James Watfar: „Pro modré je vítězem.“

James Watfar, člověk, o kterém v poslední době slýcháme poměrně často a ještě zajisté chvíli slýchat budeme. Jen o vlásek mu uniklo vítězství v Sedmiboji, získal Cenu sympatie a také jednu z nejdůležitějších cen, tedy Cenu Roweny z Havraspáru. S naším Jamiem jsem si popovídala o Sedmiboji a nyní máte i vy možnost zjistit, jak se k celému Sedmiboji náš Ó-Watfar staví.

S Jamiem jsem se setkala na jednom z krbů, které naštěstí nedělali problém, a tak jsme si mohli v klidu popovídat. Avšak ještě před tím bych chtěla poděkovat právě těmto moderním krbům s vestavěnou klimatizací. *ušklíbne se* A nyní už vám přeji ničím nerušené čtení, které zajisté najde nějaký ten úspěch u Watfarových fanoušků.

***

Corvinus Declaratio: Ahoj Jamie. *usměje se* Není to tak dávno, co jsme si povídali o Tvém začátku v Sedmiboji. Nyní je konec všeho toho mumraje a nervů. Pověz mi, jak moc se liší to, s čím jsi do Sedmiboje šel od toho, co na konci skutečně máš?

James Watfar: Ahoj. *opětuje úsměv* Myslím, že se liší docela hodně. Do Sedmiboje jsem samozřejmě šel s  vidinou jistého prvního místa, každý Sedmibojař to tak měl, když budou tvrdit něco jiného, kecají. Už jsem se pomalu chlubil žezlem a dmul pýchou nad svými úkoly, které budou nepřekonatelné. Pak ovšem Sedmiboj začal, vrátil mě na zem a praštil prvním úkolem. Ve skutečnosti jsem si na přední místa dělal i nedělal naděje. Podle aktuální absence nápadů a inspirace jsem si říkal, že mezi prvními nebudu ani náhodou, nebo se stane zázrak a úspěch se podivným řízením osudu dostaví. Sedmiboj byl velice náročný, všechna očekávání dokázal dokonale proměnit, takže jsem si nakonec jeho průběh i výsledek všemožně vysnil, ale skutečnost byla pokaždé odlišná.

*

Corvinus Declaratio: *kývne* Sny a realita, to asi známe všichni. Ale teď mi pověz, co Tě v Sedmiboji nejvíce popohánělo dopředu? Přeci jen, chybělo opravdu málo a stal ses vítězem. Řekněme tedy, že pokud by Ti chyběla motivace, určitě by ses tolik nesnažil. *ušklíbne se* Co tedy bylo Tvou motivací?

James Watfar: To byla spousta věcí. V první řadě touha mít tu příšernost za sebou. *směje se* Velkou motivací byly úkoly samotné. Některá zadání by byla vyloženě škoda nevypracovat, tohle mám na naší škole rád i ve výuce nebo soutěžích. Motivovat dokázali taky porotci, bez snahy dotáhnout úkol do konce by nebylo hodnocení. A já na něj byl pokaždé nesmírně zvědavý. No a další byli soupeři. Takový přímo nechutně kvalitní výběr kreativních lidí člověka donutí, aby se vedle nich pokusil nevypadat úplně neschopně. A důvěra koleje, která mě neuváženě vybrala a nechtěl bych ji zklamat, a modrá tradice jmen v síni slávy a sto galeonů… o motivaci rozhodně nouze nebyla.

*

Corvinus Declaratio: *udělá si pár poznámek a pak zbystří* Mluvíš zde o úkolech a já toho hned využiju. *usměje se* Prozradíš, který se Ti plnil opravdu jednoduše a který byl pro Tebe nejtěžší?

james-watfar2.gif

James Watfar: Jistě. Žádný nebyl nezáživný, zajímavé byly všechny. Některé se mi jen povedlo zkazit. S rozdělením na jednoduché a těžké to není tak snadné. Jednoduchý nebyl vlastně ani jeden. Zdaleka nejtěžší byl samozřejmě deník, nicméně úkol jako takový to byl geniální. Úkoly psací mi sice seděly svým zaměřením, ale napsat úkol dobře v takové konkurenci a před takovou porotou není vůbec hračka. Byla to zábava, ale náročná. A pak mé dva oblíbené, úkol plný veršů a úkol s fotografiemi, ty patřily k tomu nejnáročnějšímu, ale zároveň nejzábavnějšímu, co mi Sedmiboj postavil do cesty.

*

Corvinus Declaratio: Ano, to jsme mohli vidět, že sis se svými pracemi opravdu vyhrával. *usměje se* A všimla si toho i porota, jelikož v kreativních úkolech jsi skončil jasně první, bohužel letošní vítězka byla často nepřekonatelná v praktických úkolech. Jak to neseš? Co se Ti honí hlavou, když pomyslíš na to, že to bylo letos tak těsné?

James Watfar: Žárlím a po nocích pláču do polštáře. Tlouct vztekle pěstičkami do zdi mi zakázali, protože se ostatní v kolejních ložnicích chtějí vyspat. *směje se* Upřímně řečeno, nijak tragicky. Těch skutečně zanedbatelných pět hvězd rozdílu sice opravdu na nadšení nepřidá, ale já jsem se svým výsledkem spokojený. A po pár dnech, sovách a skutečnostech, jsem za druhé místo mnohem radši, než bych si kdy dokázal představit. S prvním bych neměnil, Sedmiboj pro mě nemohl dopadnout líp. *usměje se* Jakékoli nářky a zklamání se mi honily hlavou jen chvilku, samozřejmě mi bylo zpočátku líto, že mi vítězství takto uteklo. Ale opravdu jen na okamžik, ono vlastně přišlo mnohem blíž.

*

Corvinus Declaratio: *svitne jí* Jo, tak ty rány… no nic, radši pokračujeme. *usměje se* Při vyhlášení výsledků vás napínali až do úplného konce. Byl jsi nervózní? Nebo to byl pořád takový ten „Watfar nad věcí“, který jen čekal?

James Watfar: Byl to nervózní Watfar nad věcí. Věděl jsem, s kolika úkoly se mi povedlo dostat mezi nejlepší tři, jak mé úkoly hodnotili porotci, že jsem většinu úkolů udělal skutečně nejlíp, jak umím… takže ten hlavní úspěch v Sedmiboji byl už dávno jistý, bez ohledu na umístění. Na druhou stranu, umístění samotné je taky důležité a po tak náročné práci nad věcí zůstat nešlo, když se právě rozhodovalo o jejím výsledku. Navíc, pět hvězd je opravdu málo. Kdyby byl rozdíl padesát, nervózní bych nebyl, výsledek by byl předem jasný. Nervózní jsem byl strašně, naštěstí v tom mám po Sedmiboji značnou praxi, tam prakticky jiný pocit než nervozita neexistoval.

*

Corvinus Declaratio: *blýskne se jí v očích* Jak moc Tě v Sedmiboji držela právě Tvá kolej? A co při vyhlašování? Stál jsi v té síni sám anebo Tě umačkávala halda modrých? A pokud přeci jen v tom chumlu, neodvrátili se od Tebe poté, co bylo zcela jasné, jak to dopadlo?

James Watfar: Držela hodně. Kolem koleje se točí i mnohem menší a jednodušší věci, než Sedmiboj. Bez ní bych se do něj ani nepřihlásil, natož v něm něčeho dosáhl. Myslím, že každý Sedmibojař je koleji nesmírně vděčný a všichni jednoduše máme za co. Halda se šla ještě před vyhlášením umačkat do arény, kde utráceli jako o život v Ceně sympatie, průběžně chválila úkoly a předstírala, že se těší na další… podpory bylo víc než dost. Poté, co bylo zcela jasné, jak to dopadlo, se samozřejmě neodvrátila. Právě naopak a právě díky tomu jsem rád za druhé místo. Havraspár umí z prohry udělat mnohem cennější výhru, než by byla bývala ta skutečná.

*

Corvinus Declaratio: *usměje se nad krásnou odpovědí* Letos jsi měl velice úspěšný rok, o tom žádná. Vyhrál a získal jsi toho poměrně hodně a zaslouženě. O tom si však popovídáš s někým jiným. *mrkne* Ale jak jsi sám naznačil, vyhrál jsi i Cenu sympatie a naznačil jsi něco o  utrácející haldě opeřených. A mě by zajímalo, jak ses na celou tuhle modrou akci tvářil?

James Watfar: No, jsem zkrátka sympatický, to je přece jasné, všichni to ví a vidí. Ale vážně, ona ta cena jako taková, patří mnohem víc modré Katelyn a červené Niane. Když z ní Katelyn tak nešťastně vypadla, kolej pojala záhadnou rychlostí značné sympatie ke mně. Nicméně, to jak kolej dokázala zorganizovat půlnoční přepadení arény a vzdát se hromady peněz, je úžasně havraspárské. Radost mám z této ceny samozřejmě nesmírnou. Jen je mi trochu líto těch, které ji nedostaly, i když si ji plně zaslouží.

*

Corvinus Declaratio: Součástí Sedmiboje byla zajisté porota. Jak se díváš na jejich hodnocení? Jsi spokojený? Nebo jsi spíše kroutil nechápavě hlavou, co tam zase vymysleli? *směje se*

James Watfar: Vždycky jsem kroutil nechápavě hlavou. Je to zvláštní, ale porota zkrátka umí hodnotit jenom úkoly, ve kterých mne chválila. Jinak byl jejich výkon nevalný a úplně neodborný... *směje se* Jistě, že jsem měl k některým výrokům poroty výhrady. Nejde se zkrátka trefit všem do vkusu. Nejvíc výhrad jsem měl zpravidla k tomu, v čem měla porota pravdu. Protože jenom já vím, jak kterou věc nejlíp udělat, že ano. Místy mě hodnocení i překvapilo, čas od času skutečně na nechápavé kroucení hlavou došlo. Mnohem častěji jsem však z hodnocení poznal, že porota ví, co je dobré. *znovu se směje* Kritika se nesnáší dobře, zvlášť ve vypjaté soutěži, ale porota nešetřila pochvalami a uměla je navíc dokonale podat. Už jsem říkal, že jejich hodnocení bylo jednou z největších motivací. Všechna mám uložená a čas od času si je budu připomínat, jsem za ně celé porotě vděčný.

*

Corvinus Declaratio: Poslední dotěrná otázka. *usměje se* Šel bys do takového klání znovu?

James Watfar: Nešel. Sedmiboj byl nádherný, ale náročný. Jak na čas, který už asi nikdy v takovém množství mít nebudu, tak na výdrž a nervy, které mi jednou stačily. Jsem samozřejmě rád, že jsem se jej zúčastnil a vědět, co mě čeká, nerozmyslel bych si záměr soutěžit, ale celé si to zopakovat, na to se opravdu necítím. Taky bych si rád užil sedmiboj z pohledu diváka, bez nervozity a těžké práce. Jestli tedy nějaký další bude, určitě dám přednost sledování z tribun. Tedy, tak to vidím alespoň teď, co bude jindy, to se uvidí. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *schová brk a sroluje pergamen* Uff, že to ale bylo vyčerpávající, že? *směje se* Moc Ti děkuji za rozhovor a ještě jednou opravdu moc gratuluji k tomu všemu.

James Watfar: Nesmírně, skoro jako Sedmiboj. *směje se* Já za něj děkuju taky a za gratulaci obzvlášť.

***

Opustila jsem tedy na chvíli společnou komunikaci na krbech a vydala se do sovince, kde jsem vyslala sovy pár modrým studentům, jelikož mě zajímalo, jak se oni tváří na Jamesův rozkvět. Nutno dodat, že James byl už několik let podporou koleje, jen je otázkou, jak moc to lidé vnímali.

***

Corvinus Declaratio: Určitě sis všiml/a, že James Watfar tento rok opravdu zapracoval na pokažení své nenápadnosti a „lenosti“. Co si myslíš o té Watfarovské změně image? Změnil se nějak  Tvůj názor na Jamese za tento poslední hogrok? Jak vlastně Jamese vnímáš a co si o něm myslíš?

brianag-mac-coileain.gif

Brianag Mac Coileáin: James dokáže překvapit ze dne na den něčím novým. Nikdy se od něho nedá čekat něco normálního a stejného. Jeho image beru jako další změnu a čekám, co ho napadne zase dalšího. Na Jamese názory neměním, mohu říci, že se mi líbí více a více, vždy přijde s něčím vyjímečným a to se mi líbí. Obecně si o něm pořád myslím to samé. *šibalsky se zasměje* Vnímám ho jako kluka se smyslem pro humor, líbí se mi jeho občasný humor a kreativita. Vážně by mě zajímalo, kde na tu kreativitu chodí. Myslím, že je hrozně fain, je velice moudrý a nápaditý. A dokáže být i milý. *usměje se*

*

justin-angel-sane.gif

Justin Angel Sane: Nejdřív je třeba zmínit, že James už několik ročníků aktivní je, přestože se tváří jako největší lenoch na hradě. Letos nejspíš z důvodu více času toho udělal mnohem víc. Druhý v bodech v  koleji, druhý v Sedmiboji a samozřejmě zasedačka, kde patřil k těm aktivnějším. O jeho změně si myslím hlavně to, že pro něj bude opravdu těžké se znovu vrátit do svého stavu největšího lenocha. Tím se totiž výborně vyhnete jakékoli povinnosti a naopak, jestliže chuť máte, ostatní budou překvapení. Myslím, že teď od něj budou čekat mnohem víc, což samozřejmě upozorňuju, ať nedělají, protože chudák James. *směje se*
Nijak se můj názor na Jamese nezměnil, vím, že má v sobě potenciál, který jsme viděli tento rok, důležité je jen mít čas, což je největší nepřítel. Obecně Jamese vůbec neznám, a přesto patřím k těm, kteří ho na hradě znají nejlépe.

*

Katelyn Auster: Zcela jednoduše řečeno? katelyn-auster2.gifJames je génius. *zasměje se* Samozřejmě, že jsme to věděli ještě docela dávno předtím, než se nám takhle krásně vyklubal, jelikož se čas od času do oběhu dostal nějaký ten jeho skvost, nicméně když vám to během jednoho roku tenhle pán pravidelně servíruje na sedmibojařském podnose? To se potom můžete uzoufat k smrti!

Popravdě jsem za tuhle změnu ráda i nerada. *lehce se zašklebí* Ráda, protože jakmile se vám z někoho, kdo má jedny z těch absolutně nejúžasnějších slohových schopností, navíc stane někdo, kdo všechnu tuhle svou kreativitu věnuje koleji a pilně ji tak zásobuje hromadou skvěle odvedené práce, můžeme si skutečně zatleskat, úžasná věc k vidění! Ale na druhou stranu, vzhledem k Sedmiboji, mě to bohužel taky stavělo do dosti rozpolcené situace. Naučila jsem se v tu chvíli totiž Jama nenávidět i milovat zároveň. Milovat kvůli zasedačce a všem těm geniálním věcem, které v ní vytvořil, a milovat taky jakožto hrdá fanynka jakéhokoli byť jen užbleptnutí, které napíše. Ovšem představte si, že soutěžíte v nějakém klání, trávide hodiny a dny nad svým propracovaným úkolem, s hrdostí a pýchou jej odevzdáte, čekáte nějaký ten úspěch a pak... se vedle vás postaví James. Najednou už ty barvičky nejsou tak barevné, reflektory pozměnily směr a famfáry tak nějak dozněly, že?

*

linn-rose-lairova.gif

Linn Rose Lairová: Ano, všimla jsem si, že James se už nesnaží jen pohánět ostatní a sám i něco dělá, což je rozhodně dobře. Letos byl jedním z hlavních bodových tahounů a dokonce dostal i diadém, jelikož Anitka, co nasbírala úplně nejvíc bodů z havraspárských, už ho dostala. Je fajn vědět, že havraspárský diadém není rezervovaný jen pro dívky a  že krásnou korunkou se můžou pyšnit i chlapci. *směje se* Jak ale začal sbírat body, pokazila se tím jeho reputace "lenocha" a "rýpala" v  koleji, protože už ani na jedno nemá tolik času. Nicméně druhá vlastnost se ještě pořád projevuje, že. *směje se* Jinak si ale myslím, že bude ohromné, když bude James ve sbírání bodů pokračovat a nabudí tak další havraspárce do práce. A příští rok třeba vyhrajeme pohár. *usměje se*

*

Morgana Pepper: Já si ani nemyslím, že bymorgana-pepper.gif nějak změnil image. Dle mého názoru je James pořád stejný, takový jako teď, od doby, co ho znám, takže minimálně za tyhle poslední roky bych mu žádné změny nepřisuzovala. Můj názor na něj se, myslím, nijak nezměnil, když budu úplně upřímná, možná se do mého pohledu na něj přimísilo o dost víc vděčnosti - takové, která se objevuje vždy, když vidím, jak někdo dělá pro Havraspár kus práce a  nějak se nad tím nedokážu nedojímat. *usměje se*
O Jamesovi si myslím, že je jeden z lidí, kteří do Havraspáru patří přímo neodmyslitelně; skrz naskrz modrý a má naší koleji co nabídnout nejen prostě svým charakterem, ale i co se týče těch organizačních věcí. Proto je, samozřejmě, už nějakou tu dobu v zasedačce. A ač to někomu může znít přímo paradoxně, troufám si domnívat se, že jeho skromnost je nekonečná. Pracuje snad pořád na něčem, ale nikdy jsem ani náznakem nezaznamenala, že by se tímto faktem chlubil, ač by nesporně měl čím. Naopak, snaží se vlastně dělat, že je králem lenochů a slovo práce je vulgarismus. *zasměje se* To mi přijde obdivuhodné. Vnímám ho jako člověka upřímného, s vlastním názorem - čehož si nehorázně cením, s  břitkým, ovšem zatraceně výstižným humorem a pohotovou bystrou mo(u)drou myslí.

*

Nicolette Marique Leroy: To myslím nicolette-marique-leroy.gifnešlo přehlédnout. *zazubí se* O tom, že Jamie je schopný nikdy nebylo pochyb, i když se to snažil skrývat tou maskou hnidopicha a  lenocha. Veškerou svou práci dělá pořádně, svědomitě, pečlivě… Ono teďka když to prasklo a on už svou rádoby na oko „nečinnost“ neskryje, tak ho hlavně musíme pořádně vychválit, aby se to nějak překrylo. *zasměje se* Ne, ale vážně je to člověk, který vážně pro kolej dělá hodně a lenoch to vážně není. *usměje se*
Tak já jsem vždycky měla Jama za někoho, kdo zvládne opravdu hodně věcí, když chce. A myslím, že v tomhle roce to jen potvrdil, ačkoliv tím titul hnidopicha asi ztratil. *směje se* Je spolehlivý, originální, vtipný, stojí si za svým… je to prostě Ó-Watfar. *zazubí se*

**

A následně jsem k několika dalším modrým vyslala ještě pár sov a poptala se jich na celkem jednoduchou otázku;

Corvinus Declaratio: Kdybych ti řekla, že máš pár vteřin na to, abys Jamesovi něco vzkázal/a, co by to bylo?

Annie Reprobate: Jamesi, jsi skvělý kluk, který je vždy moc ochotný a milý, toho si na tobě vážím. A v  Sedmiboji jsi měl vyhrát! Je fajn mít v Havraspáru člověka jako jsi ty. *usměje se*
Avreya Monowitz: Buď stále ten starý dobrý James a přeji Ti hodně štěstí do budoucna, jak ve studentském životě na hradě, tak také v úspěšném zvládání komplexu dvojího světa. *směje se*
Brianag Mac Coileáin: Zůstaň tím, kým jsi! *usměje se*
Hexley Poppler: Ó-náš-Watfare, chvála Ti, že tak štědře udržuješ naše konto nad vodou, naši pověst v oblacích, naši bránici v kondici a vůbec děláš čest havraspárské barvě! Ať Ti nikdy nedochází galeony, ironie ani další věci potřebné k životu!
Isabella Anne Swan: Uctívám tě!
Justin Angel Sane: Pár vteřin na vzkaz? Ať mi pošle fotku! *usměje se*
(Pozn. od Lilien.: Slečně šéfce ale první!)
Katelyn Auster: Piš, piš a hlavně hodně piš! Protože každá minuta, kterou k tomu nevyužiješ, je tou nejpromarněnější. *vyplázne jazyk* A potom tedy, až zase vytvoříš něco geniálního, nám to všem pěkně ukazuj! *zazubí se*
Lilien Emity Meissed: Jamie, ty jsi opravdu osobitý člověk. Mnohokrát mě dokážeš překvapit a  nikdy nejednáš tak, jak by se očekávalo. Obdivuju tvoje „nestádovské“ myšlení a chování. Myšlení, které vždycky dokáže nahodit nečekaný úsměv. *usměje se*
A možná jen takový můj citát ze života: "Nečekej, až se ti bude chtít něco udělat, nikdy totiž nevíš, co ti může přijít do cesty a už nikdy nemusí přijít šance vrátit se k odloženému."
Linn Rose Lairová: Mno a vteřinový vzkaz... snad jen, neztrať elán a energii, Jame. *usměje se*
Madidess Leevian: Nechť jsou tvé hlášky a tvá sláva věčné!
Morgana Pepper: Vzkázat mu asi momentálně netoužím nic. *usměje se*
Nicole Landin: Ó, velký Watfare, je téměř zbytečné, říkat věci, kterých jsi si ty sám nejlépe vědom, přesto - nechť jsi pořád stejně moudrý, duchapřítomný, rozvážný, šarmantní, upřímný, vtipný,... třeba i trošičku líný, svéhlavý a domýšlivý - prostě takový, jakého tě máme rádi - osobitý James. *usměje se*A jestli jsem náhodou na něco zapomněla - však ty si to dovedeš pochválit sám. *mrkne a usměje se*
Nicolette Marique Leroy: Jamie, diadém neodkládej, sekne ti! *mrkne a zazubí se*
Nikolete White: James má vždycky na jazyku slova, když se s někým hádá nebo s někým diskutuje. Tak až mu dojdou, ráda bych si to vizuálně zaznamenala, tím myslím vyfotit.

***

A zde ještě takové soukromé foto, kterak jsem Jamieho hned po vyhlášení zatáhla k panu Paštičkovi.

***

Jedno je jisté, James se stal opravdu velkou osobností Havraspáru. A přes svou velkou osobnost se postavil mezi ty, na které se nezapomíná. A to si myslím, mi dají za pravdu především modří, jelikož ty znají naše Jamieho nejlépe, ač určitě ne tak, jak by sami chtěli. Takže Jamesi, přeju hodně štěstí při dalším stoupání mezi modré hvězdy a nezapomínej, k čemu se tě snažím dokopat. *usměje se*

***

(Osobní vzkaz od šéfredaktorky: „Tak kdy?“ *směje se*)




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Lilien Emity Meissed
Vydáno:

Komentáře
BEzvadnej článek! :)
Barberovic | 20. 07. 2012
Nádherné odpovědi... totiž, odpovědi ostatních modrých, pochopitelně O:-) +zasněně se po sedmé začte do článku a dává pozor, aby mu neuteklo jediné písmenko+
James | 20. 07. 2012
1542384063