakonec stal jedním z jejich sedmibojařů. Takže donucení,…*ušklíbne se a dělá si poznámky* Říkal jsi, že s první částí úkolu, tedy s tou praktickou, nejsi spokojený. Proč? Sedmé místo je ještě relativně dobré ne?
James Watfar: Sedmé místo je v Sedmiboji nejlepší a výjimečné. *usměje se* S praktickou částí jsem byl spokojený, dokud nepřišla mlha. Se skromností sobě vlastní musím přiznat, že se mi povedlo neudělat jedinou chybu a čas snad taky nebyl nejhorší. Ale mlha všechno pokazila, chyb se najednou vyrojilo nepočítaně a úkol dopadl tak jak dopadl. Neříkám, že je sedmé místo špatné, ale je jednoduše o šest větší než to, kterého bych rád dosáhl. Moc mě to nepotěšilo.
*
Corvinus Declaratio: Však máš ještě pár úkolů na to, aby sis své místo vylepšil. *nabídne Jamesovi hrnek horké čokolády a sama si z jednoho usrkne* Jak se nyní díváš na svou účast v Sedmiboji? První úkol máš téměř za sebou a pomalu se blíží ten druhý… *mrkne povzbudivě na Jamieho* Nejsou chvíle, kdy si říkáš, že by bylo lepší, kdyby ses nepřihlásil nebo kdybys to vzdal či tě to utvrzuje v tom, že jsi udělal dobře? Jak se vlastně těšíš na pokračování?
*
James Watfar: Děkuju. *usměje se, přijme čokoládu a taky ochutná* Když nad tím tak přemýšlím, kupodivu žádné chvíle, kdy o své účasti pochybuju, nejsou. Jsem rád, že jsem se přihlásil a byl vybrán, pochybností jsem si asi užil dost v době, kdy byla účast nejistá. Myslím, že jsem udělal dobře, v Sedmiboji soutěžím rád. *usměje se* Jestli ovšem udělal dobře pohár, jestli třeba nemohl vybrat někoho lepšího, v tom bych si vůbec jistý nebyl. Když tedy pominu jakékoli úvahy nad schopnostmi, udělal jsem dobře, být sedmibojařem je úžasný pocit. Pokračování už netrpělivě vyhlížím a zatím se na něj těším, ale ona se pak dostaví ještě trocha obav a nervozity.
*
Corvinus Declaratio: *Blýskne se jí v očích* Jaké byly tvé pocity, když tě pohár vybral? Radost, strach nějaké obavy? Co jsi udělal jako první? Pamatuješ si to ještě? Vidím, že máš na sobě svůj sedmibojařský dres, přijdeš si v něm třeba i pohlednější? *směje se a prohlíží si Watfara v dresu* Jak se tváříš na své soupeře, je někdo, z koho máš trochu strach? A pak tu máme ještě porotu. Jaký je tvůj názor na ní?
James Watfar: No, bylo to asi všechno dohromady. Radost samozřejmě chybět nemohla, strach z toho co přijde, byl na místě taky. Ale radosti bylo přece jenom víc, je velká čest, dostat se mezi dvanáct soutěžících. Spíš by mě zajímalo, jaké byly pocity ostatních lidí, když mě pohár vybral. *směje se* Jako první jsem složil přísahu a pak si užíval toho, že už je konečně rozhodnuto. V dresu si pohlednější nepřijdu, já jsem pohledný ve všem. Ale je to nevšední kousek oděvu a byla by škoda jej nenosit. *chvíli vzpomíná jaké byly další otázky* Soupeři… jistě že je někdo, z koho mám trochu strach, takových je hned několik. Ale jmenovat je nebudu, protože jsem velice přizpůsobivý aktuální situaci a rád bych si nechal možnost jakékoli obavy kdykoli bezcharakterně popřít. A porota, ta je samozřejmě úžasná! Nemohla být vybrána lepší, jedna nevídaná osobnost vedle druhé. Je to skutečná pocta, smět předvést své nadání právě těmto velikánům kouzelnického světa. Vlastně už jen kvůli nim stojí za to patřičně se snažit. A taky je z velké části tvořena mladšími profesory, jistě vlastníky poměrně prázdných kont, což je nedostatek, který by se dal v případě nenápadné domluvy snadno odstranit. *tváří se andělsky*
*
Corvinus Declaratio: *Pohlédne na Jamesovo tučné konto a jen s úsměvem přikývne* Chápu. Máš nějakou svou motivaci, která tě žene dál?
James Watfar: Jistě že mám, to konto by mohlo být mnohem tučnější. *zasní se* Taky se mi líbí zlaté sedmibojařské žezlo… obrovská motivace bude taky ta ze síně slávy, nerad bych měnil tradici modrých jmen vítězů. Ale nejvíc žene dál prostá touha po velkém úspěchu. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: *pokývá hlavou* Teď trochu pryč od tebe a tvé účasti. *ušklíbne se* Letos je to již 4. Sedmiboj v historii této školy. Dokázal bys je trochu porovnat? Nebo alespoň říci, jak na tebe působí ten letošní? Co bys řekl o letošních organizátorech, tedy o profesoru Johnu Werewolfovi a profesorce Elle Sutherland?
James Watfar: Opustit tak zajímavé téma… *kroutí hlavou* Myslím že řeknu jen to, co už bylo několikrát řečeno v nejrůznějších rozhovorech s organizátory, byla to totiž všechno pravda. Letošní Sedmiboj je mnohem výraznější, škola jím žije přesně tak, jak si taková velká soutěž zaslouží. Organizátorům se skutečně povedl a řekl bych o nich tedy jen to nejlepší. Obětovali soutěži spoustu práce a naštěstí to jsou zrovna lidi, kteří dokážou odvést práci smysluplnou a kvalitní.
*
Corvinus Declaratio: No dobrá, odbočili jsme, ale pro tvoje potěšení se zase vracíme. *směje se* Pověz nám ještě něco o sobě. Dejme tomu, že Sedmiboj není, ty jsi pořád ten James bez této povinnosti. Co bys dělal, čím by ses zabavil? Teda stručně řečeno, jaké jsou tvé zájmy?
James Watfar: Dělal bych to co obyčejně, mým největším zájmem je nedělat vůbec nic. Vesele bych si tedy odkládal úkoly, soutěže i jiné povinnosti na neurčito a rozčiloval se nad tím, jak je možné, že té práce ani trochu neubývá. Sedmiboj mi v tomto vlastně hraje tak trochu do karet, odkládá se mnohem líp, když je k tomu pádný důvod. Měl bych bez něj sice víc času, ale stejně by všechen padl na oltář lenosti.
*
Corvinus Declaratio: *uchechtne se* Ano, to je ten Watfar, kterého tak známe. I když,… *zamyslí se* Většina lidí tě na hogu zná „jen“ jako toho talentovaného, zábavného a rýpavého Jamese. Ale už hodně, ale opravdu hodně málo lidí může potvrdit, že doopravdy existuješ i u mudlů. Není to trochu škoda? *mrkne* Proto tě i mnoho lidí, především ti z Havraspáru, jelikož ti jsou tobě nejblíže, vnímá jako toho Jamese Watfara, řečený Tajemný. Prozraď nám, jaký vlastně jsi, za jakého mudlu se přestrojíš, když náhodou opustíš zdi hradu?
James Watfar: Neprozradím. Ale u mudlů naneštěstí opravdu existuju, i když je to skutečnost se kterou se vyrovnávám velmi těžce. Nechci moc míchat kouzelnický svět s mudlovským, na to mám ten kouzelnický až příliš rád. Takže zůstanu dál hezky tajemný, je to krásný stav a škoda to doopravdy není, já ty lidi udržuju v takové sladké nevědomosti a to by je mělo těšit! Ale kupříkladu v oblasti zmíněné lenosti se u mudlů nijak maskovat nemusím, ta je univerzální pro oba světy. *směje se*
*
Corvinus Declaratio: *povzdychne si a zakroutí hlavou* Co pro tebe vlastně znamená Havraspár? Zkus ho trochu více rozebrat. To, že je to kolej plná bláznu už lidi ví, ale jak jí vnímáš ty?
James Watfar: Vždycky pro mě znamenal hodně, nemá cenu říkat jak skvělá je to kolej, to už taky lidi ví. Poslední dobou pro mě ale znamená mnohem víc než jindy. Hrad je takové podivné místo, které se příliš a na můj vkus nehezky mění. Havraspár je v mých očích pořád stejně kouzelný, už dávno ztratil konkurenci v ostatních částech hradu, ale i přesto dokáže přirůstat k srdci pořád víc a víc.
*
Corvinus Declaratio: *utře slzu dojetí, tak aby jí James neviděl* Ano, myslím, že mnoho z nás vidí Havraspár nějak tak, jako ty. *usměje se* Víme, že Watfar je tak trochu pamětníkem. Povíš nám, co jsi za tu dobu na hradě dokázal, čeho se účastnil a co v tobě zanechalo nějaké vzpomínky?
James Watfar: Pamětníkem jsem skutečně jen trochu, myslím, že k dnešku pamatuju zhruba polovinu historie naší školy. Nechci se moc chlubit... *opět se zatváří jako andílek* Pokusím se o skromnost. *směje se* Moc toho k dokazování nebylo. Většinou to byla právě jen ta obyčejná účast na něčem, co dopadlo nakonec skvěle. To ovšem není ani zdaleka v pravém slova smyslu můj úspěch. Takovou věcí bylo třeba havraspárské muzeum, které mi přirostlo k srdci atmosférou, v jaké vznikalo. Ale největší, taky kolektivní, jsou pochopitelně úspěchy ve školním poháru. Jinak se, kromě letošního Sedmiboje, do nějakých zákoutí hradu, ve kterých jde dosáhnout věčné slávy, nehrnu. V bodech taky dosáhnu úspěchu, jen když to lenost druhých dovolí, na velkolepém úspěchu mezi mamonáři žádné zásluhy nemám… jsem prostě skromný člověk. Málokterý génius to dokáže, ale já jo. *směje se*
*
Corvinus Declaratio: *Trochu nedůvěřlivě si prohlíží Jamese, když na jednou pohledem spočine na portrétech všech sedmibojařů* Všichni si určitě všimli, že letos jsi jediný zástupce mužského pokolení. Jak to vnímáš? Myslíš, že díky tomu, budeš mít mezi dívkami spíše výhodu či nevýhodu?
James Watfar: Doufám, že porotci moudře usoudí, že po třech vítězkách sedmiboje musí nutně přijít jeden vítěz. Osud jim tedy značně ulehčil práci, nemusí se rozhodovat nebo dlouze váhat. Tragédie by ovšem byla, kdyby se ukázalo, že mi z tohoto složení sedmiboje žádné výhody neplynou. Snad se to nestane.
*
Corvinus Declaratio: *usměje se na Jamieho a přikývne. Poté chce zapsat další otázku,..* Jejda! *podívá se na popsané pergameny, které už příliš volného místa neposkytují* Chm… Myslím, že tento malý problém nás nutí rozhovor ukončit. Pro příště si snad nezapomenu těch pergamenů vzít na náš rozhovor více. *zasměje se* Jen by bylo opravdu skvělé, kdyby příští rozhovor byl rozhovor jakožto s vítězem Sedmiboje. *zašklebí se*Takže ti za Corvinus Declaratio děkuji, za vyčerpávající rozhovor a myslím, že mohu říci, že celá redakce ti přeje mnoho štěstí!
James Watfar: Děkuji, byly to krásné otázky. Pokusím se dostát přáním a toho rozhovoru s vítězem se zúčastnit. *usměje se*
***
Cestou z tribuny jsme se ještě zastavili u pana Paštičky a nechali se zvěčnit. Tak jen, abyste věděli… *pomrkává*
***
Nakonec se podíváme, co si o Jamesovi myslí spolužáci z koleje. Je oblíbený nebo ho naopak nikdo nemá rád?
Justin Angel Sane: S Jamesem se znám už 
od počátku svého působení tady na hradě, přesto slovo "znám" není moc výstižné. James je asi nejtajemnější osobností na hradě. Něco reálného zažijeme, až se mi podaří ho vytáhnout na nějaký sraz. *směje se* Na hradě jsme si ale prožili společné chvíle depresivní, vtipné a také pomlouvací (což můžu zahrnout do "vtipné"), s ním se člověk nikdy nenudí. Stejně bych byl ale radši, kdyby nebyl takový tajnůstkář.
Co se Sedmiboje týče, je James podle mého černým koněm soutěže. Kdo ho blíže nezná, neví. Jamesova nápaditost, důvtip a fantazie nezná mezí a mohl by toho využít. Uvidíme, jak se mu bude dařit. *usměje se*
*
Isabella Anne Swan: Jéjé, no kdo by Jamieho neznal, žejo, to by byla prakticky svatokrádež. Kdo ho jednou potká, musí ho milovat, teda do okamžiku kdy skončí na nevhodné straně barikády a Jamie si ho vybere za cíl některé ze svých legendárních slovních bitev ničivou silou srovnatelných s nukleární náloží. Na nějaký významný zážitek si zrovna nevzpomínám, co ovšem není tím, že bych jich bylo málo, naopak- hafoň je zakopán v tom, že vedle Jamieho je každý den něčím nezapomenutelným. Jeho jedinečné nadání říkat přesně ty nevhodné věci v nejvhodnější chvíli a celkový talent pro zabíjení posluchačů je prostě famózní.
Jestli Jamie na Sedmiboj má je otázka naprosto bezpředmětná, protože když ne on, tak nevím kdo. Jamie má úplně na všechno, na co si vzpomene, protože to je prostě Jamie, že ano... studnice dokonalosti, vzor všeho člověčenstva a prvotní cílový projekt Stvořitele vesmíru, takový jistý druh tajné zbraně s netušeně ničivými schopnosti na své okolí. *směje se*
*
Nicolette Marique Leroy: Kdo Jamese nezná, že… *směje se* James je svůj, nebojí se říct svůj názor, věčně perlí, dokonce když chce, dokáže vzít práci do svých rukou! *usmívá se* I když to musí být většinou tajné, aby si nezkazil, nedej Roweno, pověst hnidopicha. *směje se* Jam je spolehlivý, originální, schopný, modrý, watfarovsky vtipný. Co se týče Sedmiboje a jeho šancí na úspěch, myslím, že jsou vysoké, protože watfarovské psaní je prostě watfarovské psaní, originální, čtivé, zábavné. Co se týče kreslení a básnění, tak to nemám potuchy, ale myslím, že když se odhodlá, tak zvládne vše, i to do čeho se mu nejvíc nechce. Chvíli se tváří nabručeně, ale pak se přemluví a udělá to. Takže myslím, že zvládne všechny nástrahy Sedmiboje, budu mu držet palce, stejně jako všem ostatním. Je to Jam ten se s tím musí poprat. *zazubí se*
*
Linn Rose Lairová: Myslím, že James má originální způsob vyjadřování, typickou havraspárské hloubání, a nesmím zapomenout na atypický humor, a pokud tyto tři věci zkombinuje a použije v Sedmiboji, myslím, že má velkou šanci na dobré umístění.
***
Myslím, že nyní už si každý z vás dokáže udělat obrázek o tom, kdo že to ten James Watfar je. Nezbývá mi už nic jiného, než Jamiemu popřát hodně pevných nervů, modré podpory a kopec štěstí.
Havraspárská trojice sedmibojařů: Anita, James, Katelyn
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno:
