razí a trpěliví čtenáři!

Školní rok se přehoupl do své druhé poloviny a není lepšího způsobu jak to oslavit než dalším vydáním našeho časopisu. Všichni samozřejmě víme, že jich prozatím moc nebylo, ale o to víc je další nové číslo speciální a unikátní. Všichni si navíc zasloužíme odměnu za ta kvanta odevzdaných úkolů. Není to skutečně žádná legrace. Termín co termín zasedáme v poslední možný den odevzdání k prázdným pergamenům a plníme je slovy, která prýští z ještě prázdnějších hlav. Mnohdy se jedná o myšlenky naprosto originální a v některých případech dokonce geniální. Často nás samotné překvapí, co jsme to nakonec vlastně vyplodili.

To lepší ale přichází až později. V době, kdy je všechno odevzdané a na stole se povaluje jen várka nových úkolů, na které nemusíme dalších 14 dní ani pohlédnout. Nastává totiž doba, kdy můžeme bezstarostně a bez výčitek odpočívat a čerpat síly na tu další náročnou neděli. V letošním roce jsou přeborníky v odpočívání právě havraspárští. To dokazuje nejen stav bodovacích hodin, ale i zvuky spokojeně oddechujících a v Hajánkově se potulujících členů zasedačky a především naší redakce.

Prozatím je ve hvězdách, kdy se konečně vrátíme do normálního stavu a ostatní obyvatele hradu nás budou vídat opět ve skvělé formě. Zatím se zkrátka budete muset smířit s našimi nepřítomnými výrazy a občasnými výpadky pozornosti. Je navíc naprosto nerozumné po někom takovém požadovat urychleně nějakou práci, neboť na tu je třeba se řádně připravit. Nejprve se musí vše promyslet, pak naplánovat a poté odkládat tak dlouho, dokud je to možné.
Radil bych vám, abyste si tedy užili toto naše vydání, protože nikdy nevíte, kdy přijde to další.

Ale tak, třeba překvapíme...

Pěkný den přeje,
Dunstan Merryweather