Janel Weil: „Pořád jsem modrá!“

Určitě jste o ní slyšeli, buď z mýtů a pověstí, kde ji všichni popisují jako bájného tvora, nebo při vyprávění starších spolužáků, když vzpomínají na časy dávno minulé. No, minulejší, k dinosaurům putovat nebudeme, tam se nachází jiní profesoři. Pojďme se podívat na jednu z nejoblíbenějších profesorek na hradě, Janel Weil.

Madam Janel nastoupila na naši školu roku 2007. V létě 2010 úspěšně složila OVCE z Bystrozorství, ale již dlouho předtím se zapsala do povědomí hradního obyvatelstva. Pamatují ji jako prefektku, primusku, účastnici Sedmiboje i B4 nebo jako držitelku Snaživce a ceny Roweny. Jak vidíte, madamé má za sebou velmi úspěšnou kariéru, již završila jako profesorka oblíbených předmětů, které nově rozšířila o Kolo roku, vládnutí Sub Salixu a nyní i porotcování slavné B4. Ale již nebudeme otálet a vrhneme se na rozhovor.

***

Corvinus Declaratio: Krásný večer, madamé. Jsem ráda, že jste si na mě vyšetřila chvilku času ve Vašem nabitém programu. Tak to nebudu dlouho zdržovat a pustíme se hned do první otázky.
První pololetí nového školního roku už máme skoro za sebou, studenti už píší první omluvy. Jak hodnotíte uplynulý půlrok z profesorského hlediska? Je zatím kvalitní nebo Vás studenti zlobí?

Janel Weil: Krásný večer i vám, radost je oboustranná, jsem opravdu šťastná, že jsme se nějak shodly!
*zamyšleně usrkne čaje* Já si zatím nemám nač stěžovat. Vzhledem k tomu, že ani já nejsem co se opravování týká žádný skřivan, nemůžu chtít po studentech zázraky, že. *pousměje se* Letos nade mnou ale drží bič nová madam inspektorka, tak se zatím držím, nic jiného mi ani nezbývá… *nervózně se zasměje a setře si nenápadně z čela kapku potu*
Nicméně studenti se zatím snaží, omluvy samozřejmě jsou, ale nikoli v neúnosném množství. A vzhledem k tomu, že jsem si otevřela nový předmět, tak se zase po delší době můžu těšit na novinky, na to, jak kdo které zadání zpracuje a podobně. Zatím jsem tedy spokojená, nemám studentům co vytknout, asi se mi ve třídě sešla samá elita *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Inspektorka s bičem? To si nedokážu představit! *zasměje se* Vy jste samozřejmě zažila i tu "starší" inspektorku, madam Elle. Jak byste každou zhodnotila, plusy, mínusy - pokud jsou?

Janel Weil: Já bych o tom radši nežertovala, slečno… *prohodí nervózně a upije rychle několik doušků, což ji evidentně trochu uklidní*
Každopádně si ale nemyslím, že jde jednoduše ohodnotit plusy a mínusy toho, jak dvě rozličné osobnosti vykonávají jednu funkci. Každá z kolegyní, Mintaka i Elle, se k inspektorování postavily po svém a obě svou funkci vykonávaly (či vykonávají) dobře. On to není žádný med, že, snažit se vymáčknout z lidí výklady v nějaké kvalitě, nějak je motivovat ke včasnému opravování, psaní komentářů, poslouchat stížnosti na to i onohle. Nemyslím si, že by bylo možno říci, že jedna z dam se k funkci postavila lépe či hůře než ta druhá. Já si své inspektorky zatím nemůžu vynachválit, protože mi obě vždy vyšly vstříc, když jsem to potřebovala, a zároveň mě nenechaly uhnít, když mě popadla lenost.

*

Corvinus Declaratio: Takže to není takové peklo, jak se říká? Tak aspoň nějaké uklidnění pro budoucí profesorky a profesory. *zasměje se*
Tak, sama jste nakousla, že jste od letoška začala vyučovat nový předmět. Jedná se o Kolo roku. Co o něm můžete říct těm, kteří se na Váš předmět nedostali? Ať se mají na co těšit, nebo čeho se děsit. *dodá potichu*

Janel Weil: Takje nutno vědět, ke kterým dveřím nosit čokoládu, že. *spiklenecky zamrká*
Já nerada nějak rozebírám svoje předměty, studenti by se spíš měli zeptat těch spolužáků, kteří měli to štěstí či smůlu, že se do třídy dostali, že, slečno? *zašklebí se a pak zamíchá lžičkou v chladnoucím čaji* Ale tak zhruba, co můžou studenti očekávat – během výkladů se snažím popsat co nejvíce tradic a zvyků, které se pojí s pohanskými svátky. Těch je celkem osm a jsou rozmístěny rovnoměrně během roku.
Snažila jsem se trochu vyvážit to, že v hodinách spíš než cokoli jiného chrlím fakta, takže úkoly jsou spíše hravé. Studentům nabízím několik možností, ze kterých si mohou vybrat, skoro vždy je tam zastoupeno kreslení, psaní a básnění, plus něco navíc.
Já nevím, měla bych ještě něco dodat? Kdyžtak mě doplňte. *podívá se na slečnu tázavě*

*

Corvinus Declaratio: Nemám co doplnit, váš předmět je úžasný. Což mě přivádí k otázce, budou další ročníky?

Janel Weil: *trochu se zamodrá a obdaří slečnu zářivým úsměvem* Ano, takhle nějak funguje ta čokoláda, o které jsem mluvila výše…
Bude ještě druhák, jak jsem řekla, svátků je osm, já proberu čtyři letos a čtyři v příštím roce. A to bude vše.

*

Corvinus Declaratio: Výborně, tak to se moc těším a už si u Vás rezervuju místečko u okna. *udělá si poznámku a zářivě se na madam usměje* Tak, teďka spolu skočíme trochu do minulosti, můžeme? Je to už nějakou dobu, kdy jste opustila řadu studentskou a vrhla se na kariéru profesorskou. Jaké však máte vzpomínky na svůj příchod na hrad, na zařazování, postupování v ročnících? Jak vzpomínáte na svou kolej?

Janel Weil: Cha, vy po mně chcete, abych vám tu popsala sedm studentských vět v pár větách? Ty bláho, stručnost není úplně moje silná stránka! *na chvilku se odmlčí a rozmýšlí, co by vlastně měla říci*
Musím se přiznat, že ty úplně první chvíle a dny po příchodu na hrad mám trochu ve tmě a moc si z nich nevybavuju. Vlastně ano, mou patronku Adrien, která už na Hogu dávno není, ujala se mě ještě před tím, než jsem se vůbec dostala na hrad, myslím, že si mě snad vyhlédla už v tehdejší návštěvce, protože park v Godrikově dole samozřejmě ještě nebyl.
Ale pamatuju si, že jsem měla obrovskou radost z toho, že jsem byla přidělena k modrým, protože Havraspár vždycky byl mou vysněnou kolejí, asi právě i díky vlivu Adrien. A taky si živě pamatuju, jaký jsem měla respekt k tehdejšímu vedení, což byly legendy, žejo, Judith, bibi, Aliska a Petul… To pro mě byly vůbec první velké vzory.
A pak už se toho dělo hrozně moc na to, abych o všem vyprávěla. Pochopila jsem, že mi na Havraspáru záleží a že pro něj ráda sbírám body, takže jsem se začala pravidelně probojovávat nahoru do bodování. Nějakým omylem jsem se stala prefektkou a to mi už tak nějak zůstalo po zbytek mého pobytu v koleji. Seznámila jsem se spoustou skvělých lidí, které tu nemůžu jmenovat, protože jich je příliš mnoho. Snad jen Larr zmínit musím, protože ta se stala nejen mojí skvělou kamarádkou a spřízněnou duší, ale taky vzorem a obrovskou inspirací a vlastně zosobněním toho, co pro mě znamená Havraspár. A prošla jsem si Sedmibojem a B4 a spoustou soutěží, jako bylo třeba Z.L.O. a další… A všechno tohle mě hrozně bavilo a hodně mi toho dalo.
Mohla bych takhle pokračovat do smrti. Za tímhle vším samozřejmě stál Havraspár, který je středobodem mojí studentské existence, mojí srdcovkou a napořád mou nejoblíbenější kolejí na světě. Modří byli vždycky úžasní, a i když si na profesorskou dráhu rozhodně nemůžu stěžovat, samozřejmě mi ta sounáležitost a hezká atmosféra chybí. A taky to, že ta modrá není na první pohled vidět, že se najdou nováčci kteří vůůůbec netuší, že tady Wejlová dlouhou dobu pobíhala jako studentka. Protože já modrá pořád jsem, toho se člověk prostě nezbaví… *uculí se*
Tohle byla nejstručnější možná verze, abyste věděla, takové otázky! *kroutí naoko pohoršeně hlavou*

*

Corvinus Declaratio: Páni, tak dlouhé vyjádření jsem tu snad ještě nikdy neměla. *rychle zapisuje odpověď madam* Nakousla jste sbírání bodů. Toho se chytím. Za školní rok Léto 2008 jste získala Snaživce, v Zimě 2009 zase cenu zakladatele, což jsou ceny, nad kterými se mnohým tají dech a které by chtěli získat. Ovšem to určitě nejsou Vaše jediné úspěchy. Jakých ocenění si nejvíc vážíte?

Janel Weil: *kouká, jak se slečně kouří od brku a omluvně po ní hodí očkem*
A zase taková otázka! Ne, já nemám žádnou oblíbenou cenu, všechny pro mě hodně znamenají… Ale je fakt, že snad nejhodnotnější je pro mě ta Rowenka, mno… Přece jen, Snaživec a jemu podobná ocenění, to je něco, co si člověk jakoby „vydělá“, kde prostě ví, co je třeba udělat, aby je získal. Ale ocenění zakladatele nemá nějaké jasně stanovené podmínky, o to větší je pak radost, když ho člověk dostane.
Nicméně mám samozřejmě radost i z věcí, za které se vůbec žádné ceny neudílejí, třeba korektorování v Corvinovi mě vždycky bavilo, práce na Sub Salix, všechny aktivity, do kterých jsem se pustila.

*

Corvinus Declaratio: Hmmm, ano, ocenění Rowenou, to je taková krásná vidina. *zamumlá do poznámek* Tak a teďka i trochu do současnosti. Prestižní B4 byla zahájena a soutěžící už plní první úkol. Vy jste byla přizvána jako porotce. Jak se těšíte na hodnocení kreativity týmů?

Janel Weil: Jé, to jsem ráda, že se ptáte! *rozzáří se* Na B4 se těším, hrozně jsem toužila si v něčem zaporotcovat, takže když mi bylo místo porotkyně nabídnuto, tak jsem zajásala. V těchhle mezikolejních soutěžích vždycky vznikají úžasná dílka a je mi jasné, že rozhodování o tom, kdo je lepší, vůbec nebude snadné. Ale jsem ráda, že můžu být součástí něčeho tak velkého a stmelujícího, jako B4 rozhodně je. A kromě toho se těším, že ty soutěže poznám taky z té druhé strany než jako soutěžící. Shrnující odpověď tedy zní ‚těším se moc!‘ *směje se*

*

Corvinus Declaratio: Takže kdybyste si měla vybrat mezi soutěžením a porotcováním, jasná odpověď - porotkyně? *zasměje se*

Janel Weil: Taaak to zas pozor, to jsem neřekla! Kdybych si měla vybrat, tak říkám… soutěžící… ne, porotkyně… soutěžící… porotkyně, ne, já fakt nevím, zkuste se mě zeptat po konci téhle B4, třeba se mi to nějak vyjasní.

*

Corvinus Declaratio: Tak to se určitě zeptám! *usměje se* Za tu dobu, co jste tady - tím nemíním, že jste stará... *schová se za poznámky*No, už jste určitě zažila několik bradavických soutěží jako je Sedmiboj nebo B4 a určitě jste v některých zafigurovala osobně. Jak byste srovnala tyto dvě celohradní soutěže? V čem je pro a proti při účasti?

Janel Weil: *velmi důstojně přejde poznámku o stáří a tváří se, že ji vůbec neslyšela*
Já si myslím, že největší rozdíl mezi těmito soutěžemi je v tom, že Sedmiboj je o jedinci, kdežto B4 o kolektivu, o skupince. Účastnila jsem se obojího a každé je úplně jiné. Sedmiboj je takový… vážnější, vyhrocenější, víc o nervy. Člověk je v něm sám za sebe, všechno závisí jen a pouze na jeho schopnostech. Taky úkolů je víc, soutěž tedy trvá delší dobu, je na ni asi upřeno i více pozornosti.
Bradavická čtyřka je pak hodně o spolupráci. Na tom, jak se bude úkol vypracovávat, se musí shodnout čtyři lidé, kteří mohou mít úplně odlišný názor, a když se tým špatně sejde, může to být trošku obtížné. My jsme se sešly skvěle, pamatuju si tu úplně úžasnou spolupráci, byla to fakt paráda. Hodně pomáhá ten pocit, že když jeden neví, pomůže druhý, že je těch hlav víc… A víc hlav víc ví, to je samozřejmé. Ale zase je nutnost spolehnout se na to, že každý odvede svou práci, člověk si nemůže obstarat a zařídit všechno po svém…
*odmlčí se* Každá z těch soutěží má svá pro a proti, ale obě jsou skvělé, myslím, že obojí je výjimečná tradice a jsem ráda, že B4 byla zase letos obnovena, byla by jí škoda.

*

Corvinus Declaratio: Ták a poslední otázka. Tento ročník, zdá se, bude prestižnější než ty ostatní, přeci jenom k organizátorům patří madam Larrie, což samo o sobě značí velkou obtížnost. *zasměje se* Myslíte, že úkoly budou těžší než v předešlých ročnících? A co byste vzkázala soutěžícím? *vyčkává*

Janel Weil: Tohle je těžké posoudit, protože co může být pro jednoho obtížné, to je pro druhého naprosto primitivní a naopak. Rozhodně bych řekla, že úkoly budou promyšlené a že pěkně prozkouší schopnosti všech soutěžících, ale podle mého bude zábavné je vypracovávat a zúčastněným mnohé přinesou.
A co bych vzkázala soutěžícím… *dopije poslední doušek čaje *Ať neztrácí hlavu a nervy, ať pořádně čtou pravidla a pokyny a na všechny nejasnosti se vyptají, ať si nenechávají úkoly na poslední chvíli… ale hlavně ať si to užijí. Protože B4 může být opravdu skvělým zážitkem, když si ho takový udělají, můžou si při ní zažít mnoho hezkých okamžiků a byla by škoda tuhle šanci nevyždímat na maximum. A taky jim všem drží palce, ať jsou spokojeni s tím, jaké úkoly odevzdají, to je důležité.

*

Corvinus Declaratio: Skvělé! To si určitě zapíšou za uši *pousměje se* Já Vám děkuji za strávený čas nad dotěrnými otázkami a přeji hodně štěstí se studenty *usměje se na madam*

Janel Weil: Já děkuji vám za příjemné popovídání u čaje! *usměje se* A děkuji i za přání, snad se jím studenti budou řídit…

***

Jak sami vidíte, madam Janel se od práce netrhne, ale jistě si na Vaše otázky vyšetří trochu času, takže se nebojte ozvat!

Mně nezbývá než za celý Corvinus Declaratio popřát madamé mnoho úspěchů v budoucnu, hodně štěstí při hodnocení úkolů od zapálených soutěžících a hlavně, ať se z toho nezblázní!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář