Labyrintové legendy IV. - Modrá vypracování

A navazujeme přímo na Labyrintové legendy IV. - Vzhůru k cíli!
K jakým závěrům přicházeli naši havránci? Jaké měli pro danou situaci řešení? Však neváhejte, a s chutí se pusťte do článku, kde sami naleznete odpovědi.


Hraban dal našim soutěžícím vcelku jednoduchý úkol - měli se zamyslet; zauvažovat nad Hrabanovými pohnutky, nad tím, co ho vedlo k přidání se k Sedmeru - tehdy teprve triu - havranů.

Jaké byli jeho cíle? Co si od toho kroku sliboval?

***

Helenia Kukková

Mám dojem, že to byl něco jako kompromis. Přestože jsem já sama nikdy nebyla příliš cílevědomá, chápu Hrabanovu nervozitu, když už jeho komunita nechtěla dále pokračovat ve strmém vzestupu. Havrani pod jeho vedením dosáhli tam, kam chtěli, povedlo se jim přesně to, po čem předtím toužili, už jim zkrátka předal vše, co mohl nabídnout a co oni vůbec chtěli přijmout. Proto musel odejít a hledat využití pro své schopnosti jinde...
Ze stejného důvodu ale chápu i moudré Trio, které se ze své podstaty mohlo pro ostatní rozdat, ale přece potřebovalo někoho, kdo vnese do jejich křídel - nechci říct závan mladé krve - ale přece jen něco nového, kdo trošku usměrní jejich cestu, kdo se svými velkými plány stvoří onen cíl, ke kterému by mohli směřovat, přestože oni sami moc dobře věděli, jaké poslání každý z nich má...
Nechtěla bych Hrabana urazit, že to tak řeknu, ale jemu se tahle situace určitě hodila. Nevím, jak moc doufal, že se chopí "velení" moudrých, to musí vědět jen on sám, ale rozhodně dostal znovu příležitost ukázat naplno co v něm je. Musel být nadšený a užívat si to, když si ho začali všichni vážit právě pro jeho nejsilnější stránku. Na druhou stranu vstupoval na nejistou neznámou půdu, Trio bylo známé již dlouho, on se k nim přidal jako "nováček", což asi nebylo lehké.
Myslím ale, že ani ti tři moudří si nebyli jisti, co od mladého Hrabana očekávat *usměje se* Každopádně to ale dobře dopadlo a stali se z nich nerozluční přátelé.

*

Lorein Marvel

Po ostré výměně názorů na věži jsem slétl dolů, kde stál další hlouček havranů. Nenápadně jsem stále sledoval neznámou trojici stojící opodál. Stále si něco povídali a koukali po všech přítomných havranech, a že jich tam všude bylo plno. Dal jsem se do řeči s havrany a povídali jsme až do pozdních hodin.
Po pár dnech za mnou přišel jeden z těch cizích havranů. Jmenoval se Corvus, jak jsem později zjistil. Začal si se mnou povídat o našem hejnu. Mluvili jsme dlouho. Když už jsem chtěl odletět, Corvus mě zastavil a řekl mi ještě jednu věc. Řekl mi, že nechtíc zaslechl řeči o jednom havranovi, který má nemístné poznámky o mě a dalších havranech, kteří sdílejí podobné názory. Připadalo mi to divné, že zrovna takovou informaci mi řekl on. Po té jsem odletěl a o rozhovoru dlouho přemýšlel.
Další den za mnou hned ráno přiletěl druhý z neznámé trojice. Byl to Woron. Řekl mi podobnou informaci, stejně jako Corvus den předtím. Ovšem on dodal, že ten havran se jmenuje Rowan a shromažďuje další havrany na jistou akci. Nevěděl ovšem o co jde a pokud to věděl, chtěl, abych na to přišel sám. Poslouchal jsem ho velmi pozorně. Celý den jsem dotyčného Rowana pozoroval z uctivé vzdálenosti. Nic zvláštního jsem ovšem nespozoroval.
Za pár dní přišel ten nejstarší havran Staroušek, aby mi narovinu řekl, že Rowan chce převzít moje místo v hejnu a mě vyhnat. Tato informace mě doslova postavila na pařátky. Nevěděl jsem co dělat. Po pozorování z minulého dne, jsem zjistil, že Rowan má celkem velký vliv na slabší a lehce ovlivnitelný havrany. Aby mě z mé situace Staroušek trochu dostal, začal si se mnou povídat o něm a ostatních dvou. Co provádějí, kde všude byly a další zajímavosti. Celkem mě jeho vyprávění zaujalo a začal jsem se zajímat víc o jejich dobrodružství.
Začal jsem přemýšlet, jestli nemám odejít z hejna dřív, než se strhne spiknutí proti mně a letět s trojicí do světa. Lákalo mě všechno, co Staroušek povídal.
Večer, když jsem letěl do hnízda zavolal na mě Corvus a oznámil mi, že se na nádvoří hádají dvě skupinky havranů. Zaletěl jsem tam a viděl jsem, že hlavním aktérem byl Rowan a jeho banda. Snažil jsem se uklidnit celou situaci. Po nějaké době se to povedlo, ale atmosféra byla velmi napjatá. Ostatní havrani si toho samozřejmě všimli a začalo se šuškat.
Pevně jsem se rozhodl odletět s trojicí do světa. Ne že bych utíkal, ale už nějakou dobu jsem zjišťoval, že moje setrvání v hejnu nemá smysl. Měl jsem jiné cíle než ostatní. Těm stačil stereotyp, který jsme vedli. Já jsem byl ovšem jiného ražení. Chtěl jsem víc. Ráno jsem se domluvil s trojicí jestli bych se k nim mohl přidat a oni nadšeně souhlasili. Pár dní jsem zařizoval nejnutnější záležitosti a pak jsme společně odletěli. A řeknu vám, nikdy mi nebylo líp.

*

Sarah Sophie Stone

Jak už bylo řečeno ve vzpomínce, Hraban zprvu návštěvou třech moudrých havranů nijak nadšen nebyl. I když musel sám sobě přiznat, že jeho hejno zrovna prožívá horší časy, byl si naprosto jistý, že dokáže nalézt nějakou novou cestu, lákavý cíl, za kterým se vydat. To, že se nezvaní návštěvníci objevili na jejich sídle, ho zpočátku velice popudilo. Byl naštván, že se mu chtějí míchat do jeho záležitostí a tři dny je okázale ignoroval a nepromluvil s nimi ani slovo. Po třech dnech se mu ale donesly od jeho hejna zprávy, že si tři návštěvníci špitali něco o tom, jak jsou zoufalí, a vymýšleli, jak přimět Hrabana, aby je vyslechl.
Tyto zvěsti Hrabana trochu obměkčily a řekl si, proč se tedy s návštěvníky nesetkat. Došlo mu, že sám na tom nebude tratit, maximálně získá ještě lepší pověst, než kterou má, a kdo ví, třeba si ho jeho vlastní hejno začne více vážit. I setkal se tedy s cizinci, vyslechl dopodrobna celou jejich historii, jejich dosavadní úspěchy, ale také jejich obavy z toho, že neví, jak dál. Na Hrabana udělalo velký dojem, že si havrani vyhlédli zrovna jeho a žádají ho o radu. Musel si, ač ne příliš ochotně, přiznat, že havranům zpočátku asi křivdil, protože nyní mu přišli sympatičtí a téměř okamžitě se mu v hlavě začala rýsovat představa, co by mohli podniknout. Řekl havranům, že si potřebuje celou jejich situaci v klidu promyslet a že se sejdou zase zítra a on jim předloží své návrhy.
Dalšího dne přišel hned s několika nápady, které jim obšírně vysvětlil. Havrani byli upřímně nadšeni a okamžitě mu navrhli, zda by se k nim nepřidal a nechtěl se podílet na podporování Roweniny památky, na rozšiřování jejího poselství, které po sobě zanechala. Hrabana jejich návrh naprosto zaskočil, i když se mu zamlouvali, měl zájem na tom jim pomoci a souhlasil se vším, co už udělali, nikdy by si nepomyslel, že by mohl být součástí té magické aury, která se okolo nich rozprostírá. Hraban neopověděl, chvíli mlčky přešlapoval, ale potom se vznesl do vzduchu a kroužil vysoko nad hradem. Cítil hrdost, cílil ale zároveň i hrozný strach. Na mysl mu přicházely otázky, jedna za druhou, nezadržitelně, nestačil si ani pořádně odpovědět na první a už tu byla druhá. Co se stane s hejnem, pokud ho opustím? Má ale smysl s hejnem dále zůstávat, když si s nimi už nějaký čas stejně nerozumím? Co když si ale po nějaké době přestanu rozumět i s trojicí havranů, co potom? Co se mnou bude, nemohl bych se přece vrátit zpět k mému hejnu. Až do setmění pozoroval hejno, po očku pokukoval i po návštěvnících, kteří zůstali, tam, kde je opustil, zřejmě stále ještě neztráceli naději. Potom se Hraban uložil ke spánku na nejvyšším bodě hradu.
Další den nezačalo ještě ani svítat, ale on už byl vzhůru a sbíral odvahu k činu, pro který se rozhodl. Svolal celé hejno, přizval i návštěvníky a oznámil jim, že se rozhodl přidat se ke třem slavným havranům. Za svého nástupce a vedoucího hejna učinil jednoho mladého havrana, ve kterém viděl nadějnou osobnost. Vysvětlil svému bývalému hejnu, že chce v životě ještě něco dokázat a nyní k tomu nadešel ten správný čas. Rozhodl se pomoci třem havranům, kteří mu nabízí nevšední zážitky, plně podporují jeho plány a vidí v něm velkou naději pro zachování Roweniny památky. Řekl jim, že má strach, ale pokud ho nepřekoná, zůstane už napořád v nudném stereotypu a už se nikdy nenaučí nic nového, nebude mít nic, za čím jít. Hejno bylo smutné, ale plně ctilo a podporovalo Hrabanovo rozhodnutí. Staroušek, Corvus a Woron byli v tu chvíli asi ti nejšťastnější havrani a najednou před sebou viděli nový cíl, ke kterému jim Hraban pomůže, a nepochybovali, že se rozhodli správně, když se za ním vydali. Rozloučili se tedy s hejnem a vzlétli. Hraban naposledy přejel pohledem hrad a hejno a potom se vydal vstříc novým dobrodružstvím.

***

Tak, co na to říkáte? Možná teď v duchu porovnáváte tyto  možnosti s tím, jak příběh dopadl skutečně. Nebo prostě jen dumáte nad tím, co modré studentky napsaly.

Ať už je to jakkoli, doufáme, že se vám odpovědi zamlouvaly a že se tu sejdeme zase v příštím vydání, nad další várkou vypracování!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Morgana Pepper
Vydáno: 4/2012

Komentáře
1714029126