Bylo nebylo v Havraspáru I.

Bylo nebylo... Jisté je to, že bylo krásné prázdninové odpoledne, venku bílo, doma milo. Havraspárskou kolejní místností se neslo teploučko ze zapáleného krbu a lenošivé ticho jen občas narušil drsným zachrápaním Justýna, toho času odpočívající na pohovce.

"Mlask, mlask, mlask! Kdyby ten Justýna aspoň nespal tak nahlas!" ozvala se Máďa, která právě drezírovala svoje hejno kachniček.
"Ummm," zavrčel Justýna."Nespim, přemejšlim," doplnil na vysvětlení.
"A nemoh bys to dělat nějak tišeji? Plašíš mi ptáky," vysvětlila Máďa, když její nejoblíbenější kachnička předvedla další nervózní zobákový tik a začala z toho plešatět.
"Neměly by teda ty ptáci bejt radši v sovinci?" zahučela Eli, která seděla na okně a dívala se ven.
"Jsou to snad sovy?" vyjekla rozhořčeně Máďa.
"Kachny patřej na rybník, máš venku jezero, ne?" vmísila se snaživě Nem, momentálně nejúspěšnější modrá studentka.
"Zamrzlý jezero, Sněhuro, to ti ušlo?" osopila se na ni Máďa.
"A co? Na něm můžou postávat, než roztaje," přispěchal s návrhem David Lopez a vlnil se do rytmu jakési písničky.
"Krom toho - sovinec už jsi zabrala skoro celej ty, teda tvých sto sov," zahuhlal z křesla James a spokojeně cinkal naditým měšcem.
"Mám jich jen 47," ohradila se smutně Eli a přemýšlela, kde by k nějaké sovičce ještě mohla přijít - nejlíp darem.
"Tady se ale vážně nedá sp... přemejšlet!" vložil se do debaty Justýna, vstal z pohovky a protahoval se. Pak mocně zívnul, kterýžto úkon by oslnil i nejúspěšnější tuneláře.

Ozvala se rána.

"Au! kdo dal pod ten závěs ... šmerline! To je rakev!" vyjekla otřeseně Lili, když sjela ze závěsu mezi obyčejné přízemní smrtelníky.
"Kdo mě to budí?" zaznělo z rakve rozmrzele.
"Plevelíno, nemáš spát náhodou někde v hrobě?" dotázal se hradní zombice Justýna.
"Zkoušels to v takový zimě? Kdybych už nebyla zombice, tak mám těžký omrzliny!" vysvětlila, když se vysoukala ven - a začala chroustat temné sušenky.
"A nemohla by sis tu rakev ... tu ... to ... tvý 1+0 strčit někam? Jinam?" navrhla Lili.
"No já bych ti ten bejvák trošku odsunul, co říkáš?" uťal rodící se konflikt Justýna a chopil se rakve. "Dáme ti ji tady do rohu vedle krbu, tam bude naší zombičce..." přerušilo ho temné zavrčení. "Evelínce?" opravil se rychle Justýna, a když Eve souhlasně kývla, pokračoval."... krásně teploučko."

Lili se zatím u stolu pohroužila do slušného štůsku pergamenů.
"Zene, ten článek je super!" řekla nadšeně. "Abych nezapomněla - dneska je uzávěrka, tak se snažte dopsat ty články do CD," nabádala lenošící kolegy k nějaké činnosti.
"A sakryš - " zalkla se Plevelína, když narychlo nahlas polkla. "Dneska to dopíšu, přísahám na Zenovu hlavu!" otočila se škodolibě na Zena.
Nix si hned měřila Zena zasněným pohledem a snažila se odhadnout, jak bude asi velký, až bude o hlavu kratší.
"No, kdybych to měl vzít i s celým krkem, tak by ze mě mělo zbýt asi tak ... dost centimetrů, záleží na tom, kde mi tu hlavu oddělíte," vyhověl jí Zen.
"Tak to je super! To budeme skoro stejně velký, možná budu i o 2 cm vyšší!" vykřikla nadšeně Lilouš.
"Fakt skvělý, Zene, při takové výšce bych se ti snad mohla i podívat zpříma do očí a nenamáhat si při tom krční páteř! Problém je, že by tam ty oči už jaksi nebyly," nadhodila zaujatě Nix.
"Tak by ses mi mohla dívat z očí do krku," nabídnul pohotově Zen. Nix ustoupila.
"Eh, ne, vážně díky. To spíš nějaký otorinolaryngolog," objasnila.
"Oto co?" vyjekla Eli, až James vystřelil vyděšeně z křesla.
"No Otík, ten nováček z Hoštic," napovídala snaživě Lorein.
"Jo Otík! No jasně!" zorientovala se nadšeně Eli a hned zcela vážně dodala: "Tak toho neznam."Evelínka se mlsně olízla.
"Byl dobrej, no," a dál se cpala sušenkama.
"Otorinolaryngolog!" prsila se znova Nix.
"Já nechápu, jak tohle někdo může vyslovit, nebo snad i vědět, jak se to píše," šklebila se Eli.
Justin se k ní přesunul a hezky zblízka pošeptal:
"Můžu ti to někde v soukromí přeslabikovat, Eliášku." Eli podvědomě couvla. "No je to přece jenom jednodušší než rentgenfluorescence," pokrčil rameny Justin.
James se zhroutil zpátky do křesla.
"No já původně chtěla napsat ORL, ale když jsme ten Havraspár... Ty chytrý," doplnila Nix skepticky při pohledu na Jamesův tupý výraz.
"Proč se mi stává čím dál více, že stojím nechápavě nejen ve škole?" zeptala se zvídavě Eli.
Evelínka si mocně odkašlala.
"Vdechla jsem drobek," vysvětlila vážně, když se na ni obrátil zrak většiny přítomných.  Justin úslužně nabídl Eli křesílko.
"Můžeš třeba nechápavě sedět," navrhnul hned Zen.
"Rychle defibrilátor na otorinolaryngologické oddělení, volala doktorka Helererová," houkla najednou Cait. "No co?" doplnila, když viděla zcela nehavraspárské pohledy. "Zkuste to říct několikrát rychle za sebou!" pravila vyzývavě.
"Ty seš dobře mimo," reagovala promptně Lil.
"Já nevyslovím ani Otíka a ty na mě s takovou příšerností a ještě rychle?" Justin odfrknul. "Ale kromě toho dlouhého hnus slova to jde říct docela dobře," obrátil se na Lil. "Problém je, že to slovo neřeknu samotné, natož ve větě," objasnil vzápětí smutně.
"Já jsem si asi v jazyku zlomil kost," seznámil všechny se svým zdravotním stavem Zen.
"Ty máš v jazyku kost?" dotázala se se zájmem Evelínka, která se již viděla, jak obírá Zenův jazyk a blažený výraz jí dlouho setrvával ve tváři.
"Nemám, ale kdybych měl, tak jsem si Otíkem zrovna způsobil frakturu," špitnul Zen a při pohledu na Evelínku - ve stavu počáteční zuřivosti v důsledku ztracených iluzí - se jal vyhledat úkryt za Justinovými širokými rameny. Famfrpál dělá svoje.
"Otorinolaryngologické už vyslovím!" zářivě se usmála na všechny Máďa a přijímala obdiv davů.
"Já teda Otíka v kolejce nechci! Jsem ochotná se smířit s ORL," navrhla Eli. Cait sice ještě zkoušela cosi vysvětlovat ohledně jazykových lapáčků na rozmluvení v divadle, ale už ji nikdo neposlouchal.
"No když jsme tady tak všichni pohromadě ... viděl jste někdo někoho ze Sedmera? V poslední době teda?" zeptal se James. Všichni vrtěli zamyšleně hlavou.
"Jsem se dověděl, že je prej Plevelína úplně oškubala a prodala jejich brky pod cenou Cihlínovi. Na Příčnou. Aby prej zotavila naše chřadnoucí kolejní konto. Dobře drsná, co?" oznámil uznale.
"Tak vona je jim teda asi chudinkám zima," fňukla Lorein a začala hledat pletení.
"Jak jsi to mohla těm ubohým havránkům udělat?" obrátila se na Eve známá ochránkyně ptactva Máďa.
"Co to kecáš," ohradila se rozhořčeně hradní zombice. "Nikoho jsem neškubala. Zkusili tuhle oběd ze školní jídelny a úplně po něm zplešatěli. Měla jsem tam ty brky snad nechat? Když jsme u toho - kdo mi oškubal mojí zombosovu?" zeptala se výhrůžně. Brouček se skrčil za pohovkou.
"Pučil jsem si jenom jeden brk, napsal esej a hned jsem jí ho vrazil zpátky, ten brk," vysvětloval z bezpečné vzdálenosti.
"Cóžé?" vyjekla Eve. "Vrazil? VRAZIL? Má ubohá sovička," litovala a hnala se k pohovce.
Náhle se hlučně rozrazily dveře od kolejky.

"Tyjó! Slyšeli jste to? Lilouš s Jamem se prej budou brát! Prej musej!" vpadla do kolejky hlučně Bri. "No fakt, slyšela jsem to v dívčí umývárně, to je bomba, ne? Můžu ti jít za drůžičku Lil?" otočila se ke stolu, kde však již - zatím ještě slečna - šéfredaktorka neseděla. Zato zpod stolu se ozývaly rozhořčené výkřiky a údery pěstičkou do všeho, co bylo po ruce.
"No asi si tě vzít nechce, Jame," poťouchle to zhodnotil Justýna.
Jam se zatím zcela skrčil v křesle a horečně tiskl svůj pověstný měšec k hrudi.
"Svatba! To bude skvělý," přispěla s názorem Máďa a hned začala kachničky formovat do svatebního průvodu. Ale jak to bylo dál ... to už je jiný příběh.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář