Lilien Emity Meissed: „Plánování je nesmysl!“

Pokladnice. Famfrpálová kapitánka. Šéfredaktorka. Pořadatelka Osovnosti.
To je jen část života hradní stařešiny Lilien Emity Meissed. Pojďme se jí společně podívat na zoubek a zjistit, jak smýšlí o Hogwarts a o všem kolem nich.

Corvinus Declaratio: Zavzpomínejme si trošku. Lilien přišla na hrad. Jaké byli pocity? Nadšení, radost, strach?

Lilien Emity Meissed: Jej! Tak to už je nějaká doba zpátky, ale pokud si dobře vzpomínám, tak to pro mě bylo takové smíšené. *směje se* Přišla jsem sem s takovým nadšením, ale při tom jsem se hodně držela v zadu. Nějak jsem neměla potřebu někde vyčnívat. Stačilo mi, když jsem si sama bloudila hradem. Takže to bylo takové klidné nadšení ze všeho nového a pomalé objevování toho, co se ve mně pomalu probouzelo… *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: To si ani nedokážu představit, takové akční děvče jako ty *zasměje se* První pocity tedy byly smíšené. Co s odstupem času, jak jsi brala hog tehdy a jak ho bereš teď?

Lilien Emity Meissed: Chápu, že se to asi představuje blbě, ale já fakt byla děsně nevýrazné stvoření. *směje se* Jak ho beru teď? Jako svoji nevyléčitelnou závislost spojenou s občasnými mračícími chvílemi. Teda jak to jen vysvětlit. Hog mi toho v životě dal opravdu moc, a to bandu skvělých přátel, kteří se mi stali tou nejlepší partou, kterou jsem si mohla kdy přát. Ale přiznávám, že jsou i chvíle, kdy si říkám, co by asi tak bylo, kdybych na ten hog nepřišla, co by se mnou bylo, jak by můj život vypadal. Protože Hogwarts mi otočily život o 360° stupňů. Stačí se podívat na to, s kým bydlím a s kým se stýkám… *směje se* Takže odpověď na to, jak ho beru teď, zní, že samotné stěny hradu pro mě nejsou tolik, jako lidi tam, a ta práce, kterou tam dělám, tak tu dělám pro ně, protože oni mi jsou takovou velkou inspirací a pohonem kupředu. *mrkne*

*

Corvinus Declaratio: Ano, některým hogwarts změní prakticky celý život, vnímání a pohled na svět. Stalo se to i tobě? Začala jsi třeba dívat se na věci z jiného úhlu? Pocítila jsi na sobě nějakou změnu za tu dobu, co tu jsi?

Lilien Emity Meissed: To víš, že změn jsem na sobě pocítila mnoho. Ono to ani nejde, když se mezi těmi lidmi člověk vyskytuje nějaký 3 roky a půlku k tomu. Já jsem toho názoru, že člověka ovlivňují lidi, se kterými se stýká. A jelikož já se začala stýkat s mnoha lidmi různých vlastností, různého pohledu na dané věci a prostě začala jsem tak díky tomu utvářet svou osobnost. Mohla bych říci, že teď už jsem to komplet já a moje osobnost seskládaná z různých střípků hogwartských lidí, ale neříkala bych pravdu. Přijdou další zkušenosti, ať už ty dobré nebo ty špatnější, a přijdou další a další lidé a má osobnost se tak bude dál a dál utvářet. Takže ano, změna tu byla, je a bude. *zarazí se* Ale nebojte, kostra Lilien zůstane vždy taková, jakou jí znáte doteď, jen bude zas o trochu moudřejší!

*

Corvinus Declaratio: Velmi hezká odpověď. *pokýve hlavou* Dobře, je něco, nějaké tvé rozhodnutí, které bys změnila, kdybys mohla? Něco, čeho lituješ?

Lilien Emity Meissed: *zamyslí se* Tohle je těžká otázka a ještě těžší je na ní odpověď najít. Samozřejmě, že jsou věci, které člověk nezvládl tak, jak by si představoval. Jsou věci, které se mi nepovedly a které třeba nějak zklamaly moje nejbližší zde na Hogwarts. Nějaké chvilky z mého chování by se taktéž daly vymazat (Myslím, že někteří asi ví, co mám na mysli, a pokud ne, tak jsem ráda, že si to nepamatují. *směje se*) Ale když to tak zesumíruju všechno dohromady, tak bych to asi všechno nechala tak, jak se to stalo. Stát se to mělo, stalo se. Podle mého k tomu byl nějaký důvod, protože z těch největších kopanců se většinou člověk nejvíce poučí. A nejinak to bylo u mě. Prostě udělala jsem botu, tak mi ostatní vysvětlili, co bych pro příště mohla udělat jinak či jsme si o tom prostě přátelsky popovídali a zase nás to o kus více sblížilo. Takže tak. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Takže nám tyto chvilky nepřiblížíš? *s úsměvem se zeptá*

Lilien Emity Meissed: *zamyslí se* Myslím, že pro mou pověst, kterou si na hradě snažím budovat, bych asi takové věci na svět vytahovat neměla. *mrkne* Veskrze jde o chvilky, kdy jsem třeba špatně odhadla „svůj klid“ a reagovala trochu přehnaně na různé věci. Pamatuju si, že třeba díky téhle věci mě jistá primuska a kolejní ředitel naučili „vychladnout“, než budu něco ve vzteku řešit. Ač sem tam se to ještě vymkne kontrole, to přiznávám. *směje se* A to je jedna z věcí, které mě opravdu posunuly dál. Za což jsem vděčná. A pak prostě takové věci, které mi pomohly poznat některé lidi zase z jiných pohledů. Ale to bych nerada rozpitvávala. *usměje se* Atd, atd... *vyplázne jazyk* Jsem holt taky jen člověk.

*

Corvinus Declaratio: Ach ano, občas jsem taky měla takové chvilky *vzpomíná* Tak, skočíme na chvilku do současnosti. Máš za sebou OVCE, ve kterých jsi obstála na jedničku, nyní stařešinuješ v eReSku. Dotáhla jsi to na post famfrpálového kapitána a po Larrie Larstonové jsi převzala žezlo šéfredaktorky. Já se však zeptám na toto: Je nějaký post, na který sis chtěla sáhnout ale nakonec se ti to nepodařilo? A pokud ano, jak by sis představovala svoji "vládu" na této pozici? Měla jsi nějaký sen, plány?

Lilien Emity Meissed: Současnost… *něco si zamumlá* Když to tak vezmu kolem a kolem, tak vlastně post, který jsem si vůbec nevyzkoušela, je prefekt, primus a správce obrazárny, z čehož mě asi vždycky nejvíce lákal právě ten prefekt. Primusování zní lákavě, jenže když vidím tu tunu práce a organizovanosti, tak bych se u toho asi hodně brzo zbláznila. *směje se a pokukuje po VPP* Ale prefekt je podle mého takové menší zlo a myslím, že by mě to bavilo. Popravdě, co by se změnilo na mé práci? Myslím, že nic, jen bych měla stříbrný plech a nějakou tu autoritu s kopací botičkou. *zasní se* Ach, kopnout si tak do někoho legálně…

A plány,… no po nějaké té době jsem si uvědomila, že plánování ve většině případů nemá smysl. Buď se to podaří, ale je to úplně jinak anebo se to všechno rozboří jak domeček z karet. A vidíš to, plánuju pořád. Už minulý rok jsem plánovala fialovět. *nenápadně se podívá na svůj hábit a pak na slečnu redaktorku*

*

Corvinus Declaratio: Zaujala mě tvá fráze, že se "všechno rozboří jak domeček z karet". Narážíš snad na něco konkrétního, co ti nevyšlo? Co sis dlouho plánovala ale pak se to jednoduše ztřítilo a složilo v prach?

Lilien Emity Meissed: Konkrétního ani tak snad ne. Já u slova „plán“ mám prostě vštěpené „Pozor, nic neplánuj! Protože se pro to nadchneš, pak se to nepovede a ty budeš zklamaná. Proto se na nic netěš, neplánuj zbytečně dopředu a pak budeš jen mile překvapená, jak se ten neplán daří.“ *směje se* Jasně, že bych určitě dala dohromady nějaký ten plán, který se prostě nepovedl, ale nevím, jestli je dobré ze mě ty katastrofy tahat. *mrkne*

*

Corvinus Declaratio: Dobře, teďka z jiného soudku. Za tu dobu, co jsi tu studentkou, se mnohé změnilo, včetně lidí. Sledovala jsi tyto změny? Byla jsi z nich nadšená, zklamaná? Došlo to třeba tak daleko, že ti někdo hog až znechutil a měla jsi chuť se vším praštit?

To se špatně hodnotí. Zajisté tu změny jsou. Ale otázkou je, jestli je vnímám proto, že jsem zas o něco starší, než když jsem nastupovala, anebo se prostě staly. Asi oboje…

Jak jistě víš, tak já jsem takový ten klidnější člověk, který ale umí i vybuchnout. Nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by mě dokázal znechutit hog takovýmto stylem, protože vždycky tu pro mě byli ti, o kterých jsem už mluvila. To by museli oni říci, že mě tu už nechtějí a až teprve tehdy by mě zde nic nedrželo. Zajisté jsem měla chvilky, kdy jsem měla ponorku nebo kdy jsem přemýšlela, jestli to nemám zabalit a jít zase o kus dál. Ale jak vidíš, zatím nic z toho nebylo tak silné, aby mě k tomu donutilo.

*

Corvinus Declaratio: Takže tě tu ještě chvilku budeme mít, jo? *zasměje se* Tak a teďka se zamysli. Kdybys mohla cokoliv na hogu změnit... Co by to bylo? Co bys udělala lepším, co bys například úplně vymýtila?

Lilien Emity Meissed: Víš, co jsem říkala o plánech. *zasměje se* Teď řeknu, že tu budu strašit ještě hodně dlouho, a zítra mě kolej vyhostí a já zajdu za panem ředitelem do jeho smažící sekce. *mrkne*

Já mám hog ráda takový, jaký je. A popravdě nevím, co bych tam změnila nebo co bych vymýtila. Někdy se musím pozastavit nad lidským chováním, ale to už prostě patří k životu. *usměje se* Ovšem možná bych brala nějaký obraceč času, abych si mohla na hogu připomenout časy minulé. Časy, kdy se tam proháněli ti, co už hrad opustili a já je buď neměla šanci poznat anebo jsem je poznala až moc a teď už jsou pryč, protože šli svou cestou. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Ano, taky bych pár lidí, legend, chtěla zažít.

Ještě mi zodpověz otázku. Čeho za tu dobu nejvíce lituješ, ať už to byla chyba tvá vlastní nebo něco, co se tě hluboko dotklo. A naopak vyzdvihni situaci, která se ti vryla do srdce, ale tím nejlepším způsobem.

Lilien Emity Meissed: Ty jo, čeho lituju nejvíce? O tom už jsem tak trochu mluvila a vážně to tu nechci moc rozpitvávat, je to za mnou, tedy za námi, a snad už mi bylo odpuštěno a hlavně já se z toho poučila. Jde prostě o to, že jsem jistou věc nepromyslela tak, jak jsem měla, a pak jsem tím jistému člověku ublížila. Ale nehodlám jmenovat, promiň. *usměje se*

A co bych chtěla vyzdvihnout, protože se mi to nejvíce vrylo do srdce? Toho je tolik, že nevím! Jsou to prostě chvíle, které jsem mohla prožít s těmi úžasnými lidmi. Ale myslím, že nejvíce ze všeho asi vzpomínám na první modrý sraz, který byl vlastně můj historicky první sraz vůbec. Dokonce jsem kvůli němu lhala i rodičům, což dělám opravdu jen hodně málo a hlavně nerada. *směje se* Doteď mám v hlavě vštípeny ty chvíle, jak jsem sama samotinká, „malá“ a nevinná holčička, vystoupila v Praze na hlavním nádraží a vydala se v tom chumlu lidí najít těch 5 lidiček, které jsem měla poznat.

*

Corvinus Declaratio: Pitvat se v tom nebudeme a minulost necháme za sebou... *usměje se* Ještě mi pověz něco krátce nebo dlouze o své budoucnosti. Máš před sebou spoustu neprobádaných možností. Zůstaneš nadosmrti studentkou a nebo si zkusíš žít jako dospělák?

Lilien Emity Meissed: *vděčně se usměje* Moje budoucnost je ve hvězdách, abych tak pravdu řekla. Nejspíš bych nějakým časem chtěla přesídlit do fialové, ale jestli to bude příští rok či za dva či deset, to si fakt netroufám odhadnout, protože sama ještě nevím a měním své názory z minutu na minutu.

*

Corvinus Declaratio: Tak, a než se zase vrátíš ke kolejní rutině, máš nějakou radu pro naše čtenáře?

Lilien Emity Meissed: Rada? Ehm… snad jen, buďte sami sebou a nezapomeňte se usmívat! … Jo a uctívejte všechny a všechno, dokavaď ještě můžete, pak už by mohlo být pozdě! *směje se*

***

Takže čtenáři, nezapomeňte se usmívat a uctívat všechny, nebo si na Vás Lilien došlápne ostrým... brkem!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář