Western aneb kouzlo divokého západu

Vyprahlá poušť, sem tam se líně převaluje kupa trávy, do které fouká teplý vítr. Slunce spalující zem a cestou si to jede kovboj s kloboukem a koltem u pasu na svém mezkovi... Kdo by neznal klasickou idylu představující žánr zvaný western?

Nechci tu kopírovat nějakou definici westernu, protože je to žánr tak různorodý, že žádná slova pořádně nedokážou vystihnout jeho podstatu. Nelze také stoprocentně říci, že ve westernové literatuře či filmech se vždy jedná o souboj dobrých a zlých postav. Ano, můžeme si představit náčelníka kmene Apačů Vinnetoua, jak soupeří se Santerem, který má být typickým záporákem, přesto tomu ve westernu tak úplně není.

Pro mě osobně se v mnohých příbězích vyskytuje souboj několika lidských povah, z nichž každá se snaží obhájit svoji pravdu a najít si své místo na slunci. Nejkrásnější na tom všem je, že hodnota člověka se zde neměří podle titulů z vysoké školy ani podle movitosti majetku dokonce ani podle společenského postavení. Hrdinou je zde ten, kdo vyznává jakési morální zásady, ten kdo si vydobývá respekt svého okolí dobrými činy a pomáháním lidem. Pro tyto hrdiny znamená právo a pořádek něco posvátného, co se za každých okolností musí dodržovat.
Velice silnou roli ve westernu hraje rodinné a přátelské pouto. Jeden přítel by pro druhého dokázal udělat cokoliv.
To je něco, co z dnešních rádoby poučných filmů a literatury téměř vymizelo.

Je pravda, že dobro zde většinou zvítězí nad zlem, není to však ten klasický souboj. Představte si pohádku, kde princ zabil draka. Ten drak se pro vás stane na konci příběhu absolutně nedůležitou postavou, prakticky jako by vůbec nebyl. Chvíli po přečtení pohádky tak zapomenete nejen na něj, ale i na celého prince, který teď žije šťastně až do smrti.
Ve westernu je to úplně jinak. Jsem si jistý, že to není jen můj případ, ale v kvalitním příběhu se mi nesmazatelně vryje do paměti nejen hlavní hrdina, ale i záporák. Těžko říci, čím to je, ale možná na člověka zapůsobí tím, že mají v sobě morální hodnoty, které lidé v běžném světě kolem sebe nevidí a kterých bychom si měli vážit.
Pak se taky může stát, že i když se ženě zalíbí ten nový, mladý a svalnatý soused, co se zrovna přistěhoval do druhého patra, po shlédnutí filmu Butch Cassidy a Sundance Kid zjistí, že oproti Robertovi Redfordovi je to vlastně úplný ňouma.

Nechci se teď dotknout fanoušků dnešních filmů, ale symbolem mužství a pravé chlapské síly pro mě bude i přes svoji zápornou roli Henry Fonda (Tenkrát na západě) víc, než kluk, který začne zpívat uprostřed basketbalového zápasu někde na americké střední škole. Henrymu stačí jeden pohled, který nám řekne víc, než velké množství písniček během celého filmu.

Nebudu tu vyjmenovávat všechny známé spisovatele westernové literatury a představovat jejich díla. Kromě Karla Maye by si měl čtenář ale určitě zapamatovat jméno Jack Schaefer, který je jakýmsi otcem westernu.

Knihy jsou krásná věc a je na nich to úžasné, že si veškeré postavy i prostředí můžeme představit sami. Leč do povědomí většiny lidi se spíše vryjí filmy s typickou atmosférou a nezapomenutelnými hereckými výkony. Zkusím jich vám pár představit a je jen na vás, zda se na ně podíváte, pokud jste je ještě neviděli. Záměrně vynechávám příěhy Vinnetoua a Old Shatterhanda, těch je takové množství, že bych ani nevěděl který vybrat.

*

Tenkrát na západě – Je to jeden z těch filmů, jehož popis zní možná nudně, ale jak jej spatříte, zjistíte, že to je jeden z nejlepších, co jste viděli. Kdo by neznal slavný úvod, kdy tři muži trpělivě čekají na vlak, ze kterého vystoupí muž zvaný Harmonika. Začíná tím děj plný zvratů, podrazů, přestřelek a především příběh několika mužů mířících za svým cílem. Po skončení dvou a půl hodin člověk zjistí, že celý děj by se vlezl do hodiny, ale film má v sobě to kouzlo, že vás nezačně nudit ani pětiminutová scéna, kde se pouze střídají pohledy dvou znepřátelených mužů. Příběh je doladěn nádhernou hudbou, kde hlavní roli má příznačně harmonika.

*

Sedm statečných - Bandita Calvera připravuje obyvatele jedné vesnice každoročně o většinu úrody a to se obyvatelům nelíbí. Požádají proto pistolníka Chrise o pomoc. Ten shromáždí šest dalších mužů a jsou připraveni vesnici před nájezdy bránit. Když se zdá, že mají vyhráno, situace se začne komplikovat... Tak by se dal stručně shrnout děj, který je mnohem více spletitý než předchozí, ale o to zajímavější. Každý ze sedmi statečných zde má svůj osud a ty se postupně proplétají. Velmi se mi líbí, jak se s minimálním počtem slov dokázaly vykreslit charaktery jednotlivých mužů. Opět zde výborně doplňuje děj hudba Elmera Bernsteina.

*

Butch Cassidy a Sundance Kid – Tohle je ten typický příklad, kdy jsem říkal, že záporné postavy nejsou ve westernech tak úplně záporné. Když Robert Redford a Paul Newman přepadnou Union Pacific Expressa a prchají před strážci zákona, začne člověk zjišťovat, že vlastně fandí těmto dvěma a přitom to jsou zloději a vrahové. Ono to ale ani nijak nejde, když tito dva pánové dokážou strhnout diváka na svoji stranu, pak nám je i jedno, že cestou sem tam někoho zabijí. Konec filmu je podle mě nejkrásnější v historii kinematografie. Kdo to neuvidí, přijde o hodně.

*

A pak se taky podívejte na Limonádového Joe, točeno v době, kdy Češi ještě uměli udělat pořádný film. Vtipný příběh plný zvratů s již zlidovělými písničkami a v duchu hesla: „Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina.“ Náš národ také uměl točit westerny, i když se jedná jen o parodii.

*

Jde samozřejmě jen o mé subjektivní názory, pokud jsem ale někoho přesvědčil ke shlédnutí, určitě nebude litovat, to zaručuju. Nasaďte si klobouky a nechte se strhnout dusotem koňských kopyt, přestřelkami a hudbou divokého západu!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář