Snění podle Vrana

Vran se stal obětí šéfredaktorky a i přes varování Starouška se ocitl v zamčené místnůstce...

Staroušek mě varoval. Věděl moc dobře, když mi radil, abych se v této době nemotal kolem naší redakce. Bohužel lákání horké čokolády bylo silnější než jeho varování. Jen co jsem zobák smočil, chňapla po mně a už na mě ve vší panice chrlila něco o článku a dnešním dni. Mluvila tak rychle, že jsem moc nepobíral a jen na ni civěl. Vše mi došlo, když mě zasypala několika pergameny, vrazila mi do pařátku brk a přisunula ke mně kalamář s inkoustem. Poslední slova, která pronesla, než odešla, tomu dodala korunu: „Za hodinu přijdu a vydáme to, díky!“ a odešla.

Chvíli jsem civěl na zavřené dveře redakce, přemýšlel o novém zrcátku se safíry, které si zajisté brzo pořídím a pak mi to došlo… mám pouhou hodinu na to, abych jí napsal článek na téma, které není známo. Výborně! Že já hlupák neposlechl toho Starouška!

Co bych vám jenom tak…

Vidím, že Staroušek vám minule říkal, že pro něj jsou na Vánocích velmi důležité vzpomínky, chvíle, kdy si člověk vzpomene na všechno, co nějak ovlivnilo nebo obohatilo jeho život. Věru, to já mu musím dát za pravdu, vzpomínky jsou opravdu velmi důležité a o Vánocích je ta pravá chvíle na to, abychom si našli chvíli pro vzpomínání.

Pro mě je ale také důležité snění. Sny jsou pro mne velmi významné po celý rok, ale v tento den jsou ještě silnější. Na každém kroku vídám děti, kterak doufají, že jim Fleutýnka vyplní ten jejich sen a donese jim věc, kterou si přejí. Ti starší si pak přejí trochu větší zázraky, jako aby byla jejich láska opětována, aby se uzdravila jejich babička či konečně našli domek svých snů. Však si sáhněte do svědomí, určitě to znáte.

Sny má každý bez rozdílu a pokud tvrdí, že ne, tak lže!

*

Ach, otevřené okno! Ona je opravdu roztěkaná, nevím, co to s ní poslední dobou je, asi si neuvědomila, že na rozdíl od jiných redaktorů mohu to okno využít k úniku na svobodu… Svoboda volá…

*

O 45 minut později…

Ale ne, to jí nemůžu udělat! Nebyla tu, že ne? Asi se zapomněla na večeři, ještěže tak!

Takže, kde že jsme to skončili? Ach ano, sny, za tu chvíli, co jsem tu nebyl, jsem stačil potkat několik obyvatel hradu, kteří měli doslova na čele napsané, co je jejich momentálním snem. Pro jejich dobro nebudu zmiňovat jména, jenom malinko naznačím a řeknu vám, co jsem z nich vyčetl!

Nejmenovaný červený prefekt: Potkal jsem ho zrovna, když vybíhal z laboratoře, ze které se ještě čoudilo. Řeknu vám, že být v jeho kůži, tak je mým snem, aby to rychle někdo uklidil a on tak vyvázl jenom s tím očuzeným obličejem, ač by to byl i tak krutý trest, co si budeme povídat. Ale to on ne, on raději sní o velké hromadě bodů, které by mohl přepočítávat. Honí se za nimi jak splašený, běda, kdyby mu nějaký utekl. Nechtěl bych slyšet ten řev a vidět ten povyk při hledání uprchlíka… nebo chtěl? Možná by to mohla být zábava… popřemýšlím, že mu nějaký ten bodík odlákám! Ale pst!

*

Nejmenovaný žlutý primus: Tedy řeknu vám, tenhle člověk se nezastaví, je v jednom kole, jen se ohřeje ve Velké síni, hned zas letí někam jinam. Zrovna v takové situaci jsem ho před chvíli potkal, ale ono to vlastně není nic vzácného. Tenhle člověk by rád nějaký pořádný obraceč času, nějaký, co by fungoval, ne jako ten, co nedávno koupil od taškáře za 200 galeonů! Ano, všechno vím! Dokonce jsem viděl, jak se snažil obraceč použít a řeknu vám, že jste o hodně přišli! Když zjistil, že nefunguje, byl rudý vzteky, dokonce jsem chvíli myslel, jestli nedezertoval do Nebelvíru! Někdy je asi lepší vyhnout se mu, raději jsem letěl dál.

*

Nejmenovaný modrý kolejní ředitel: Když jsem prchal před rudým žlutým primusem, málem jsem vrazil do modrého kolejního ředitele. V tu chvíli jsem si nebyl jistý, o kterou jeho část jde, a tak jsem se choval obezřetně, on havran totiž nikdy neví. Ale když jsem se podíval pozorněji, bylo mi vše jasné. Tento muž totiž sní o pořádné skříni a klíči, který by následně mohl někam zahodit a už nenajít. Víc jsem už ale nepřečetl, jelikož mě zrovna zmerčil a tak jsem raději mávnul křídly a zaletěl jsem se podívat do jedné útulné ředitelny.

*

Nejmenovaná zástupkyně ředitele: Zrovna stála u okna a zírala z něj. Trochu jsem to nečekal a málem do ní vrazil, naštěstí si mě v poslední chvíli všimla a mistrovsky natrénovaným hmatem mě zachytila a objala tak, jak měla ve zvyku jen ona. Však jsem se k ní nalétal tolikrát, že už to musela zvládnout i po slepu. Bylo mi jasné, co dělala v oknu. Vyhlížela, zda se k hradu neblíží gumová kachnička s panem ředitelem, sluncem naším jasným. Né, že by jí ředitelské křeslo nevyhovovalo, ale to víte, jsou i jiné věci, které se z ředitelského křesla dělat nedají. Ale já myslím, že tady ten sen prozrazovat nebudu, někdy musí něco zůstat tajného, i to, že jsem od ní dostal na přivítanou velkou pusu a do zobáčku moc dobrou sušenku… a jejda, já to napsal, že jo?

*

Nejmenovaný modrý student: Když jsem po několika krásných minutách odlétal z toho kabinetu, spatřil jsem modrého studenta, jak zrovna zkoumá svůj měšec a hubuje sově, která mu za soutěž přinesla o jeden srpec méně, než byla maximální odměna. Nemohl pochopit, že mu někdo nedal plný počet odměny, myslel si, že sova srpec někde vytrousila. Sova jen zahoukala, klovla ho do nosu a odletěla. Doufám, že ho klovanec bolel a že se vzpamatoval, sovám se nenadává! A ačkoliv by se jeho sen zdál být všem jasný, musím vám říci, že bohatství to není. Jeho snem je být velkým kouzelnickým spisovatelem. Podle mého má skvěle nakročeno, ale to mu neříkejte!

*

Nejmenovaná zelená žába: A poslední, kterou jsem potkal, než jsem se vrátil zpět do redakce, byla nejmenovaná žába. Zrovna skákala svým panickým poskokem kolem umývárny a volala cosi o žabí revoluci. Přiznám se, že jsem jí moc nerozuměl, ale její sen je také jasný. Ráda by, aby hrad ovládly žáby, takže možná, že pokud se nevrátí pan ředitel s kachničkou, bude mít nejmenovaná slečna zástupkyně komu „předat“ funkci a jít za svým srdcem! Ale popravdě, nerad bych se dočkal dob, kdy si nebudu mít kam sednout, kvůli nadmíře žab!

**

Klíč v zámku zašramotí, dveře se otevřou a vchází šéfredaktorka. Havran jí předává pergameny, nečeká na poděkování a i se šálkem horké čokolády odlétá z redakce. Na konci pergamenu je rychlým písmem načmáráno:

Sen nejmenované šéfredaktorky modrého časopisu:

Znát odpovědi na všechny otázky…


 

Tajemné časy adventní

Sovy tentokrát posílejte mně, Lilien, a snažte se!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Corvinus Declaratio
Vydáno:

Komentáře
Úžasný článek... :-D +jde smolit sen pro Fleutýnku+
Helenia | 12. 12. 2013