Barbara Arianne Lecter: „Jsem asi závislák.“

Prokvákala se od prváku až do rozšiřujícího studia. Je bojovnicí za práva čokoládových žabek. A co se bodů týče, její jméno můžete zahlédnout na čtvrté příčce v bodování za celé studium. Říká vám to něco?

Žába, jinak známá jako Barbara Arianne Lecter, je osobnost, jejíž jméno slyšel už bezmála každý. Prefektka, primuska, famfrpálová kapitánka. Snaživec roku, Absolventka, jedna z vítězek Bradavické čtyřky a v neposlední řadě ověnčená řádem Salazara Zmijozela. Spoluzakladatelka celoškolní soutěže v RP klání známé jako KouzlOscar. Pojďme se jí spolu podívat na zoubek, na její smýšlení o hogu jako takovém. Co jí hog dal. Co jí vzal?

***

Corvinus Declaratio: Podívejme se spolu do minulosti. Jaké byly Tvé první pocity z hradu? Strach? Radost? Nějaká očekávání?

Barbara Arianne Lecter: Minulost byla fajn. Rozhodně to bylo něco nového, neokoukaného! Spousta neznámých věcí, které stálo za to objevovat. Spousty nových tváří, které chtěl člověk poznat. Spousty zavřených dveří, za které se chtěl podívat.

Minulost byla plná napětí, očekávání, nadšení i radosti. Takový dárkový balíček vše v jednom a hlavně naráz!

*

Corvinus Declaratio: Ano, tím jsme si prošli všichni. *usměje se* Ovšem od Tvého prvního dne na hogu už uplynulo mnoho let. Když se podíváš zpátky, projedeš si celý svůj dosavadní život před očima, jaké pocity Tě naplňují?

Barbara Arianne Lecter: Uf, celý život je dlouhá doba. A když to vztáhnu na hog, kde vlastně život ubíhá 2x tak rychle... Tohle je těžká otázka!

Dřív to bylo nadšení, teď je to spíš hledání nějakého smyslu. Smyslu toho, proč na hogu ještě jsem. Nedala jsem mu už všechno? A dal už on všechno mně? Při přemýšlení o tom, jak popsat ten pocit, mě napadá jen melancholie.

*

Corvinus Declaratio: Jsi snad jasnovidka? Právě jsi totiž narazila na otázku, kterou jsem Ti chtěla položit. Zamysli se a zhodnoť, co Ti hog dal a co Ti vzal.

Barbara Arianne Lecter: No, pár hodin Věštění za sebou mám, takže je možné, že tam k němu nějaké sklony budou. *usměje se*

Začnu asi tím, co mi hog dal. Bylo toho hodně, dostalo se mi ocenění za práci, kterou jinak u mudlů nikdo moc neuznával (obrázky, povídky, básničky...). Našla jsem tu možnost zabití volného času, získání přátel. Díky hogu jsem se naučila některé nové věci (třeba hýbací obrázky pro mě dřív byly něco neuvěřitelného a teď z nich mám příručku v podobě zkoušky OVCE!), seznámila se s novými možnostmi, limity...

Naopak mi vzal některé iluze, hlavně tedy o lidech a o tom, že "umím" hospodařit s časem. Z hodin se staly víkendy, kdy jsme tupě klikala na famfrpálu, ze zábavy se staly povinnosti na postech.

*

Corvinus Declaratio: Neříká se tomu závislost? *zasměje se* Nakousla jsi posty. Je známo, že jsi byla jeden čas prefektkou a pak jsi to dotáhla až na zlatý plech. Co všechno sis musela prožít s tímto kusem zlata a stříbra? Kolik Ti to navalilo povinností na bedra? Byla doba, kdy jsi chtěla péčko zahodit a stát se zase jen "obyčejnou" studentkou?

Barbara Arianne Lecter: Jo, závislost by mohlo být to správné slovo. Ale nepopírám to. *usměje se*

Nejdřív jsem byla ze stříbra nadšená, i když se přiznám, že jsem ho vlastně ani moc nechtěla. Jo, jasně, je to super mít post, mít moc něco změnit, něco udělat! Ale taky je šílený si uvědomovat tu spoustu povinností, který s tim souvisí.

Na stříbře to bylo fajn, všechno se tak nějak dělilo. Horší bylo zlato, kterému jsem se tak nějak prostě nevyhnula. *rozesměje se*

Vždycky jsem kolem sebe měla fajn lidi, kteří mi s tim více či méně pomáhali, takže jsem na to nikdy nebyla sama, za což jsem ráda. Ale i přes tenhle fakt byly chvíle, kdy jsem toho začínala mít tak akorát dost, protože zlato je strašně nevděčný. Člověk toho může udělat milion a kolej vidí jen zlomek toho všeho. A když už to vidí, nakonec s tím ani nemusíte být spojovaní.

Takže jo, měla jsem tendence ten odznak dát pryč. A docela často. Nakonec se mi to povedlo, ale stejně jsem znovu "obyčejnou studentkou" být nemohla. Nebo spíš neuměla.

*

Corvinus Declaratio: To tedy znamená, že jednou plech, navždy s plechem spojená?

Barbara Arianne Lecter: To si zas myslím, že se nedá takhle zobecnit. Třeba jsou lidé, kteří se jen mihli a už se o nich ani moc nemluví.

*

Corvinus Declaratio: Myslím to spíš osobně, z Tvého pohledu. Dokážeš si představit svůj život bez péčka? Jako řadové studentky?

Barbara Arianne Lecter: Tak to asi už jo.

No, rozhodně by byl jiný, ale jak, to nedovedu říct, protože i ta kolej by byla o něco jinačí.

*

Corvinus Declaratio: To je jasné... Za těch několik let, které jsi na hogu prožila, se kolem Tebe mihla hromada lidí. Zanechali na Tobě nějaké stopy? Změnili Tě? Změnila jsi Ty je? Vezmi všechna pozitiva a negativa, která se Tě dotkla a kterými ses dotkla Ty ostatních.

Barbara Arianne Lecter: Lidí tu byla opravdu spousta, jestli jsem některé z nich změnila? Možná. Jestli změnili oni mě? Asi ano. Ono je to složité takhle říct o sobě, to chce trochu vhled třetí osoby, aby řekla, jaká jsem byla v roce 2008, když jsem přišla na hog a jaká jsem teď. A samozřejmě celý můj život není jen hog, takže by se musely brát další a další ohledy. Ale jo, nejde někoho minout bez toho, abych na něj nějak (ať pozitivně či negativně) zapůsobila. Ať jsem to chtěla, nebo ne. A to samé se dá říct o působení ostatních lidí na mě.

*

Corvinus Declaratio: Zasáhl Tě třeba nějaký člověk? Dokázal Tě, ať už on sám nebo třeba nějaké vyhrocené situace, dohnat pomalu k šílenství, pláči, opovrhování?

Barbara Arianne Lecter: Ano. A tím bych tuhle otázku nechala být. Dotyčný ať si to přebere jak chce, pokud si to dokáže přiznat. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Dobře, nebudeme se v tom tedy pitvat. Ještě se tě zeptám: Přerostl ti někdy hog přes hlavu? Zasáhl tě i v osobním mudlovském životě? Měla jsi pocit, že akorát řešíš hog a na svůj osobní život kašleš?

Barbara Arianne Lecter: Přerostl. A mám pocit, že ne jednou. Čím déle jsem na hogu, tím víc mám pocit, že mě to místo spíš štve, než naplňuje. Ale jak jsi řekla výš, jsem asi závislák a vlastně si to tak trochu dělám sama, že neumím říct "dost, takhle to dál nejde!".

Pak třeba obětuji víkend klikání famfrpálu místo výletu na nějaký hrad, nebo se vymlouvám, proč nepujdu do kina. A vysvětlete mudlům, že máte večírek na virtuální škole, kde nesmíte chybět!

*

Corvinus Declaratio: Ano, moji mudlové taky nechápou větu „Promiň, nemám čas na večeři, musím psát úkoly.", která obvykle následuje z jejich strany hláškou "Ale vždyť ty už do školy nechodíš!". Tvou minulost jsme probrali snad komplet celou. Co budoucnost? Jak na ni pohlížíš? Jako studentka R.S. máš před sebou mnoho neprozkoumaných možností. Jak to bude u Tebe?

Barbara Arianne Lecter: Ještě před nedávnem jsem chtěla být věčný student, "flákat se" v RSku a dělat, že něco dělám. Ale abych pravdu řekla, už mě to prostě nenaplňuje a začínám nutně potřebovat změnu. Je docela možné, že na konci tohoto roku hodím srpcem a když padne panna, vlezu do mrazničky. Když orel, prostě změním barvu hábitu a budu se flákat v jiné dimenzi - třeba jak profesorka, nebo něco podobného. *krátce se usměje*

*

Corvinus Declaratio: Tak to jsem na Tebe zvědavá. Teďka už Tě propustím, ale nejdřív... Máš nějakou radu pro naše čtenáře?

Barbara Arianne Lecter: Po pravdě řečeno, já jsme na sebe zvědavá taky!

A radu? Nenechte si nic znechutit, je to váš život, tak si ho žijte tak, jak uznáte vy za vhodné. A hlavně: NEJEZTE ŽÁBY, ONY VÁS TAKY NEJEDÍ!

***

Pokud na ní budete mít nějakou otázku, určitě jí neváhejte zastavit při jejím proKVAčení Velkou síní. Určitě si na Vás chvilku najde a ochotně Vám poradí a pomůže. Nebo Vás donutí vyplivnout tu čokoládovou žabku, co jste dostali za úkol.

Za celou redakci přejeme žábě mnoho úspěchů v životě a snadná rozhodování v budoucnosti!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář