Modrá tvář - Raven Whiteová

Další havranka duší i jménem nám dovolila nakouknout do svého života. Chcete vědět víc? Tak čtěte dále!

Raven je žačkou prvního ročníku, i když není úplný nováček. Často ji zastihneme s brkem a pergamenem, jak píše některé ze svých děl nebo jen obyčejný úkol. A mimochodem, je to velice zajímavá osůbka.

***

Corvinus Declaratio: Takže začneme tradičně, jak by ses popsala v pěti slovech?
Raven: Jsem pouhopouhá divná havraní holka.

*

Corvinus Declaratio: Z jaké pocházíš rodiny? Z mudlovské, čistokrevné, smíšené? Jak tvoji rodiče vnímali přijetí na naši školu?
Raven: Z rodiny smíšené. Tak nějak se to seběhlo, že z matčiny i z otcovy strany se občas vyskytl nějaký ten čaroděj nebo čarodějka, nicméně o nějaké kontinualitě se u nás nedá mluvit. U mě se to zrovna sešlo tak, že táta s mámou jsou půl na půl. A jak vzali moje přijetí na školu? To si nepamatuju. Táta bouchnul šampaňské a oslavovalo se až do rána. Aha! Tak proto si to asi nepamatuji... *nevinný úsměv*

*

Corvinus Declaratio: Jak vnímáš atmosféru v koleji? Co se ti líbí a co ne?
Raven: Atmosféra v naší koleji byla vždycky vřelá a svým způsobem zábavně a přirozeně domácká. Přiměřeně souteživá. Charakterní. A to se mi na ní právě líbí. A také ti mnozí havránci, kteří pořádají soutěže třeba i z vlastní iniciativy. V téhle koleji máme mnoho ochotných a podnikavých lidí a za ty jsem vděčná. Hm... Taky se mi líbí náš báječný kolejní časopis! *úsměv* A co se mi naopak nelíbí? Nic mě nenapadá a dost možná, že nic takového ani není.

*

Corvinus Declaratio: Kolik máš předmětů? Které tě nejvíc baví?
Raven: V současné době už jen čtyři, ačkoliv před pár dny jich ještě bylo šest. Musela jsem dva oželet z důvodů časových - opravdu se mi nechtělo odevzdávat profesorům odfláknuté, nekvalitní úkoly... Nejvíc mě baví oba Literární semináře, neb jsem ve své podstatě prachsprostý poeta a pisálek. Navštěvuji ještě Artušovské legendy a Bylinkářství, předměty neméně zajímavé a poučné.

*

Corvinus Declaratio: Kde na hradě trávíš nejvíc času?
Raven: Pravděpodobně v učebnách. Dříve to bývalo ve Velké síni nebo v kolejním pokecu, nicméně poté, co jsem se vrátila ze své Hog-smrti po dvou letech zpět, už se mi nepovedlo zpět navázat moc kontaktů a přeci jen si připadám pořád krapet "cizí".

*

Corvinus Declaratio: Máš nějaké životní heslo?
Raven: Ne přímo heslo. *úsměv* Tři latinská slova: Credo, amo, spero. Věřím, miluji, doufám.
Je to takové shrnutí mého oblíbeného verše z Bible, z 1. epištoly Korintským kap. 13, verše 13. Je to něco jako můj cíl, něco, podle čehož se snažím žít.  

*

Corvinus Declaratio: Teď netradiční otázka. Jak se jmenují tvé sovy?  A proč jsi je tak pojmenovala?
Raven: No, s mými sovkami to vypadá bledě. Mám jednu, kterou mi darovala Elánka. Jmenuje se Mor. Logicky nemám ani šajna, proč se ten užitečný okřídlenec takhle jmenuje, ale moc se mi to líbí. Možná se nechám inspirovat a moje další sova se bude jmenovat Lepra nebo Cholera. *úsměv*

*

Corvinus Declaratio: Když už jsme u těch netradičních otázek. Jaký máš názor na práva domácích skřítků?
Raven: Myslím, že všechno, čemu byla dána svobodná vůle, by ji mělo využívat. Mohly bychom tu spolu donekonečna rozebírat různé aspekty předurčení nebo individuality skřítků a skřítek, ale tohle je pro teď všechno, co je rozumné k tomu říci.

Corvinus Declaratio: A jsme u konce. Kdybys mohla jmenovat jednoho človíčka, který pro tebe něco znamená a chtěla bys ho pozdravit přes tento rozhovor, kdo by to byl?
Raven: Mám dva takové človíčky mezi studentstvem. Prvně je to Elanius Aine Neil, která se na mě chodila dívat před bránu hradu, dokud byla ještě neprodyšně uzavřená, a i díky ní jsem se začala pořádně těšit. A pak Annet Slapfootová, se kterou jsem udržovala jakýs takýs kontakt i mimo hrad. Takže zdravím, smekám klobouk a ještě jednou zdravím. 

Corvinus Declaratio: Tak moc děkujeme za rozhovor a ať se ti daří i dál.

***

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář