Záhadný pergamen plný tajemství
Bylo, nebylo... Nebo spíše bylo, nežli nebylo. Jednoho neobyčejně obyčejného večera se Lucy s Míšou toulaly po chodbách hradu, když tu najednou narazily na dveře, které ještě nikdy dříve nespatřily.
*
*
A jako správné zvídavé dívky do těchto dveří po krátké myšlenkové výměně vstoupily. Místnost byla ponurá a osvětlovaly ji pouze svíce, které se vznášely u stropu, u stěn i u podlahy a zářily safírovým plamenem. Celá místnost se zdála prázdná, ale přeci nebyla. Uprostřed, modrý světe div se, ležel jeden pár špinavých, otrhaných a opeřených havraspárských bačkůrků. A přeci tyto bačkůrky vyzařovaly neuvěřitelnou auru a vypadaly přímo kouzelně. A jelikož ani nyní zvědavost u dívek neodcházela, šly bačkůrky s malou nesmělostí prozkoumat. Když už byly přímo u nich, vypadaly tyto bačkůrky zrovna tak podobně jako ty, které měly zrovna na nohou. Ale když se podívaly blíže a pozorněji, spatřily v jedné z nich zmuchlaný svitek pergamenu.
*
*
Míša jej vzala do ruky a rozvinula. Následně se obě dívky do pergamenu začetly.
*
*
*najednou se jakoby celá místnost ztratila a vše zahalila pouhá mlha*
Všechno dění se přesunulo do modré mlhy, kde pergamen ožil a začal vyprávět svůj příběh. "Jsem sic starý a zmuchlaný, ale kdysi jsem býval voňavý a uhlazený. Je tomu již však předlouhá doba. Zažil jsem doby, kdy Rowena svou krásou zdobila hrad, prožil jsem ale i doby, kdy Salazar s Godrikem vedli své spory. To vše však nehraje v tomto příběhu roli nejdůležitější. Nejcennější a nejdůležitější vzpomínky a myšlenky jsou na samotný Havraspár. Blahem vzpomínám na doby, kdy byla naše kolej na vrcholu, ale nejen na vrcholu bodování, ale také na vrcholu vědomostí, moudrosti a poselství. Ale nechci tím zahanbovat dnešní modré studenty, i ti v sobě nosívají všechny tyto, ale i mnohem větší ctnosti, jen jsou možná zamotány do pavučiny, která se skrývá uvnitř nitra studentů. Jednoho dne na mě byl vepsán text, u kterého jsem dlouhou dobu nenacházel pochopení. Až jednou jsem objevil prozření. Všechny úspěchy potřebují své krůčky, v nedávných dnech, možná měsících, začalo docházet k úpadku, který ale možná zase takovým úpadkem není. A tohle byla příčina toho, že jsem se dostal zmuchlaný do bačkůrky a tam jsem až do této chvíle setrval. A tak započal nový čas..."
*
*vše se pokojně vynořilo zpět, pergamen již nehovořil a dívky se ocitly zpět v hradní chodbě, pergamen se také už nehýbal, ani nemluvil, ale pouze v klidu setrvával v Míšině ruce a Lucy si jej pořád nepřestávala prohlížet*
A tak se dívky nakonec vrátily do kolejní místnosti, kde přemýšlely o tom, co právě zažily.
*
*
Naše poznání pro všechny modré
Jestliže budeme dál spát tímto pro nás pokojným spánkem, je možné, že se jednoho dne probudíme a budeme ztrácet nit k tomu, co by mělo být správné poselství. Každý si může poselství představovat jinak, vnímat jej jinak a klást mu jinou důležitost. Ale i přesto jsou všichni modří jeho součástí a právě oni jej mohou předávat dále. A přece by od každého postačilo, aby dělal to, co je nejvíce v jeho silách, a i když by se to mohlo zdát jako něco malého, nebylo by tomu tak. Velké věci jsou složeny z nepatrných maličkostí a každá tato maličkost může tvořit něco úchvatného. Může nám to přinášet radost, pocity spokojenosti nebo jen krásné modré úsměvy, které za to rozhodně stojí. Záleží na našich prioritách a na tom, jak si dokážeme věci utřídit. Nejde o to být co nejúžasnější, ale doplňovat svou prací a úsilím ostatní. Když se všichni spojíme a pomalými kroky začneme tvořit, dělat něco více. Může celý Havraspár krůček po krůčku znovu dovést tam, kde ho chce každý z nás mít.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: 