Nevyzpytatelná modrá honba za vločkami

Odvážné modré slečny se vydaly na výpravu do lesa. Vše vypadalo poklidně, hvězdy i měsíc svítil, ale to by nebyl Zakázaný les, aby si pro nás nepřichystal nemalé překážky a překvapení. Čtěte a dozvíte se více!

Dne 15. 2. 2013 se všem modrým studentům objevila na vývěsce potěšující zpráva od Eliah Tailesové, a sice ta, že se bude konat výprava do Zakázaného lesa, která bude určena především pro studenty z řad nováčků.

*

Kritéria pro přihlášení na výpravu nebyla nikterak složitá. Každý student či studentka musel pouze poslat sovu již zmíněné Eliah, ve které muselo být uvedeno pět různých věcí, které by zájemce o výpravu v lese nerad potkal nebo jim čelil. Volných míst pro výpravu bylo celkem šest, přednost měli nováčci, ale pokud by nezaplnili celou kapacitu míst, mohli se výpravy zúčastnit i starší studenti a studentky. Den výpravy se blížil a všichni byli určitě natěšení. Překvapením bylo, že se na výpravu přihlásily samé modré slečny, což muselo být pro všechny alespoň trochu zajímavé.  Na výpravu se přihlásilo šest slečen, které patří tento školní rok k nováčkům, a Eliah Tailesová jako dozor.

*

*

Před tím, než se uskutečnila výprava do Zakázaného lesa, čekala na mnohé neradostná zpráva. Výprava se měla uskutečnit 17. 2. 2013, avšak nestalo se tak, neboť na toto datum připadl Letecký den. A tak se ze studentů stali kohouti a slepice a ze ctihodných profesorů čápi. Pět minut před sedmou hodinou se všichni přihlášení sešli ve Velké síni spolu se slečnou průvodkyní Monny von Schatz. Letecký den bohužel způsobil nemalý zmatek v Zakázaném lese, a tak se výprava nemohla uskutečnit. Ve Velké síni bylo znatelné velké zklamání všech přihlášených studentek. Slečna průvodkyně a Eliah Tailesová začaly se všemi slečnami domlouvat náhradní termín, nebylo to nikterak jednoduché, ale nakonec všechny souhlasily s termínem, který nadešel přesně o týden později.

Dny do výpravy se krátily, až jsme tu konečně měly 24. 2. 2013. Tento termín se již pro modré slečny umoudřil, a naštěstí se nevyskytly žádné komplikace, proč by se výprava nemohla uskutečnit. Sraz byl pět minut před sedmou hodinou ve Velké síni. Povinnou výbavou byla lucernička, kterou měly všechny dámy připravenou, a samozřejmě hůlka či kouzelné párátko. Uznejte sami, že bez lucerniček bychom toho zahlédli opravdu poskrovnu. V Síni čekaly všechny slečny, až na jednu, naštěstí se k nám připojila později, takže o výpravu rozhodně nepřišla. Plně vybavené jsme konečně mohly pomalu kráčet pro vstupenky do lesa a čelit novým dobrodružstvím.

*

Stály jsme u vchodu do lesa s opatřenými vstupenkami. Většina slečen se pořádně neoblékla, a tak se po chvilce čekaní u lesa začaly klepat zimou a litovat toho, že se tepleji neoblékly. Slečna Monny von Schatz na nás již čekala a dlouhou chvíli si krátila pročítáním nového čísla Týdeníku čarodějek. Již od začátku byl mezi všemi znatelný strach a napětí. Nikdo krom slečny průvodkyně nevěděl, kam budou naše kroky směřovat.

Lesem se nesl klid a mlha stoupající k obloze byla kouzelná. Výprava plná slečen se konečně pomalými krůčky šinula kupředu. Žádná z nás zatím netušila, kam míříme, ale výpravou se nesla sice ustrašená, ale veselá nálada. Kráčely jsme obezřetně za slečnou průvodkyní směrem na sever. Místy se stávalo, že některá z nás měla to štěstí, a povedlo se jí sebrat nějakého zajímavého tvora, i když pravdou zůstává, že všechny přítomné slečny toužily nejvíce po sebrání oné slavné děravé ponožky.

Po několika minutách chůze jsme došly k nádhernému paláci z ledu, vypadal neuvěřitelně, ani jedna z nás nikdy nic tak úchvatného nezhlédla. Palác měl neuvěřitelně propracované detaily, lesknul se a poutal naše oči. Slečna průvodkyně nám vysvětlila, že se jedná o Sněhový palác, který bude sloužit pro následující poslední zimní úplněk a pro oslavy Sněhové královny. Všechny jsme byly uchvácené jeho krásou, avšak slečna nás upozornila na věže tohoto nádherného chrámu. Bylo jich celkem pět a naneštěstí na čtyřech z nich chyběly vločky, které byly vysekané z ledu. Již jsme pochopily, jaké bude naše poslání pro tuhle noc a sic to, že musíme najít nádherné vločky a přivést je zpět.

Každá z nás určitě musela cítit sílu a důležitost břemene, kterou jsme nesly. Slečna nás pobídla, abychom vstoupily dovnitř a společně s ní šly ohledat místo činu. Ano, čekala na nás spousta a spousta schodů, některé dámy již po pár desítkách schodů nemohly a snažily se skrývat hlasité oddychování. Nakonec jsme schody všechny zdárně překonaly a šly si prohlédnout záhadné místo. Nacházely jsme se v jižní věži. Zde nebyly jiné důkazy než pár škrábanců u okna, u kterých jsme nedokázaly zcela přesně identifikovat, o jakého tvora se jedná.

Dále jsme měly pokračovat do další věže, avšak nastaly malé komplikace. Na další věž se dalo přejít pouze po úzkém ledovém trámu. Kdybychom na něj vstoupily, rozlomil by se a byl by s námi konec. Proto slečna von Schatz navrhla dvě řešení. První bylo takové, že sejdeme dolů a vyjdeme schody znovu, ovšem u další věže; druhé řešení bylo takové, že nám rozdá návleky a s nimi budeme moci trám přejít. Je vám určitě zřejmé, že nastala druhá situace. Slečna průvodkyně nám rozdala návleky, i když chvilku trvalo, než si je všechny odvážlivé slečny nandaly správně. Po této malé komplikaci jsme mohly pokračovat dále. Po nebezpečné cestě přes trám jsme se ocitly v severní věži. Naše oči se upřely na velkou vypálenou díru ve stěně věže. Airen Glider náhodou zahlédla u lesa mužíka, jehož tělo bylo v plamenech. Chichotal se, jakoby se nám chtěl vysmát. Pojaly jsme podezření a začaly jsme ho sledovat. Chvilku nám trvalo, než jsme ho dohonily, ale nakonec se nám to podařilo. Dostihly jsme jej u jeskyně. Naneštěstí nám zmizel dovnitř. Nyní nás již čekala nejtěžší část výpravy.

Nejprve jsme si musely nacvičit vodní kouzlo, které se vyvolává formulí „Auquamenti“. Je snad zcela jasné a logické, že plameny uhasí voda - co jiného by mohlo našeho malého chichotajícího se nepřítele zahnat. Nacvičení chvilku trvalo a mnohé z nás byly mokré a plné adrenalinu. Vstoupily jsme do temné jeskyně, chodba byla úzká, a slyšely jsme ozvěny výsměšného chichotání. Mířily jsme dál a dál, až jsme dorazily do velké kruhové místnosti. Uprostřed ní jsme zahlédly nepřítele sedícího na židli. Ledové vločky visely nad ním a pomalu tály a rozpouštěly se teplem, které sálalo z mužíčkova těla.

Nyní přišla ta chvíle. Sevřely jsme hůlky a párátka v dlani a připravily se na znamení, při kterém všechny použijeme vodní kouzlo. Znamení přišlo. Všechny najednou jsme vykřikly onu kouzelnou formuli. Vodní vlna se sápala po mužíčkovi. Lucerny zhasly a všude byla tma. Stěny jeskyně se začaly bortit, uslyšely jsme pouze výkřik naší průvodkyně, ať na nic nečekáme a běžíme pryč. Pelášily jsme, jak nám nohy stačily, avšak neobešly jsme se bez zranění. Vyběhly jsme z jeskyně a všechny jsme měly nějaké zranění, krom slečny průvodkyně. Velice pozitivní bylo, že vločky se podařilo zachránit, slečna Monny je sebrala, když jsme vypouštěly z hůlek kouzlo. Většina z nás vyvázla s pálivými odřeninami, ale Eliah Tailesová dopadla hůře. Když prchala z jeskyně, běžela blízko hroutících se stěn. Měla zlomené nohy, ruce, dokonce i otřes mozku.

Poté nás slečna požádala, abychom se jí chytly, a společně s námi se přemístila do bezpečí ke vchodu do lesa. Byl to konec naší výpravy. Odcházely jsme zcela zničené a značně unavené. Většina z nás zamířila raději rovnou na ošetřovnu.

*

Bylo by dobré zmínit, co všechno se podařilo sebrat. Děravou ponožku všem vyfoukla Airen Gilder, mnohým z ostatních slečen se povedlo sebrat tučnou housenku, potkánky, či hmyzí larvu.

***

Položila jsem všem zúčastněným otázku, jak se jim výprava líbila, co by změnily, co se jim nelíbilo. Dostala jsem následující odpovědi, které mi bohužel nepřišly od všech, což je veliká škoda.

Eliah Tailesová: Ach, výprava, tak ta by hrozně fajn, nebýt toho parazita, co shazoval Hogwarts i tu naší jeskyni, protože jsem teď chudinka hrozně nemocná, všichni se o mě musí starat, což mi vůbec ale vůbec nevyhovuje! Zpočátku to sice vypadalo, že výprava bude neúplná, trochu jsem se bála, jak to bude vypadat, aby nováčci nebyli zakřiknutí, ale nakonec bych řekla, že letošní várka nováčků zase dokázala, jak úžasnou jiskru má.

*

Ellison Grant: Byla to moje již několikátá výprava a opět jsem nebyla vůbec zklamaná, výprava se naprosto povedla. Mohly jsme vidět úchvatný chrám, který je postavený speciálně pro dnešní poslední zimní úplněk. Také jsme zažily spoustu legrace například, když nám naše prefektka předváděla kouzlo Aquamenti a totálně zmáchala madam Monny. Docela jsem měla strach, když jsme nalezly v jeskyni plamenného mužíčka, údajně zloděje vloček (potřebných k dnešnímu ceremoniálu). Jeskyně se pak začala bortit a málem nás zasypala. Na výpravě jsem sebrala potkánky pro své sovy. Odnesla jsem si také pár pálivých odřenin, ale díky lektvaru jsem v pořádku. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, jak začal padat hrad. *směje se*

*

Airen Glider: Jojo, včera to bylo bezva. *usměje se* Našla jsem děravou ponožku, čímž jsem naštvala Eliah. *směje se* Ani nevím, jak jste dopadly, jestli jste stihly utéct z jeskyně, protože mi začal stávkovat počítač. Každopádně se mi les moc líbil, až na tu zimu a tmu byl vážně kouzelný. *usměje se*

*

Charlie Malloney: Popravdě, mám pocit, že jako někdo, kdo přišel pozdě, bych se asi měla vyjadřovat méně, ne-li vůbec, navíc potom mi vypadla stránka... Trochu jsem nestíhala hrát, ale připadalo mi to krásně připravené. *směje se* Sebrala jsem larvu, což je paráda, ještě zjistit, jestli se to dá jíst. *směje se*

*

Michaela Mary Enigmatic: Na začátek musím podotknout, že se mi výprava do lesa velice líbila a byla zajímavou zkušeností, která se jen tak nezapomíná a doufám, že nebyla mou poslední… *usměje se* Můj celkový dojem této strastiplné cesty, kdy jsme pátraly po ztracených vločkách, akorát kazilo spojení, nějací tvorové nám to narušovali a já to měla ohromně zpomalené a padalo mi to, ale to je jen takové menší mínus. Jinak jsem velmi spokojená a potěšená, že jsem se mohla v modré dívčí společnosti vydat do lesa. Pouze jsem nebyla dost ostražitá a nesebrala jako první děravou ponožku! *směje se*

***

Pravdou zůstává, že nám často vypadávaly Hogwarts, ale i s tím jsme si dokázaly poradit. Veliký dík patří slečně Monny von Schatz, která nás skvěle provedla Zakázaným lesem a přinesla nám příjemně strávený večer plný překvapení, napětí i strachu. Dík také patří Eliah Tailesové a všem zúčastněným děvčatům. Každá z nás si z lesa odnáší něco jiného, ať už ponaučení, zábavu, či prožitek z večerní procházky. Můžeme se jen těšit na další modrou nezapomenutelnou výpravu.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář