Povídáme si s Uršulou
Uršula se narodila v roce 1929 a zemřela 13.června 1942 jako oběť zlého baziliška, tvora, kterého dal do hradu zakladatel Zmijozelské koleje, Salazar Zmijozel. Navštěvovala naši školu třetím rokem a byla přiřazena do Havraspáru. Mezi spolužáky nebyla zrovna oblíbená a byla šikanována spolužačkou Olivií Hornby, kterou po své smrti Uršula chodila strašit i po odchodu z Bradavic. Olivie ale podala žádost na Ministerstvu kouzel a Uršula se musela vrátit do Bradavické školy. Uršula je až do dnešního dne velkou fanynkou Harryho Pottera a Draca Malfoye.
Dalo mi chvilku práce, než jsem Uršulu přemluvila, aby si se mnou popovídala, a řeknu vám, že přemluvit ji, aby si nemyslela, že je to jen žert, byl skoro až nadlidský úkol! Naštěstí jsme se ale domluvily, že mi chvilku věnuje, když na ni budu hodná (a seženu jí fotku jejích miláčků - Harryho a Draca).
***
Corvinus Declaratio: Ahoj Uršulko, řekla bys nám něco o sobě a také o tom, jaké to bylo v době, když jsi chodila na hrad jako studentka? A jak vzpomínáš na dobu, kdy do školy chodil Harry Potter a Draco Malfoy?
Uršula: Já nevím, co o sobě mám říct. Myslím si, že jsem docela chytrá, jinak bych asi nebyla v Havraspáru a pak si myslím, že... *odlmčí se a začne se jí třást hlas* ...že jsem... ošklivá. Pořád mi to někdo říkal a Protiva mi to připomíná velmi často. *fňukne* Je to jako Olivie v mužském podání, jenže Protivu nemůžu jen tak vyděsit... vlastně ani Olivii. *šeptem nadává* Neměla jsem ráda pana ředitele Dippeta, protože nikdy nic neudělal s těmi, co se mi posmívali kvůli brýlím a podobně. Pan profesor Brumbál byl lepší, ten se mě snažil chránit, i když jsem byla duch. *pousměje se*
Ach, Harry a Draco. *nasadí zasněný pohled* Tihle dva byli ozdobou školy! Když byl Harry ve druhém ročníku měla jsem o něj opravdu strach, protože se vydal do hlubin hradu za tím ošklivým baziliškem a Tomem Raddlem. Opravdu jsem si myslela, že tam zemře a dokonce jsem mu i nabídla, že se mnou může strašit na záchodcích, ale... přežil to. *zatváří se zklamaně* Ve čtvrtém ročníku jsem mu pak musela pomoci s vyluštěním druhého úkolu Turnaje Tří kouzelnických škol, protože jsem nemohla riskovat, že se utopí v jezeře a já ho už nikdy neuvidím! S Dracouškem jsem si pak rozumněla nejvíc v době, kdy chodil do šestého ročníku, protože byl utrápený skoro stejně jako já a tak jsme oba po večerech plakali v mé umývárně. Bylo to velmi dojemné. *začne plakat*
*
Corvinus Declaratio: To určitě bylo. Je vidět, že jsi toho opravdu prožila hodně. Pojďme se ale už přesunout do přítomnosti. Jak se ti na škole líbí nyní? Jsou dnešní studenti odlišní, než předešlí? A jak se od té doby změnila tvá umývárna?
Uršula: Dnešní studenti jsou drzejší a vůbec nemají úctu k nám mrtvým! Nedávno jsem na dveřích své kabinky našla tento obrázek *ukáže na obrázek, kde je nakresleno spousta prasátek* a opravdu mě rozrušil, protože dávat mi takhle najevo, že jsem tlustá a ošklivá jako prasátko, je opravdu velmi zlé. *propadne hysterickému pláči*
Uršula: *otře si uslzené oči* Ale nejhorší je, když si studenti myslí, že jsou vtipní, a mají pocit, že mě tím rozesmějí. Tohle do mé umývárny nepatří a opravdu si myslím, že si brzy půjdu stěžovat! No podívej se na to sama. *doletí ke zdi u umyvadla*
*
*
Corvinus Declaratio: Ta prasátka určitě nebyla myšlena jako urážka tebe, Uršulo! *věnuje jí konejšivý úsměv* Studenti se určitě polepší, až si přečtou, jak smutná z toho jsi. Ještě mi nakonec řekni, co celé dny děláš, s kým na hradě nejvíc vycházíš a co bys ráda vzkázala našim čtenářům.
Uršula: Víš, je těžké něco dělat, když si duch. *opět začne natahovat* Takže často sedím na svém záchodku, pláču a říkám si, že je nefér, jak jsem ošklivá. Občas se jen tak potácím hradem a jdu si popovídat s duchem Sira Nicholase a s duchy Havraspáru, které mám opravdu ráda. Také se snažím vyhnout Protivovi, protože kdykoliv na něj narazím, jsem tak rozrušená, že se musím jít spláchnout do záchodku.. *vysmrká se* A co bych ráda vzkázala čtenářům? NECHOĎTE DO MÉ UMÝVÁRNY A NEKRESLETE PO ZDECH! *naštvaně se spláchne do záchodku a zmizí*
***
I když je Uršula velmi citlivý duch a je těžké s ní mluvit, aby se hned nerozčílila nebo nepropukla v hlasitý pláč, je to v nitru pořád čtrnáctiletá dívka, která jen potřebuje trochu pochopení a podpory. Proto až půjdete příště do její umývárny a budete mít nutkání na zeď přece jen něco napsat, nechte jí tam nějaký milý vzkaz. A taky zavřete kohoutky, které v záchvatu otevřela, aby vytopila hrad.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno: 8/2013
Adéla Krotká | 16. 09. 2024
Lilien | 10. 06. 2013
Oresta | 09. 06. 2013