Jediné letošní modré OVCE úspěšně zahnány domů!

Jen jedna jediná modrá duše se letos odvážila složit zkoušku OVCE. Všichni jistě víme, že to nebyl nikdo jiný, nežli Madidess Leevian. Nezavítali jste na její ústní zkoušku, ale chtěli jste? Anebo jste jen zvědaví na Máďiny pocity? Pootočte novinovým listem a dozvíte se možná i to, co jste nevěděli.

Každého z nás to v jistou relativně brzkou chvíli našeho magického putování kouzelným životem potká, anebo někoho dostihne, ano, ony Ohavné vyčerpávající celočarodějné exameny, den, kdy se z učně stane kouzelník. Někdo se na ně možná těší, jiný z nich má strach, pro jiného je to prostě jen jistá samozřejmost ukončení studia. Svým způsobem záleží jen na nás, jak si je dokážeme zkrotit a jak je "dovychováme". Mohou být klidné, tupě zírající, ale také "poťouchlé", hrající si.

(Ilustrace: Nemesis Snow Whiteová)

A jak už to tak vždy bývá, zkouška se skládá ze dvou částí. Ani Máďa nebyla výjimkou, a po úspěšném dokončení psané zkoušky OVCí ji dále čekala pro někoho možná ještě náročnější pasáž, ústní část zkoušky.

Začátkem července v odpolední hodinu jsem dorazila do vcelku zaplněné Učebny v Severní věži.

*

*

V té se kromě samozřejmé Janel Weil a přisedající zkušební komise profesorek, kterými byly Niane z Libelusie, Aki san Marino a Selena Enail Smithová, nacházely ještě další ztělesněné podpory přímo na místě, jak z řad havránků, tak také z červené koleje a taktéž snad o mnoho více dalších.

První část zkoušky byla zaměřena na obhajobu písemné práce - propugnatio, v té Máďa velmi zdárně odpověděla na obě doplňující otázky k její písemné práci, jež měla téma Rozdíly mezi zvěromágy založené na jejich geografické poloze a také tak na dotaz zkušební komise.

Dále nenásledovalo nic jiného, nežli - cogito, kdy na Mádinu hlavu "padaly" otázky letem světem Zvěromagii. Druhý a zároveň poslední dotaz celé zkoušky byl pro mě vskutku asi nejzajímavější, jelikož došlo na Mádinu přeměnu ve zvíře, ve které se proměňuje, a to v kojota.

*

*

Po této velmi zajímavé ukázce byla zkouška oficiálně ukončena a společenstvo profesorek se odebralo do tajů sborovny, aby rozhodly o konečném hodnocení. K tomu však došlo velmi záhy a my všichni jsme se mohli s Máďou radovat, protože svou zkoušku zvládla a zakončila s opravdovou parádou!

*

*

Když uplynulo několik dní, nemohla jsem odolat a s novou novopečenou držitelkou Akademické čapky neudělat rozhovor. Společně jsme se sešly U Tří košťat madam Rosmerty, kde jsme si měly popovídat především o této zkoušce.

***

*

Corvinus Declaratio: *přicupitá ke své židli a pomalu se posadí* Ahoj, Máďo! *s úsměvem a s gestem na ruce kachní končetiny pozdraví* Děkuji Ti mnohokrát, že jsme se tu dnes takto sešly. Ehm… Co ráda u madam Rosmerty piješ? *přistrčí neviditelným gestem to, co Máďa nejraději pije* Jak už jsem Ti dříve avizovala, budeme si dnešní večer především povídat o zkoušce, kdy se z učně stane opravdový kouzelník. *jen tak zamumlá a usměje se* Tak tedy nebudu již déle otálet a vzhůru vstříc hned první otázce. Co pro Tebe vlastně znamená složení zkoušky OVCE, je to Tvůj splněný sen, něco, pro co by mohl snad každý kouzelník "zabíjet", anebo snad něco úplně jiného? *připraví si bloček s brkem a dychtivě vyčkává*

Madidess Leevian: *s děkovným úsměvem vděčně usrkává limonádu, pak ovšem zvážní, přestane pít a zamyslí se* Hm, no... Já jsem nad tím popravdě nikdy tak nějak úplně nepřemýšlela, složení zkoušek pro mě nebyl cíl. Byla jsem nováček, pak najednou třeťák, páťák, složila jsem NKÚ, a najednou jsem byla v sedmáku. Tady jsem si teprve začala uvědomovat, že je skládám, že už je to tak nějak konec toho "oficiálního" studentského života. Asi to pro mě hlavně znamená poněkud snadnější vstup do fialového hábitu, to v případě, že bych se nakonec rozhodla stát profesorkou. Rozhodně to nebude příští rok, kdo ví, jestli se tak vůbec stane, nicméně beru to spíš jako takový důkaz toho, že jsem tu už relativně dlouho a že mám, v případě zájmu, možnost se posunout "dále". Těší mě to, to jistě, ale že by to byl splněný sen, to se říct nedá. Mám ze sebe dobrý pocit, cítím se oficiálněji, jako správný důchodce, ehm, zkušený kouzelník, ale myslím, že jsem stále ta samá blbá Leevianová. Splněným snem by spíše mohla být ta akademická čapka, ta se mi líbila odjakživa! Jo, a znamená to pro mě ještě to, že budu muset odvádět podíl z důchodu Candymu na kolejní konto... *tváří se jako citronová kachnička*

*

Corvinus Declaratio: *usměje se nad odpovědí a svým zrakem se zastaví na akademické čapce, kterou má Máďa na hlavě* Opravdu moc pěkná. Rozumím, je to opravdový skok dále a svým způsobem nový začátek. A uvažovala jsi třeba nad tím, že bys chtěla ve studentském hávu vydržet ještě déle a složit zkoušku KOZA? Ale abych se také posunula dále. Kolik času Ti zabralo vypracování Tvé psací části zkoušky? Sama jsem si ji procházela a musím uznat, že byla opravdu rozsáhlá a moc hezká. *usměje se* A byla jsi taktéž spokojena se zadáním? *položí otázku a pořádně si lokne Máslového ležáku*

Madidess Leevian: Uvažovala jsem o těch zkouškách KOZA, ale popravdě nevím, jak to se mnou bude. Spíš než další zkoušky by mě lákal ten fialový hábit, ale nic není nemožné, uvidíme za pár let. *usměje se* Hm, co se toho času týče, nejsem si jistá. První tři dny jsem v hlavě měla jen takové útržky, myšlenky, nápady, řešila jsem, jak vlastně celou práci seskládám. Pak jsem pár hodin věnovala sepsání osnovy a základnímu dělení a potom jsem si dala na hodně dlouhou dobu pauzu. Ke zkouškám jsem se pak vrátila až zhruba dva dny před odevzdáním, a právě v těch jsem, i když ne nonstop, samozřejmě. Zpětně si říkám, že jsem to mohla řešit trochu dřív – část OVCÍ se mi totiž do vypracování nevešla a kdyby se mi povedlo dříve sehnat někoho, kdo je schopen tam "nadbytečné" palce (protože tam skutečně JE maximum) dolepit, nemusela bych to tam mít tak nevzhledně řešeno odkazem... *zasměje se* Výhodou je, že píšu rychle. Nevýhodou byla sabotující technika, která měla, zdá se, s takto rozsáhlým textem v adminu problém a neustále se sekala. Se zadáním jsem byla moc spokojená, prakticky okamžitě se mi začaly v hlavě rojit nápady a souvislosti a byla jsem ráda, že jsem některé své znalosti mohla uplatnit v praxi.

*

Corvinus Declaratio: *usměje se* Ano, kdo ví… Ale třeba u Tebe budu jednou studovat! *pomyslí si něco o tom, zdali by byly taktéž kachničky přítomné na hodinách a musí se nad tím zasmát a pousmát* Jsem ráda, že jsi byla spokojená se zadáním, musí to jít ihned lépe, když člověk může pojednávat o něčem, co je mu relativně blízké. A měla jsi ihned ujasněné, že to bude právě Zvěromagie a u madam J. Weil? A když ano, tak proč? Anebo jsi měla třeba více předmětů, mezi kterými ses rozhodovala? *usměje se*

Madidess Leevian: To rozhodně. *souhlasně přikývne* Zadání mi vážně sedlo. No, měla jsem víceméně ihned jasno, mám totiž pocit, že snad ani není více předmětů, kde bych absolvovala druhý ročník. *uchechtne se* Vždycky se mi líbila zadání úkolů madam Weil, věřila jsem tomu, že mě docela zná a doufala jsem, že ona je z těch profesorů, kteří se snaží studentům vyjít vstříc – proto jsem měla jakousi naději, že mi zadá zkoušku, která mi sedne. A to se skutečně stalo. Krom toho mě Zvěromagie moc baví a řadím ji mezi své nejoblíbenější předměty.

*

Corvinus Declaratio: Také jsem o Zvěromagii začala pomalu a jistě uvažovat, i pro mě je to velice lákavý předmět, takže doufám, že si jednou budu moc také udělat vlastní obrázek. *usměje se* Nyní bych Tě poprosila, zdali by ses mohla tak trochu pomyslně vrátit nejen myšlenkami, ale hlavně pocity zpět na zkoušku a času po ní. Zajímalo by mě, co konkrétně Máďa během celé zkoušky cítila a co následně po úspěšném ukončení zkoušky a ohlášení úspěšnosti ve Velké síni?

Madidess Leevian: Určitě. *souhlasně zakýve hlavou a ukáže redaktorce zdvižený palec, doufaje, že neurazí ostatní profesory* Ehm, byla jsem nervózní jako při mudlovském zkoušení. Ale nakonec to bylo v pohodě. Neustále jsem měla pocit, že píšu přece jen pomalu a že mi dlouho trvá, než dostanu nějaký dobrý nápad. Bála jsem se, že to odešlu s chybou nebo s překlepem, a když se přešlo na otázky ověřující vyloženě vědomosti z hodin, byla jsem trochu vyděšená, že se spletu. Ale dopadlo to dobře, naštěstí. Úleva byla obrovská. Měla jsem velkou radost, pochopitelně, i když v první chvíli jsem si nebyla jistá, jestli jsem náhodou někde něco nepokazila. Ale myslím si, že v tomhle jsem úplně normální a většina ostatních lidí to cítila stejně. Fórem je to, že zhruba hodinu po složení zkoušky se mi sekl počítač, a to tak bravurně, že mi ještě další tři hodiny nefungoval. V duchu jsem děkovala všem kachnám za to, že si to stroj dobře načasoval. Bylo by vážně trapné, kdyby mi to kleklo uprostřed zkoušky, ne?

*

Corvinus Declaratio: Rozumím, rozumím… *usměje se, ale trochu se zachmuří, když ví, že jí tohle stejné čeká a v mudlovském životě ještě nespočetněkrát* Páni, to jsi tedy měla štěstí! Ale myslím, že by to sice asi trochu trapné bylo, ale jistě by to bylo pochopeno. Přeci jen pomalu? *malinko se podiví* Já na té zkoušce byla, i když jako neviditelný člen, a byla jsem naopak opravdu velmi ohromena těmi nápady a i rychlostí. *udělá obdivuhodné gesto a usměje se* A byly Tvé kachničky taktéž nervózní, sdílely to celičké s Tebou? *napije se lahodného čaje*

Madidess Leevian: *potěšeně se usměje* Děkuji. No... *zamyslí se* Jak která kachnička, samozřejmě, jsou to samostatně fungující jednotky, stejně jako kouzelníci, a tak se každá chová i cítí trošku jinak. Asi nejcitelněji to se mnou sdílela antistresová kachnička od Lili. Panikařila hysterická kachnička spolu s leevianskou kachničkou, ale třeba hasičské kachničce to bylo úplně jedno.

*

Corvinus Declaratio: Hehe… *potěšeně usmívá se* Tedy já se s Tvými kachničkami ještě moc neznám, vlastně vůbec, ale vždy, když jsem je viděla brouzdat po hradních zdech, vždy mi vykouzlily úsměv. A jak jsem je vždy tak viděla a obdivovala, napadlo mě a uvažovala jsem, kolik jich vlastně máš a kolik se Ti jich kolébá za zády. Nedávno jsem narazila na informaci, že dokonce 200...! Tak bych se ráda zeptala, zdali se Tvá farma již rozrostla a kolik jich doopravdy vlastníš? *usměje se*

Madidess Leevian: Né, fuj, matematika v tuto hodinu! Matematika v jakoukoli hodinu! *zhnuseně se oklepe a raději se napije, aby zahnala představu sebe, jak přepočítává kachničky* Mám pocit, že poslední dobou už počet kachen moc neroste, nejspíš proto, že už mám tolik různých typů a druhů, že jen zřídkakdy se najde nějaká, která by mi ještě chyběla. Nedávno se k nám přidala pohledová kachnička, která ze všeho nejraději lepí známky na pohledy a dopisy, a také špendlíková kachnička, která do všeho trochu maniakálně zapichuje špendlíky. Ale jinak se domnívám, že ten počet je už víceméně stabilní a moc neroste. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *podívá se s jiskřičkami v očích a s pohledem, jako že já ne a směje se* Juch! Jednou si je budu muset všechny prohlédnout, tedy pokud budou souhlasit. *usměje se* Pojďme nyní od kachniček k otázce, která se nebude již týkat OVCí… Jak jistě víš, tedy domnívám se, jsem na hradě ještě poměrně nováčkem, a několikrát jsem narazila na to, co všechno jsi již pro samotný Havraspár udělala a předala mu. Požádala bych Tě tedy o to, zdali se za Tvého úchvatného působení v Havraspáru událo něco, nebo zdali jsi sama něco dokázala, co pro Tebe bylo absolutně bezkonkurenční? *vše si pečlivě zapíše a musí se znovu nad kachničkami roztomile pousmát*

Madidess Leevian: *poněkud zvážní a chvíli upřeně kouká do hlubin své skleničky* Těžká otázka. Osobně si myslím, že patřím spíše k méně výrazným havraspárským, obzvláště v posledních letech. Faktem je, že tu vždycky byli lepší sběrači bodů, lepší famfrpálisté, lepší redaktoři, lepší prefekti, lepší organizátoři, lidé kreativnější a s více nápady. Lidé, co více přispívají na kolejní konto, že ano. Havraspár nikdy neměl nouzi o kvalitní soutěžící do různých mezikolejek, takže... *ještě chvíli přemýšlí* Pokud jsem na něco opravdu hrdá, tak by to bylo asi mé působení v kolejní místnosti, to když jsem měla čas a dobrou náladu. Je to už vážně dávno, ale živě si pamatuji svůj úplně první večírek s prvky RPG. Mám pocit, že právě díky tomu začala tak nějak tradice modrých... nechci říct, že úžasných, ale určitě tak trochu jiných večírků. To blbnutí v kolejce byla fakt zábava, na to vzpomínám moc ráda.

*

Corvinus Declaratio: *souhlasně i nesouhlasně přikývne* Ehm… hm... Nemohu stoprocentně soudit to, co se událo ještě před tím, nežli jsem konečně dorazila do hradu. Ale rozhodně to všechno považuji za úchvatné a od Tebe malinko skromné. *nakonec se zářivě a snově usmívá* Myslím, že jsem vyčerpala vše, na co jsem se chtěla optat. *prolétne rychle své drobným písmem psané poznámky* Opravdu Ti musím ještě osobně pogratulovat k tomuhle všemu, jsi skvělá! *usmívá se a natáhne ruku k Mádě a zpod pláště vytáhne malou lahev medoviny a dvou skleniček a potajmu oběma rozlije* Ale pokud máš ještě cokoliv na závěr na srdci a chtěla bys to pronést, jen do toho! *usmívá se s jiskrou v očích*

Madidess Leevian: *nenápadně se snaží nakouknout redaktorce do poznámek* Díky, díky moc. *zazubí se a očka se jí lesknou stejně jako medovina* Hm... Jen bych chtěla poděkovat všem, kteří mě při skládání zkoušek podporovali. Ať už ty, kteří se dostavili přímo, nebo známé, kteří mi fandili alespoň na dálku. Moc si toho vážím. *usměje se*

***

Kdo ví, či se snad můžeme jen dohadovat, kam nakonec povedou další Mádiny kroky. Třeba u ní budete moci jednou či snad brzy studovat i vy a ona bude mít naopak jednou tu možnost nahlédnout do stejné chvíle z druhé strany.

Přenechme budoucnost hvězdám a popřejme společně Mádě a jejím kachničkám spoustu spokojenosti a štěstí, které se na ni bude sypat v podobě safírově zlatavých vloček na její další cestě, kterou píše svůj vlastní a jedinečný příběh.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář