John Werewolf: Sedmiboj je má pocitovka

Když byla dopsána třetí kapitola sedmibojařské historie, zalistovali jsme nostalgicky staršími listy. Tentokrát se naše ruka zastavila u historického druhého ročníku Sedmiboje, který byl pořádán pod ochrannými křídly MrPh. Johna Werewolfa.

Hogwartská historie je tvárná a plyne jako voda v divoké horské bystřině. To, co zde bylo včera, je již jen matnou vzpomínkou. Jak lidé přicházejí a odcházejí, vytrácí se pamětníci a historie se stává jen pouhým pojmem. Naše periodikum je však toho názoru, že zapomínáme-li historii aktuálně prožívané události, urážíme a poškozujeme tak její památku. A tak jsme zalovili ve vodách minulosti a hádejte, kdo se chytil na udičku!

Ano, je to MrPh. John Werewolf, aktuálně známý jako vynikající ředitel havraspárské koleje, jeden ze spolustavitelů Hogwarts a zasloužilý správce Příčné ulice. Na svém účtě má (krom dvou stovek galeonů) i četné jiné historické tituly, jejichž vyjmenování však není předmětem našeho článku. Nás nyní zajímá jeden specifický: totiž post organizátora Sedmiboje, který John Werewolf zastával před čtyřmi školními lety při konání druhého ročníku tohoto prestižního klání.

Vytáhli jsme pana profesora v času oběda z jeho kanceláře v Příčné ulici a zlákali ho na zdravotní procházku po zasluněných hradních pozemcích. Ač zarytý alergik, směle svolil a rázně s námi vykročil do rozpáleného dne. A my jsme využili této příležitosti a řekli si, že když s profesorem budeme zažívat tyto doslova perné chvilky, pěkně si je okořeníme perným rozhovorem. Začali jsme však raději zlehka.

***

Sedmibojařský zpravodaj: Jak se dnes máte, sire?
John Werewolf: Ále, nic zvláštního. *pousměje se*  Mám tu ještě několik nevybalených krabic s novým zbožím na Příčnou a chystám se obědvat. *zatetelí se*

*

V duchu jsme zahořekovali, že předmětem naší dnešní schůzky není rozhovor o novém zboží Příčné ulice, protože zvědavost v nás divoce zacloumala. Zahnali jsme tedy myšlenky parádníka a soustředili se pilně na svůj úkol. Poněkud zostra jsme se vrhli do výslechu.

*

"SEDMIBOJ, TO JE TAKOVÁ MOJE POCITOVKA"

*

Sedmibojařský zpravodaj: Jak nyní s odstupem vzpomínáte na "svůj" Sedmiboj, když jste viděl průběh letošního ročníku a ten loňský se definitivně stal minulostí?
John Werewolf: Sedmiboj, to je taková moje pocitovka. *zavzpomíná* Přípravy minulého byly něco nezapomenutelného a už v tu dobu jsem tak trochu doufal, že bych mohl tuto pěknou tradici organizovat i napřesrok. Bohužel tomu okolnosti nebyly úplně přívětivé a asi je i dobře, že se Sedmiboje ujala nová krev.
Rozhodně se mi líbilo, že byly do Sedmiboje zavedeny nové prvky jako třeba slovní hodnocení porotců. A pak mi vlastně nikdy nepřirostla k srdci Sfinga. Skřítci jsou prostě skřítci. *usměje se*

*

Jistě, té skřítčí havěti byl v druhém ročníku Sedmiboje plný hrad. Stejně jako byla nastolena tvrdá vojna po příchodu sfingy, díky které se Sedmibojaříčci dodnes schovávají pod redakčními křesly v budově Corvina Declaratio. Nás ovšem skřítci neuchvátili tolik, a tak jsme polkli poznámku nad profesorovým nostalgicky zamilovaným výrazem, který se zjevil při vzpomínce na skřítky, a vytrhli ho z myšlenek další otázkou. Tentokrát nás zajímaly vizionářské názory naší oběti. Chtěli jsme vědět, jestli si odnesl z prožití letošního ročníku něco, co by se mělo uplatnit v budoucnu.

*

"SEDMIBOJ BY SE MĚL PŘIZPŮSOBIT"

*

Sedmibojařský zpravodaj: Každý z ročníků byl svými organizátory ozvláštněn tak, aby byl trochu jiný než ten předchozí. Vy říkáte, že je dobře, že Sedmiboje se ujala nová krev. Dalo by se tedy říct, že kdybyste měl možnost organizovat ročník příští, mohl byste mu dát víc než kdybyste jej organizoval letos, protože jste nyní viděl zase jiný způsob vedení? Co byste do budoucích let zachoval, co nového byste přinesl?
John Werewolf: Ono to je složité, víte. Dva roky zpátky byly Hogwarts trochu jiným místem, byly vnímány jinak. Za dva roky to bude taky jiné než dnes. A Sedmiboj by se měl přizpůsobit, stejně jako i další velké soutěže jakou je například Bradavická čtyřka.

Lidé kladou čím dál větší důraz na průhlednost hodnocení, na to vlastní zapojení zbytku školy do takovéto akce.
Neříkám, že je to lehké, ale myslím, že příští takový turnaj by měl být... trochu jiný. *usměje se*

*

Takže si sir profesor odnesl cenné poznatky. Ihned jsme si připsali jeho poznámku do časové kapsle Corvina, snad ji naši následovníci za čtyři roky při čtvrtém konání Sedmiboje zužitkují. A pak nás napadlo, že by rozhodně nebylo od věci využít toho, že právě hovoříme s člověkem, který má k Sedmiboji tak blízko a tak dobře jej zná. Dokázal by nám odpovědět na otázku, kterou nezodpoví jen tak náhodný kolemjdoucí.

*

"BRADAVICKÁ ČTYŘKA JE CHUDÝ BRATŘÍČEK SEDMIBOJE"

*

Sedmibojařský zpravodaj: Takže průhlednost hodnocení a stržení širší populace hradu je něco, na čem bychom měli zapracovat. S tím nelze nesouhlasit, divácky je to žádané. Narážíte na téma Bradavické čtyřky. V uplynulých školních letech jsme se setkávali s vyhrocenými situacemi spojenými právě s mezikolejními soutěžemi jako je Bradavická čtyřka nebo Muzeum Hogwarts. V Sedmiboji se to však v takové míře nestává. Co myslíte, že je toho příčinou? Čím je Sedmiboj tak jiný?
John Werewolf: Sedmiboj je asi nejvíce tradiční soutěž našeho hradu. I jeho organizace byla lépe podchycena, Bradavická čtyřka je takový chudý bratříček. Čímž se nechci dotknout organizátorů Čtyřky. Ale ruku na srdce, všichni jsme viděli, že to není úplně to pravé ořechové.
Po celou dobu Sedmiboje jsme potkávali Sfingu, skřítky, byla velká slavnost vyhlášení soutěžících... Lidi byli více vtažení a zapojeni dovnitř (i když ne pořád v té správné míře).

Oproti tomu byla Čtyřka absolutně uzavřenou skupinou šestnácti lidí, úkoly se zveřejňovaly v malém koutku na hradě a vypracování aby taky člověk pohledal. Nebyl moc důvod, proč se vlastně o Čtyřku zajímat, navíc bylo jasně vidět, že se o ni nezajímají ani její organizátoři. A takto se produkt neprodává. *pousměje se*

*

Ač jsme mu museli dát za pravdu, chtěli jsme si pana profesora proklepnout, jak tedy soudí prodávání svého vlastního produktu - druhého ročníku Sedmiboje, s tím, který se konal letos. On se však nachytat nenechal.

*

"ELLE ZVLÁDLA SEDMIBOJ S BRAVUROU"

*

Sedmibojařský zpravodaj: Takže to vypadá, že krom tradice, která je hůře ovlivnitelná, je snadno ovlivnitelným faktorem úspěšnosti soutěže také organizace. Jak byste porovnal svou organizaci druhého ročníku klání a organizaci třetího ročníku profesorky Sutherland?
John Werewolf: Myslím, že nejsem ta správná osoba, co by měla porovnávat. *jemně se pousměje*
Elle však Sedmiboj zvládla s bravurou, i když ji to stálo velkou část jejích nervů. A já jen doufám, že jsem nebyl moc otravnej s tím, jak mi všecka ta "technická část" trvala, a že nakonec byla spokojená. *nejistě se usměje*

*

Když profesor domluvil, hlasitě mu zakručelo v žaludku a vrhl po nás lehce vyčítavý pohled. Řekli jsme si tedy, že je na čase ukončit první část rozhovoru a jakožto význačné osobnosti hradu se profesora Werewolfa zeptat i na nějaké ty otázky poněkud palčivějšího charakteru.

*

Sedmibojařský zpravodaj: To bychom tedy měli k Sedmiboji. Hovořili jsme ale i o jiných soutěžích, přičemž právě sedmibojařské klání je mezi nimi králem prestiže a tradice. Nepřijde Vám ovšem, že to jaksi nestačí? Že mezi jednotlivými ročníky Sedmiboje je příliš velká prodleva a je potřeba zavést něco stejně tak velkolepého právě v této odmlce? A v takovém případě je nasnadě otázka, zdali by bylo snadnější zavést novou soutěž a začít novou tradici, nebo se pokusit oživit již zavedenou B4, která má po posledním ročníku poněkud pošpiněnou pověst. Co soudíte?
John Werewolf: Já si myslím, že právě tuto roli mívaly v minulosti celoroční kolejní soutěže jako jsou například Kolejní ročenky či Muzeum Hogwarts.
Bohužel však tyto soutěže vyvolávaly více sporů než dobrých vztahů mezi kolejemi, tak se potichu zrušily právě po Muzeu Hogwarts. Je to ovšem škoda - když si sednete ke každému ze čtyř muzeí, tak se dozvíte spoustu informací. Každá kolej to pojala jinak, každá kolej měla jiné a jiné události, které právě ji zaujaly. A celé to potom ztroskotá na několika lidech, kteří to dokáží vyhrotit natolik, že znechutí polovinu školy. V těchto soutěžích přeci o výhru jde až na druhém místě. Hlavní je se bavit a být pyšný na to, že jsem pomohl ke stvoření takového díla.

K druhé otázce a pokusení se obnovení Čtyřky. Kdyby bylo jen na mě, tak bych do tohoto nešel. Mé srdce je tak nějak spjato se Sedmibojem, proto si myslím, že bych nemohl dát Čtyřce tolik, kolik by si lidé představovali.
Pokud má někdo však v hlavě nápady a čas na organizace takovéto události, tak bych mu rozhodně doporučil jít cestou zavedené soutěže a ne vymýšlení nějaké nové.

*

Sedmibojařský zpravodaj: Myslíte si, že je ještě nějaká naděje, že by se celoroční kolejní soutěže typu ročenek nebo Muzea Hogwarts mohly v nejbližších letech vrátit na hrad? Nebo byly dramatické výstupy hradního osazenstva v minulosti definitivním odepsáním tohoto typu soutěží?
John Werewolf: Já myslím, že to je část, která hodně stmeluje kolej, dokáží potom táhnout za jeden provaz. Obecně se tvrdí, že na takových projektech stejně dělají dva tři lidé z koleje. Já ale myslím, že to není tak úplně pravda - jistě - ve finální části je potřeba, aby to dotáhla hrstka lidí. Ale to je práce, kterou nemůže dělat celá kolej. Celá kolej se má podílet na sběru informací.

Některé koleje se pokoušejí dělat ročenky i nadále. Ale nemají pro to žádnou motivaci, a podle toho jejich práce vypadá. Navíc - když je dělají na vlastní pěst, tak to je naopak přesně o tom, že to dělají dva lidé. Ostatní to nezajímá.

*

Znovu nám nezbývalo než přitakat. Plni naděje jsme měli nutkání vyzvědět, jestli je sir Werewolf člověkem druhé šance. Je?

*

Sedmibojařský zpravodaj: Dalo by se tedy říci, že kdyby to bylo na vás, dal byste studentstvu druhou šanci a soutěže tohoto typu znovu povolil? Že nyní by si již vážili té možnosti stmelit kolej a nabídky motivace?
John Werewolf: Kdyby to bylo čistě na mě, tak bych pro takovou nějakou velkou soutěž byl.
Ale jak by se zachovaly jednotlivé koleje? To nemohu říct, nevím. Ono je teď strašně moderní dělat něco, kde nebude barvismus a tak. Ale odpovězte si sami - nebyla by to vlastně nuda? *mrkne*

***

S mnoha materiály vhodnými k přemýšlení jsme dokončili svou pozdně odpolední pochůzku a poděkovali panu profesorovi za rozhovor. Když poté odcházel za svou prací a obědovečeří na Příčné ulici, hlavou nám již nehlodala otázka, jaké je asi to nové zboží, co dorazilo na Příčnou. A věříme, že podněcující rozhovor o Sedmiboji a hradních soutěžích s profesorem Werewolfem vyvolal ty samé pocity i ve vás.

Šéfredaktorka Sedmibojařského Zpravodaje: Madidess Leevian
Technická stránka Zpravodaje: John Werewolf
Korektura a vizuální úprava článků: Janel Weil, John Werewolf, Larrie Larstonová
Ilustrátoři: John Werewolf, Larrie Larstonová
Autoři článků: Janel Weil, Larrie Larstonová, Lilien Emity Meissed, Linn Rose Lairová, Madidess Leevian
Šéfredaktorka Corvina (a ta, na kterou se má křičet, když vyvstanou připomínky): Larrie Larstonová

Poděkování: Děkujeme organizátorům Sedmiboje a všem, kteří se zasloužili o jeho konání, že se zhostili tak náročného úkolu a tak mistrně předvedli svá umění. Nebýt vás, nemáme o čem psát a co si užívat. Dále děkujeme všem zúčastněným, soutěžícím i porotě, že byli tak skvělými objekty zájmu a subjekty našich článků. Veliké díky patří rovněž siru Johnu Werewolfovi za to, že před každým vydáním ochotně přiskočil a vyrobil nám k němu líbeznou tvářičku. Nu, a asi největší dík patří všem čtenářům, protože bez vás by to nešlo, protože vy jste naše inspirace a motivace a ženete nás kupředu. Děkujeme vám všem a loučíme se se Sedmibojařským zpravodajem třetího ročníku Sedmiboje!