Z největších nešvarů aneb Sportem do hrobu

Existují problémy, které nechávají většinu z nás chladnými. O to větší následky může takový problém mít, není-li mu věnována patřičná pozornost. Nedejme tedy alespoň jednomu z nich šanci a zaměřme se na něj, dokud je čas.

Již více než tisíc let je v kouzelnickém světě Havraspárská kolej zavedena jako kolej dokonalá, bezchybná a záporných vlastností prostá. Prakticky nenajdeme kouzelníka, a i věci znalejší mudla nás nezklame, který by trpěl pocitem, že má vznešená moudrá kolej byť maličkou vadu na kráse. Je to tak, nelze si nic nalhávat, Havraspár se zkrátka do myslí kouzelníků zapsal nesmazatelným písmem jako předobraz ryzí dokonalosti. Co by se zpočátku jevilo jako důvod k radosti, přidává ve skutečnosti nám, současným i bývalým studentům právě této svrchované koleje, nečekanou spoustu starostí. Jako jediní totiž máme možnost nahlédnout do nejtajnějších tajů Havraspáru a na rozdíl od zbytku světa, který je o naší dokonalosti pevně přesvědčen a nedá si ji vymluvit, vidíme ony pro jiné tak nepředstavitelné chyby a chybičky.

Nyní je třeba po letech mlčení přiznat jednu z nich světu, veřejně ji odsoudit, dát od ní moudře ruce pryč a v neposlední řadě před ní varovat. Ač se to nepřipouští lehce a dveře kolejní místnosti necháváme hlídat, aby snad nevstoupila hanba, chtěje fackovat, máme mezi modrými několik pomatením mysli stižených jedinců, vyznávajících jednu z nejodpornějších a nejnepřirozenějších činností, a sice činnost fyzickou, neřkuli přímo sportovní. Aby neuvěřitelnost této skutečnosti byla ještě větší, hodí se předeslat, že se nejedná o sporty kouzelnické, tedy famfrpál a hru v šachy, kterým tito na dobré jméno Havraspáru nehledící studenti podléhají. Jde o kouzelníky, kteří se bez uzardění vrhají na sporty ryze mudlovské, pro kouzelníky cizí a nepřirozené. A přesto, že musí mít již svědomí na kost ohlodáno, pokračují v tom i přes výtky svých zdravě smýšlejících spolužáků i nadále.

*

Protože se mnohem lépe spílá konkrétnímu zástupci tohoto kazu na Havraspárské bezchybnosti, bylo zaloveno ve vyšších řadách vedení (kde je to zvlášť smutné, mělo by nám jít příkladem!) a jako zástupce sice malé, zato zarputilé skupinky sportovních nadšenců byl vybrán sám primus. Výběru napomohla též skutečnost, že právě on je nejhlasitějším, nejzarytějším a nejaktivnějším vyznavačem onoho nekouzelnického pohrdání duševními vlastnostmi kouzelníků, právě on upřednostňuje mnohdy vlastnosti fyzické. A to i v oblastech, do kterých nyní nehodláme zaplout. Ukažme si na něj a bez rozpaků si přiznejme, jak špatně na tom primus a potažmo celá kolej je. Nenechme se však mýlit, podobných lidí je mezi námi víc. O mnohých víme, jiní mají alespoň trochu soudnosti a svou odpornou zálibu tají.

*

Jak všichni víme, světu byla dána jistá pravidla. Sama příroda ví, co je pro koho nejlepší, a podle toho nás zařídila. Mudlům je souzen zbytečný a nudný život, proto neumí čarovat. Sovy a havrani dostali křídla a úkol létat, proto neumí plavat a i potápění je jim cizí. Kouzelníci dostali moc ovládat svět kolem sebe a (Havraspárští zvlášť) bystrou mysl – ani jedna z těchto vlastností, jak vidíme, neevokuje činnost fyzickou. I učebnici v knihovně nám přeci může podat kouzlo a my tak ušetříme energii na studium či hluboké myšlenky.

Je proto krajně podivné, že se najdou individua odporující přírodě, která na činnostech fyzicky namáhavých spatřují cosi smysluplného, neřkuli užitečného. Tato se pochopitelně pletou. Nevidí a nechtějí vidět, jak velkého prohřešku proti vlastní přirozenosti se dopouští, a je jim lhostejné, nakolik díky tomu klesnou v očích svého rozumného, zdravě líného okolí. Nevím a neodvažuji se pomyslet, jaká činnost by mohla ještě více dokazovat pohrdání vším, co bylo lidským bytostem dáno a čeho by si tyto měly vážit.

Dalším důkazem nechutnosti jakéhokoli vyvíjení sportovních a namáhavých činností je prostá otázka lidské důstojnosti. Vznešenost a důstojnost tkví odpradávna v pohybu pomalém, uváženém, střídmém. Rowena nikdy nebrala své schody po dvou a když pan ředitel před časem odcestoval, opouštěl hrad volnou chůzí, nikoli zběsilým během. Nedochovala se ani jediná kresba Merlina ve skoku, velikáni kouzelnických i mudlovských dějin bývají zvěčnění v bronzu či kameni v důstojných pózách vyzařujících klid a rozvážnost, nikdy ne nakročeni k výkonu na stometrové trati. Rychlý pohyb je zkrátka člověka nedůstojný. A je opět urážkou lidství protivit se této skutečnosti.

Co je však nejpádnějším argumentem proti zrůdnosti aktivního života? Zdraví! Je politováníhodné, jak dovedně dokázali vyznavači sportu přetavit nejstrašnější skutečnost svého počínání v jeho, dle jejich mínění, největší přednost. Mnozí z nich, primus jako jejich zástupce, který se nebál promluvit rovněž, se neštítí lživě představovat sport očím neznalé veřejnosti jako činnost zdraví prospěšnou. Obyčejnou, snad i dobře míněnou lež bychom prominuli. Jejich tvrzení však hraničí se systematickým a promyšleným mrzačením lidstva. V lidském těle je více než dvě stě kostí a je dokázáno, že neexistuje jediná, kterou by nešlo při sportovní aktivitě zlomit alespoň na třikrát.

Pro důkazy jasně hovořící o pravém opaku jejich slov o zdravotní prospěšnosti není třeba chodit daleko. V evidenci nemocnice Sv. Munga se dočteme následující:

V uplynulém roce bylo zaznamenáno 1538 zlomenin. Z toho pouhých 113 bylo způsobeno nehodami na košťatech, v soubojích či hospodských nedorozuměních a podobně. 309 zlomenin způsobilo náledí.

A jak správně tušíte, zbytek, více než tisíc vážných zranění, bylo způsobeno svépomocí při činnostech konaných “pro zdraví“. Zlomeniny jsou jen nejčastějším rizikem, škála hrozících zranění je pestrá. Prakticky každý, i nejméně náročný sport, může vést k trhání svalů, otřesům mozku, zejména těžkým, ztrátám na důležitých částech těla, infarktům, vykrvácení částečnému i celkovému a nezřídka přímo k samotné, úplné a definitivní smrti. Přežije-li někdo náhodou, prakticky neexistuje naděje, že by dožil bez zdravotních potíží. Téměř každý jednou dospěje do stavu, kdy si uvědomí svou obrovskou celoživotní chybu a lituje, jak nešetrně zacházel s tělem k námaze naprosto nevhodně uzpůsobeným.

Nebojme se tedy zhoubnou zálibu bojkotovat, zatracovat a právem hanět. Nemůžeme pro blaho své i svého okolní činit rozumnější a užitečnější věc. Že jde o morální povinnost každého rozumného člověka, je myslím nasnadě, a pokud má být společnost uchráněna před tak nesmyslným počínáním, jakým sport je, nesmíme zavírat oči před lidmi toto zlo konajícími a jejich obludnou vášeň tolerovat, či snad dokonce schvalovat, nebo, což je zvlášť zavrženíhodné, obdivovat.

*

Aby myšlenka článku dostatečně vynikla, je třeba dát prostor názorům celou věc naprosto jasně reflektujícím. Nejprve názor pokřivený, primusův.

Justin Angel Sane: Sport, má láska. Není nic krásnějšího (dobře, pár věcí lepších bude, ale..), než cítit vánek hladící vás po tváři, když běžíte. Ta bolest celého těla, když docvičíte, když cítíte, že se vaše svaly a tělo vyvíjí. Co jsem se stal primusem, chtěl jsem zavést povinné ranní kolejní rozcvičky, večerní rozběh... nic z toho se ale z nějakého důvodu neujalo. Obecně se pohybuji mezi lidmi s antisportovním cítěním, možná i proto v očích ostatních vypadám jako šílenec. Nikdo ale nepochopí ten krásný pocit na konci sportu, když to nikdy nezkusí!

*

Nyní názor opačný.

*

Lilien Emity Meissed: Sport? *dlouho přemýšlí a pak se zatváří velmi popuzeně* Jo tenhle nesmysl! A já už myslela, že se mě ptáš na něco důležitého, a ty zatím jen zkoušíš mou trpělivost. Ale no dobrá, o sportu si myslím, že je to věc bláznů a šílenců! Kdo by chtěl být neustále upocený z několikahodinového běhání, kdo by chtěl, aby ho neustále bolelo celé tělo z toho namáhavého cvičení?! Dobře, vím, že několik šílenců se mezi námi najde, ale já upřednostňuji dlouhý a vydatný spánek. A pokud už nějak „sportuji“, tak je to pobíhání kolem svých redaktorů a hledání správných cest do učeben, to má alespoň nějaký smysl. *mrkne na redaktora*

*

Není třeba dlouhého komentáře. Všichni vidíme, jak markantní rozdíl mezi názory to je. Nerozumný, místy poblouzněný názor plný utkvělých představ a jen těžko pochopitelných tužeb, nad kterým nezbývá než kroutit hlavou, snad se i nad řádky za hlavu chytat, proti názoru druhému, rozumově průzračnému, střízlivě situaci pojímajícímu, názoru, který bere ohledy na člověka a je po všech stránkách podepřen logickým a moudrým uvažováním. To zmůže víc, než jakékoli vysvětlování.

Na závěr nabízím nenáročný test, jímž si snadno čtenáři ověří, zda zůstali stát nohama na zemi (doslova) a řadí s k rozumným odpůrcům nesmyslných a nepřirozených činností, nebo byli lapeni do ohavné pasti těch, kteří sport a činnosti krajně nepřirozené vyznávají.

*

***

Pamatujme na tento palčivý problém celé společnosti, politujme Havraspár, v jehož středu problém rovněž navzdory rozumným lidem bují, a nezapomínejme, že i havraspárské klepadlo dává za úkol rozluštit hádanku, ne udělat pět kliků!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář