Michaela Mary Enigmatic - „Na hradě mě drží samotný Havraspár“

Nováčci, drobotina, která vždy umí překvapit. Z těch, co se zprvu jeví, jako nadějná posila koleje po chvíli nezbude ani slechu, naopak u těch méně nápadných jsou překvapení na místě. Dnes jsem si popovídala s modrou prvačkou Miachaelou Mary Enigmatic, která hýří modrou září a my můžeme jen doufat, že jí to vydrží!

Michaela Mary Enigmatic, modrá duše, která prožívá mezi hradními zdmi svůj první kouzelný rok. Zajisté si všichni vzpomínáme, jak nadšení jsme v začátcích byli, jak nás bavilo objevovat nové věci a ještě jsme stíhali obdivovat starší studenty, kteří už měli něco za sebou. Ani Míša není výjimkou, její nadšení je vidět pouhým okem, no možná oběma, ale vidět je. Stačí se podívat na její zápal do kolejních záležitostí a její ostýchavost je ta tam. Když mi byla přidělena coby patronče, nedělala jsem si velké naděje, přeci jen, už jsem dost stará na to, abych věděla, že zázraky se nedějí co vteřinu. Ale zde ten zázrak byl! Ztělesňovalo ho malé, trochu nesmělé dítko, které ale hýřilo neskutečným nadšením pro kolej, pro tvorbu a pro kouzla. Když jsme s primusem zjistili, že máme v koleji dvojčata, kterých jsme jako náhodou patrony zrovna my dva, začali jsme bystřit oči a světe div se, nevycházeli jsme z úžasu. Nemusím snad podotýkat, že nebylo setkání, kde bychom si svá patrončata nepochvalovali! Myslím, že jsme párkrát dokonce soupeřili, které je lepší, ale doteď jsme to vlastně nezjistili, holt dvojčata! Ale teď už pojďte nahlédnout i vy, co mi Míša při rozhovoru U Tří košťat prozradila, a že toho bylo!

Corvinus Declaratio: Ahoj Míšo, dneska se nám role trochu vyměnily, že? Jsem moc ráda, že jsi vyhověla mé prosbě a hodláš si se mnou trochu popovídat. *usměje se na Mišku a přistrčí k ní horkou čokoládu* Takže začneme, ať tu nesedíme do rána! *mrkne* Jsi letošní prvačka, ale už teď je jasné, že tvůj potenciál hvězdy svítí velice jasně. Povíš mi tedy něco o sobě, o tvých zájmech a především něco o tom, co tě motivuje zůstávat na Hogwarts, i přesto, že některým nováčkům to zrovna dlouho nevydrží?

Michaela Mary Enigmatic: Ahoj Lilienko, pardon, slečno redaktorko! *malinko se zachmuří a pousměje* To vyměnily! Náhodou, mě strašně zajímá, jak to vypadá z té druhé strany… *usměje se* To já jsem také ráda a děkuji! *usměje se, pomalým douškem ochutná výbornou horkou čokoládu a její smysly se zdají být omámeny * Ehm, ehm… *odkašle si* Můj potenciál? Myslím, že je vcelku slušný, ale jistě není zatím tak zářivý. Hřejivé paprsky jsou sice velmi příjemné, ale já doufám, že jednou zazáří ještě více a já budu moc celému Havraspáru a celému Hogwarts předat ještě o malinko více, snad ve mně ještě něco zbývá… *na chvíli se odmlčí a zapřemýšlí* Začnu tedy mudlovskými zájmy. Mezi mé největší zájmy patří literatura, bez ní si nedokážu svůj život představit. A to stejné platí o poezii. Předává mi svůj matný odraz v jezeře, bez kterého by má jiskra byla zřejmě vyhaslá. Píši také ráda básně, ale na svět je příliš neukazuji. *usměje se* Za druhé je to také mé mudlovské gymnázium, chodím tam ráda a učit se stále novým věcem je úžasné. Miluji přírodu, čaj i kávu, hudbu, začala jsem se více zajímat o psychologii… A nesmím opomenout samotnou knižní sérii HP! Takto bych mohla pokračovat. *usměje se a doufá, že to postačí* Teď asi z toho mého bradavického života… Jmenuji se Michaela, což je trochu „tvrdé jméno,“ *směje se* a tak se mi říká různě, Míša, Miška (i když nemyslím, že jsem příliš roztomilá), Mišmiš… Obývám hradní zdi velice krátce, to je zřejmě již jasné. A na hradě mě baví tolik věcí, že by to vážně bylo na spoustu řádku - baví mě zde téměř cokoliv. Lidé si mě také můžou často splést s mým dvojčetem, které hradní zdi s obrovskou září také obývá! *usměje se a dopřeje si další doušek čokolády* Mou motivací zůstávat na hradě je celkem cokoliv, každá maličkost, malinký střípek, který dohromady skládá velké zrcadlo. Hlavně jsem si strašně zamilovala Havraspár, je to mimořádně úchvatně nejlepší a nejkrásnější kolej! Najdete v ní spoustu výjimečných lidí a já jsem ráda, že mě Moudrý klobouk zařadil právě sem! Snad toho nelituje… *zamumlá mezi řádky * Dalo by se tedy říct, že to, co mě nejvíce na hradě drží a motivuje, je samotný Havraspár a lidé v něm.

*

Corvinus Declaratio: *usměje se nad dlouhou odpovědí a vše si řádně zapíše* Pro hradní obyvatelstvo jsi jako tichá myška, sem tam trochu nenápadná, ale kdo se pořádně dívá, určitě již viděl, jak pojídáš ve Velké síni fazolky či jak zastupuješ naši famfrpálovou kapitánku, k čemuž se dostaneme za chvíli. *mrkne a pokračuje* Ale mě by teď zajímalo, na co jsi přišla při procházení hradem, co tě uhranulo nebo naopak vyděsilo? Jsou nějaká zákoutí, která máš ráda?

Michaela Mary Enigmatic: To ke mně asi jednoduše patří. *usměje se a uvažuje nad onou souvislostí se jménem* Ve Velké síni raději pozoruji dění kolem sebe, nežli se zapojuji, a tak to platí skoro po celém hradě. *usměje se* Fazolky jsou výborné, to určitě, i když někdy se setkám s nějakou, se kterou to setkání zrovna příjemné není, ale i tak jsou skvělé. Ale jednou bych chtěla získat alespoň jednu čokoládovou žabku, zatím mi nebylo přáno, snad jindy. *pokrčí malinko rameny a ihned dostane chuť na čokoládu*
Mě zaujala skoro všechna zákoutí a o některých zřejmě nemám ještě vůbec žádnou potuchu. Třeba Sklepení nebo Soubojový klub je mi stále utajen a tak je tomu u spousty komnat, komnatiček, zákoutí a přístěnků… *malinko se zasměje* Jednou jsem omylem zašla k Zasedačce a koukám - najednou mě málem snědli draci! To bylo trochu strašidelné, ale jinak byly všechny objevy příjemné. Vzpomínám ještě dnes na svou první návštěvu kuchyně. Skřítci jsou tam tak roztomilí a ochotní, jejich horká čokoláda byla možná ještě lepší, nežli ji mají tady. Také první objevení Komnaty nejvyšší potřeby bylo zajímavé, vůbec by mě po malinkém naznačení nenapadlo, kde ji mám hledat… *usměje se * A to stejně platí o Letové ploše, na které se často snažím zlepšovat, ale ona je strašně krutá! *na čele se jí objeví zamračené vrásky a poté se usměje* A nakonec nesmím zapomenout na náš kolejní kumbál, bylo to tam opravdu zajímavé, i když jsem to tam moc neprolézala, určitě bych tam se svou „šikovností“ něco provedla. A úplně na závěr zmíním apatyku, ve které jsem se opravdu ztratila, naštěstí již teď mám informace, díky kterým se v ní vyznám. Určitě jsem něco opomenula a na něco zapomněla… *zamyslí se* Mám ráda veškerá zákoutí, kolejku… Sovinec! *vzpomněla si* Ten je úplně skvělý, trávím tam potichu se svými sovičkami hodně času, krmím je, mazlím, ňuchňám… Jsou úžasné a já jsem jim snad oddaná, nežli ony mně. *směje se* Avšak někdy není nad to zajít jen tak do svých komnat a „schovat se tam“. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *zasměje se* Ano, první měsíce jsou plné objevování a nadšení, to zajisté známe všichni, pokud už jsme to nezapomněli! Nyní se podívejme na to, co hýbe hradem. A to soutěž B4. Soutěž, kde v modrém týmu zápolí i tvé modré dvojče. *kousek odbočí* Jaké to vlastně je, mít na hradě dvojče? *pronese a pokračuje s otázkou dál* Jak se na celou tuto soutěž díváš? Víme o tom, že jsi také pokoušela své štěstí a do nominace ses přihlásila, ač to nevyšlo. Budeš se o to snažit i příště či zkusíš třeba příští léto Sedmiboj?

Michaela Mary Enigmatic: Mít na hradě dvojče má rozhodně své velikánské výhody. Pamatuji si, jak jsme společně poprvé prošly hlavní bránou… Bylo úžasné sdílet všechno nadšení, radost i obavy s někým, koho máte moc rádi a který pro vás znamená tak hodně. A tak jsem byla i nadmíru šťastná, že jsme se společně dostaly do Havraspáru, byl to úžasný pocit. *usměje se* Nějakou chvíli bylo také vtipné, že skoro nikdo netušil, že jsme vlastně dvojčata, tedy kromě jisté osoby, která nás na hrad přivedla. *usměje se* Doteď vlastně nevím, jak se to dostalo na veřejnost. *zasměje se a tázavým pohledem pohlédne na svého spolusedícího, zda o tom něco neví* K těm velikým výhodám například patří, že si pomáháme, užíváme společné zábavy, zážitků a ještě více nás to stmeluje dohromady. Jsem moc ráda, že na hradě se mnou Lucy je.
Na soutěž se dívám s úctyhodným pohledem. Úkoly, porota, organizace a samotní organizátoři, soutěžící, nádvoří, vypracování… To vše mě strašně nadchlo! Stojí za tím ohromný kus práce, před kterým bych ráda sklonila s kloboukem. *vytvoří toto gesto, i když nemá klobouk*
Ano, nevyšlo, ale vlastně je to asi dobře. Je dosti možně, že bych v modrém týmu nebyla tak silná, jako Lucy. Obdivuji ji, že se do této soutěže dostala, i když je v prvním ročníku, a tak obdivuji i naše ostatní havraní šampióny. Každý z nich skrývá jiné vlohy, vlastnosti, nápady a úplně to z toho modrého vypracování září. Úžasné. *usměje se* Snad je má podpora k nim alespoň trochu vidět. *usměje se*
Do dalších let bych se o to jistě ráda pokusila, jednou ano. Jednou přijde správně rozhodnutí, či osud a snad se do B4 nebo Sedmiboje jednou podívám a ukážu něco ze své tvorby. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Já to vím ze zdrojů celkem vysokých, a ten to má zase od svého zdroje! *směje se*
Já myslím, že pokud vydržíš se svou aktivitou, zajisté se do nějaké té soutěže podíváš, ještě tě budou prosit! *zasměje se* Teď bych se ráda vrátila k famfrpálu. Je zřejmé, že sis tuto hru oblíbila, stačí se podívat na tvé hráčské kvality již v prvním ročníku, ale pověz mi, jaké to bylo, zastupovat kapitánku? A vůbec, když se podíváš na hradní studentské posty v kolejích, je nějaký, který bys jednou chtěla zastávat, a co si o jednotlivých postech vlastně myslíš? *usměje se*

Michaela Mary Enigmatic: *uvažuje nad tím, zda-li pochopila onu šifru, kterou v tom správně nebo nesprávně vidí a u toho se směje* Uvidíme, uvidíme… *usměje se*
Famfrpál je úplně úžasná hra! *musí prohodit mezi řádky* Jaké to vlastně bylo… *přemýšlí* Na jednu stranu to bylo velmi příjemné a skvělé a na druhou stranu jsem díky němu byla malinko rozhozená, nervózní. Ale nebylo to tak strašné, když mě Eliah tak úžasně připravovala a to i po psychické stránce. *usměje se* Bylo úžasné si to zkusit a ještě úžasnější bylo, že se nám podařilo zvítězit, jelikož neumím moc prohrávat. I když bylo pro mě malinko divné řídit všechny posty, říkat jednotlivým hráčům, co mají dělat… To je u mě dosti neobvyklé, jelikož na tuto pozici nejsem zvyklá. Ale všichni byli ochotní, naslouchali mi, radili, odpustili mi mé zmatky a za to všechno jim ještě jednou děkuji! *usměje se*
Jednotlivé studentské posty považuji za velmi důležité, každý z nich má určitou funkci, ale i tak se ony funkce splétají do jednoho cíle. Každý z nich má určitou svou vlastnost, která je zajímavá a která onu funkci dělá důležitou a podstatnou. Kdybych měla jednotlivé vlastnosti rozebírat, u každé by se také našly malinké mínusy jako u všeho, ale v podstatě jsou tak nepatrné, že je jejich pozitivní „energie“ přebíjí. Jistě bych chtěla jednou nějaký post zastávat. Bylo by krásné vyzkoušet si prefekta, famfrpálového kapitána, pokladníka… Ale na druhou stranu se třeba na žádnou funkci nehodím a ani bych ji spořádaně nezvládla, nebo je mezi nimi snad nějaká, která by mě přivítala ráda? *odmlčí se a hledá na stropě hvězdičky*

*

Corvinus Declaratio: Šifry nechme šiframi, ty už si užily své v B4! *zasměje se* Já myslím, že v tvém případě už stačí na nějakou pozici ukázat a dostaneš ji, pokud se ti teda povede vyštípat svého předchůdce, ale víš jak, snaha se vyplácí! *zasměje se a představí si dvojčata na prefektech* Jo, to by šlo! Přejdeme ale dál. Je nějaká věc, která převyšuje nad všemi ostatními? Nějaký zážitek, člověk, skupina lidí… prostě cokoliv, co patří k tvému HOGTopu?

Michaela Mary Enigmatic: To by možná stačilo, ale i tak to není tak jednoduché. *usměje se*
Musím říct, že u nás v Havraspáru každý svou funkci, když ji tedy má, plní velmi dobře a já ho s jistou špetkou obdivuji. *usměje se* A snaha se rozhodně vyplácí, to máš naprostou pravdu. *usměje se a napije se ze svého skoro studeného hrníčku*
Ach jo. *povzdechne si a poté se musí ušklíbnout* Taková zákeřná otázka! *směje se* Opravdu těžké odpovědět. *přemýšlí* Každá skutečnost, zážitek, věc, která mě zatím zastihla nebo postihla, v sobě měla jedinečné kouzlo, magii, která se nedá nahradit a která by bez ní nebyla. Kdybych měla postupně vyjmenovávat, určitě bych na některou z nich zapomněla a to já nechci. *usměje se* Ale do HOGTopu rozhodně patří lidé, skupinka havránků, které jsem mohla poznat a za toto poznání jsem tak moc ráda a tak moc mě potěšilo a vnitřně zaplavilo nádechem štěstí. Stále se budu opakovat, ale celý Havraspár je HOGTopem, ať už to byl můj první sraz, famfrpál, lidé, tajemství Roweny, Sedmero… Uchvátilo mě to a bude zřejmě uchvacovat dál. *usměje se* Celý hrad mě okouzlil, ať už v tomto poznání, skvělou výukou, zajímavými soutěžemi, či v jeho zákoutích, ať už skrývají cokoliv. *blaženě se usměje*

*

Corvinus Declaratio: *prohlíží si Míšiny jiskřičky v očích* Rozumím ti, Hogwarts jsou prostě kouzelné místo! *zasměje se* Nyní už snad jen poslední otázečku, pokud mě nenapadne nějaká další! Jaké jsou tvé plány do budoucna? Co plánuješ o prázdninách a co v druhém ročníku?

Michaela Mary Enigmatic: Ono je na to vážně složité odpovědět. *směje se*
Mé plány do budoucna? *vpluje do svých myšlenek a domněnek ohledně budoucnosti* Chtěla bych být pro kolej rozhodně více přínosným členem, přála bych si, aby se naše kolej malinko povznesla „z venku“, tudíž bych ráda příští rok ještě přidávala více modrých safírku do bodovacích hodin, ale jen u toho neskončím. Byla bych ráda, kdybych mohla být Havraspáru ještě více nápomocná i uvnitř koleje. Také bych ráda získala diadém, jelikož si myslím, že ho tentokrát vyhraje Kathie nebo Lucy, i když jsem své (ne)zbraně zatím nesložila, ale ze srdce jim to přeji! Chtěla bych také pokračovat v kolejním časopisu a stále se zlepšovat jak v psaní, tak ve všem ostatním. Přála bych si, abychom zabojovali ještě více v Havraspáru… Hlavně bych si přála, aby mě ono kouzlo Hogwarts nikdy neopustilo a já budu stále omámena a neskonale šťastně budu bloudit na modrých vlnách magie. *usměje se*
O prázdninách se budu snažit nasbírat nějaké ty zlatavé mince na výuku, abych si nemusela všude vypůjčovat… A je toho vážně spousta. Rozhodně si přeji, aby se i všem lidem na hradě, jak v Havraspáru, tak taktéž tajemným a neznámým stvořením dařilo tak, jak si sami přejí a aby se jim plnily jejich kouzelné sny. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *Snově se zahledí na své patronče* Ach! *chvíli setrvává v transu a pak pyšně pronese* Dokonalost! Myslím, že ty máš na to, abys všechno zvládla tak, jak máš vysněno. Jsem moc ráda, že jsi u nás v Havraspáru, že jsi i… no, tak trochu moje! Víš jaké to je? Být pyšná na své patronče? To je jako být pyšná na vlastní dítě, skoro! *směje se* Myslím, že dneska už jsme toho napovídaly dost, ale neboj, dlouho tě zahálet nenechám! Moc ti děkuji za vyčerpávající odpovědi! *přistrčí další šálek horké čokolády, protože si ho Míša zaslouží*

Michaela Mary Enigmatic: Děkuji! *usměje se tak, jak se v takto pozdních hodinách dnes ještě neusmála* Uvidíme, kam mě modravý osud zavane, ale moc si toho vážím, vážím si takových slov, činů… *odmlčí se a nemůže trochu najít nit* Jednoduše stáčí pronést kouzelné slovíčko úžas. A jsem ráda, že jsi na mě pyšná, to já jsem na tebe také pyšná, má „maminko – patronko“ *zasměje se, ale hnedle se usmívá* Také si myslím, takhle jsem se dlouho nenamluvila, zřejmě se mým ústům nějakým záhadným způsobem chtělo. *směje se* Děkuji za strávený čas ve tvé společnosti a za příjemné povídání, a trochu doufám, že jsem takhle večer nepronesla žádnou hloupost, většinou mi to už moc nemyslí. *směje se* Přeji, aby tvé následující dny byly ozářeny jen modrou barvou výsluní, a ještě jednou děkuji! *s úsměvem přijme hrnek lahodného nápoje a s Lilienkou si jemně přiťukne*

***

Jak vidno, Míša je opravdu řádnou havraspárskou duší. A nejen mé zaujaté oko patronky musí vidět, že v sobě skrývá velké kouzlo, které celé Hogwarts potřebují. Jen čekejme a dívejme se - čas, kdy nás toto děvče nevyvede z úžasu, právě nastává!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář