Larrie Larstonová: „Moje první kroky vedly na ošetřovnu.“

Znáte to, na nějaký čas za sebou zavřete jistá vrátka, ale pak zjistíte, že byste je rádi opět otevřeli. To se stalo jedné fialové, která se před několika dny navrátila mezi hradní zdi a hned jako zástupkyně ředitele. Ano mluvím o ní… o dokonalé, úchvatné, pracovité, nápadité,…

… Larrie Larstonové.

My všichni pamětníci zajisté vzpomínáme na dobu, kdy jsme se loučili se slečnou Larstonovou a sirem Werewolfem. Mnoho z nás to prožívalo velmi emotivně, co si budeme povídat. Tito dva lidé totiž byli takřka neodmyslitelnou součástí našeho hradu… Půl roku uplynulo a kdosi nám připravil opravdu milé překvapení. Kaktus, tedy slečna Larstonová se vrátila mezi nás! Z mnoha stran se ještě před pár hodinami ozývaly dozvuky oslav a skřítci nestačili uklízet tu spoušť po bujarém veselí.

Pro ty nové z vás trochu připomenu minulost této slečny, ovšem jen stručně, kdybych měla vyjmenovat vše, byli bychom tu ještě… no minimálně několik dalších hodin.

Larrie Larstonová vstoupila do hradu jako malé pískle v roce 2007. Po malém rozkoukání na hradě a zažití studentských starostí dostala v Zimě 2009 post primuse v havraspárské koleji. Tento post zastávala s malou přestávkou až do Zimy 2012, tedy do roku, když se se sirem rozhodli opustit zdi modré koleje a začít žít pouze ve sborovně. A tak se stalo, že tato úchvatná modrá studentka zfialověla a stala se za ten půl rok velice uznávanou profesorkou Nitročar a taktéž knihovnicí, která dodala, alespoň na chvíli, knihovně svěží vítr.

Mimo jiné byla ve svých studentských letech členkou havraspárského týmu v B4, šampionkou v mezinárodním Turnaji tří kouzelnických škol - Triwizard Tournament a vyhrála Sedmiboj 2010.

Není divu, že se může pyšnit řády, konkrétně řádem Roweny z Havraspáru a oceněním Osobnost Hogwarts Léta 2012.

O letních prázdninách 2012 organizovala společně se sirem Werewolfem Letní výjezdní seminář v Honorově a díky tomu se zajisté zapsala do paměti hradního obyvatelstva ještě více.

A poslední důležitá zmínka, kterou bych ráda uvedla, je šéfredaktorství v Corvinu Declaratio, ve kterém slečna doslova vynikala. Dala Corvinovi mnohé ze sebe a několik z nás jí vděčí za opravdu velké základy redaktorství.

*

Ale nyní už se přesuneme z minulosti do současnosti, kde u stolečku posedávají dvě osoby, nerušeně si v příjemné atmosféře povídají a často se neubrání smíchu či vzpomínání.

Corvinus Declaratio: Zdravím slečno a vítám vás ještě jednou zpět mezi námi. *usměje se* Pro mnohé bylo velkým, ale rozhodně milým překvapením, že jste se na hrad vrátila. To, že jste dostala šanci obsadit post zástupce ředitele, nejspíš nebyl ten největší popud, nebo ano? *usměje se na slečnu a podstrčí jí hrnek horké čokolády*

Larrie Larstonová: Pěkně zhurta takhle zkraje! *zakření se a nejprve si vděčně lokne horké čokolády* Ach, ta nikdy neomrzí, děkuji. *spokojeně mlaskne a zaměří pohled na slečnu* Inu, pozice zástupce určitě nebyla největším popudem, spíše takovou závěrečnou tečkou dlouhé cesty rozjímání. Primárně mi šlo o to, že z Hogwarts jsem si do dalekých zemí odnesla to nejdražší, avšak chyběla mi ona základní věc charakteristické hradní tvořivosti, která hraje v mém osobním tvořivém životě dosti klíčovou roli. Nechci zabředávat do detailů, ty jsem popsala již pro Denní věštec, ale spíš bych chtěla specifikovat, že já osobně svou kreativitu dokážu "tam venku" uplatnit jen v omezené míře - mohu si po večerech čmárat, psát, trýznit své neexistující poetické střevo nebo se snažit výše uvedené zakomponovat do mudlovských aktivit, to samozřejmě. Nicméně Hogwarts oplývá kouzlem, které dovede tyto činnosti spojit v jednu a přidat jí nosnou hodnotu navíc. A to je něco, co jsem venku nenašla, a že jsem se sakra Merlin snažila. *pousměje se na slečnu* V rozběhnutém roce pak pro mě byla vítaná možnost vrátit se na hrad do funkce zástupkyně, kde bych mohla být užitečná, hradu nějak pomoct, ale také hodně pomoct sobě, což mi přijde jako oboustranné vítězství. Nechtěla jsem se reinkarnovat "jen tak", protože by mi to po předchozích událostech přišlo malinko drzé a sobecké, vlastně bych se vracela hlavně pro sebe. Takhle mám pocit, že dovedu hradu dát zase něco nazpět a netvořit si dluhy.

*

Corvinus Declaratio: Takže tvořivost, jak pochopitelné u vás! *usměje se na slečnu* Jako zástupkyně ředitele musíte být objektivní a nezaujatá. Z jistých zdrojů víme, že to zvládáte na jedničku, ovšem dovolte mi další otázku na tělo… Jde to opravdu tak lehce, jak to vypadá, že to jde? *přemýšlí, jestli se dobře vyjádřila a pak dodá* Přeci jen, všechna ta léta vedení Havraspáru… *mrkne*

Larrie Larstonová: *rozesměje se* Achjo, budu muset kolegyni Niane požádat, aby na vás nebyla tak přísná, takové přisprostlé otázky! *zaškaredí se naoko na slečnu redaktorku* Ale ne, myslím, že odpověď je tady dost jednoznačná. Na léta v Havraspáru vzpomínám s láskou a vždy budu pyšná na to, že mě odchovala právě tato kolej. Samozřejmě, že k ní mám a budu mít vztah, protože tvoří podstatnou část mojí minulosti a no, hm, "původu". Má dost hluboko pařáty v tom, kým dnes jsem. *pokyvuje* Avšak fialová etapa je něco nového, vyzkoušela jsem si to už předloni ve výuce, v Sedmiboji, v profesorském bytí obecně. Jakožto fialová a ještě fialová já, která se za modra mimo kolej tolik nedružila, přijdete do styku s obrovským množstvím jinak založených lidí a získáte zase trochu jiný náhled na hogwartský svět. Už nejste součástí koleje, jste zodpovědná jen za sebe, a za sebe také jednáte. V koleji se často, obzvlášť na vedoucí pozici, může stát, že jednáte podle přání koleje, které nemusí být plně totožné s tím vaším. Fialová je jiná a tak jako já jsem začala být braná jako jednotlivec, nemám problém přistupovat k ostatním lidem i kolejím také tak - jednotlivě. Naopak mě to spíš baví, přijde mi to dost vlastní a je to minimálně velmi objevné, po těch letech automatického zaujetí vlastní kolejí. Navíc mám v sobě zakódováno, že ve všem se dá najít něco dobrého a když ho na sebe necháme působit, je naším úkolem to druhé straně co nejlépe oplatit. Snažím se tedy nyní jednat v zájmu všech zúčastněných hradních stěn, i když, samozřejmě, úloha je to nesnadná a jediný přešlap snadno vyvolá křivdu a zášť. *zamyšleně míchá lžičkou v čokoládě*

*

Corvinus Declaratio: Zkuste to, ale nevím, jestli zrovna v tom bude zakopaný hafoň, já mám ještě vaši školu! *zasměje se a pokývá zamyšleně hlavou* To máte asi pravdu, slečno. Ale teď se na chvíli přesuneme do jiného světa, dalo by se říci toho mudlovského. Vím, že teď se zeptám na něco, co zajisté omíláte pořád dokola, ale myslím, že mnoho z nás a hlavně pak modré studenty by zajímalo, jak se má sir (ex)kolejní, tedy John Werewolf. Něco nám o něm povězte, ať o něm také máme nějaké ty informace. *zasměje se*

Larrie Larstonová: Inu, sir Werewolf... *zacuká jí v koutku* Myslím, že se má poměrně vytíženě, ale velice spokojeně, především proto, že má vedle sebe tak jedinečnou polovičku, se kterou se opravdu nenudí, pochopitelně. *zašklebí se* Ale ne, dobře. *trochu zvážní* John stále poctivě vyje na měsíc, stále rád tvoří a kuje svá architektonická pikle za hranicemi možného i nemožného, stále se rozvíjí. Myslím, že hradní odvykačku zvládl poměrně obstojně a za těch šest měsíců se v mnohém posunul od Johna, kterého jsme znali při jeho odchodu z Hogwarts. A je to podle mě změna k lepšímu, především pro něj a jeho vnitřní klid, za kterou jsem na něj hrdá. Ale jistě, toho nevycválaného vlkodlačího chundeláče ze sebe hned tak nevyžene, pořád zůstává do vlčí míry sám sebou. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak to rádi slyšíme! *usměje se při zmínce o dokonalé polovičce* Ale teď zase zpět k vám, pokud dovolíte. Jaké byly vaše první kroky, když jste se na hrad vrátila? Co se vám honilo v hlavě při projití tou starou bránou? A co lidi, vítali vás s otevřenou náručí? Zaznamenala jste nějaké změny, které se staly během vaší nepřítomnost?

Larrie Larstonová: Moje první kroky... Byly tuším na ošetřovnu, kam jsem se běžela schovat, protože jsem se vrátila celá svraštělá, poněkud nahatá a především zmrzlá a churavá. Na ošetřovně jsem si vypůjčila kus závěsu, abych nedělala svému úřadu až takovou ostudu, a řádně jsem se uzdravila, abych hrad nezasvinčila bacily. *rázně kývne* Hlavou se mi toho honilo hrozně moc. Na jednu stranu jsem se cítila jako zpátky doma po hodně dlouhé dovolené, vše bylo důvěrně známé a přesto tolik cizí a jiné. Nebudu lhát, že jsem si přišla trochu jako vetřelec, už jen bez těch v zásadě zbytečných hmotných statků jsem si přišla dost na ráně. Byla jsem nervózní z reakcí hradu, bála se peticí a podobných kratochvílí, a zároveň jsem si v sobě hřála jakousi bojovnost, že to přece vše zvládnu. Byla to směs nervozity, nadšení, strachu, ale i výčitek, rozpaků a vděku. Takový hořkosladký návrat. Reakce lidí však byly úžasné, fakt upřímně musím říct, že jsem úlevou málem znovu umřela, když to nešlo podle mého původního očekávání, merlinudík. A otevřených náručí bylo dost a ještě více na to, abych se rychle vrátila do své klidové zóny a mohla taky začít používat mozek. *trošku kysele se usměje*
Co se změn týká, nemělo by smysl vyjmenovávat všechny, ale pro mě v ten moment nejvýraznější bylo množství neznámých tváří, které jsem na chodbách potkávala. Je obecně známé, že Hog je poměrně fluidním prostorem, kde nikdy nevstoupíte dvakrát do téže řeky. A půl roku je dlouhá doba.

*

Corvinus Declaratio: Naprosto vaše pocity při návratu chápu, muselo to být hodně emoční. *usměje se a pokračuje ve vyptávání* Jaké jsou vaše plány do budoucna, slečno? Vrátíte se k vyučování Nitročar, nebo co plánuje vaše geniální osoba, krom té hromady práce při zastupování? A máte již nějaké plány, které se týkají třeba celého hradu, když už máte tu moc? *zasměje se*

Larrie Larstonová: Jejejeje, plány do budoucna jsou ošemetným tématem, obzvláště v době, kdy teprve prozkoumávám hranice možností nové funkce a mapuji neznámý terén pro své hogwartské vyžití. Nedovedu dost dobře říct, co bude za půl roku. Ale abych vás neodbyla jen tak s prázdnou, tak aktuálně mohu říct, že kdybych dostala příležitost vrátit se k výuce, budu moc ráda. To ale záleží na hromadě faktorů, na tom, jak budu schopna splnit požadavky a parametry nové slečny inspektorky a jak si dokážu zasloužit její důvěru, a hodně také na mých vlastních možnostech. Jinak je však nápadů spousta, i celohradních, protože když už nic jiného, může ta moc být aspoň užitečná, no žejo. *usměje se* V jednání je například několik projektů spolupráce s Ministerstvem kouzel, které chce rozšiřovat svou nabídku pro naši školu, a tak dále, ale více bych to nerada šťourala. V každém případě to však není otázka jednoho týdne, jelikož nové věci je vždy potřeba řádně prověřit, otestovat a dotáhnout, a nikoho z nás nebaví, když ven vyleze prvoplánový nedomyšlený polotovar, který zábavu spíše zkazí než povzbudí.

*

Corvinus Declaratio: Plány jsou potvůrky, to asi víme všichni. *směje se* Nyní mi dovolte zamířit do trochu jiné tváře Larrie Larstonové. Mnoho z nás si vás pamatuje jako tu, co ráda (nejenom) lehávala v polštářovém koutku, slintala po všem, co se puštíků týkalo a svou berličkou vládla… no dejme tomu spravedlivě. *od srdce se zasměje* Je ve vás pořád toto dítko, ač už jste dospělá slečna? A je tam i něco navíc, o čem se nám ještě nedoneslo?

Larrie Larstonová: *ošije se* Mno. Jak to jen... *nedočkavě poposedne, přeměří si redaktorku a pak už to nevydrží a nadšeně spustí* To jsou takové večery, jo, kdy si tak jakože sundám ty krásné róby, které jsem dostala jako dary, oblíknu si zas ten závěs z ošetřovny, urochním se v polštářovém koutku ve věži a vyndám svou populární protézu. Je to jako když si navlíknete starou kůži, dostaví se paradox v navráceném mládí, opět slintáte nad puštíky, opět s vyplazeným jazykem dloubete hůlkou v rozteklých žloutcích, opět si hlasitě falešně broukáte, opět gelujete svůj, tedy můj, účesový kaktus, aby ho následujícího dne bylo vidět až ze Severní věže, a opět děláte ostudu. Ovšem Merline, ne abyste to někomu vyžvanila! *zamračí se*

*

Corvinus Declaratio: Tomu se říká stařecká,… ehm tedy mladická nostalgie, slečno? *směje se* Nebojte se, já to nikomu nepovím, ale neručím za ty, co si to přečtou. *pokrčí rameny* Tak mě napadá, že vlastně skoro nic nevíme o tom, jak jste si ten půlrok bez Hogwarts žila. Povězte nám, jaký je život… bez kouzel?

Larrie Larstonová: *naklopí ke slečně nedoslýchavě ucho* Cože to? Sta-co? Mladická, říkáte? No ano, mladická nostalgie, to je pěkný termín. *horlivě přitakává* Ale k věci. Život bez kouzel dovede být až překvapivě kouzelný. Alespoň ten můj vždy byl a je stále. Magii si nevytvoříte uměle prostorami, jimiž se obklopíte, ale tím, že ji necháte vyvěrat ze sebe, ať jste kdekoliv. *zamyšleně dopije čokoládu a nevědomky cinká lžičkou v prázdné sklence* Já jsem měla svou půstovou kúru díky těmto čárům poměrně plodnou. Hodně jsem se zregenerovala, po duševní i zdravotní stránce - měla jsem čas vyřešit věci, které jsem do té doby neustále odkládala. Podzim jsem tedy měla takový trošku nemocniční, ale i to bylo velmi osvěžující! *zahihňá se při vzpomínce* Pustila jsem se do projektů, které jsem kdysi odsouvala stranou, dostala se k řadě nových věcí, k novým lidem. Už kdysi dávno, když jsem navštívila mrazák, jsem říkala, že když se sebou umíte alespoň trochu pracovat, život bez Hogwarts nemáte o nic více kvalitní než život s nimi, což byl opět ten případ. Samozřejmě tedy, že moje absence měla i svá negativa, právě třeba v tom, že jsem tolik nepocvičovala hradní odrůdu kreativity, která poněkud chcípáčkovsky zakrněla a teď se musí probouzet. Chyběli mi lidé, k nimž jsem si na hradě vytvořila úzký vztah, ale který stál výhradně na hogwartském dění, takže dále jsme se už "nevídali". A chyběly mi bradavické Vánoce, ach Merline, ty mi tak chyběly. Zbožňuju hogwartskou vánoční atmosféru... Ale jak říkám, vše má svá pozitiva i negativa, odnesla jsem si ze svého pobytu hodně dobrého a užitečného, zase jsem se někam posunula a utřídila si v hlavě věci, z nichž některé měly být utříděné už dávno. *pousměje se*

*

Corvinus Declaratio: Takže na každém dobrého něco, jak tak sleduji, že? *usměje se na slečnu a sama si lokne horké čokolády* Už vás nebudu dlouho trápit, ale ještě než rozhovor ukončíme, povězte mi, víte, kde je zakopán již zmiňovaný hafoň? *se smíchem trochu štouchne do slečny a čeká, co se dozví*

Larrie Larstonová: Tak tak. *pokývne a zaculí se nad novým dotazem* Ale nu slečno, pokud se musíte ptát, nikdy ho nenajdete. A pokud víte kde hledat? Stačí se jenom zeptat. *spiklenecky mrkne*

*

Corvinus Declaratio: *zasměje se té povedené odpovědi* Koukám, že jste nezapomněla, jak se vypořádat s takovými otázkami, výborně! Snad už jen poslední otázka na vás. *mrkne* Je na hradě něco, co vám i po tak vydařeném návratu chybí?

Larrie Larstonová: Hmmm. *dlouze se zamyslí* Těžký začátek, těžký konec. *blýskne se jí v očích* Abych pravdu řekla, momentálně se mi nad tím špatně přemýšlí, protože takto čerstvě po návratu jsem plná spokojenosti, že můžu být zpátky, takže teď nemám moc prostoru na takové myšlenky. Přesto věřím, že rozvoj, vylepšování a nové nápady často pramení z nějakého nedostatku, jak už jsem si nesčetněkrát vyzkoušela za působení v koleji, a proto není radno tuto problematiku podceňovat. Prozatím bych ale jen řekla, že nejvíce postrádám jaro. *mrzutě se podívá do vánice za oknem* Tohleto už mě prostě nebaví. *trochu hystericky rozhodí rukama a zoufale se podívá na slečnu, jestli by s tím nemohla něco udělat ona*

*

Corvinus Declaratio: *kývne, dělá, že rozumí a pak se zasměje* Však to znáte, někdy to těžké být musí. Ano, to počasí už by se mohlo umoudřit, to rozhodně. *podívá se na zoufalou slečnu zástupkyni a pak mrzutě pokrčí rameny* Bohužel, jestliže to není ani ve vašich silách, těžko s tím něco zmůže studentka, i když už trochu starší. *zamyslí se a pak trošku posmutní, ač se hned na to usměje* Ani se mi nechce rozhovor s vámi ukončovat, ale myslím, že toho bylo řečeno již mnoho a vy si také zasloužíte trochu odpočinku. Takže vám moc moc děkuji za krásný rozhovor… *zarazí se v půlce věty a přehodí úplně na jinou vyhybku* Přeji všechno nejlepší k narozeninám, slečno!  Ať vám to v životě krásně šlape a to zastupování vám jde jak… no jak po másle! *neudrží se a slečnu obejme*

Larrie Larstonová: Jehe, děkuji moc! *zasměje se* To víte, s tak skvělou hradní havětí to půjde možná i jako po máslovém ležáku! Děkuji za pěkný rozhovor a ať vám brky v redakci pěkně škrábou a skřítci dupají! *zamrká na slečnu a jde radši ten nově nabytý rok zaspat*

***

Jak je vidět, slečna Larstonová díky Roweně nezapomněla, že byla vždy milována za svoje „slohovky“ a opravdu se rozpovídala. Ať už bude slečna zástupkyně vymýšlet jakékoliv zlepšováky, myslím, že se máme na co těšit. Takže jí držme pěsti, aby jí to zastupování ještě dlouho vydrželo a aby tu s námi byla ráda. Jo, a také se přimlouváme u inspektorky výuky, že ano…!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář