Havraspár - knihy, pověst a realita

Nedávno jsem se tak zamýšlel nad tím, jak je vlastně vyobrazen Havraspár v díle JKR, jak mi byl Havraspár popisován coby nováčkovi, a jaký vlastně Havraspár skutečně je. Pokud Vám přijdou tyto otázky zajímavé a třeba jste se nad nimi též zamýšleli, můžete srovnat své myšlenky s mými skrz tento článek.

Každému vidím do duše,
vím, z jakého těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.

*

...či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.

***

Jak jistě víte, toto jsou slova Moudrého klobouku, která pronáší při rozřazování studentů. Starý moudrý Havraspár a bystrá hlava mluví jasně o  znalostech, inteligenci a dovednosti modrých čarodějů a čarodějek. Slůvko starý, které mě osobně zpočátku zarazilo, beru jako básnické vyjádření slova poctivý či dobrý (aneb Old Shatterhand, který zrovna “old” - tedy starý - nebyl, jen byl prostě opravdu schopný).

Důvtip, neboli schopnost někoho přechytračit a přijít s řešením, které ostatní nevidí, a pochopení, které by mělo jít ruku v ruce se znalostmi, pokud nás neovládne arogance a neoslepí nás natolik, abychom se díky znalostem cítili nadřazeni. Neboť ten, kdo skutečně ví, také dokáže chápat širší souvislosti a tím také porozumí situaci druhých a dokáže se vůči nim správně projevovat.

Najít čest a slávu? Nu samozřejmě někdo s potenciálem zde má šanci mu dostát a možná se vyhoupnout ještě výše, protože mezi podobně nadanými jedinci jistě najde to správné zázemí pro své snahy a dosáhne jich snáze nežli jinde, a také tím pádem může dosáhnout více věcí.

Ovšem když se zamyslím nad modrými z knih, tak mi většina z nich nepřišla nijak zvlášť moudrá. Roger Davies mi přišel jako naprosto jednoduchý přihlouplý chlapec, Cho Changová nepůsobila zrovna nejchápavěji, podobně její kamarádka Marietta.

Snad jen moje oblíbená Lenka Střelenka projevovala směs šílenství, upřímnosti a ryzí moudrosti. Celkově mi přišlo, že Havraspárci z knih byli prostě jen tuctoví puberťáci, kteří možná měli být trošku chytřejší, ale je pak s podivem, že nijak zvlášť nevítězili ve školních pohárech, ani o nich nebylo příliš mnoho zmínek v knihách. Ale přeci jen je to příběh úžasného nebelvírského odvážlivce, kterému občas chybí schopnosti a rozum, ale má odvahu, štěstí a šikovné přátele. To může znít zahořkle, ale pravda je taková, že Havraspár v  knihách je opravdu spíše jen na okraji a tak může být obraz koleje celkem nekompletní a pokřivený.

*

Jak mi byl popisován Havraspár při příchodu na hrad? Jednoznačně jako největší bodohrotiči, co každého nutí pod pohrůžkou bičování a nevím čeho dalšího, aby vydělával bodíky bodíky bodíky, protože se musí vyhrát pohár za každou cenu. Nezajímá je zábava na hradě, mají divný humor a  moc si věří, protože mají své poháry a musí za každou cenu mít body. Zkrátka děsivá kolej, kam nováček přece nechce.

Jenže pak jsem se tam dostal, protože se mi Havraspár zamlouval. Mám rád modrou barvu, myslím si (snad oprávněně), že jsem docela chytrý jedinec a “moudrá kolej” znělo jako něco, co by mi mělo sednout. Sice mi to chvíli trvalo, než jsem se v "modrém šílenství" začal orientovat, ale objevil jsem kolej, kde skutečně bylo zájmem vyhrát pohár - ale kde na hradě tento zájem není?

Krom toho jsem našel kolej, která má skvělé zázemí pro své studenty, kteří nemají snad nikdy problém sehnat srpce na semináře nebo galeony na výuku. Také je to kolej s úžasnou tradicí a mytologií (nevím jak jinak to nazvat, ačkoliv mi to slovo zcela nesedí, nedokážu najít lepší vysvětlení) - Rowena a její odkazy, Sedmero a jejich ctnosti, Candorova nezaměnitelná děsuplná osobnost.

A ostatní modří? Sednul mi smysl pro humor, takové to chápání reality a vůbec tak nějak celá ta kolejní mentalita. Je však jedna věc, která mě trápí. Jsem tu necelý rok a tak mám jen omezený obraz dění v koleji. Nejsem pamětník jako mnoho jiných a tak vidím kolej z jiného hlediska. I toto byl důvod, proč šprýmus přišel s tím, jestli nechci být prefekt - nová krev, nová vize, nové nápady. Nicméně to byl neustálý příval informací, nikoliv až tak povinností, jak jsem čekal, ale spíše opravdu informací. Více se seznámit s provozem koleje, jak co funguje, jak se má co dělat a tak. A přestože vidím v zasedačce úžasné nápady našeho primuse a mnoha dalších členů, tak mi pořád vyvstává jedna otázka - proč kolej spí?

Zimní školní rok začal skvěle, okamžitá počáteční akvita, bodové vedení až takové, že Mrzimorští museli napsat velice udivený článek o tom, co se to sakra děje. Jenže pak začal nějak ten školní rok trochu víc a nějak to postupně usnulo a kolej skončila poslední. Proč? Jak se z toho začátku mohl stát takový propadák? Nu, kdo ví.

Letní školní rok je ale propadákem už od začátku. Bylo tu hodně snahy, ale nějak chybí aktivita. Modří prostě chrní. Vedení si samozřejmě rve vlasy, šprýmus i svého kozla na bradě obral dohola a musel ho nechat znovu narůst, ale nějak to nikdo né a né pochopit. Jistě, jsou tu ti aktivní, ale to není celá kolej. Nějak se vytratila ta snaha vyhrát, nebo aspoň bojovat tam nahoře, nikoliv dole u dna. Šprýmus nadhodil domněnku, že bych měl chápat lépe, proč se to tak děje, protože patřím k  těm novějším, zatímco on je ze staré školy a prostě chce zažít zase ten úžasný pocit, který měl z výhry poháru. A já hloubám a hloubám a  nacházím jedinou odpověď. Teď to bude znít jako obvinění, takže se omlouvám těm, kteří drží kolej nad vodou, ale vidím to takto:

Všem vyhovuje jejich klid a jejich tempo, každý myslí na sebe a je rád, že kolej má tak skvělé zázemí a ty zajímavé akce, takže si může studovat jaké předměty chce, občas udělat nějakou soutěž, aby si mohl dovolit nějaké hezké věcičky a díky akcím se nenudí, když se jinak mimo kolej nic neděje. A to mě příšerně mrzí.

Jistě každý může říct - Zen, ten se nepředře. Nemá zrovna deset předmětů a  není někde v předních příčkách bodování. Inu Zen by se rád snažil, to vám říkám, ale Zen nemá až tolik času, aby skutečně stíhal deset předmětů. Nicméně pokud mohu, je síla a je myšlenka, tak se snažím o to něco navíc, co jinak běžně nestíhám, abych kolej posunul o něco výše.

Co bych rád viděl, je ukázka kolejní hrdosti. Jen se podívejte na začátek, co je Havraspár zač. Moudrost a nadání. Toto nás snad zavazuje k  tomu, abychom bojovali o první příčky snad v čemkoliv, v čem se na hradě dá soupeřit. Samozřejmě musíme se držet pochopení a neprojevovat se arogantně, vždyť se dá soupeřit i v přátelském duchu. A nyní již jen mohu doufat, že všichni modří, co dočetli až sem, zapřemýšlí nad Havraspárem a jeho ctnostmi, a pokusí se najít v blížících se prázdninách dostatek sil, abychom to na podzim pořádně rozjeli a dopřáli koleji opět tu hrdost, kterou si právem zaslouží.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář