Nicole Landin a osvědčený pokladnický teror

Nicole Landin. Mladá kost, pro kterou jsou snad nejtypičtější stylové skinny jeans v barvě čokolády. Slečna, která bdí nad štěstím našeho srpcového života.

Jen nepatrnému množství nováčků se podaří projít přes první nástrahy života na Hogwarts, obzvlášť v Havraspáru. Nicole Landin je jedna z více jak úspěšných. Do života koleje vletěla jako Ládinovo tornádo a vmetla nové pořádky. Není se čemu divit. Výchovu jí pod křídlem patronů darovala Isabella Anne Swan. Tak zaprvé je hlavní představitelkou havraspárského šprtismu. Ona a její myšlenka šprťáckých brýlí byla dotažena tak daleko, že na jednom ze srazů se doslova šprtilo.

*

(Modří jako "šprti" a jejich brýle, na kraji Nix)

*

Nyní je vládkyní pokladny. S titulem Vyděřačka II. (dědičný titul po Evelině van Eyck) si spokojeně lebedí v kupě srpců, blaženě nadává, jak jí všechny peníze pod zadkem mizí a my dále nadšeně přispíváme. Však musíme jí nechat, že pokladny a kumbálu se zhostila s neuvěřitelnou grácií. Smekám! Co na svou nástupkyni říká samotná zombice?

*

Evelina van Eyck: Jsem hrozně ráda, že funkci pokladníka po mně převzala právě Nicole. Ona to možná ještě neví, ale pokladničení má v krvi. *mrkne* Nix je skvělá – je vtipná, moudrá, milá a přesto tvrďácká. Má candoří smysl pro humor. Přesně takový by měl být ideální havraspárský pokladník. Zvládla převzetí funkce bravurně a už mi dokonce přestala posílat gaziliony sov denně, což považuji za dobré znamení. Rozumí tomu, co dělá a s Corvino Candorem si padli do oka. Co si víc přát? Ta holka má našlápnuto na hvězdnou pokladnickou kariéru! Udržuje kolem havrkonta RPG prvky, lidé se jí začínají bát a sypou jí obsah svých měšců k nohám. A oživila Candora takovým způsobem, kterým jsem nedokázala ani já. Jsem na ní pyšná a hrozně moc bych si přála, aby jí to s Candym vydrželo na věky věků. A taky bych si přála, aby s ním neztratila rozum a nervy. *usmívá se*

***

Corvinus Declaratio: *přijde s lopatou přes rameno a sedne si naproti Nix* Výborně. Už jsi tu. *vytáhne hafo pergamenů z místa nebezpečně připomínajícího kolt* Tak začneme. Taková otázka, aby se ukázalo, zda ty, Nix, jsi vůbec Nix, zda nám sem Nix nenastrčila nějaký nebezpečný klon Nix. Pivo nebo Mojmírek?

Nicole Landin: *hodí lačný pohled na lopatu* To je pěkný, můžu si to potom nechat? *pak zaregistruje věc, ze které Eli vytáhla pergameny* A to je co, nějaký vražedný nástroj? Půjčíš mi to...dáš mi to?
Kéž bych měla klony. Přenechala bych jim všechnu práci a otravné společenské interakce a mezitím bych sama doma spřádala plány na ovládnutí světa. Jedna Nix vládne všem, jedna jim všem káže... Né, fakt... *rozesměje se*
Samozřejmě, že Mojmírek, nejsem žádný neznaboh.

*

Corvinus Declaratio: Co práce? Kde? Nemám! Potřebuju! Jak se ti daří s touhle kouzelnou věcí, s prací, žít? Mířím tím i k tomu, jak zvládáš svou novou kolejní funkci. Jak funkci zasedačkáře, tak funkci pokladní? A ne nemůžeš! *uklidí lopatu a hodí po Nix fanatickolopatní pohled*

Nicole Landin: Tak ze začátku to byla taková ta zamilovanost, chápeš, růžové brýle - Canďourovo sexy háro, galeonové hory, půlnoční kumbálové dýchánky, touha být vdaná za práci, dokud nás kontová smrt nerozdělí - ale postupem času se z toho manželství nějak vytratila romantika. Canďour ztloustl a začal pelichat, galeonové hory se proměnily v galeonové kopce, sem tam i v nějaké ty galeonové nížiny, v kumbálu se uhnízdila ozvěna a z Watfara by srpce ani krumpáčem...!!! *zhluboka se nadechne, a potom vypustí z nosu dva obláčky páry jako drak*
Ale tak - pořád věřím v lepší zítřky...a osvědčený pokladnický teror. *spiklenecky na Eliah mrkne*
Co se zasedačky týče, to je vlastně takové zvláštní místo, plné malých místnůstek, kde blikají červená světýlka, a kde si údajně racionálně a dospěle uvažující parta kouzelníků hraje na schovávanou. *ďábelsky se ušklíbne*
Dalo by se říct, že to obojí zatím zvládám...hm, počkej...jo. Měla jsem tu nejlepší učitelku.

*

Corvinus Declaratio: *poslouchá Nicole a pochechtává se, že mimokolejní asi neporozumí mluvenému projevu* Od začátku, co jsem viděla tvůj obrázek na téma Jak šla hudba na vandr, jsem byla odvařená z toho, jak kreslíš. Věnuješ se kreslení, nebo si jen tak občas čmárneš pro sebe?

Nicole Landin: Och, děkuji. Až jednou vyrostu, chci být Austerkou. *rozesměje se*
No, je sice pravda, že jsem kdysi absolvovala devět let v jakési výtvarně - sportovní třídě (dodnes nevím, co to bylo za sociální experiment, ale vypadalo to tam přesně tak šíleně, jak to zní) a toto studium mě nakonec od kreslení na hodně dlouhou dobu odradilo.
Skicák jsem znovu oprášila až teprve po příchodu sem na hrad.
Takže ano - čmárám si spíš jen tak pro sebe. *pousměje se*

***

(Nicole a její Hudba na vandru)

Zde je Nix jako Deviantka.

***

Corvinus Declaratio: A snad jen poslední otázka. Nechci vyrušovat při rozjímání s Candym. Co je pro tebe v Havraspáru nyní největší zábavou? Co tě zde drží?

Nicole Landin: To je v pořádku, on stejně nerad rozjímá před večeří...viď, Candy? *pohlédne na opodál stepujícího, hladového Candora, který jí jediným nevraživým pohledem potvrdí její tvrzení*
No, co by tak mohlo být v Havraspáru největší zábavou, když Havraspár je vlastně zábava sama o sobě? Řekla bych, že to s největší pravděpodobností budou havraspárci, kterých je pořád všude plno. Není den, aby se člověk nedusil smíchy, co z některých občas padá za moudra. Dokážou i z malé a zdánlivě naprosto nepodstatné věci udělat věc megagalaktickou, že mám někdy až strach, aby si naše kolejní místnost jednou neřekla: "A dost. Tohle už nebudu poslouchat. Já už takhle dál nemůžu..." a nezhroutila se sama do sebe. *rozesměje se*
Doteď jsem tomu nevěřila, ale...šílenství může být i docela pěkná věc, když ho máte s kým sdílet. *mrkne*

*

Corvinus Declaratio: Tak to je opravdu trefně řečeno! Děkuji mnohokrát za odpovědi a ať ti padají srpce do kaps.... pokladny. *pousměje se*

Nicole Landin: Jéé, děkuju, taková přání s Candym slyšíme rádi. A ještě radši jsme, když se vyplní. *rozesměje se*

***

Myslím, že kontu i kumbálu hrozí další nebezpečné naplnění až po okraj, protože tato pokladnice toho je schopná. Před ní to ale neříkejte, stejně si bude stěžovat, že je prázdná. To je takový úděl povolání.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář