Modrý sraz v Praze: Rosten volá!

Před nedávnem se modré společenství rozhodlo, že je načase uspořádat další z legendárních modrých srazů. Sraz byl tedy stanoven na 13.3.2013 a všichni, co měli ten den čas a chuť, se mohli dostavit. Jak to nakonec dopadlo? Co všechno se dělo? To se dozvíte, když budete číst dál.

Sraz jsem tentokrát organizovala já, Lilien Emity Meissed a primus Justin Angel Sane. V plánu nebylo kvůli nedostatku času na přípravu nic velkolepého, jak bývá na obyčejně modrých srazech zvykem, prostě jsme se chtěli jen sejít se známými tvářemi a poznat nějaké ty nové. A myslím, že se to povedlo!

V 11:00 havraspárského času jsme se začali scházet na Hlavním nádraží v Praze, tradičně před obchodem Tally Weijl. Když jsem si to k onomu místu štrádovala, chvíli jsem přemýšlela, jestli už z toho sluníčka nevidím dvojmo, pak mi ale došlo, že se na mě usmívají naše nová modrá dvojčátka Míša a Lucy! Shodou okolností patrončata organizátorů! Oficiálně jsem se s holkami seznámila a než jsem se vzpamatovala, už se k nám řítila Dianka! Chvíli jsme si povídali a co Rowena chtěla, už k nám ladně pochodovala naše vyhlášená krásná zombie Evey. Dámské kolečko se tedy rozšířilo a prozatím ho uzavřel všude známý David, kterého znáte spíše pod jeho příjmením Lopez!

Když jsme se takto sešli, přesunuli jsme se na Václavské náměstí do McCafé, kde se k nám po chvilce připojili  Justin a Sarah. Občerstvili jsme se tamější mudlovskou stravou, povídali si a na chvíli se rozloučili s Davidem, který měl ještě nějaké mudlovské povinnosti.

Po občerstvení a chvíli povídání jsme se přesunuli do čajovny U Dvou Šálků na Náměstí míru a uvelebili se v útulné místnůstce, kde nás nikdo nerušil. Po přesunu do zmíněné čajovny se k nám přidala i Any Dawson. Když tedy Sarah odešla naproti navrátšímu se Davidovi, měl si pan primus aspoň s kým povídat o škole a podobných… ehm, důležitostech! My ostatní jsme se buď zaobírali vlastními záležitostmi nebo konzultovali jisté neprezentovatelné diskuze. (Nemravnosti vynechaje samozřejmě!)

A co se tedy dělo dál? Aby přece jen nikdo neodešel z havraspárského srazu s prázdnou, byla všem rozdána tradiční havraspárská srazová placka, jejíž ručně kreslený návrh pochází od naší Nicole Landin! Děkujeme Nix!

*

(Kreslený návrh na placku od Nicole Landin)

*

Po chvíli povídání se s námi rozloučila Evey a my konečně přestali čekat na Sarah s Davidem, jelikož ti se někde trochu pozdrželi.

A co havran nechtěl, vytáhl se několika havránkům známý Labyrint, u kterého se naštěstí opět zabavil každý. Já se ještě zaobírala ve svém koutku jistými drobnostmi, ale Míša, Lucy, Dian, Any a Justin se pustili zvesela do hraní! A jelikož všichni, krom našich dvojčátek už znali odpovědi na procházející hádanky u dveří, vyřešili jsme to zajímavými úvahami, jimž nejspíš vévodil hned od začátku pan primus, který vydržel mluvit na dané téma i celou minutu! Nejspíš to bude i tím, že Dian měla havraního patrona, který mohl procházet dveřmi bez otázek. Ovšem myšlenky od Any byly také zajímavé, pouze o trochu kratší. A popravdě, vždy jsem se musela smát, když jsem si na ně vymýšlela zadání oné úvahy! Úvahy byly typu: Proč je Havraspár modrý? Havran nebo orel? Proč máme Sedmero a ne třeba Třináctero... apod. Mezi tím se k nám připojila Sarah s Davidem.

*

Každopádně nakonec to všechno vyhrála Dian! Takže ještě jednou gratulujeme!

*

Když se dohrálo, byl skoro čas zvednout se, rozloučit se s Any a Dian, a s několika dalšími (konkrétně Justin, David, Sarah, Lilien, Míša a Lucy) jsme se přesunuli na bowling, kde Míša s Lucy vytáhly výborný koláč, který přivezly. Škoda, že se neosmělily dříve a že neochutnali i ostatní, ale alespoň zbylo víc na nás! Po nějaké chvíli jsme se museli s našimi dvojčátky rozloučit a tak jsem je dovedla na tramvaj a ještě jsme si stihly po cestě pěkně popovídat. Po návratu za ostatními jsme si ještě užili trochu toho soupeření mezi Justinem a Davidem, a pak už jsme se vydali vstříc bytu a kolejím… tedy já jela na byt a ti tři blázni šli ještě běhat, ale to bych sem asi moc netahala, stačí krátká zmínka!

**

A jak si sraz užily naše dvě nejmladší, respektivě nejnovější srazové havranky?

Lucy Mysterious: Když mám zavzpomínat na svůj první modrý slet, na ústa mi přichází úsměv. Těžce se popisují dojmy. Nepochybuji o tom, že každý nejen z Havraspáru, musel cítit před svým kolejním srazem určitou dávku nervozity a strachu. Však ani já jsem se tomu nevyhnula. *usměje se* Měla jsem ale jednu velikou výhodu, na sraz jsem necestovala sama, ale se svým dvojčetem, takže jsem věděla, že i kdyby přišlo na nejhorší, pořád by tam Míša se mnou byla. Před tím, než se sraz uskutečnil, jsem měla očekávání, že sraz bude povedený a modráskové budou úžasní. Nakonec se to tak i potvrdilo. Mohla jsem alespoň trošku poznat několik modrých duší a všichni jsou svojí odlišností úžasnými a originálními bytostmi. *usměje se* Celý sraz byl moc povedený a s Míšou jsme na něm byly tak dlouho, jak jen to šlo. Přemýšlím a nenapadá mě nic, co bych mohla říci o srazu špatného. Líbily se mi všechny pasáže, akorát první kroky, které směřovaly k modrým duším na nádraží, byly trošku nervóznější a nesmělé. *vzpomíná s lehkou nervozitou na tváři* Nesmím opomenout své nadšení z kolejní havraspárské stolní hry, pokud to není tajné. *popřemýšlí* Ono se to trošku obtížně vše popisuje, ale každý modrásek jistě ví, jaké to u modrých srazů bývá a má své myšlenky a pocity, které jej uvádí zpět ve vzpomínkách. *usměje se* Nezbývá než dodat, že se s nadšením těším na další sraz, kam se Havránci budou slétat. *usměje se*

*

Michaela Mary Enigmatic: Ó ano, modrý sraz. Byl moc hezký a příjemný. *usměje se* Musím se zprvu přiznat, že jsem nejdříve uvažovala, zdali na něj vůbec zavítat, ale toto za mě nakonec vyřešilo mé dvojče. Byla jsem ráda, že mě nahlásilo primusovi skoro bez mého svolení a já svou účast na vývěsce pouze potvrdila. Cesta vlakem na sraz byla možná trochu nervózní i mé první kroky na nádraží, a také první pohled, když jsem uviděla první přítomné havrany, ale i přes tyto okolnosti na mě hned první setkání zapůsobilo zcela fantastickým dojmem. Jsou to lidé příjemní, milí a poznáte na nich, že jsou z té nejlepší koleje, Havraspáru. *usměje se* V čajovně, kterou jsme během setkání navštívily, se mi také moc líbilo. Na čajích si pochutnávám moc ráda, prostředí bylo taktéž moc hezké, skoro mně šité na míru, a tak jsem za poznání nové čajovny velmi vděčná. *usměje se* Nakonec jsme tam s Lucy strávily úplně nejdelší možnou dobu a kdybych tam mohla zůstat ještě déle, vůbec bych se nezlobila. Mohu na závěr jen říci, že i když jsem ze srazu měla obrovský strach, dopadl opravdu skvěle a já doufám, že na nějaké ty srazy ještě zavítám a že mě tam ostatní uvidí rádi, ač jsem spíše „pozorovací“ tvor. *usměje se*

***

A to už je ode mě dnes vše, těším se zase někdy na sraze!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář