Labyrintové legendy I. - Modrá vypracování

Dříve, než se s chutí odhodláte začíst do tohoto článku, odkazuji vás na Labyrintové Legendy I., na něž vlastně navazujeme. Že jste zvědaví, jak se v Labyrintu Roweniných schodů našim havránkům daří? Tady je ta chvíle, kdy bude vaše zvědavost ukojena.

Vše důležité již bylo řečeno a nemělo by smysl se opakovat. v Labyrintových legendách I. -Na počátku... jsme vás zasvětili do tajuplného příběhu a konečně ukázali jeho konec i těm, kterým byl doposud zapovězen. Jak si ale mo(u)dří studenti poradili s úkolem, který jim Staroušek zadal? Bylo vskutku skvostné jejich snažení pozorovat a jejich odpovědi si právoplatně zaslouží své místo v Corvinu Declaratio.

Jejich úkolem tedy bylo vymyslet, jakým způsobem mohlo být schodiště zabezpečeno tak, aby si k němu našli cestu pouze havraspárští. Přečtěte si sami, do jakých končin svých fantazií nás havránci zavedli.

***

Calwen Silvernose

Schodiště je silně svázáno havraspárskými ctnostmi. Každý, kdo na něj vstoupí, je musí splňovat, tudíž tu musejí být nějaké zkoušky. Osobně bych navrhla složitá kouzla, která by postupně prověřila kouzelníka, který chce na schodiště vstoupit. Byla by to série různých zkoušek, které po sobě budou postupně prověřovat vlastnosti kouzelníka.
Samotné ukrytí schodů by v tak velkém hradu neměl být problém. Už při schovávání schodů bych vytvořila těžké kouzlo, díky kterému schody uvidí pouze havraspárští. Schodiště by bylo skryto v tmách sklepení, neviditelné pro kouzelníky z jiných kolejí. Pro vstup by student musel ukázat svou vlastní moudrost, aby mohl pokračovat dál.
Už při prvním patře by musel ukázat svou cílevědomost, možná bych tu volila kouzlo, po kterém se schody promění ve skluzavku a student se bude muset drápat nahoru. Pokud vydrží dostatečnou dobu je jasné, že tuto ctnost splňuje.
Při druhém patře musí prokázat důvtip, takže bych tam umístila nějakou složitou hádanku. V dalším patře rozhodnost, kde by se studentovi ukázaly věci, na kterých mu záleží a on by se musel rozhodnout, kterou v těžké situaci obětovat a kterou zachránit. Ve čtvrtém patře by bylo zrcadlo, které se podívá kouzelníkovi do duše a objeví tak jeho vnitřní krásu a dobrotu. Skromnost jakožto ctnost by reprezentovalo páté patro, kde student musí ukázat, jak by zvládl odepřít si své cíle a sebeobětovat se. A v šestém patře pak musí ukázat pokoru. V tomto patře bych mu nabídla několik cenných věcí, které mu propůjčí magické schopnosti a pak několik věcí, které jsou ceněny spíše citově. Student musí prokázat, že se jeho cíle nestaví nad Rowenu či že jeho ambice nesahají až do nebes.
Teprve poté může kouzelník plně vystoupat na Rowenino schodiště, protože je pravý havraspárský student.

*

Eliah Tailesová

Rowena z Havraspáru je úžasná tím, že stále zkouší studenty své koleje v jejich havraspárství. Tak třeba vchod do společenské místnosti, kde musíme prokázat svůj smysl pro logické myšlení, nebo kolektivní uvažování. A to neplatí jen pro havraspárské prostory, ale i na točitém schodišti se vyzná většina havraspárských mnohem lépe než ostatní. Nejinak tomu je jistě i u Roweniných tajných schodů. Už jen díky tomu, že nás na jeho sedm poschodí zavede právě cesta labyrintu.
Těžko říci, jaké nápady mohla mít Rowena se Starouškem. Jistě byl nejeden, nebo možná žádný, stejně jako je tomu u mě.
V době vymýšlení tajného schodiště ještě nebylo sedm pilířů a patronů havraspárských ctností, tenkrát byl s Rowenou pouze Staroušek. Je jasné, že havraspárská sedmička v Roweně a Havraspáru byla vždy, ne že až s příchodem Sedmera najednou celá havraspárská populace zeskromnila, zkrásněla, byla rozhodná a tak dále. Přesto je Rowena sama zahalená hlavně moudrostí, symbolem jejího prvního přítele. *snaží se ponořit do hlavy zakladatelky koleje, jak mohla myslet* Proto si myslím, že by do toho šla právě přes prokázání moudrého jednání. Přes moudré rozhodnutí mo(u)drého člověka. Na počest Starouška i koleje. Stále mi vyjíždí na mysl nějaký rentgen, který by byl postavený pod schody a měřil by míru havraspárskosti v těle. *zasměje se*
Na obyčejné chodbě může být úplně nenápadný obraz, nebo dveře, které jsou zdobeny něčím, co každému havraspárskému podvědomě něco řekne. Něco, co v něm vyvolá přirozenou zvědavost. Může to být třeba něco, co máme již v koleji, obrázek Sedmera, Orla, nebo jen nějaká zajímavá kolejní mandala. Něco, co zableskne havraspárské všímavé oko ihned, a ostatní to přejdou bez valného zájmu. Takový symbol nás zavede do potemnělé chodby, jelikož do takových se dostáváme docela často, když jdeme po Rowenině památce. Asi je měla v oblibě. Jelikož vstup do koleje zkouší takovéto logické a konkrétní myšlení, které se nám hodí třeba v mudlovské škole, toto by mohlo poukázat na Moudrost s velkým M. Moudrost osobnosti a vyzrálosti. Mohlo by to být nějaké rozhodnutí mezi dvěma možnostmi. Dvoje dveře, jedny s nápisem sláva, druhý s nápisem poznání. A každý vstup by zavedl jinam, jeden na schodiště. Pohádkové řešení, že? Ano, takhle přesně by to být nemohlo, jelikož kdyby se do této chodby dostal náhodou někdo nemodrý, nic by mu nebránilo příště vyzkoušet druhé dveře. Avšak myslím, že Rowena by dokázala takovéto myšlence vtisknout lepší podobu, která by byla tou konečnou a pravou. Věřím tomu.

*

Any Dawson

*poškrabe Starouška na zádech a pomalu začne mluvit*
Přemýšlela jsem o odpovědi hodně, můj průvodce, a myslím, že to, co jsem vymyslela je to nejmodřejší, co z mé mysli mohlo vzejít. Jako první by musel človek zaklepat klepadlem: zlatým, stříbrným nebo bronzovým. Jen ten, který by vybral bronzové (to nejjednoduší - nejskromnější) by byl vpuštěn do malé předsíně s třemi obrazy cesty - jedna krátká, druhá vykládaná mechem a třetí trnitá s bouří. Jen ten, který by zvolil tu třetí, dostal by se dál až ke schodišti. Prokázal by totiž vytrvalost a snahu nezjednodušovat a nezpohodlňovat vše, navíc vybrání si cestu bouří značí i pokoru, kterou považuji také za rys modré povahy.
Tak tedy, Staroušku, to je můj návrh. *usměje se*

*

Ellison Grant

Jak schodiště havraspáru zabezpečit? Hmm... Napadá mě spoustu věcí, ale nejreálnější se mi zdá ta, kterou ti teď přiblížím. Možná by bylo dobré schodiště nějak očarovat! A to jak? Nevím, ale určitě existuje nějaký způbob, aby je vážně viděla jen modrá duše. A těm ostatním? Prostě by tam viděli něco jiného, co je nebude lákat. Ovšem můžou být někteří, které by to velmi zaujalo a chtěli to více prozkoumat. Na to bych použila nějakou odpudivou zeď. Čím dál by se přibližovali, tím více nechuti by v sobě měli a stejně by se nakonec otočili. Schody by jednoduše poznaly, kdo je pravý modrý!

*

Baziii von Schlegels

Staroušku? Slyšíš mě?
Už jsem snad na něco přišla. *usměje se* Na mojí metodu, jak zabezpečit schodiště.
Dlouho jsem přemýšlela, jaká by byla nejlepší cesta zabezpečit schodiště. Snad ten, co mě napadl, jako první není až tak špatný, protože první nápady většinou bývají nejlepší. To, že se schodiště a jeho zabezpečení skrývá v havraspárské části hradu je víc, než zřejmé. *usměje se* Jeho zabezpečení musí být nenápadné, ale zároveň také nápadné a tak mě napadlo, že by bylo dobré, kdyby se schody za něčím schovávali. Za nějakým zrcadlem, či kouzelným obrazem, který by otevřel svou cestu, jen pokud by se událi nějaké události, které by byli nebezpečné pro modré. To je ta horší varienta otevření schodů. Ta lepší, je pro modré jak dělaná, když už se zjistí, že daný obraz není jen obyčejným obrazem, ale skrytou tajnou chodbou musí se odpoveď na několik záludných otázek, které ale není zrovna nejjednoduší uhodnout a při nějaké zmýlce se cesta uzavře a otevřít ji jde až za dalších 7 let.

*

Anita Blakeová

Jak zabezpečit schodiště, aby se na něj dostali jen praví havraspárští? Tato otázka je skutečně velice zapeklitá a zajisté bylo potřeba opravdu mnoho uvažování a času, než byl vymyšlen konečný návrh.
Osobně bych navrhla schodiště oddělit nějakou vedlejší chodbou, do které by se člověk dostal z chodby běžné. Ta by však byla od vedlejší chodby nějak oddělená. Možná velkým obrazem, či pevnou zdí.

Při jedné z hodin Nitročar jsme se dozvěděli více o Moudrém klobouku, který má natolik silné nitrozpytecké schopnosti, že pozná, do jaké koleje by se který mladý čaroděj či čarodějka hodili. Tato myšlenka se mi velice zalíbila, proto bych podobný předmět použila i při odkrývání schodiště. Něco, co dokáže rozeznat havraspárského studenta od těch ostatních. Napadá mě několik variant...

Havraspárský student prochází hlavní chodbou, rozhodnutý vydat se k tajnému havraspárskému schodišti. Zamíří chodbou stále dál, až se dostává do míst, kde se nepohybuje tolik studentů. Chodba je plná obrazů z historie, které se většině studentů zdají nezajímavé již po prvním roce na škole, takže není divu, že je na chodbě tak pusto. Student se chvíli prochází po chodbě, až dojde k velkému obrazu moudré Roweny. Mladá černovlasá žena stojí na stupínku z bílého mramoru, kolem ní sedí všech sedm havranů havraspárských ctností. Nad jejich hlavami visí znak koleje, který si student bedlivě prohlédne a poté se ho lehce dotkne prstem. Obraz dále sleduje, v jednu chvíli má pocit, že se Rowena pousmála. Najednou se obraz zvláštně zamlží a student si všimne, že se za ním nachází chodba. Natáhne ruku, aby se obrazu znovu dotkl, zjistí však, že jeho ruka prošla skrze obraz dál. Neváhá a projde obrazem. Ovane ho lehký vánek, a když se student vzpamatuje, zjistí, že se ocitl před schodištěm. Havran, sedící na sloupku na začátku schodiště ho ujistí, že došel tam, kam chtěl - k tajnému schodišti moudré Roweny.

Výše uvedená varianta mi přijde velice kouzelná, procházení obrazem tajemné. Pravdou však je, že je to poněkud nepraktické, co když budou mít noví studenti ohromný zájem o historické obrazy a budou trvale okupovat jinak pustou chodbu?

Zajisté vám přichází na mysl otázka: „Co když se obrazu dotkne jiný student?“ Pokud se tak stane, nic se nestane. Právě obraz je totiž očarován tak, aby rozeznal havraspárského. Při průchodu rámem jakoby student procházel branou, která pozná, zdali je průchodu hoden. Obraz dovnitř nepustí nikoho, z koho nevyzařuje havraspárská moudrost.

Procházíš jednou z chodeb hradu, jež směřuje do tvé kolejní místnosti. Když už jsi skoro u cíle, zastavíš se. Nacházíš se u havraspárské zdi. Můžeš si zde prohlédnout mnoho věcí, které nějak souvisí s havraspárem. Obraz zakladatelky, obraz sedmera, ale i mnohé věci ve vitrínách - hrnek samotné Roweny, Rowenina náušnice, deník jedné z prvních studentek havraspáru, Rowenin safírový brk a mnoho dalšího. Pozorně si prohlížíš každou věc, tvůj pohled se však pozastaví u stříbrného klepadla, které jen tak visí na stěně. Je na něm zobrazen havran. Neodoláš a zkusíš zaklepat. Jakmile se dotkneš kovu, ucítíš v dlani hřejivé teplo. Jsi překvapen, neboť jsi očekával, že kov bude studený. Nadechneš se a sedmkrát zaklepeš. Chceš se vydat dál, v tom se však zarazíš. Ve zdi vedle klepadla se objevil průchod. Opatrně vstoupíš dovnitř a ocitneš se v chodbě, kterou podepírá sedm oblouků. Projdeš prvním obloukem a čekáš, co se stane. Louče, které jsou umístěny na stěnách v místě prvního oblouku, se rozsvítí. Pokračuješ tak všemi dalšími oblouky, které následně necháváš za sebou spolu se sedmi páry žhnoucích loučí. Chodbou ses dostal do světlé místnosti, ve které tě krom portrétu samotné Roweny a sedmi mramorových sloupků s vytesanými havrany zaujme schodiště, které začíná na jedné straně místnosti a stoupá kamsi do neznáma... Ocitáš se u Rowenina schodiště.

Sedm oblouků představuje sedm ctností. Po průchodu každým z nich se rozžne louče jako symbol toho, že procházející osoba tuto havraspárskou ctnost má. I klepadlo má moc rozeznat havraspárského studenta. A sedm klepnutí už je jen doplněním symboliky čísla 7.

Musím říci, že vymyslet opravdu dobré zabezpečení vůči ostatním studentům je velice těžké. Je nutné vzít v potaz mnoho věcí - nenápadnost, množství procházejících lidí (a tím potenciálních nevítaných hostů), ale i snadnou dostupnost pro havraspárské (prolézat přístěnkem na košťata by zajisté nebylo to pravé). Rowena i Staroušek museli prokázat mnoho důvtipu, než to správné zabezpečení vymysleli a patří jim za to můj velký obdiv, neboť já bych si na něco takového netroufla.

*

Jessie Athara

Překvapena touto událostí jsem se ihned zamyslela nad problémem a řešení mi přišlo více, než jasné. Je to v principu vlastně celkem jednoduché. Všechny havraspárští budou zavázáni mlčením o havraspárském schodišti a schodiště bude zabezpečené na podobném principu jako Komnata Nejvyšší potřeby. Bude se to lišit v tom, že tady se nemůže stát, že když například nebelvírského napadne, že by něco takového jako naše schodiště mohlo existovat, tak se mu otevře vchod na schodiště. Ne. Musel by přesně vědět, co hledá. Kdo ví co hledá, najde. Kouzlo samo pozná, kdo je hoden a kdo není vstoupit na schodiště. Každý havraspárský se myslí liší od kohokoliv jiného. Havraspárský musí prokázat snaživost a cílevědomost získáním kolejních bodů a ochotou dál se snažit a dál pracovat. Když se to tak vezme, na tomto principu funguje i vytáhnutí meče Godrika Nebelvíra z Moudrého klobouku. Rozhodně se nemůže stát, že by zmijozelský student vytáhnul meč z Moudrého klobouku....

Jako druhé mě jen tak okrajově napadlo, že by se mohlo použít velmi staré a velmi velmi náročné paměťové kouzlo, které působí tak, že když se o schodišti, nebo o jeho poloze dozví osoba, která o něm vědět nemá, tak okamžitě zapomene. Bude mít jen matné ponětí, pocit, že něco věděl, ale jelikož vědět nebude, tak se ta myšlenka pomalu z jeho paměti vytratí úplně. Bylo by to na principu příběhů z Alagaesie, hlavně posledního dílu, Inheritance, sepsaného mágem nazývaným Christopher Paolini.

Obě tato kouzla jsou velmi náročná, a proto je může zvládnout jen velmi mocný kouzelník, Rowena rozhodně patří mezi ně. *usměje se*

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář