XII. modro podzimní sraz v Praze!

Kde se modrá střetává s modrou? Kde se krása střetává s krásou? Kde se ženy střetávají se ženami? Jedině v Praze na havraním sraze!

Již XII. modrý sraz. Dvanáctka zdá se být z modrého pohledu zcela nezajímavým číslem. Kdyby to bylo alespoň dělitelné sedmi. Však modří si dokáží najít zajímavé i v tom nejvíce nezajímavém. Takže hned na úvod se sluší si zajímavé v nezajímavém zrekapitulovat.

1. Na sraze bylo devět účastníků => což je číslo znovu nezajímavé, a zajímavost nezajímavosti tím nabírá na obrátkách!

2. Akce se konala 28. 9. 2013 => obraťte se na bod 1.

3. Všech devět účastníků bylY účastnice! => a to je úplně nejzajímavější, že?

(Společná fotka na schodech)

**

Sraz byl určen jako již tradičně na 11. hodinu na hlavním pražském nádraží u živnosti madamé Wejl. Jak jsme se sešly vám bohužel nepovím. Praha je zákeřné město, takže se mi před srazem podařilo ztratit v jakési temné malostranské uličce. Každopádně po mém nézastakpozdním příchodu mi zrak ozářila ženská krása ve složení Lilien Emity Meissed, Lucy Mysterious, Michaela Mary Enigmatic, Isabella Anne Swan, Helenia Kukková, Cassiopeia Sagitta a Diana de Clairmont. První kroky směrovaly směr Václavské náměstí, kde jsme čekaly na hvězdu dne, madam milkózní, Evelinu van Eyck, která si to přihopsala s naprosto zimním kabátem!

(Modrý LELE tým!)

*

Svůj pozdní příchod vykompenzovala odvedením nás k jídlu. I když dlouhá cesta tomu nepřidala. Po vyšlapání, odfunění a nadávek na sport všeho druhu (přeživší mi jistě odsouhlasí můj úšklebek nad článkem pana ex-primusa), jsme se přeci jen dostaly do ráje! Doslova! Nóbl restaurace, správně nafrněný pan číšník a jídelák se dal rozluštit až na třetí pokus. Nakonec se přeci jen povedlo vybrat. Modré slečny oslavily svobodu od mužské části. Projevily své kleptomanské sklony, a za chvíli na stole nebyly cukříky, ubrousky ani kartičky na psaní vzkazů. Tedy pokud na tom stole k tomuto účelu byly.

A to jídlo! Ty palačinky, saláty, maso, pitivo, limonády, áááách! Ráj! Pro malou kapku závisti jsme vše nafotily hezky zvlášť.

(Kouzlus mňamózus!)

*

Po výborném obědě a nějakém tom zapití jsme znovu zamířily skrz město. Cestou jsme to vzaly přes poštu, kde se zastavila dvě EE (Eliah a Evelina). Nějakým způsobem jsme se připletly do středu jakési demonstrace. Přežily jsme! Pak se rychle nafotit a hurá do cíle našeho srazu. Čajovna u Dvou šálků už čekala.

Kulturní vložkou po cestě byl nám pouliční klavírista. Přeci jen se po těch mužích zastesklo. Čajovna byla otevřena, my usazené na polštářcích po zemi. Úžasná organizátorka Lilien Emity Meissed nám ukázala krásné placky, které si někdy vyzvedneme. No co, s dovolenou ve výrobně se nic dělat nedá.

(Návrh placky - James Watfar)

*

Hned po tom přišla další připravená zábava. Každý dostal svůj papírek se svým jménem a každý mohl ke každému napsat nějaký svůj vzkaz, přáníčko. Obchod s bílým masem mohl vypuknout! („Chcete někdo Lucy?“ „Ehmmm, néé. Ale čenžnu s někým Evelínu.“ „Ta je na nic, tu už jsem měla.“)

Čas se posunul a společnost se postupně rozprchávala. S několika přeživšími jsme si zahrály známou hru, napišvětu-otoč-pošlidál. Tak jsme se dozvěděly o spoustě zajímavých drbů.

(mladý modrý umělec)

*

Všechny vyprovodit, rozloučit se. Jako vždy nejsmutnější část srazu, ale co se dá dělat. Někdy to nastat musí. Posledních pár kroků kolem noční Vltavy s Lucy, Miškou a Lilien, pak už jen zamávat a zase brzy na viděnou.

***

Děkuju moc všem za skvělý sraz, zábavu a všechny ty hlášky. Jmenovitě snad jen stručně:

Lilien za úžasnou organizaci.
Izákové za ten skvěle vyděšený kukuč.
Helen za dokonalou barvu vlasů.
Diance za nejúžasňákovější fotku.
Lucy za paniku při hledání nádraží.
Míše za nečitelné písmo.
Cass za neustálý úsměv na tváři.
Evelíně za to, že ji nemám ale vůbec ráda!

... a My děkujeme Eliah za její jiskrnou přítomnost!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář