Kolejní maskoti - Nebelvír

Každý na hradě už jistě slyšel o havraspárském Sedmeru, ale co ostatní koleje - mají taky nějaká zvířata nebo maskoty?

Začneme s Nebelvírem. Primuska Nerys Heliabel Ghostfieldová si na mě i přes svůj jistě velmi nabitý program udělala čas a zodpověděla mou otázku.

Corvinus Declaratio: Máte nějaké své kolejní zvíře nebo maskota?

Nerys Heliabel Ghostfieldová: Zvíře jako takové asi v roli maskota nemáme. Sem tam nám na večírek dorazí škrkna Pobertýnka, kterou máme i mezi kolejními předměty, ale to je spíš člen koleje než její maskot. Pak se samozřejmě sem tam koná nějaká aktivita, kde se maskoti navrhují, kreslí nebo popisují, ale to je spíš zábavná činnost, než že by se jí určil nějaký reálný maskot. Takže máme hymnu a tu si vždycky ve slavnostní chvíli i bez maskota společným řevem… ehm, zpěvem, zapějeme. *usměje se*

*

Takže po nebelvírské koleji se neprochází žádná důstojná kočkovitá šelma, ale zákeřná škrkna! Mé kroky poté směřovaly k červenému prefektovi, abych zjistila, jestli je opravdu tak zákeřná jako jiné škrkny, nebo je… hm, spořádanější.

Corvinus Declaratio: Mohl bys nám říct něco bližšího o škrkně Pobertýně?

Oliver McCollin: Tu Pobertýnu si vyprošujeme! *zamračí se, láskyplně Pobertýnku pohladí, pak se uklidní a pokračuje* Pobertýnka je škrkna nezbedná, *na tváři se mu objeví pobavený výraz* jak pravý její název, jedná se o zákeřnou nebelvírskou škrknu. Jak vznikl nápad, abychom měli ochočenou škrknu, to doopravdy nevím, neboť jsem tu dobu ještě do zasedačky přístup neměl. Zato však mohu prozradit, že od té doby se nám Pobertýnka angažovala i na některých vnitrokolejních akcích. Jinak je to taková roztomilá škrknička, která člověku občas sežere kabel k internetu, tak se chvíli nedostane do hradu... Pak mu sežere trochu úkolu, tak ho musí psát znovu a prostě... klasická škrkna! *směje se* Ale stejně ji má každý rád a chce s ní být kamarád. *usměje se*

**

Má domněnka byla potvrzena – škrkna je prostě škrkna, a to, že je kolejním maskotem, na tom nic nemění. Zvědavost mi ale nedala, obešla jsem pak ještě studenty jednotlivých kolejí s otázkou:

Corvinus Declaratio: Máš rád(a) škrkny?

Annie Sami Criss: Přijde na to, co zrovna ty škrkny dělají... *zasměje se* Někdy je docela zábava je pozorovat, třeba škrkní duch naší Oříšky je super, ale občas by si zase škrkny své móresy mohly odpustit, přeci jen když člověk pracuje, tak mu jejich vylomeniny zrovna nepomáhají. *směje se*

*

Bilkis Blight: Škrkny? Škrkny jsou proradná stvoření, která potkávám vždycky, když to potřebuju nejmíň. *zasměje se* Ale samozřejmě miluju naši škrkničku Pobertýnku a taky Krvavou Ňuňu, kterou vlastní slečna Angelica. *usměje se* A ostatní škrkny, které někomu patří, se snažím tolerovat. Ten zbytek, inu, s těmi nemám zrovna dobrý vztah, ale když je nejhůř, tak holt zajdu za slečnou Aki na škrkní guláš, který je extrémně vynikající! *oblízne se*

*

Renée Carlisle: Škrkny ráda nemám, znepříjemňují mi pohyb po hradě... Mnohdy mě ani nechtějí pustit dovnitř a dělají, jako že jsem zapomněla heslo...  Strašné... I ta škrkna, kterou mám chycenou a permanentně na vodítku, mi dělá naschvály!

*

James Watfar: Jak se to vezme. Na jednu stranu škrkny škodí lidem, což je činnost, kterou hluboce chápu a uznávám. Je to radost, pozorovat škrkny při práci, vidět jak jsou z nich lidi zoufalí a jak nádherně se kvůli nim vztekají. Někdy mám pocit, že by měly být chráněné, jsou to velice sympatická stvoření. Ale na druhou stranu, některé z nich mají snahu škodit i mně. Takové pak kazí rozumným škrknám pověst. Rád je tedy mám, ale jak kdy.

***

Studentstvo naštěstí nevidí škrkny až tak černě, ony totiž ve skutečnosti nejsou zlá stvoření, jak si někteří myslí, pouze trochu škodolibá. A pokud škodolibost nepřesahuje určité meze, není na ní nic špatného. Škrkní řádění nás sice často rozzlobí, ale na druhou stranu nás někdy může vzpružit lépe než litr kafe. Takže škrknám zdar!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář