Mintaka Orionis: „Plním si dětské sny“

Tichá, jen sem tam se mihne ve Velké síni, když zve osazenstvo hradu na čaj ve svém domku v Godrikově dole. Přesto ji všichni známe.
Úkoly má opravené včas a navíc přidá kilometrovou odpověď, která je delší, než Vaše vypracování. Podívejme se zblízka na Mintaku Orionis, zářivou profesorku.

V současné době získala madam Mintaka nově post inspektorky výuky, který jí předala madam Elle. Na závěrečné slavnosti získala již čtvrtý Picatrixův řád čarodějů za vynikající plnění svých profesorských povinností. My se však zaměříme na příchod madam inspektorky na náš hrad. Jak to všechno začalo? Pozorně čtěte!

***

Corvinus Declaratio: Výborně... *s úsměvem vytáhne pero a zápisník* Hned na začátku se vraťme do Vaší minulosti. Poprvé jste na Hogwarts, procházíte jednotlivými místnostmi. Vzpomínáte si, jaké jste měla pocity? Jaké emoce Vámi otřásaly?

Mintaka Orionis: Nevzpomínám, moc ne... Mám fakt děsnou paměť, nepamatuju si skoro nic. Jen vím, že jsem jako každý správný nováček hysterčila ve VS, protože jsem nevěděla, jak si zobrazit postavičku. Filius byl v mudl škole a mně se nechtělo čekat na jeho pomoc, tak jsem obtěžovala ve VS. Myslím, že zrovna Leti mi poradila. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Byla jste hned od počátku aktivní studentkou nebo jste byla spíše ta nenápadná s jedním předmětem a pár soutěžemi? Přibližte našim čtenářům Vaše začátky na Hogwarts.

Mintaka Orionis: No, já měla jen pár předmětů (konkrétně osm, musela jsem si to ověřit na vysvědčení), ale myslím, že i s takhle malým počtem předmětů jsem byla nováčkem roku. Ale opravdu nevím, jestli si to pamatuju dobře, každopádně v bodování jsem byla vysoko. Ovšem nezapomínejte, že to byl "pravěk". *rozesměje se* A ano, soutěže jsem určitě vypracovávala. Ale nevím, jestli všechny... Ono to dříve bylo jinak, byly bodově neomezené, takže stačilo udělat jednu "výživnou" a člověk měl vystaráno.

*

Corvinus Declaratio: Většina z nás už tento "pravěk" * naznačí uvozovky* nepamatuje. Ono se stačí podívat do Síně slávy. Rozdíl mezi Snaživcem z Léta 2006 a Léta 2011 je ohromný. Byla jste tedy odjakživa oním bodohrotičem? Nedala jste si třeba chvilku pauzu nebo tak? Představa, že tak jedete třeba tři roky v kuse, to zní děsivě. *zasměje se*

Mintaka Orionis: Jo, jo... Byla jsem vždycky bodohrotičem, protože mě to fakt bavilo. Ale určitě aspoň jeden rok tam pauza byla, protože tam byly nějaké neshody s kolejním vedením a tehdejší kolejní. Takže jsem měla jeden předmět a jela ten půlrok na srpce za soutěže. Ono to souvisí s tím "pravěkem", kdy prostě ještě nebylo normální jet na body ve velkém. Dost lidem to tehdy vadilo a měli pocit, že to nemůžete zvládat.

*

Corvinus Declaratio: Páni, ani si to nedokážu představit. Vraťme se ale na úplný začátek. Tedy ne na úplný, ale hodně dozadu.
Byla jste Moudrým kloboukem zařazena do Nebelvíru. Byla to Vaše volba, táhlo Vás tam srdce, nebo jste uvažovala o jiné koleji?

Mintaka Orionis: Jojo, chtěla jsem Nebelvír, protože tam už byli oba moji sourozenci. Akceptovala bych i Havraspár, u Zmijozelu se mi zas líbily kolejní šaty, ty byly na PU v té době nejhezčí, tak kvůli nim bych možná skousla i ten Zmijozel. *zasměje se* Do Mrzimoru jsem nechtěla ani trochu. Bylo to dáno knihami o HP atd.

*

Corvinus Declaratio: Souhlasím s tím, že v tom je největší problém Mrzimoru, Rowlingová se na něj trošku vykašlala. *zasměje se*
Ještě zůstaňme trochu v té minulosti. Měla jste někdy chuť odejít, skončit se vším? Byla nějaká událost, která Vás v Nebelvíru poznamenala a třeba nějakým způsobem ovlivnila v budoucnu?

Mintaka Orionis: No, já se jednou asi na měsíc zmrazila. Nějak jsem myslím u mudlů finišovala s bakalářkou a do toho přišel nějaký úděsný seminář s DÚ na devět palců o matematice od Ségolase. To jsem si říkala, že toto fakt nemám zapotřebí. *směje se* Ale za měsíc (nebo tak nějak, možná víc) v mrazáku jsem dostatečně vychladla a od té doby o konci na Hog už nikdy nijak vážně neuvažovala. Na druhou stranu si i teď dovedu představit, že s tím jednou skončím, to ano...
A těch událostí, co mě tady ovlivnilo bylo spousta...
Třeba i to, že jsem byla studentka. Aspoň vím, co mě bavilo, co mi vadilo... Dneska se tím snažím ve výuce řídit.

*

Corvinus Declaratio: Můžete nám nějakou takovou událost přiblížit víc?

Mintaka Orionis: Hm... Teď rychle asi nic konkrétního do kupy nedám. Ale třeba mě i docela šokovala, jak to, že i tady na Hog je "politika". Že někdy nestačí být "jen" dobrej, ale musíte být i oblíben na patřičných místech. Ale to platí tak nějak paušálně, to se netýkalo rozhodně jen Nebelvíru.

*

Corvinus Declaratio: Stalo se Vám třeba někdy, že Vám Hog začal přerůstat přes hlavu a hrnul se do Vaše reálného života? Víc jste řešila všechno, co se točilo kolem hradu a na svůj společenský život u mudlů jste zapomínala?

Mintaka Orionis: Ne, to se mi nestalo... Mudlové jsou prostě na prvním místě.

*

Corvinus Declaratio: Časem jste se stala profesorkou. Jaký byl pro Vás odchod z koleje? Bolestivý, vítaný? Nechala jste za sebou minulost a vzpomínky, nebo se k nim sem tam vracíte?

Mintaka Orionis: Vítaný. Po sedmi letech v koleji jsem potřebovala změnu. Ale na kolej vzpomínám v tom nejlepším. Ono... To člověk v prvním ročníku nepochopí. Sedmáci podle mě už ale vědí, o čem mluvím. Kolej máte rádi, ale víte, že potřebujete posun, dělat něco jinak... Ale třeba famfrpál s Nebelvírem - to mi chybí hodně.

*

Corvinus Declaratio: Tak, třeba se to časem dozvím. *usměje se* Moje poslední otázka: Co Vám Hog dal a co Vám vzal?

Mintaka Orionis: To zní strašně pateticky. *rozesměje se* Já to tak vyhroceně nevidím. Hog mi dal možnost si zkusit učit, což mě vždycky lákalo, ale nikdy jsem to nechtěla dělat jako své povolání. Takže za to jsem strašně vděčná a plním si své dětské sny... No a co mi vzal? Právě možná ty iluze. Přijde mi, že i Hog je jakýsi mikrokosmos reálné mudlovské společnosti. Což mě na začátku mé existence tady dost šokovalo.

*

Corvinus Declaratio: Ok, nebuďme tak patetičtí *zasměje se* Ještě jedna otázka mi přišla na jazyk. Je třeba něco, čeho jste litovala a co byste změnila? A je naopak něco, čeho byste se nevzdala a nikdy se nepohnula ani o píď? *usměje se*

Mintaka Orionis: No, asi bych nic neměnila... Vždycky jsem dělala to, co mi přišlo v dané chvíli nejlepší. To, že bych to dneska třeba řešila jinak, je věc jiná. V daný moment jsem dělala to, co jsem mohla, jak jsem to cítila. Takže si tak nějak za vším stojím, i když něco třeba nebylo nejšťastnější. Ale to vyplynulo až časem. Ale to jsou spíš detaily, v globálu bych neměnila určitě nic.*usměje se*

***

Děkujeme profesorce Orionis za příjemný rozhovor a přejeme jí mnoho úspěchu ve všem, co se jí dostane pod ruce.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář