Hradní slepičárna!

Slyšte, slyšte! Hlásí se vám hradní zpravodaj! Oko-ko-ko-ko-dák-kolo hradu se zase dějí věci. Letecký den nám dal neopakovatelnou možnost – přestat si jen pyšně a nadřazeně čechrat své vlastní peří a zkusit si, jaké to je být opravdovým opeřencem. Ale to žádného havránka přeci nemůže vyvést z míry a hned se k vám řítí s čerstvým zpravodajstvím.

Začalo to vcelku nenápadně! Sedím si takhle ve Velké síni, žmoulám konec brku a rozhlížím se okolo. Trochu poslouchám cizí rozhovory, abych věděla, co je nového. Drbů není nikdy dost a hlavně je skvělé je šířit. Někdy je to tady trochu slepičinec, povzdechnu si.

V tom se zableskne, a jako by někdo četl moje myšlenky, z Velké síně je kurník!

Chvíli mi to trvá než se rozhlédnu okolo, protože jako slepice nemám takový nadhled jako havránek, kterému se přeci jen snadněji létá. Zjistím, že místa okolo profesorského stolu jsou obsazena hloučkem čápů. Zdá se, že vyšší vzdělání ušetřilo fialové malého slepičího mozečku a dovolilo jim být... Na vyšší noze než my, obyčejný slepičí plebs. Na druhou stranu se po hradě ozvaly i hlasy, zastřené kdákáním a kokrháním, které tvrdily, že někteří přeměnou nabyli vyšší mozkové kapacity. Kdo ví.

*

Zde jsem si dovolila vám ukázat pár fotek obyvatel hradu po přeměně.

Začněme od těch největších zvířat!

Byla jsem natolik drzá, že jsem si vyfotila pana ředitele. Zde můžete vidět jeho krásné peří.

*

Pokračujme dalšími zajímavými kousky. Už jste někdy viděli slepici či kohouta s odznakem? Máte jedinečnou možnost. Na fotkách níže můžete vidět jednak našeho šprýmuse a hned vedle krásnou havraní slepičí slečnu prefektku Eliah. Ten odznak jim sluší, i když ho mají na slepičí/kohoutí hrudi.

 

*

A abych se neomezovala jen na elitu, vyfotila jsem vám i sama sebe. Samozřejmě jsem se snažila zapózovat před zrcadlem dostatečně zručně, aby bylo vidět, že jsem šik slepice a ozdoba celého kurníku. Ale stále jsem krásným příkladem takové tuctové slepice na hřradě.

Dovolila jsem si vyptat se pár hradních obyvatel na stávající situaci.

*

Corvinus Declaratio: Jak se cítíš po přeměně na slepici/kohouta? Necítíš se tím nějak degradován/a? A jak ti chutná zrní?

Annie Reprobate: Vůbec se mi tato přeměna nelíbí. Studí mě nožičky, cítím se nahá a zrní mi tu užírají ostatní slepice! Kdyby se z nás alespoň stali havránci (♥)... Ale slepice! Pf!

Patricia Baloure: Tým, že mám veľmi rada zvieratá, sa degradovaná určite necítim. Som dokonca šťastná, že si môžem vyskúšať byť zvieraťom bez toho, aby som bola zveromágom. Zrnie je veľmi chutné, som vegetariánka, takže mi takáto zmena v strave neprekáža.

Nena Campbell: Zrní mi připadá lehce přezrálé, nic moc extra, radši bych něco v bio kvalitách, ale řekněte to někomu, když můžete leda tak kvokat! *zakvoká* Jinak je to ale samozřejmě úžasná věc, já vždycky chtěla mít křídla... A ty bidélka? No prostě je to super! *zakvoká*

Fairy Griffin: Ach, já jsem slepice? Upřímně, ani jsem si toho nevšimla, zase tak moc často se v zrcadle neprohlížím. Ale docela mi to sluší! A jestli se cítím nějak degradována? Právě jsem psala domácí úkol, doufám, že to bude polehčující okolnost a nedostanu Trolla! *zakvoká*

Nicole Landin: Kokoko, no, nejspíš by mi bylo lépe jako čápovi, jelikož se s těmi mrňavými křidýlky skoro neodlepím od země a moje sovy teď nade mnou mají jistou výhodu v boji o zob, koko, ale změna je to příjemná, koko, ona je teď na hradě docela zima a popravdě - přeměna na slepici mi tak trochu vyřešila problém s husí kůží, kokoko. *zakvoká*

Andrew Uroboros: Jako kohout se cítím skvěle, na rozdíl od slepic nemusím nic snášet, takže mohu kohokoliv a kdykoliv někam poslat. Třeba na hřadla! A místní zrní je pěkně hnusný... zatuchlý. Chtělo by to vyvětrat v sýpkách!

*

A jedno pěkné vyjádření našeho pana kolejního ředitele.

Corvinus Declaratio: Jak se cítíte v čapí kůži? Je to pro vás zajímavá zkušenost, nebo máte pocit, že jste byl touto přeměnou jaksi degradován? A necítíte se třeba v  ptačí kůži v ohrožení?

Midar Kilahim: Áááá! Cítím se strašně! Moje nohy, moje tělo! Kdo za to může? Řekněte mi to! *kdyby měl ruce tak by zatřásl se studentkou, takhle jen bezmocně mává křídly* To je katastrofa, jen doufám, že nebudu muset nosit děti!

*

Obzvlášť mě zarazil pohled na přítomnou dušici Magrápu Česnekovou. Dostalo se jí totiž opět barvy a málem jsem si ji spletla s panem ředitelem, jak měla krásně vybarvené peří. A jak to, že je čápem, když umírala jako studentka? Musela jsem se jí tedy také zeptat.

Corvinus Declaratio: Všimla jsem si, že jsi při dnešní ptačí přeměně nabyla podobu čápa, dokonce barevného čápa. Jaký je to pocit, mít po tak dlouhé době zase barvu? A proč myslíš, že jsi čáp a ne slepice?

Magrápa Česneková: Jsem čáp, protože si žiju na vysoké noze. *zacvaká zobákem* A ta barva se mi vůbec nelíbí. Proto zakládám petici za šedivé mrtvé čápy. *zacvaká zobákem*

***

Malá poznáváčka na závěr:

Uhodnete, kdo se skrývá na této podobizně?

*

Jak vidíte, názory na tento neobyčejný zážitek, kterého se nám dostalo, se různí! Snad to není trvalé! Kokokokodák! Uvidíme se v kurníku.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář