Odznak Roweny znovu udělen – James Watfar
„Nezměrný důvtip je největším bohatstvím člověka - toť uznání pro držitele tohoto odznaku, který je oceněním koleje pro mo(u)dré, nadané, vytrvalé, nadšené, kreativní a aktivní studenty.”
Takto se charakterizuje sám Odznak, který se uděluje za ryzí havraspárskost a proto není jednoduché ho získat. Ten, kdo ho dostane, musí splnit spoustu nemalých nároků, které James Watfar ale naprosto splňuje a tak mu ještě jednou za celou kolej gratuluji!
Na školu se přihlásil v roce 2008, je nyní v 7. ročníku a nasbíral za celou dobu 9843 bodů! James je jedním z nejváženějších studentů havraspárské koleje a v létě 2012 to došlo konečně i všem ostatním a dostal řád Roweny z Havraspáru. Téhož roku složil na vynikající NKÚ z Čarografiky a Kouzelnických institucí a skončil jako druhý v Sedmiboji. Také je oficiálně od Zimy 2013 zástupcem šéfredaktorky kolejního časopisu Corvina Declaratio. Poslední dobou je na hradě známý jako Ó-velký-Watfar-největší-mamonář. Pokud budete chtít o tomto chlapci vědět víc, tak si určitě musíte přečíst tento článek, třeba tam bude trocha pravdy!
***
Sešla jsem se s Jamiem u Tří košťat, abych z něj pro vás vytáhla další zajímavosti a novinky!
Corvinus Declaratio: Ahoj Jamie, jsem ráda, že sis na mě udělal čas a slibuji, že tě nebudu dlouho zdržovat. *mrkne* Konec roku byl ve znamení znovuobnovení Odznaku Roweny a tys byl jedním z těch, co ho získali. Jaké byly tvé pocity? A co pro tebe znamená tento Odznak vlastnit?
James Watfar: Ahoj, klidně zdržuj. *usměje se* Pocity byly hlavně překvapené. Nebyl to zrovna dvakrát aktivní rok, občas jsem dokonce sám sebe přistihl spíš spát než pracovat. Proč připadl Odznak právě mně je mi proto záhadou. Možná se neudílí jen za jeden rok hradního života, ale já spal i ten minulý... Nicméně, radost jsem měl o to větší. Dostat tak velkou odměnu bez práce, to je něco úžasného. Vlastnit jej pro mě znamená opravdu hodně, je to jedno z nejcennějších havraspárských ocenění a navíc snad poslední, které mi chybělo do sbírky úspěchů, kterými se můžu až nezdravě chlubit.
*
Corvinus Declaratio: K tomu spaní během roku se ještě vrátíme, ale mě i čtenáře určitě zajímá, jakými dalšími úspěchy se můžeš chvástat a který z nich nejvíc na své poličce cen oprašuješ nejvíce. *usměje se*
James Watfar: Nejvíce oprašuju tři, letos obdržený Odznak, Diadém a Řád Roweny z Havraspáru. Chvástat se můžu ještě několika cenami Sedmera... Ono mi nedělá žádné velké problémy chlubit se jakýmkoli úspěchem. Chlubit se jde i neúspěchem, stačí dojemný příběh o tom, jak je druhé, třetí, čtvrté nebo jakékoli horší místo daleko lepší než první, protože si mnohem víc vážím vynaložené snahy a tak dále. Já se tedy umím chlubit čímkoli.
*
„..i ta nejtěžší a nejúnavnější práce může být zábavná.”
*
Corvinus Declaratio: Cen vlastně není nikdy dost, i když jsou menší, že? *zasměje se* Pojďme si zrekapitulovat minulý rok. Proč si myslíš, že byl tak unavený a nikdo moc neměl chuť něco dělat? Doufáš pořád v to, že se kolej probudí a ty s ní, nebo už si připadáš na pohyb moc starý?
James Watfar: To je těžké. Asi se nějak 
zapomnělo na to, že v Havraspáru může být i ta nejtěžší a nejúnavnější práce zábavná. Aspoň já žádné nelituju a u každá mě bavila. Nevím, jestli si dneska už hodně lidi neumí představit, že by pro ně byla i únavná práce odpočinkem - opravdu to jde, Havr je divný - možná je chyba v nás stárnoucích, kterým ubývá nadšení a síly, možná málo bijeme nováčky... Udržovat kolej při životě je příšerně složitá alchymie a mně je už teď líto nového vedení. Já sám si moc starý a unavený připadám asi tři roky, ale vždycky se najde někdo, kdo vymyslí práci. Takže bych se nebránil ani probuzení, pokud by čas laskavě dovolil. A pořád v něj samozřejmě doufám. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Jsem ráda, že jsem našla někoho s podobným názorem, protože opravdu i dřina je často zábavná. Snad se nám poštěstí, aby si tohle mysleli i ostatní. Jinak budeme muset bít jak nováčky, tak starochy! *pousměje se* Když už jsme u toho bití.. Co říkáš na ty povídačky kolem naší šéfredaktorky Lilien? To, že redaktory bije a nedává jim už horkou čokoládu? A jak se ti pracuje po jejím boku jako její zástupce?
James Watfar: To jsou samozřejmě jenom hloupé pověry, na kterých není ani špetka pravdy. *čte z papírku, který dostal* Ve skutečnosti čokoládu rozdává dál, jen přes léto se horká pít nedá. Redaktory často bít chce, ale naštěstí mají mě, lidumila, který jí zavčasu tělesný trest rozmluví a doporučí spíš odměnit... ehm. Na práci si nemůžu ani v nejmenším stěžovat, už jenom proto, že tu opravdu těžkou dělá ona. Nápady většinou taky přijdou od ní, do práce nenutí násilím, kupodivu. Dělat zástupce je skvělé, zodpovědnost žádná, pravomocí hodně... *směje se*
*
„Většinu prázdnin vymýšlím kouzla na přivolání sněhu.”
*
Corvinus Declaratio: Jo, jsme ti opravdu často za tvou ochranu vděční. Ty si umíš zařídit dobré místo! *rozesměje se* Máš pravdu, že letošní léto je opravdu parné. Co vlastně o prázdninách děláš? Válíš se u bazénu a odpočíváš, nebo se zabedníš doma a pilně se připravuješ na nadcházející rok? Máš už třeba vybráno, na jaké předměty bys rád chodil?
James Watfar: Snažím se nedělat pokud možno vůbec nic. Většinu prázdnin vymýšlím kouzla na přivolání sněhu, hrozně by se mi líbilo, kdyby někdo zrušil léto. Krom toho mě zaměstnávají mudlovské povinnosti, těch je hodně, protože mudlové z horka blouzní a nemají soudnost. Tyto prázdniny se taky snažím úplně nezapomenout na Corvina. A tak nějak celé utečou. Vybrány mám předměty, které neexistují, což bude zajímavé. Rád bych další ročníky Kouzelnických institucí a Šéfredaktorského minima, ale obě madam profesorky mají věčně moc práce a já tak vůbec netuším, jestli předměty budou.
*
Corvinus Declaratio: Koukám, že se rozhodně nenudíš! V otevření těchto předmětů také doufám, byla by škoda, kdyby profesorky neměly čas. Blížíme se ke konci a mě by zajímalo, jak vidíš svůj budoucí život. Myslím tím, až dostuduješ. Chtěl bys učit nebo by tě zajímala práce na Ministerstvu či něco úplně jiného?
James Watfar: To záleží na tom, jestli se mi povede vymyslet plán, jak vystrnadit madam Larrie a přemístit hrad tak, aby ho nenašel pan ředitel, až se bude vracet. To by bylo velice pěkné fialové místo. V úvahu připadá všechno, učení i jiná práce, všechno je určitě nesmírně zajímá a na všem se dá uplatnit trocha nápadů. Ale nijak pořádně o tom zatím neuvažuju, ono přemýšlení bolí. Uvidíme, cesty Merlinovy jsou nevyzpytatelné. *usměje se*
*
„Člověka dělá úspěšným hlavně píle..”
*
Corvinus Declaratio: Pěkně ďábelský plán. *vykulí oči* Ano, uvidíme kam nás život zavede. Má poslední otázka bude trochu osobní, ale věřím, že se jí nevyhneš. Co bys poradil ostatním, aby jejich trezory u Gringotů byly tak nacpané penězi, jako ty tvé? A co podle tebe dělá člověka tak úspěšným, jako je tvá maličkost (teda velikost)?
James Watfar: To je hezká otázka. Člověka dělá úspěšným hlavně píle, odhodlání, neúnavná práce, musí se snažit, nebát se žádné výzvy, věřit si. Taky se mu hodí talent a štěstí. Za vším je ale hlavně to obrovské množství práce, bez ní zkrátka není ani úspěch, ani plný trezor. Radil bych tedy pracovat na všem, na čem se na hradě pracovat dá. Od rána do večera a celé měsíce a roky. Časem taky nastřádáte jmění a přitom není možné nezaznamenat nějaký úspěch. Ale já všechny peníze zdědil a dostal, to je ta lepší varianta.
*
Corvinus Declaratio: Moc děkuji za cenné rady a za celý tento rozhovor. *mrkne* Nyní se s tebou musím rozloučit a doufám, že tohle není náš poslední rozhovor, protože to bylo velmi milé povídání. *usměje se* Měj se hezky a užij si zbytek večera!
James Watfar: Taky děkuju a taky doufám. Zkusím ještě něco vyhrát, aby nebyl poslední! *zasměje se*
***
Jak sami vidíte, James je opravdu muž na správném místě, který ví, jak dosáhnout nejen úspěchu, ale také pěkně naducaného konta. A hlavně i přesto, že Havraspár má poslední dobou trochu trable s aktivitou, James pořád neztrácí víru, že se to zlepší, a nikdy by tak modré spolužáky nazavrhnul, maximálně má připraveno jen pár pohlavků. *zasměje se* Myslím, že mohu za celou kolej říct, že si ho moc vážíme a že si nedokážeme představit, že by vzal nohy na ramena a utekl.
Těším se na další rozhovory s tímto milým chlapcem a držím palce, při vyhrávání dalších cen a získávání mimořádných poct!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Annie Reprobate Vydáno: 25. 8. 2013
