Rowenino pohyblivé schodiště očima modrých pánů

Všichni jistě víme, že naše poblázněná hradní schodiště má na svědomí samotná Rowena. Kdo by také dokázal vymyslet něco tak báječného? A jistě jí s nimi musel pomáhat jeden ze sedmi "kumpánů", jelikož těmto schodům nemůžeme upírat ani jistou míru zlomyslnosti.

Naše hradní schodiště je jistě světovou raritou a naší chloubou, ovšem stojí nám za to? Za každodenní bloudění, pozdní příchody (obzvlášť ty potrestané) a všechen ten stres? Ano.

Abychom nad schodištěm vyzráli, je potřeba zapojit mozek. A tak nás tedy Hrad udržuje ve stálém víru myšlenek, utichajícím jen o prázdninách. Možná si to neuvědomujeme, ale i přes náš domnělý "spánek" při přesunech po Hradě naše šedé buňky mozkové stále pracují, aby nám zajistily rychlou a bezpečnou trasu. Přemýšlíme o ní podvědomě. A to se někdy může hodit. Ale nyní již k názorům obyvatel Hradu, s přihlédnutím k mo(u)dré koleji. Jak se komu líbí či nelíbí?

*

*

Corvinus Declaratio: Co si o hradních schodech myslíš?

Zendaer Amattis: Jsou úžasné, překvapivé, občas je to dobré pro lenochy - se takhle zamyslím uprostřed schodů, ony se párkrát pootočí a tak, člověk se vozí, nápady přicházejí a ještě mě to nasměruje někam, kam jsem chtěl, ale dočasně zapomněl.

Justin Angel Sane: Myslím, že každý, kdo se na hrad dostane, nad schody žasne, je to jeden z největších a nejkouzelnějších divů na celém hradě. Někdy jen tak jdu a nechám schodiště, aby mě někam zavedlo. Mám ho rád a vidím v něm hlubší smysl, s kterým ho Rowena stavěla - hra s hlubší myšlenkou.

*

Corvinus Declaratio: Jak podle tebe na ten nápad Rowena přišla?

Zendaer Amattis: Rowena byla velká myslitelka, to nikdo popřít nemůže. A osobně si myslím, že schody jsou ukázkou zamyšlení se nad životní cestou. Ukazuje nám tímto to, že naše cesty jsou někdy komplikované a nemůžeme jasně znát svoji cestu. Ačkoliv nakonec dorazíme snad tam, kam míříme. I když uznejme, že Rowena nemohla ze schodů udělat úplné bludiště.

Justin Angel Sane: Říká se, že cesta je život, ne cíl, to je jedna z věcí, které nejspíš Roweně kolovaly hlavou. Dále je podle mě problémem, že kdyby schodiště bylo jednotvárné, každý by si zapamatoval cestu nazpaměť a byl zahloubán ve svých myšlenkách. Dnes už nikdo nevnímá pozorně přítomnost, díky tomuhle se toho docílí. Občas vás schodiště zavede tam, kam jste ani nechtěli a kdo ví? Možná v tom byl záměr.

*

Corvinus Declaratio: Pomáhal jí při vymýšlení či realizaci tohoto nápadu někdo?

Zendaer Amattis: Osobně myslím, že přímo ne. Nepřímo snad druidové a různí další učitelé, kteří Rowenu naučili o životu přemýšlet a povzbuzovali v ní její moudrost, která díky tomu vykvetla, tak jak známe.

Justin Angel Sane: Jejím nejvěrnějším přítelem byl Staroušek a jsem si jistý, že pokud při vymýšlení někdo podával rady, byl to on. Co se týče realizace, je zde možná spolupráce s ostatními zakladateli, ale kdo ví?

*

Corvinus Declaratio: Proč se je Rowena rozhodla využít?

Zendaer Amattis: Jak jsem zmínil předtím - myslím, že se rozhodla všem studentům Bradavic skrze věky udělit lehce filozofickou lekci. Né každý si toho všimne, né každý si z toho vezme ponaučení, přesto se pokusila a stále sklízí jisté úspěchy. Možná by měl existovat řád pro učitele skrze staletí. *pobaveně se usměje*

Justin Angel Sane: Schodiště vám může provést tolik věcí, že při jeho "používání" musíte použít svou hlavu a důvtip. Rowena si vždy potrpěla na rozvoji takových vlastností. Svůj účel schodiště plní.

*

Corvinus Declaratio: Užíváš si jejich využívání, nebo je to pro tebe nějaká forma mučení?

Zendaer Amattis: Nu to záleží na situaci. Když se schody rozhodnou zlobit v termínové neděli, tak jsou to (Roweno odpusť) muka. Ale naštěstí se rychle zvládnu přizpůsobit a nějak to zvládnu. V jiných dnech a termínech to bývá celkem zábava. A pokud nezlobí, tak jak jsem psal výše, je to krásný a zajímavý kus hradu, který mám rád.

Justin Angel Sane: Stoprocentně užívám, cesta se nestává stereotypem a to je asi nejdůležitější.

***

Každý má jistě na hradní pohyblivá schodiště svůj názor, ale věřím, že je nikdo nezavrhuje. Staly se neodmyslitelnou součástí našeho Hradu a tím i našich životů. Věřím, že nikdo z Hradních obyvatel by si každodenní Hradní život bez nich nedokázal představit. Nebo vy snad ano?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář