Výprava za koťátky

Výpravy s madam Monny jsou proslulé svou dobrodružností. Spolu s tou nesmíme opomenout odpovídající riziko. Pojďme se podívat, jakému riziku jsme se dobrovolně nechali vystavit při poslední kolejní výpravě do hloubi lesa.

*

Začalo to velmi prostě - „Tak, děvčata, doufám, že máte rády koťátka.“

Kladně odpověděly snad všechny účastnice výpravy, jmenovitě Annie Reprobate, Evangelina Mc Lardová, Elysion Blackmoorová, Kathie Amanda Nakimur a Nemesis Sebevražedkyně Whiteová dokonce přiznala, že má ráda i koťata větší, taková, která vypadají skoro jako tygříci. A tím snad byla přivolána pohroma, nebo to naší milé průvodkyni dodalo drzosti odvahy. Ale nepředbíhejme!

Vyběhly jsme lesem neznámo kam a mnohé z nás si vytvořily rekord nejen v počtu uběhlých kilometrů, ale i v úspěšnosi vyplivování plic. Abychom se nestaraly jen o sbírání vlastních orgánů ze země (a to nejsme žádné zombice, prosím pěkně!), zaměstnaly jsme ještě své ruce nošením obranných luceren a klacků proti lesním příšerám.

Naštěstí se nám naskytla příležitost se trochu sebrat a posbírat se, když jsme zastavily před obrovským stromem, do jehož koruny jsme zůstaly s posvátnou úctou hledět. A to až do té chvíle, než jsme se dozvěděly, co tam máme vykoukat a přinést na zem! Mládě tygra! A hned šavlozubého! Ta zatracená Nem to přivolala!

Elysion z toho šoku tak zbystřil zrak, že na zemi našla první děravou ponožku této výpravy.

Začaly jsme se svorně škrábat na strom až na Nem, která stála bezradně na zemi a dívala se na svou dlouhou sukni. Madam Monny ji ale nenechala dlouho skuhrat a donutila ji předvést veverkám striptýz! Všichni pánští neúčastníci výpravy tímto o mnoho přišli. Veverky byly ale vcelku nevděční diváci a jen se schovávaly ve větvích, a nás pohled na dívku bez sukně nijak neohromil.

Protože měla Nem toho dne opravdu veliké štěstí, nemohl to být nikdo jiný než ona, koho tygřátko poctilou svým prvním zavrčením. Ukázalo se ale, že po nakrmení kouskem masa se i tygřátko stalo mírumilovným koťátkem. Akorát málem spadlo z ohýbající se větve, ale s tím už jsme si nějak poradily. Lépe řečeno Annie si ho nechala vyskočit na záda a snesla ho ze stromu. Zaplatila za svou obětavost pár odřeninami, ale stálo to za to.

Potěšení z našeho téměř ochočeného koťátka nám ale nevydrželo moc dlouho. Musely jsme ho ještě dovést k jeho smečce. Tam dostalo od tygří mámy poměrně dramaticky za vyučenou, ale tygři ho vzali za své a my se mohly bezpečně vrátit do hradu - s úlovkem z několika ponožek, jedné bylinky a jednou sadou škrábanců. A hlavně toho adrenalinu, co jsme si přinesly! Ještě teď mi trhá žíly!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář