Poslední ohlédnutí

Tak, a je konec. Sedmiboj skončil, soutěžící a porotci mají padla. Co ale soutěžícím Sedmiboj vůbec dal? Jaké vzpomínky si odnášejí?

Všichni, kteří neprospali současné události, si určitě moc dobře uvědomili, že Sedmiboj skončil. Konec, je po všem. Už žádné úkoly, už žádné napětí, tak to vypadá pro Sedmibojaře. Porotci už zase nemusejí trávit hodiny a hodiny nad úkoly a svádět vnitřní boj, jestli dát o hvězdičku víc úkolu A, nebo B.

Takhle bychom to alespoň mohli vnímat my. Koneckonců, myslím, že Sedmiboj nezasáhl nikoho více, než samotné soutěžící. Těch 12 vyvolených, ať už dokončili Sedmiboj úspěšně, nebo trochu méně, a nebo vůbec. Životy všech Sedmibojařů určitě tato událost poznamenala. Jakby ne. Tato příležitost se přece objevuje jen jednou za život.

Podařilo se nám sehnat Sedmibojaře, tedy, teď už bývalé, a položit jim několik otázek. Chtěli jsme zjistit, jak vnímají Sedmiboj teď, po jeho skončení. Jak se cítí? Co jim Sedmiboj dal? Bude jim chybět? A jaké si vůbec odnáší vzpomínky? A nebo, jak se cítí teď, když je po všem?

Posuďte sami, nahlédněte trochu pod pokličku Sedmibojařů a zjistěte, co si myslí teď, po tom, co absolvovali Sedmiboj!

 

***

 

Nejprve jsme se zeptali modrých účastnic. Teda, pardon! V současnosti jsou už modré pouze dvě z nich, Larrie a Elanius. Elennar nám zfialověla... Přesto šli všechny do Sedmiboje jako vyslankyně za Havraspár!

 

Elanius Aine Neil si ze Sedmiboje odnáší převážně negativní vzpomínky. Zdá se, že na něj nerada bude vzpomínat. Ale co, nikdy přece nemůžou vyhrát všichni! Řekla nám: "Vzal mi spoustu času. Chybět mi určitě nebude. Úkoly byly těžké, ten stres... ani bych si ho zopakovat nechtěla. Mé vzpomínky budou většinou negativního rázu. Sice obdivuji sl. Elle za organizaci, ale..." Vážně je nutný další komentář?

 

V současnosti fialová Elennar Hollkin nám také odpověděla! No, mezi námi, redaktor Sub Salixu asi není až tak náročný post, co myslíte? A Elennar ještě nestihla zpychnout. "Především my dal sblížení s Larri, trochu popularity a kousek zklamání. Je to velmi náročná soutěž, která žere čas, energii a nápady. Nesete na zádech očekávání vaši příznivců a nepřízeň vašich odpůrců. Ještě si pamatuji jak mi bylo hrozně líto, že jsem vypadla, ale teď zpětně jsme ráda, že se tak stalo, protože bych se asi pod návalem povinností zbláznila... navíc, když jsem čekala na hádanku místo toho abych byla s  kamarádkami... byla hnusná na lidi okolo sebe, protože jsem byla ve stresu, že to nestihnu a při hodinách, kreslila prapodivné domy a  vypadala jako šílenec...
Chyběl mi možná trochu ze začátku, ale teď už mě to netrápí. Jsem ráda, že jsem měla možnost účastnit se, ale mrzí mě že to místo mě nemohl být někdo jiný, kdo by to třeba dotáhl do konce.
Vzpomínek mám spoustu, ale víc asi těch špatných. To asi proto, že jsem spíše pesimista a špatné věci si člověk pamatuje lépe," odpověděla nám Elennar s trochu skleslým úsměvem.

 

Larrii Larstonovou jsme zastihli v poměrně velkém shonu. Motala se okolo ní spousta otravných pisálků z konkurenčních plátků a snažili se ukořistit si pro sebe alespoň chvíli volného času. Ovšem, nejprve Larrie odpověděla nám! Samozřejmě... "Jej," řekla, jakmile nás uviděla a usmála se. "Takových otázek, to tady budu ještě zítra." Znovu se zasmála. Zdá se, že i po Sedmiboji má spoustu energie. "Sedmiboj mi dal hrozně moc. Dal mi zážitky a zkušenosti. Také mě hodně naučil, a to nejen co se týče kreativity a tvorby, ale také co se týče poznání sebe samotné, co dovedu a nedovedu, jaká jsem a nejsem. Ty vypjaté situace člověka dostanou do vod, ve kterých se předtím prakticky neocital, a  určitě ho to nějak poznamená. Já jsem si z toho odnesla hodně ponaučení a  jsem za tu příležitost neskutečně vděčná. Zdali mi Sedmiboj bude chybět, to je otázka bez spekulací. Bude. I když to byl stres, nervy a  vyčerpání jak pro mě, tak pro mé okolí, byl to jeden z nejhezčích zážitků a nejzábavnějších ročníků, které jsem na Hogwarts zažila. A jaké mám celkově pocity? Nyní je to již taková příjemná nostalgie, vděk, potěšení, krásná vzpomínka. Nikdy na to nezapomenu." Larrie se naposledy usmála a pak jsme už bohužel museli přenechat místo jinému redaktorovi. Tento hulvát z konkurenčího plátku nám totiž vyhrožoval, že zařídí vzpouru mezi skřítky, kteří nám uklízejí v redakci, a to jsme si nemohli dovolit.

 

***

Vzali jsme to podle abecedy, takže další na řadě jsou samozřejmě mrzimorští. Žlutí se s námi podělili o své vzpomínky...

 

Sejně jako velké množství kouzelníků, i Paul Brewer odjel na dovolenou, tentokrát až do daleké Anglie. Ale naše sova jej dostala a bleskurychle přinesla odpověď! A po chvilce šifrování se nám ji povedlo rozluštit: "Sedmiboj mi dal hodně, naučil jsem se pracovat včas, zjistil jsem, jak obstojím v konkurenci a celkově mi byl hrozně přínosný, kolo od kola jsem se zlepšoval. Vzpomínek si odnesu spoustu a kdyby měl být Sedmiboj znovu, jdu do toho. A cítím se, že to pro mě byla zajímavá zkušenost a rozhodně jsem obstál a jsem spokojený, šesté místo je ohromný úspěch, i když to spousta lepších nedokončila."

 

Selenu Enail Smithovou se nám povedlo odchytit těsně před tím, než šla na kutě. Přesto nám poměrně ochotně odpověděla. Jak je vidět, někteří mrzimorští jsou stále ochotní a tato vlastnost v nejochotnější koleji ještě nevymřela. "Sedmiboj byl pro mne velkou zkušeností, při kterém jsem si občas sáhla až na dno, jelikož jsem měla sto chutí s tím skončit, ale nakonec jsem přece jen dokázala jít dál. Takže sedmiboj mi ukázal, že když se seberu, tak to nakonec zdárně dokončím. Dále to pro mne také bylo přínosem v  tom, že jsem prozkoumala své schopnosti, o kterých jsem pochybovala, sice právem, ale nakonec jsem se s nimi smířila.
Co se týče toho, zda mi bude chybět, tak to je trošku rozporuplné. Na jednu stranu bych byla ráda, kdyby tu bylo ještě pár jednoduchých úkolů, ale na druhou stranu, ze mě spadl ohromný kámen a jsem ráda, že to skončilo.
Vzpomínky hlavně budou takové mírně stresové, jelikož si hlavně pamatuju to, jak jsem se vždycky stresovala, například, že mi nevycházel čas, jak jsem si to naplánovala, či jsem práci nedokázala dát takovou podobu jakou jsem chtěla a podobně.
A poslední otázka. Jak jsem psala výše, spadl mi ohromný kámen ze srdce a já pocítila velkou úlevu, jelikož už se nemusím stresovat s tím, že to nestihnu a musím to dělat na poslední chvíli," řekla Selena a poslední větu doplnila radostným úsměvem.

A Teodorik Valdorius má na Sedmiboj velmi pestré a rozmanité vzpomínky! Dle svých vlastních slov: "Sedmiboj je pro mě již minulost, nic více, nic méně."

 

***

Po Mrzimoru následovali, pochopitelně, účastníci z Nebelvíru. Jaký je tedy názor červených? Vzpomínají v dobrém, ve zlém, nebo raději vůbec?

Bilkis Blight je další ze soutěžících, kteří byli ochotní a rozepsali se a odpověděli na všechny naše otázky. Pergamen s odpověďmi přišel sovou...

"Sedmiboj mi dal hlavně možnost zase o trošičku líp poznat nejen ostatní soutěžící, ale i sebe. Myslím, že je to prima. Celkově je to přínosná soutěž a teď zrovna nemyslím na peníze. :D Nezažila jsem minulý Sedmiboj, ale myslím si, že jsme s ostatními soutěžícími vytvořili celkem dobrou partu. Diskutovali jsme o úkolech, podporovali se... Aspoň tak jsem to cítila. Dal mi pocit soudržnosti... Sedmiboj mi na jednu stranu chybět nebude ale na druhou zase jo. Bylo to úžasné období, ačkoliv jsem chvílemi měla pocit, že už to tempo, které jsem nasadila, nevydržím a začnu řvát a trhat si vlasy a podobně šílet... :D Skvěle se mi soutěžilo, i když soutěžící z jiných kolejí vůbec neberu jako soupeře... Prostě to pro mě jsou lidé, kteří si prošli stejně dlouhou a  náročnou cestu jako já," píše v dopise Bilkis. To ale ještě není konec! "Odnáším si ze soutěže spoustu vzpomínek... Společné nadávání na úkoly ve Velké síni, čtení Zpravodaje a  zábava u něj, příliv sov v sovinci s dotazy od novinářů :P :D Taky si pamatuji na dlouhé hodiny na krbu s Jane, kdy jsme řešily všechno možné i  nemožné o Sedmiboji, předávaly si názory na jednotlivá ohodnocená vypracování a ještě během toho stíhaly nějakou práci pro kolej... Bez Jane bych to asi vzdala. :) No a nejhřejivějšími vzpomínkami jsou pro mě tři - čtvrtý úkol, který mě nadmíru bavil; vyhlášení Sedmiboje na slavnosti, protože to byla úžasná chvíle; a dopis od Larrie, který mi potvrdil, že je skvělá, přátelská holčina, která si váží lidí okolo sebe...
A jak se teď cítím? Na jednu stranu se mi ohromně ulevilo, že už je to za mnou. Pak přišla euforie z umístění mě a Jane na třetím a druhém místě. A teď cítím trochu menší úlevu smíchanou s  trochou nostalgie. Už jsem zažila B4 i Sedmiboj a nikdy si to nezopakuju. Cítím se trochu smutně, protože najednou nějak nemám co dělat, nad čím hodiny a hodiny dumat, na co se soustředit... :) A kromě tohohle všeho se cítím ohromně líná!" No, tak to vidíte.

Jane Mooren vzpomíná na Sedmiboj ve velmi dobrém světle. Co dodat, velmi se jí dařilo. To ostatně dokazuje velmi dobré konečné umístění. "V poslední době začínám chápat, že mi Sedmiboj dal vlastně hrozně moc. Naučil mě vážit si volného času a naplno si užívat nicnedělání, po dosáhnutí jistého bodu (konce) seknout s aktivitou a dát si oddych... Dříve jsem to nedokázala, a najednou taková změna.
I když bych tu pravdu nejradši hned popřela, Sedmiboj mi vlastně chybět bude. Příští rok bude bez něj hrozná nuda, bez úkolů, které mi pily krev a zároveň mě nutily v nich nacházet něco víc. Bude se mi po něm stýskat o trochu více než po právě ztracené bleše... Pokud se tu dožiji příštího ročníku, asi budu litovat, že se tam pro mě nenajde místo (proč jsou všechny vzpomínky na příšerné věci vlastně strašně hezké?).
A jak se cítím teď, po ukončení? Rozhodně šťastná, protože kdo by se dokázal při vidině dvou volných měsíců cítit jinak? Z maličké části ale možná trošičku prázdná. Protože mi po letošním roce najednou něco chybí. Možná povinnost, možná nával soutěživosti. Ale ty se vrátí...
Sláva skvělému sedmiboji!" Poslední větu Jane vykřikla a doplnila ji veselým úsměvem.

I přesto, že se Mariana Kohoutová v Sedmiboji nezdržela zrovna dlouhou dobu, na něj bude vzpomínat docela dobře. A tak to má být, pořád je to přece jenom soutěž, no ne? Sice je za ní 100 galeonů, kartička, krásné žezlo... Ale hlavní má být zábava. "Sedmiboj mi určitě chybět bude, i když to byla pěkná zátěž na nervy.
Vzpomínky si také odnáším, ať už z dob, kdy jsem byla v centru dění nebo z dob, kdy jsem jen pozorovala, jak si vedou ostatní soutěžící. Samozřejmě nejvíc si budu pamatovat, proč jsem vypadla," zasmála se Mariana a vzápětí dodává. "Co mi Sedmiboj dal? Dal mi vzpomínky, nové zážitky!"

 

***

A na závěr, Zmijozel. Tak, co si myslí zelení?

Podle tónu Ginevry de Naga se asi můžeme domnívat, že na svou účast v Sedmiboji není příliš hrdá. Upřímně, jakby ne. Vypadla poměrně brzy. K tomu nám řekla: "Dal mi rozhodně nadšení pro práci. Do úkolu jsem se vrhla po hlavě. Kreslící úkol jsem měla v plánu vynechat, takže když jsem v 23:45 chtěla vejít do hradu a mudlovské škrkny odmítly vstup.. Jo to mne asi namíchlo. Nicméně moje hloupost, že jsem to neodmítla dříve.
Chybět mi snad ani nebude, vzhledem k tomu, že nemám na co vzpomínat a byla jsem tam jen krátce.."

Isabela Bloodová se zjevně stále nevzpamatovala z bujarých oslav. Na sovu nám totiž neodepsala. Tak asi někde oslavuje, že Sedmiboj skončil. Závidíme.

A samozřejmě tu máme i místo pro Jean Molliacovou, která si v Sedmiboji také vedla poměrně slušně. "Sedmiboj pro mě znamenal hodně tvrdé dřiny, ale i spoustu zábavy. Při plnění některých úkolů jsem se skutečně zapotila, ale moji soupeři na tom určitě nebyli jinak. Sedmiboj mi bude hodně chybět. Na jednotlivých úkolech jsme si mohli skvěle otestovat svoje dovednosti a svoji schopnost tvořivosti. Doufám, že až se zde sfinga nebo nějaký jiný magický tvor opět objeví s novou soutěží, bude ta soutěž stejně napínavá a chytlavá jako byl Sedmiboj.
S sebou si ze Sedmiboje odnášíš spoustu nově nabytých znalostí a spoustu poznatků nejenom z oblasti magie. Budou mi chybět i moji soupeři. Rivalita musí být, ale myslím si, že lepší soupeře jsem si nemohla vybrat," řekla Jean. I my si myslíme. Letos byli soupeři a konkurence opravdu dobří.

 

***

A to je pro dnešek vše, přátelé! Jak vidíte, myšlenky a názory bývalých účastníků Sedmiboje se velmi liší. Ale to je snad pochopitelné, že má jiné vzpomínky vítězka, jiné vyloučení a jiné ti, kterým utekla výhra. Jen o chlup. Vážně.

Šéfredaktorka Sedmibojařského Zpravodaje: Madidess Leevian
Technická stránka Zpravodaje: John Werewolf
Korektura a vizuální úprava článků: Janel Weil, John Werewolf, Larrie Larstonová
Ilustrátoři: John Werewolf, Larrie Larstonová
Autoři článků: Janel Weil, Larrie Larstonová, Lilien Emity Meissed, Linn Rose Lairová, Madidess Leevian
Šéfredaktorka Corvina (a ta, na kterou se má křičet, když vyvstanou připomínky): Larrie Larstonová

Poděkování: Děkujeme organizátorům Sedmiboje a všem, kteří se zasloužili o jeho konání, že se zhostili tak náročného úkolu a tak mistrně předvedli svá umění. Nebýt vás, nemáme o čem psát a co si užívat. Dále děkujeme všem zúčastněným, soutěžícím i porotě, že byli tak skvělými objekty zájmu a subjekty našich článků. Veliké díky patří rovněž siru Johnu Werewolfovi za to, že před každým vydáním ochotně přiskočil a vyrobil nám k němu líbeznou tvářičku. Nu, a asi největší dík patří všem čtenářům, protože bez vás by to nešlo, protože vy jste naše inspirace a motivace a ženete nás kupředu. Děkujeme vám všem a loučíme se se Sedmibojařským zpravodajem třetího ročníku Sedmiboje!