Blýská se na lepší famfrpálové zítřky

Povyk na tribunách, slunečné počasí a pouze dvoubarevný kotel – na jedné straně modrý, na druhé žlutý. Schylovalo se k poslední famfrpálové bitvě mezi Havraspárem a Mrzimorem.

Pro Havraspár to byl jeden z nejdůležitějších momentů celého roku. Roky podceňovaný tým už v minulém školním roce ukázal, že v něm potenciál je, dokázal to jen těsnou prohrou s Mrzimorem. Kdo ví, zdali by se mrzimorští radovali při chycení zlatonky o pět minut později. Aby zůstala spravedlnost zachována, radovali se havraspárští prakticky stejným způsobem a mohli po letech oslavit důležitou výhru. Pojďme se ale podívat na samotné začátky.

V létě přišla výměna na kapitánském postu. Nebylo to z důvodu, jak to můžeme často vídat u sportů mudlovských, nespokojenosti s „trenérskou“ prací, ale zkrátka již nezbývaly síly, Lilien do toho dala vše a jak jsem psal o odstavec výš, dala týmu naději. Naději po letech konečně vyhrát. Famfrpálové žezlo ochotně převzala Eliah, čerstvě zvolená prefektka zářicí silou, nadšením a motivací pokračovat ve změnách, které by pomohly Havraspáru stoupat krůček po krůčku vzhůru. Jako zástupci v době nouze jsme ji hrdě sloužili já, Justin, a famfrpálová veteránka Lilien. Mohlo se jít na věc.

Vidina reálného zlepšení, to byla vidina, která Eliah dodávala inspiraci pro tvorbu nových zajímavých zlepšováků v oblasti famfrpálu. Modří vědí, o čem mluvím, ostatní to nemá co zajímat. :P Přišly tréninky, kde již bylo zapotřebí i zástupu za kapitánku.

První dva zápasy naostro byly s nejtěžšími soupeři – Nebelvírem a Zmijozelem. Havraspár však dokázal poskládat kompletní kvalitní tým s pár náhradníky a přestože skóre zápasů vypadalo na konci jednoznačně pro favority, průběh zápasu bychom rozhodně neměli z pohledu Havraspáru nazývat fiaskem, naopak.

Ve vzduchu viselo potenciální prolomení smůly a šance žluté porazit. Vzpomněli jsme si na mrzimorský tým, který nebyl prakticky ani kompletní, a doufali, že to letos bude podobně. Chuť a touha po boji a výhře byla velká, sešel se neobvykle velký počet havránků, kteří byli ochotni pro svou kapitánku položit život. Očekávali jsme dychtivě onen osudný den, v který jsme s bojovným výkřikem přiletěli na hřiště.

Už po prvních minutách jsme si však uvědomili, že to tak jednoduché nebude. Nastoupili jsme proti kompletně 100% týmu žlutých, po dalších minutách opadlo další nadšení, když v záloze mrzimorští měli další kompletní tým, který samozřejmě střídali kvůli lektvarům. Netrvalo navíc dlouho a Havraspár přišel o odrážeče, čímž zkolaboval celý tým. Považuji za zázrak, že v těchto pěti minutách bez jediného modrého hráče nepadl ani jeden gól. Náhradníků jsme neměli mnoho a ztráta přišla ve nejnevhodnější chvíli.

I přes tyto nepříjemnosti jsme s Mrzimorem drželi krok a dokonce (pokud nepočítám úplný začátek zápasu) jsme o 10 bodů vedli. Postupem času však Mrzimor začínal přidávat góly, naopak nám ubývali hráči. Začínal jsem ztrácet naději, když vtom…Lilien chytila zlatonku a na ukazateli svítilo 570:550 z pohledu Havraspáru. Připomenu, že v tomto tempu by pravděpodobně chycení zlatonky o pět minut později znamenalo prohru. Rychlý stopadesátibodový obrat byl dokonán a v Havraspáru vypukla euforie.

Havraspár slavil vítězství po více než třech mudlovských letech, ta poslední výhra byla shodou náhod také nad Mrzimorem. Přestože jsme nebyli dominantním týmem, podařilo se nám dovést celoroční snahy k, myslím zaslouženému, vítězství. Naše kapitánka se zároveň přesvědčila o tom, že její vložená práce nepřišla vniveč.

Jestliže chcete slyšet vyjádření přímo kapitánky Eliah, případně detailnější rozbor samotného zápasu, čtěte zde.

Doufejme, že tato výhra nebyla osamělým výkřikem do tmy, tento zápas budiž jasným dokladem toho, že se snahou to půjde. Proto Go, Blues, Go!

***

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář