Pravda o B4 odhalena!

Podíváme-li se na věci blíže a okem pozorným, prokáže se často staré moudro Leprikónů – není všechno zlato, co se třpytí. Nahlédněme tedy za oponu soutěže, která v tomto roce hýbe hradem a odhalme stinné stránky velkolepého klání, klání, pod jehož lesklou skořápkou se skrývají hrůzná a temná tajemství.

Začněme oklikou. Úkolem, ba přímo povinností každého zodpovědného novináře, je pečovat o morální úroveň společnosti, pídit se po jevech a činech odsouzeníhodných, pranýřovat nepravosti, stavět před čtenářskou veřejnost každou podlost a zajistit tak, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Také redakce časopisu Corvinus Declaratio tento přetěžký úkol nadevše ctí a proto neváhala obětovat dosud nevídané prostředky nejen finanční, aby otiskla naprostou senzaci, výsledek vůbec nejrozsáhlejšího a nejvýraznějších investigativních kvalit dosahujícího počinu v historii hradních redakcí.

Ano, právě čtete historicky nejnákladnější článek, na jeho vznik padlo více než 57 galeonů. Pro zkompletování a ověření všech informací, mnohdy přísně tajných, bylo vyzpovídáno na třicet osob, použito na dvacet kouzel se zákonem hraničících a ve jménu pravdy ohnuto či nenápadnou oklikou obejito na dvanáct kouzelnických zákonů. Můžete si tak být zcela a naprosto jisti, že vám naše redakce přináší zaručeně pravé, ověřené informace, za jejichž pravostí stojí stovky hodin tvrdé novinářské práce a snahy odhalit skutečný, ač bolestný, stav věcí.

A nyní již odhalme ona zrůdná tajemství, která nás navždy připraví o iluze o kráse kouzelnického světa. Velké a proslulé klání čtyř soutěžních týmů patří mezi staré a oblíbené hradní tradice. Po boku klání sedmibojařského je největším poměřováním kreativity, umu a fantazie, jaké náš hrad nabízí. Pro soutěžící je výzvou k nezapomenutelným výkonům a vstupní branou k věčné slávě a proslulosti.

Každým ročníkem soutěže padá na organizátory přetěžký úkol – probudit tuto tradici a zajistit jí patřičnou velkolepost, překonat laťku z let minulých a proměnit soutěž ve skutečně nezapomenutelný zážitek všech hradních obyvatel. Také v letošním roce bylo vše potřebné nadmíru povedeně splněno, ba v mnohém byla očekávání překonána. Nikoho tento stav neuvádí v údiv, vždyť organizace se ujala slovutná, proslulá a právem všemi obdivovaná Larrie Larstonová.

Údiv však nastane a přímo nevídaný. Až dosud zůstalo skryto, co všechno za úspěchem letošního ročníku Bradavické čtyřky stojí. Až dosud se dařilo před veřejností tajit, jak strašlivé praktiky panují v zákulisí soutěže. Pravda se však ukázala, bylo jí pomoženo na světlo a nyní se svět dozví, čím vším byla zábava obyvatel hradu vykoupena. Porušení mezinárodních kouzelnických úmluv, strašlivá manipulativní kouzla, falešné podpisy, neúcta k dějinám, násilí na magických tvorech i kouzelnících, a ano, i kuplířství! To vše bylo bez skrupulí a bez uzardění použito v honbě za úspěchem.

*

Kostky

Začneme zdánlivou maličkostí. Jedním ze specifik Bradavické čtyřky je zvláštní, originální udělování bodů soutěžícím týmům. Děje se tak prostřednictvím hracích kostech, které jsou jednotlivými porotci přidělovány dle kvality vypracování.

Organizátoři soutěže však rovněž hleděli na kvalitu, a to na kvalitu zpracování kostek. Nespokojili se s tradičními kostkami ze slonoviny slona afrického (už to bylo na hraně etiky) a zašli ještě dál. Kostky, které každý tým tak nadšeně přepočítává, byly vyrobeny na žádost organizátorů ze vzácných klů mnohem ohroženějšího, ve volné přírodě se již prakticky nevyskytujícího slonivce (lat. Elephanst magicae). Tento obyčejnému slonu podobný magický tvor patří mezi pět nejpřísněji chráněných kouzelných živočichů a jeho slonovina se řadí mezi vůbec nejvzácnější materiály, i v surovém, neopracovaném stavu nezřídka přesahuje cenu broušeného diamantu a dle informací naší redakce není v současnosti k sehnání na oficiálním trhu. Poslechněme si názor odborníka:

Borgin: Ano, jak říkám, hrozně vzácná věc, tady není k dostání. Byla by, možná, ale na to nemáte. Ani vy. Hej, co je?! *redaktor byl vzbuzen z mdlob a po nezbytném prohledání vlastních kapes a násilného vzetí zpět všeho, co v nich bylo, rozhovor pokračuje* Tak nic, no. Jak říkám, hrozně… jo, to sem říkal. Ale jestli fakt moc chcete, nemožné není skoro nic. Ty potvory někde ještě sou, ne že ne. Já sem první pro, aby se to vybilo. Ale nejdřív vybít ty pomatence, co to chrání.

Jak vidíte, sehnat tento vzácný materiál není nic jednoduchého a v každém případě jde o věc nesmírně nákladnou. Nabízí se tedy otázka, zda si škola může tento zbytečný luxus dovolit. Naneštěstí, účetnictví naší školy se ukázalo být nejneprůhlednější věcí v kouzelnickém světě. I přes důkladnou půlnoční prohlídku ředitelské pracovny nebyla nalezena ani účetní kniha, ani účty samotné. Jediným přístupným (tajně, ale přece) dokladem jsou veřeje pracovny, na které si vedení zapisuje výplaty zaměstnanců školy a stipendia studentů rozšiřujícího studia. Existuje také možnost, že peníze na nezákonný obchod pocházejí ze soukromého konta hlavní organizátorky a ředitelky školy, madam Larstonové. Jak nám však sdělil náš nejmenovaný zdroj fialové barvy a tedy člověk s právem nahlížet na profesorské účty, žádný výraznější pohyb se na ředitelském kontě v poslední době nekonal. Krom neprokázaných příjmů, pochopitelně.

Tato skutečnost nám odhalila vůbec nejneuvěřitelnější tajemství podivných okolností, za jakých letošní ročník soutěže běží. Vedení školy a organizátoři soutěže v jedné osobě pověřili úkolem opatřit přespříliš vzácné kostky své nejméně obranyschopné poddané, domácí skřítky. Nevinná, pracovitá a vždy věrná stvoření byla zneužita k činnosti vpravdě kriminální, čímž si za nitky tahající skutečný viník zajistil beztrestnost. Vše je však ještě mnohem horší!

*

Vůbec nejstrašlivějšího činu se zastupující ředitelka školy dopustila dne 23. 3. tedy v předvečer velkého oznámení na úvodní nástěnce školy. Dle ověřených informací došlo při přebírání kostek od skřítků, kteří svůj těžký úkol vzorně a včas splnili, k zarážející, nevídané skutečnosti. Při kontrole přebíraného artefaktu byl madam Larrie jeden ze skřítků v kostkách prohrán! Ano, i toho musely být hradní zdi svědkem. Šokující událost nám popsal sám vsazený a posléze dočista prohraný skřítek:

Skřítek: Je to pravda, je! Ona… *posmrkává* Ona už neměla ani srpec a když… *opět smrknutí* ...už mohla přestat, ale chtěla hrát dál, i bez peněz. *skřítkovi se po tváří kutálí velká slza* No a chtěli tu, hůlku, svoji *smrk* ať vsadí. Ale ona ji nedala. Chtěla vsadit tamtoho… *další slza* jak tady učil, profesor to byl, takový chlupatý. *skřítkovi byl podán čistý kapesník* No a… *slza* ale oni ho nechtěli, oni ukázali na… na… na mě! *skřítek propuká v pláč* Na mě! Prý zastanu víc práce a uklízím po sobě! A ona s tím souhlasilááá *skřítek, evidentně stále otřesen, není schopen pokračovat v rozhovoru*

Není třeba dovětků. Snad jen považme, jak hrůzných tvarů tato věc nabývá, když vidíme jak bylo o pouhý den později cynicky proneseno, že poslední úpravy dolaďují skřítci.

*

Nádvoří

Jestli po kruté pravdě předcházejících řádků tušíte, že ani s nádvořím Bradavické čtyřky nebude všechno v pořádku, tušíte zcela správně. Na tomto středobodu celého klání neexistuje prakticky nic, za čím by se neskrývala podlost či intrika.

Busty

Vcházíme-li na nádvoří, již z dálky nás upoutá čtveřice monumentálních, umělecky velmi zdařilých bust čtyř zakladatelů naší školy. Nápad vskutku vydařený, není lepšího symbolu koleje než tvář zakladatelova. Busty, dle informací z několika zdrojů potvrzených, patří do majetku školy, jejich užití pro turnajové účely se tak jeví jako věc logická a nanejvýš příhodná. Je zde ovšem jedno velké ale. Jedna z bust totiž před lety z majetku školy za záhadných okolností zmizela. Jak se to stalo? A jak se po letech ocitla z ničeho nic opět na hradě? Corvinus Declaratio záhadu rozluštil.

Mladší čtenáře je třeba uvést do situace. Před časem odešel ze školy za velmi bouřlivých okolností bývalý ředitel zmijozelské koleje a to po neshodách s ředitelem nejvyšším, hradním. Aby se příběh ještě více zamotal, je třeba zmínit, že post školní zdravotnice zastávala profesorka Letitia te Tiba. V emotivním a velice vypjatém hradním období následující událost dočista zapadla a jen málokomu stála za zapamatování, přesto se podařilo najít několik očitých svědků a sestavit i téměř autentický přepis osudového rozhovoru. Vše se událo takto:

Profesor Gravedigger, bývalý zmijozelský ředitel, pojal přesvědčení, že nelze dopustit, aby byl řediteli školy neustále připomínán bustou Salazara Zmijozela, a tím jej deprimoval i po svém ochodu. Navíc byl již tou dobou rozhodnut ředitele školy každou třetí půlnoc v měsíci strašit a nepotřeboval k tomu konkurenci. Proto se, dovedně kryt tmou, vydal učinit kousek dobra a odnést si bustu zakladatele zmijozelské koleje do hrobu (tzn. domů, on nezemřel, on už mrtvý byl. Mladším pamětníci vysvětlí). Naneštěstí byl při této činnosti přistižen ředitelem školy, který – rozladěn, rozrušen a oděn v noční košili – vyrazil profesora stíhat hradními chodbami. Tím naštěstí vzbudili několik zmíněných očitých svědků, hradem tedy zaznělo následující:

Ředitel: Stůjte!

Profesor: To byste mne dohnal!

Ředitel: Kolego buďte rozumný a vraťte ho!

Profesor: Salazar je můj!

Ředitel: Vždyť je dutý!

Profesor: Salazar že je dutý?! Já vás prokleju!

Když byl hůlku hledající profesor dohnán a v krátké potyčce kousnut do palce, ujal se držení vzácné busty ředitel. Ten, jak se ihned ukázalo, vyjmul z dutiny, dovedně skryté v dřevěné bustě, množství fajfkového tabáku větší než zdravotnicí školy tolerované. Profesor Gravedigger, rozzloben počínáním pana ředitele, rozhodl se bustu na hradě ponechat a to právě proto, aby jej řediteli připomínala. Madam zdravotnice s pílí sobě vlastní prohledala s ohledem na páně ředitelovo zdraví všechny hradní artefakty. Na to pak ředitel, rozladěn tím, kolik toho zdravotnice našla, pojal ke zrádné bustě nenávist a zapůjčil ji kouzelnickému muzeu Ministerstva kouzel zdarma na plných padesát let, řka že mu nebude v kabinetu strašit až do důchodu.

A zde je zakopán hrabák. O zapůjčení busty škole k příležitosti pořádání turnaje se zaměstnanci muzea dozvěděli až v momentě, kdy si ti bystřejší povšimli, že exponát v muzeu chybí. Pochopitelně, nelze bez důkazů tvrdit, že má v podivném zapůjčení busty hůlku sama profeska Larstonová osobně. Proto byl důkaz pořízen. Zapátráme-li pečlivě v návštěvní knize muzea, najdeme v ní následující:

Vyzbrojen tímto zcela jasným a nezpochybnitelným důkazním materiálem jsem se vypravil na ústředí bystrozorů, dlouhou dobu podezřele tiché a pod koberec zametající, aby se pod tíhou důkazu k záležitosti vyjádřilo:

Bystrozor: Ano, nelze zapírat. Skutečně je to tak. Madam Larstonová skutečně před nedávnem zajistila prostory pro externí expozici Muzea kouzel a to zcela nezištně. Vám podezřelé utajení celého činu bylo prostým důsledkem skutečnosti, že se tak stalo u příležitosti oslav devadesátých třetích narozenin ředitele muzea. Vše bylo drženo v tajnosti, aby byl oslavenec překvapen.

Nechme na posouzení každému, jak uspokojivě ústředí bystrozorů celou záležitost vysvětlilo. Je však třeba zdůraznit dvě věci. Stařičký ředitel řečené kouzelnické instituce si dle svých slov zcela přesně pamatuje, že slaví narozeniny v červenci nebo listopadu. A madam Larrie je přebornicí v umění nitrobrany i nitrozpytu.

*

Růžice

Další nepřehlédnutelnou dominantou nádvoří je směrová růžice, prostý ale vznešený to symbol turnaje. Je jen a pouze zásluhou bystrého redaktorského úsudku a velkolepého citu pro kauzu, že byla odhalena i zde pranýřováníhodná nepravost. Zdánlivá maličkost by nestála ve světle ostatních nepravostí za zveřejnění, kdyby nevyšlo najevo, že jde o věc rozměrů mezinárodních. Právě zde dochází k naplnění nejhorších skutků, zde bylo vykonáno to, co úvod článku předeslal a všechny zveřejněné kauzy neobsahovaly.

Prostou logickou úvahou lze dojít k následujícímu: růžice ukazující do světových stran jsou téměř bez výjimky součástí mapy. Existuje-li tedy růžice mapu nevlastnící, pak je nasnadě, že existuje též mapa růžici postrádající. Jelikož pracujeme pečlivě, také zde bylo opatřeno vyjádření odborníka:

Vedoucí hlavní kartografické kanceláře ministerstva kouzel: Pochopitelně.

Po tomto ujištění započala dlouhá, únavná a v historii časopisu nejnáročnější práce. Po řečené mapě bylo zahájeno pátrání a nutno říct, že pátrat prakticky bez vodítek a indicií po kousku pergamenu, zvlášť jistě po kousku magickém, není věc jednoduchá. Prozkoumáno bylo na dva tisíce map různého stáří, druhu i různé míry nutnosti na čas inzultovat majitele. Dlouhé týdny nepřinášelo hledání žádné ovoce. Nad úspěchem se též počala vznášet hrozba přiškrcení hledáním nafukovaného rozpočtu – vše málem došlo do druhé, kritické fáze, kdy správkyně kolejní pokladnice upouští od slovních výhružek a počíná škrtit šéfredaktorku, aby ji donutila uškrtit redaktora. A právě když vše hrálo v neslavný konec žurnalistické píle, stal se zázrak vracející víru v dobrotu lidí. Neznámý obětavý člověk dobrého srdce ochotný vypomoct ve správné věci anonymně udal několik kouzelníků. S celou řadou jmen se hledání posunulo neuvěřitelnou rychlostí, za pouhé tři dny přátelských rozmluv a drobných finančních kompenzacích rozhovory ušlého času byl objeven zaměstnanec hlavního kartografického institutu Francouzského ministerstva kouzel.

Po důkladné prohlídce tamních archivů byly nalezeny celkem čtyři mapy s chybějící růžicí. Tyto naše redakce odeslala k odborné expertíze.

Odborné stanovisko: Jest nadevší pochybnost, že předložené exempláře číslo 1, 2 a 4 trpí újmou na celkové ploše pergamenu, zapříčiněnou (začasté špatným uložením exempláře způsobeným) ohlodáním od škůdců běžných, magických. Exemplář číslo 3 pak jeví rovněž značné známky ohlodání, původce poškození na vzácném listu napáchaného však nelze z jistotou určit.

Jestliže až dosud existovala naděje, že alespoň za případem znehodnocené mapy nestojí madam Larstonová, nyní naděje pohasla. Dohnala ji pověst knihomola a ozubená kolečka celé věci do sebe konečně zapadla. Ještě před tajnou noční návštěvou ředitelské pracovny se zdálo vše jasné. Ředitelka školy, chtěje umístit na nádvoří skutečně vkusnou růžici, vyhledala si pro její výrobu vzor v zahraničních archivech (jistě kvůli horší dohledatelnosti) a nehledíc na historickou hodnotu mapy – rok výroby posuďte sami – nezdráhala se vzor z mapy vyjmout.

Návštěvou a krátkým hledáním pak byla tato verze vesměs potvrzena. Skutečně byl nalezen chybějící kousek mapy s prastarou kresbou růžice na vlas totožné s růžicí z nádvoří. Nakousnuté jablko na pracovním stole a porovnání otisků zubů sice vyvrátilo domněnku, že madam inkriminovaný kus mapy z pergamenu vykousla, čímž se ukázalo, že jde ve skutečnosti o ve spěchu pořízený výstřižek, na věci to však nic nemění. Také zde zkrátka nebylo při přípravách turnaje hleděno na etiku a pokud by se správce archivu s mapami bránil, šlo by se patrně přes mrtvoly.

Jak je vidět, i do lesku a slávy oděná událost může mít svá temná tajemství a za jejím úspěchem mohou stát nečekané činy. Nezbývá než doufat, že jde o případy ojedinělé, že se na naší škole nestanou nebo již dávno nestaly pravidlem. Na druhou stranu je chvályhodné, že se vedení školy nezdráhá pro blaho svých studentů více či méně překročit zákon a že mu radost v očích studentů leží na srdci stejně, jako mu na srdci leží nadšení v kápích Azkabanských mozkomorů.

***

B4 sólokapr!

*

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář