Lucy Mysterious: „Mám ve vesmíru svou hvězdu.“

Velkolepé klání nejen modrých šampionů se pomalu a jistě blíží ke konci. Měla jsem opět tu možnost a popovídala si se třetí havraspárskou bojovnicí, Lucy Mysterious. Co pro ni celý turnaj znamená a jak vidí naděje svého týmu na umístění v celém turnaji? Pootočte zažloutlým pergamenem a vše bude objasněno!

Lucy Mysterious. Pro mnohé možná stále velkou záhadou a osobou, která není na hradě skoro vůbec viděna, i když tam vlastně stále je. Záhadou, která se již jako nováček probojovala do modrého týmu B4. Do Havraspáru se vřítila jako nová modrá vlna a hned všem dokázala, co v ní je. Toto potvrdila jak vítězstvím v první soutěži Kam se ztrácejí myšlenky mezi novými havraspárskými havránky, tak také svou neuvěřitelnou vytrvalostí a konečném vítězství v další modré soutěži, a to konkrétně v TuMoRu, kde i starším havranům ukázala, že to s ní rozhodně nemají lehké. Dále jí také dobře jde létání na koštěti, účastnila se všech modrých tréninků a zápasů a nesmírně bojovala za celý tým. Vyniká dokonce i v modrém bodovacím žebříčku, který celý právě teď vede, a má našlápnuto k zisku Havraspárského diadému. Teď by bylo dobré zmínit její vlohy a vlastnosti, ale ponechme je trochu stranou, snad se nám sama v tomto světle představí a ukáže nám i další své domněnky a názory ohledně turnaje B4!

***

Corvinus Declaratio: Ahoj Lucy! *pozdraví a vlastně malinko přehlíží, že udělají stejná gesta a úplně stejně se posadí* Dnes nebudeš mé dvojčátko, víš to, nebo budeš? *malinko se ušklíbne a poté se usměje* Jinak děkuji, že sis na mě našla čas, i když ho podstatnou dobu trávíme spolu, ale i tak netrávíme. *usměje se* A kdybych náhodou nestála za nic, tak si doufám pochutnáš na pochutinách madam Rosmerty, ale žádný alkohol! Vím, že to vždy zkoušíš, jako já… *směje se* Nyní ale již nebudu otálet a vrhněme se na rozhovor. Začněme turnajem B4, kvůli kterému tu vlastně dnes jsme. Celý turnaj se pomalu ale jistě řítí do zdárného konce. Havraspár je nyní na druhém místě, ztrácí na Nebelvír tolik kostek, o které ho již dokázal porazit. Jaké tedy nyní vidíš naděje vašeho týmu a jaké si myslíš, že bude na konci pořadí všech kolejí?

Lucy Mysterious: *s úsměvem kývne směrem k Míše* Ahoj, má drahá modrá polovičko! Tvé dvojčátko jsem pořád, mě jen tak neodřízneš. *zamrká* Paní Rosmerta má samé pochutiny a žádný alkohol jsem si samozřejmě nechtěla objednat. *směje se* Ale vrátím se k B4. Je to jako včera, kdy náš LELE team dostal první zadání, kdy jsme poprvé vybíhaly schody do kolejní místnosti, v mysli proudící zadání, a kdy jsme poprvé pilně pracovaly na zadaném úkolu. Nějak rychle čas letí. *zasní se* Ale k tomu se otázka nevztahovala. *rychle obrátí myšlenky zpět* Myslím, že rozdíl mezi kostkami není propastný. Stačí jeden jediný úkol a celé pořadí se může převrátit, tak jak to bylo již možné vidět. I když pořád zůstává pravdou, že počet kostek, které nyní všechny týmy mají, může být rozhodující. Ale tomu nevěřím. Myslím, a hlavně věřím, že poslední úkol celé pořadí rozhází, zamíchá a dostane do úplně jiné pozice. Co bych to byla za modráska, kdybych nevěřila v naše vítězství? *usměje se* Myslím, že naděje máme velké a zvítězit rozhodně můžeme. Pořadí bych raději nijak nepředvídala. Však čas, který plyne, nám vše rád a sám prozradí. *usměje se a usrkne si pampeliškového čaje*

*

Corvinus Declaratio: Ale vždyť já vím… A odříznout Tě? To máš o mně opravdu takové mínění? *usměje se a stejně jako Lucy se napije lahodného čaje* Ano, jsem s jistou špetkou přesvědčení stejného názoru a zaujetí. *usměje se* Věřím, že nás LELE team nezklame, ať už dosáhne jakéhokoli umístění. Pomíjivý ten čas, že? *rozpomene si na slova, která již její uši zaslechly* Nyní bych se Tě ráda zeptala a zaměřila na Tvé pocity, které na Tebe během turnaje "útočí", ale také Tě snad malebně nadnášejí na těch nejjemnějších vlnách… Co takový šampion během putování turnajem vlastně všechno pociťuje? Zaleží to jistojistě také na povaze každého z nich, ale mě samosebou zajímají Tvé pocity. *usměje se*

Lucy Mysterious: Však znáš ty naše občasné masové boje, *zavzpomíná* právě proto mi to odříznutí nahlodalo myšlenky. *mrkne* Ano, čas je pomíjivý, vždyť i já tyhle slova dobře znám. *usměje se a na odpověď na položenou otázku si pořádně usrkne čaje* Ty mi nedáváš jednoduché otázky, víš to? *lehce se zamračí* Nejprve bych asi hovořila o úplném počátku, kdy jsem se dlouhý čas rozhodovala, zdali mám přihlášku sepsat a překvapivě dokonce i poslat po sovičce. *vznáší se ve vzpomínkách* Nemyslela jsem si, že bych se mohla stát součástí modrého týmu, a vlastně jsem si říkala, že to prostě zkusím a uvidím. Zkusit se má vše a s tímhle jsem přihlášku nakonec odeslala. Poté jsem na B4 nijak nemyslela a trošku se mi z hlavy vytratila. Však ona se myšlenka na ni pěkně vrátila v den, kdy měla naše velevážená zasedačka odhalit konečný výběr. V myšlenkách jsem si nedávala velké naděje, ale i přesto jsem se cítila nervózní, kdo by nebyl, že? *usměje se* A pak přišel onen neočekávaný šok. Byla jsem doslova překvapená, ale zároveň jsem se cítila bídně, protože místo v tomto výběru by si zasloužil každý, kdo statečně svou přihlášku poslal. Měla jsem radost, ale zároveň jsem z toho byla smutná. *zavzpomíná* Vždyť i Ty, mé milé dvojčátko, by sis místo v tomhle týmu zasloužila. Od začátku jsem ale věděla, že s milými havrankami, které tým tvoří, poběží turnaj s příjemným nádechem. Nesmím vynechat ještě jeden důležitý pocit. A tímto pocitem je tíha, kterou naštěstí nenesu sama, ale společně s Elisandrou, Evendettou a Liliendrinou, společně reprezentujeme Rowenu a celý Havraspár, a to opravdu tíha je, i když ne doslovná. *usměje se* A pocity, které se nesou soutěží? To je takový B4kový koktejl. Před zadáním to vždy bylo napětí, očekávání a lehký strach. To se vždy s odkrytím zadání ještě trošku podmínilo, ale zároveň vždy přišla úleva v podobě, kdy jsme vždy tušily, že vše zvládneme a nic nás nezastaví. A během vypracování, to je vždy nejlahodnější koktejl. Nespočet zábavy a legrace, ale zároveň usilovná práce, vzájemná domluva, to vždy umíchá pocitový koktejl, který v sobě skrývá plno tajemství. Nemohu přeci prozradit všechno. *zamrká a napije se čaje *

*

Corvinus Declaratio: *popíše celý svůj malinký modravě blankytný bloček s tím, že se s omluvou musí na chvilinku vytratit a vzápětí doběhne celá rudá jako jahoda zpět s novým a extrémně velkým bločkem, pro který si zaběhla zpátky do hradu* Uf! *malinko si uleví* Lucy, dvojčátko, před tímhle jsi mě měla upozornit! *se zamračením mrkne a hnedle se na jejím obličeji uvolní úsměv a zároveň zavzpomíná taktéž na onen den* Byl to krásný den, sice jsem byla opět poražena Tebou, byla smutná, *jen tak zamumlá* ale věděla jsem, že vybraly tu správnou, která je ve všem o tolik lepší než já! *usměje se* Jsem tak moc potěšena a ráda, že je tým B4 právě takový! Radost na vás pohledět. *usmívá se dále* Ten notýsek Ti odpustím za onen koktejl, jistě mi dáš jednou ochutnat, abys věděla! *zahuhlá jen tak nepatrně a poté se rozesměje* Když jsem již začala hovořit o Tobě, Tvých schopnostech, vlastnostech… Co kdybys je také malinko ukázala ostatním, mávla neviditelnou hůlkou a těm, kteří Tě mají za tajuplnou, ukázala? A co si myslíš, že celému týmu přinášíš? *objedná si další lahodný čaj*

Lucy Mysterious: Promiň, ale složité otázky přinášejí složité odpovědi. *usměje se* Pořídím Ti nový bloček, souhlasíš? *vzpomíná na zbytek galeonů z TuMoRu* Míšo, co to povídáš za nesmysly. *lehce se rozzlobí* V ničem nejsem lepší než Ty! *usrkne si čaje a zklidní hlas na typicky Lucyovský* Ty chceš ochutnat můj pocitový koktejl? *neubrání se smíchu* Mluvit o vlastních schopnostech není jednoduché. Já bych o sobě řekla, že není žádná schopnost, kterou bych naprosto ovládala. Když se něco vyskytne, tak se snažím s úkolem poprat, jak nejlépe to jde. Horší je, když to moc dobře nejde. *usměje se* Ale abych nemluvila pouze obecně. Nejraději skládám dohromady verše, ale občas jsou takové nepochopitelné. *mrkne* I něco nakreslím i napíšu, ale kvalitu hodnotit nechci, to každý posoudí sám, ale něco málo tu bude, jinak bych asi v B4 nebyla. *usměje se* A vlastnosti? Nejraději bych prohlásila, že mě každý musí poznat sám a udělat si sám obraz. Ale na něco malého poukázat mohu. *tajemně se zahledí do dálky* Řekla bych o sobě, že mám ve vesmíru svou hvězdu a tam si žiji podle svého. Nerada se s někým hádám, snažím se vyjít každému vstříc, ale nebojím se říci svůj názor a být upřímná. I když většinou jsem na všechny osoby až moc hodná, někteří si to nezaslouží a mnohokrát se mi to vymstí. Žiji si tak ve svém světě, lehce potrhlém. To by asi stačilo, moc konkrétní to není, ale s časem všichni uvidí. A co přináším celému týmu? Tyhle otázky jsou tak složité. *povzdychne si * Přináším nějaké ty tvůrčí schopnosti, ale především se snažím své dokonalé spolubojovnice podporovat, protože si myslím, že je to důležité a může to práci hnedka usnadnit. To musí posoudit mé milé modré víly, jestli je to vůbec patrné a pomáhá to. *vzpomene si na LELE a usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To nemusíš, jen si je šetři, jistě se Ti budou hodit ještě v jiných ohledech, ale děkuji, jsi na mě v některých chvílích milá… *usměje se a poté s neblahým pohledem mrkne a rozesměje se* No ano, jsi stále! *směje se* Ale vždyť v tomhle nesmysly nehovořím a nevynáším je jen tak ze svých úst! *zamumlá, ale poté zmlkne a doufá, že je toto již uzavřené* Jsem potěšena a ráda, že si takto něco málo prozradila… Přeci jen se naše krev nezapře, no ne? *směje se* Ale však když vedle někoho vyrůstám celý život a ten druhý je pro mě inspirací a vzorem a doufám, že i něco z něho skrývám, něco podobného… Blažený pocit. *zeširoka se usmívá* Mohly bychom na chvíli nyní přejít k něčemu jinému? Jak jsem sem běžela zpátky a měla strach a ten také Mozkomory láká, tak mě napadlo, že bych se Tě mohla zeptat na Patronovo zaklínadlo… Uvažovala jsi někdy nad tím, jakou podobu zvířete by měl právě ten Tvůj a proč? A když už jsme u Patronů… Co Tvůj zdejší Patron, jsi s ním spokojená?

Lucy Mysterious: Už jsem se zalekla. *ušklíbne se a následně se zasměje* Dneska jsi na mě podezřele hodná, nekuješ nějaké pikle. *zamrká a směje se dále* Já vím, že ne, jen tak trošku žertuji *vrací se k úsměvu* Naše krev se opravdu nezapře, ale přesto jsme každá stejná, ale zároveň jiná. *usměje se* I Ty jsi pro mě vzor opravdu nemalý, kdybychom jsme se spojily v jednu osobu, to by bylo. I když takhle rozdělené, to je mnohem lepší, nemyslíš?. Ale už dost lichotek, má drahá půlko. *usměje se* Patronovo zaklínadlo? Prozatím je to pro mě zaklínadlo záhadné, neboť v prvním ročníku se jej prozatím nenaučím. *zasmutní* Pokračuješ v těžkých otázkách, viď? *usměje se a objedná si další čaj* Nikdy jsem nad tím neuvažovala. Napadá mě vlk a liška. Obě tato zvířata mají něco, co v sobě mám. Ale také mě napadá něco jiného. *v hlavě jí blikne myšlenka* Možná by podoba mého patrona byla stejná jako ta Tvoje. Často hovoříš o vydře. Vydra je naše indiánské znamení a hodně věcí ze způsobu jejího života na mě i na Tebe pasuje. Myslím, že tato možnost přichází v úvahu velice. A můj zdejší Patron? *usměje se* Na toho si nemohu stěžovat. Mám nejlepšího patrona pod Sluncem, vlastně ne, pod Měsícem. *usměje se* Provázel mě od prvopočátku mých kroků po našem hradě a já jsem mu za vše nesmírně vděčná! Mohla bych tu hovořit dlouze, ale postačí, když povím, že lepšího Patrona jednoduše nenaleznete! *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Ach ano… *zamyslí se* Copak jsem někdy až moc zlá? Možná že ano… *malinko se zachmuří, ale poté se zasměje a pochopí žertík* Myslím, že ano. *usměje se* Ale jak povídáš, konec lichocení, také má drahá polovičko. *usměje se, zároveň se zadívá na hodinky a trochu se podiví* Čas je vážně pomíjivý! *opakuje znovu tatáž slova* Souhlasím s Tebou … *usměje se* Děkuji za takovou odpověď, pro mě je také moje Patronka to, co jsi sama tak hezky napsala. *usměje se* Zadívejme se však nyní pomyslně opět na Nádvoří Čtyřky. Kolik času Ti vlastně zaobírá ono vypracování?

Lucy Mysterious: Už se opět vracíme k času a jeho pomíjivosti. *zamyslí se a objedná si další čaj* Ten čas nás ale kontroluje, jen co je pravda. *usměje se* Vypracování mi zabírá hodně času, ale nemám to za zlé. Jednou jsem se přihlásila a musela jsem s tím dopředu počítat. *usměje se* Snažím se svým úkolům ve vypracování věnovat co nejvíce. Ale občas se naskytne něco, hlavně mudlpovinnosti, které mi práci přeruší a roztrhají myšlenky, a musím se zaměřit na něco jiného a návrat k práci je občas obtížný. Spánek se do práce také počítá? Když už se mi v průběhu vypracování o zadání zdají noční můry? *zasměje se* Ale opět nelze hovořit jen o sobě. Ostatní tři modré duše do vypracování dávají též jistě maximum svého času, což je určitě dobře. *usměje se* Ovšem musím vyslovit přání, že takové stopky, které by zastavily na chvilku dění a přidaly pár hodin navíc k vypracování, by nebyly na škodu. *mrkne, usměje se a srkne si čaj*

*

Corvinus Declaratio: *taktéž se napije skoro svého studeného čaje, na který zapomněla, jelikož si vše pečlivě zapisovala* Zavzpomíná na některé noci, kdy viděla Lucy v noci provádět nejrůznější věci… Noční můry! *lekne se* Nepřivolávej je! *strne a poté si uvědomí, že stále pevně sedí na teplém místě a usměje se* Třeba se nám jednou podaří vyrobit Obraceč času, ale není dobré si s ním zahrávat. *hlavou jí propluje myšlenka* Nyní by mě zajímalo, zdali si pročítáš i hodnocení ostatních týmu a nejen to své? A přijdou Ti tato hodnocení porotkyň objektivní a obsáhlá?

Lucy Mysterious: Ty myslíš, jak jsem náměsíčná, mluvím ze spaní? *skloní oči dolů se stydlivým pohledem* Ale já zato nemohu, víš? Asi mám moc bujnou fantazii *namíří oči opět na Míšu a začne se smát* Obraceč času ne, ten by nepomohl. *mrkne na Míšu* Ale zahrávat si s ním opravdu není jednoduché. *vyžene z hlavy myšlenku pryč* Nebude asi překvapením, že mě samozřejmě nejvíce zajímá hodnocení naší práce a také to, že si jej raději čtu několikrát, abych vše pochopila. Některá hodnocení nejsou tak pěkná, ale tak to prostě je. *mrkne* Často hodnocení po několika přečteních zahodím daleko pryč a nechám ho ležet, i když pravdou zůstává, že z něj nejen já, ale celý modrý tým střádá poznatky, dávalo nám a dává ponaučení, které jsme se snažily využít v dalších B4 kolech. *vzpomíná* Hodnoceními ostatních týmů se téměř vůbec nezaobírám. Pokud mě něco zaujme, pak si to přečtu, ale jinak se plně soustředím na naše hodnocení a na náš modrý tým. A samotná hodnocení? *usměje se* Některé velevážené porotkyně píší obsáhlejší rozbory našich děl, jiné kratší. Každá nám řekne to, co považuje za důležité a nezbývá nic jiného, než to respektovat. *usměje se* A objektivnost? To je na porotkyních samotných. Já věřím, že k hodnocení přistupují zcela objektivně. *usměje se* Ono se něco povede a něco méně a každá může cokoliv hodnotit kladně a jiné naopak záporně, je to jednoduše složitá zapletená síť chodeb.*usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Náměsíčná nejsi, neboj… *jemně Lucy utěší a zvedne její pohled na zmrzlinový pohár, který jí právě objednala* Jen mě někdy Tvé letmé pohyby a brumlání a skřehotání nesmyslů pobaví, když nemohu spát, ale hlavně pořádně vystraší! *začne jí hlasitě tlouct srdce a za moment se již začne smát, poté souhlasně přikývne na její odpověď* Nepůjdeme teď opět na jiný pomyslný obláček? Ve všech předchozích rozhovorech jsem dávala stejnou otázku a dám ji i Tobě, když se nebudeš zlobit… Přirozeně mě to moc zajímá. *usměje se* Máš nějakého oblíbeného Havrana ze Sedmera a proč právě jeho, tedy jestliže ho máš?  A jakožto nováčka se Tě také optám, jaké bylo Tvé první setkání se Sedmerem? *usměje se*

Lucy Mysterious: Už jsme tu pěkně dlouho a začíná se mi vařit mozek s myšlenkami. *zchladí si mysl zmrzlinou a zahledí se do dálky* Ale já za to opravdu nemohu. *směje se* Možná Ti podvědomě oplácím, když na mě schválně čekáš v potemnělých hradních chodbách a schválně mě děsíš a bafáš na mě. *směje se, ale se vzpomínkami jí vstanou vlasy hrůzou* Sedmero, nejmilejší Sedmero. *zasní se* Já mám oblíbené snad všechny a každého si vážím pro něco jiného, což je pochopitelné. *usměje se* Ale pokud bych měla některé vybrat, byl by to Staroušek, Ouzel a Hremm, ovšem zbývající Havrani nejsou nikterak zakryti stíny křídel těchto Havranů. *usměje se* Každý je pro něco důležitý a každý má své kouzlo, je to Sedmero, nejdokonalejší Sedmero. *opět se zasní* Mé první setkání se Sedmerem? Inu, Sedmero nelze tak lehce popsat a setkání s ním jde ještě hůře. To modrásci jistě vědí. Každé setkáni s nimi je malá vzácnost a zázrak. Myslím, že jsem se s nimi poprvé setkala na večírku pro nováčky. *vzpomíná* Od té doby k nim vzhlížím a vážím si jich. *odloží dojedenou zmrzlinu a objedná si opět výborný čaj*

*

Corvinus Declaratio: Nějakou tu chvilku, vlastně pár hodin, tu doopravdy jsme, ale neboj, blížíme se k nekonečnému konci a já to snad do té doby také vydržím… *usměje se* Já a bafat na Tebe? Lucy? *zamračí se a přemýšlí* To si povíme jinde! *a hnedle se opět usmívá a srovná dvojčátku vlasy* Opět zajímavá odpověď týkající se Sedmera. Děkuji za ni. *promítne si ve své mysli předchozí dvě odpovědi, usměje se a zchladí své hrdlo vystydlým čajem* A máme tady poslední otázku. Když jsi poprvé procházela hradem, rozhlížela ses po jeho zákoutích, chtěla jsi od počátku patřit do Havraspáru?

Lucy Mysterious: Ano, raději si to povíme jinde, ale opravdu tomu tak je, jen si vzpomeň. *zasměje se* Není to nekonečné, neboj se Miško. *usměje se a usrkne si čaje* Když jsem přišla do hradu poprvé, hned jsem věděla, že chci, aby mé kroky směřovaly právě do Havraspáru. K této koleji jsem vzhlížela, vzhlížím a vždy budu vzhlížet nejvýše. Naplňuje mě moudrostí, vtipem, zábavou, ale též vážností, tradicemi a hlavně historií. Jsem hrdá a pyšná havranka a vždycky budu. *usměje se* Když si zavzpomínám na den, kdy přišlo rozřazování, bála jsem se, že by to nemuselo vyjít a já bych se do modré koleje nedostala. Tato myšlenka se mnou pořád byla a já se cítila opravdu velice nervózní. Ovšem následná vlna štěstí nervozitu pokořila a já jsem šťastná pořád, že mohu být součástí Havraspáru, Roweny, Sedmera a všemi a vším, kteří Havraspár tvoří. Havraspár navždy. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *dopije poslední doušek svého čaje a nový si již neobjedná* Nyní jsme již opravdu na konci a mně nezbývá nic jiného než se s Tebou rozloučit, ale vlastně nerozloučit. Půjdeme přeci společně do hradu? *jen tak nepatrně zamumlá* Tímto Ti mnohokráte děkuji za slova, která jsme si vyměnily, snad to pro Tebe nebylo moc otravné a omlouvám se za ony složité otázky. *usměje se* Ráda bych Ti také za pomoci hvězd popřála mnoho paní Štěstěny, spokojenosti, trpělivosti při plnění posledního úkolu a při procházení konečným úsekem této zajímavé a tajuplné cesty. Toto přeji jak Tobě, tak také ostatním havraním šampionkám. *usměje se* Ale pokud máš ještě něco, co bys právě teď ráda poslala dále a prozradila tuto informaci komukoliv, jednoduše tomu, komu náleží, neostýchej se a jen do toho… *na závěr se usměje a dá Lucy čokoládu*

Lucy Mysterious: Dopije poslední doušky svého pampeliškového čaje. *usrkává doušky* I já bych se s Tebou ráda (ne)rozloučila. *usměje se* Budu moc ráda, když se navzájem doprovodíme do hradu, přeci jen již je pozdě, *usměje se* a alespoň si pohovoříme o tom lekání. *mrkne a následně se zasměje* Neomlouvej se, ony tolik složité nebyly, ale v té chvilce mi složité přišly. *zamyslí se nad svou poslední větou a uvědomí si, že je již opravdu pozdě* Hvězdy, Ty víš, čím mě dostat, že? *zasní se a představí si pohled na hvězdnou oblohu* I já bych Ti ráda popřála plno úspěchů, štěstí, trpělivosti, plno dnů prozářených Sluncem, radostí, úsměvů a hlavně, abys byla spokojená. *usměje se* Po třech náročných úkolech mám pocit, že spolu, čtyři modré bojovnice, dokážeme všechno v magickém světě a vše zdoláme. Chtěla bych jim v závěru poděkovat za to, jak moc úžasné jsou, za to, jaké mají povahy, jakou inspiraci neustále přinášejí a jak je každá jiná, ale přesto stejná. *usměje se* Za čas, co spolu bojujeme, si každá z nich našla u mě místo a mám každou z modrých víl moc ráda. *usměje se* A Miško, u Tebe není žádných slov, mé milé dvojčátko. *naposledy se usměje a usrkne poslední kapku čaje* Málem bych zapomněla, děkuji za čokoládu. *rozbalí ji a půlku přenechá Míše*

***

Ihned následovala stejná činnost soviček, jako v předchozích dvou případech. Rozlétly se do nejrůznějších sovinců a nesmělým houkáním lákaly adresáty k odpovědi. Ti to tentokrát neměli vůbec jednoduché, jelikož je Lucy onou "záhadou", a tak se snažily zamířit povětšinou tam, kde nějakého toho úspěchu v podobě odpovědi mohly dosáhnout. Můžete posoudit sami, zdali ho dosáhly.

Corvinus Declaratio: Myslíš si, že je Lucy pro tým B4 tou pravou? A když ano, tak proč? Znáš nějaké její vlastnosti, které jsou pro tým výbornou posilou?

Kathie Amanda Nakimur: Jsem přesvědčená, že je Lucy pro tým ta pravá! Nemám ani nejmenší pochybnost o holkách v týmu. Viděla jsem jejich vypracování úkolů a pokaždé mě to nadchlo. Musím přiznat, že Lucy nějak moc neznám, tak je těžké vypíchnout nějaké její přínosné vlastnosti. Ale z pohledu na bodování to bude určitě svědomitost, zodpovědnost a schopnost zabrat a z pár vzpomínek na famfrpálové tréninky veselá povaha. Myslím, že to všechno s ohledem k náročnosti klání přijde vhod!

*

Arien Rellyová: Samozřejmě si myslím, že je Lucy tou pravou… Většinou chodí vedle Tebe opravdu napravo *usměje se* A ano, jsem ráda, že se dostala do tohoto úzkého výběru a byla jí svěřena ta velká zodpovědnost za pověst koleje. Je spolehlivá, snadno se s ní člověk na něčem domluví a je hodně kreativní, což je asi to nejdůležitější pro tuto soutěž. *usměje se*

*

Justin Angel Sane: Podle mě je pro B4 tou pravou a nemá to nic společného s faktem, že jde o mé patronče. Její hlavní přednosti jsou zodpovědnost, pracovitost, nápaditost, smysl pro romantiku. Abych vysvětlil tu poslední vlastnost, dokáže kolem každé věci a skutečnosti vytvořit kouzelnou auru, u které se člověk zasní. Podle mě je Lucy v týmu důležitou součástí. Pokud ale vyzdvihuju její vlastnosti, musím připomenout, že to samé platí pro Tebe Míšo. Tak jako si B4 zasloužila Lucy, by sis ji zasloužila i Ty. A je to z úplně stejných důvodů. *usměje se*

*

Annie Reprobate: Lucy je jednou z našich geniálních nováčků a i když by se mohlo zdát, že je ještě nezkušenou čarodějkou a není tím pádem tou pravou v našem B4 týmu, tak opak je pravdou. Neměla jsem příležitost zatím vidět mnoho jejích samostatných prací, ale z toho co jsem viděla a četla, mám pocit, že je to opravdu jedinečné děvče. Má bujnou fantazii, literárně je velmi zdatná a hlavně je moc hodná a společenská, a ani to nesmí v našem týmu chybět. Jsem na ni moc pyšná. *usměje se*

***

Doufám, že byla Lucy těm, kteří ji do teď považovali za záhadu, alespoň malinko pootevřena neviditelným klíčem. I když patří mezi opravdové nováčky, dávno jím už není, je dalším důležitým dílem modravé skládačky, která tvoří skvělý tým a na kterou můžou být modráskové patřičně hrdí! Snad jim nekonečné safírové moře fantazie, celé Sedmero, ale i další okolnosti budou přát a naše havraní šampionky obsadí celkové místo, po kterém doopravdy touží!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář