Mamonáři mezi námi mladými!

Pozice v tomto žebříčků se často mění, ovšem špice byla po nějaký ten čas téměř stálá, vévodil jí náš James Watfar, který si na svém majetku velmi zakládá. Veřejností může být vnímán jako zbohatlík, který by za pytel galeonů prodal vlastní matku, ovšem někdy je třeba nahlédnout pod pokličku této záliby. Ale to možná v příštím článku, nyní se podívejme, kterak to bylo, když se před modrého mamonáře dostal mamonář žlutý, Andrew Uroboros.

Nevíme přesně, kdy k této změně došlo přesně, avšak v modré koleji datujeme tento okamžik na 26. září 2013, kdy naše zombice spustila jakousi zajímavou spleť událostí: Rozplakala Jamese! A mnozí z vás vědí, jak je něco takového těžké!

*

*

Nedalo mi to a oba mamonáře jsem vyzpovídala. Jelikož jsem musela čekat na Jamesovo uklidnění, vyslala jsem nejdříve sovu k Andymu.

(Stav konta - 26.9.2013)

***

Corvinus Declaratio: Nesluší se, abych se ptala, kde jsi k takovému majetku přišel, ale pověz mi, několik dní jsi byl na špici mamonářského žebříčku, předběhl jsi tak dlouhodobého největšího mamonáře Jamese Watfara, jaké to bylo?

Andrew Uroboros: Popravdě jsem to nijak neprožíval. Žádné pyšné nadnášení se, žádné úsměvy do objektivů, žádné autogramy. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Ovšem na špici jsi dlouho nepobyl a nyní jsi druhý. Máš v rukávu nějaké trumfy, které tě vynesou opět na první místo, anebo to prostě neřešíš?

Andrew Uroboros: Já nechci zpátky na první místo. *usměje se* Co bych tam dělal? Chodil se na sebe koukat, jak mi to tam sluší? Ba ne, to jde nějak mimo mne. Peníze si umím vydělat, když chci, ale problém je ten, že se kvůli nim nehodlám přetrhnout. Zkrátka Jaimi je z mé strany v bezpečí.

*

Corvinus Declaratio: Mít hodně peněz je zajisté super pocit, ale mnohdy se ozývají i lidé, o kterých ani nevíš, že existují, a žádají o půjčku či dar. Měl jsi za tu dobu to štěstí na takové narazit? A jak se k takovým prosbám stavíš?

Andrew Uroboros: A věříš, že jsem se s takovými lidmi skoro nesetkal? Napsala mi jen jedna žlutá a jedna zelená slečna, abych jim půjčil na výuku. Tak jsem půjčil a ony mi to skutečně hned další týden vrátily. Takže v tomhle směru jsem nezažil problémy. Ale třeba působím natolik přísně a nepřístupně, že se všichni bojí. To je dobře, vážení. Jen se bojte! *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A poslední otázka. *usměje se* Prozradíš, za co takový mamonář, jako ty, své jmění utrácí nejvíce? A jak se stavíš k takovému tomu mudlovskému slovnímu rčení "kdo šetří, má za tři"?

Andrew Uroboros: Já ti nevím... *zapřemýšlí* ...asi se nestavím vůbec. Ono je lepší zůstat sedět, to tě pak nebolí nohy. A když se podívám na konto, za co jsem utrácel... jsou to z větší části sovy pro kamarády, nějaký finanční příspěvek potřebným, kalhoty a kabát na PU pro Andyho, kalhoty pro jednoho nejmenovaného žluťáska a tak podobně.
Snažil jsem se podplácet ďábla v jámě, ale dostal jsem vynadáno a hodil po mně fazolku. Zkaženou!
Takže jsem další pokusy podplácet kohokoliv vzdal. *zamrká*

**

Po pár dnech ticha, které James strávil v ústraní, jsem ho konečně vytáhla z trucujícího koutku, abych si s ním mohla popovídat v útulné redakci nad šálkem horké čokolády. Ještě byl trochu nesvůj a při zmínce o žlutém primusovi málem upustil svůj šálek, ale naštěstí pro šálek si to uvědomil dřív, než došlo ke katastrofě.

(Stav konta - 7. 10. 2013)

***

Corvinus Declaratio: Již nějaký čas sis držel první příčku v žebříčku mamonářů. Před nedávnem se však mrzimorský Andrew Uroboros dostal před tebe. Co to pro tebe ve chvíli, kdy ses to dozvěděl, znamenalo?

James Watfar: To byl velice nepříjemný moment. Myslím, že se o mě na okamžik i pokoušely mdloby. Později sem si i trochu poplakal. Ale pak se mi povedlo najít v nové situaci nový životní cíl a všechny své síly jsem vrhnul do sestavování promyšleného plánu, jak se bohatšího konkurenta zbavit. Když má člověk takovou náročnou a namáhavou práci, nemá na deprese čas.

*

Corvinus Declaratio: *blýskne se jí v oku, jelikož jí James nahrál na její další otázku* Pověz mi, jaké kroky jsi tedy podniknul k tomu, aby ses opět dostal na vrchol? Zkusil sis třeba ještě více utáhnout opasek a třeba i více pracovat? *ušklíbne se, jelikož moc dobře zná Jamesův postoj k práci*

James Watfar: *leknutím spadne že židle* To je odporný nápad! Proč bych měl pro Merlina pracovat?! Nebo něco utahovat? Šňůrku na měšci jsem utáhl, aby nic nevypadlo. Člověk na mizině si nemůže dovolit ztrácet peníze. Pak jsem jen připravoval ten plán a tajně doufal, že Andrew prokáže vlastní iniciativu a rychle co nejvíc peněz utratí.

*

Corvinus Declaratio: *od srdce se zasměje a pomůže Jamesovi vstát ze země* Víš, alespoň odhadem, jak dlouho se držíš na špici studentských mamonářů, když nepočítáš tento drobný výkyv? A jak to děláš, že nemáš za chvíli utraceno? Máš takovou sebekontrolu nebo tě někdo/něco v utrácení krotí?

James Watfar: Dlouho. Odhadem to bude několik let. Ale konto se různě měnilo, k lepšímu i horšímu, a nevzpomínám si, jak se měnila konta ostatních. Je možné, že mě občas někdo přeskočil. Tohle není dobré sledovat moc pozorně, protože je prý velice nezdravé často se rozčilovat. V utrácení mě krotí konto samo. Když je člověk chudý, utrácí víc, protože je jedno, zda má na kontě deset galenů nebo jen deset srpců. Tak jako tak je to pořád chudoba. Ale bohaté úbytek peněz děsí, takže utrácet nemůžou.

*

Corvinus Declaratio: Takže lék na bohatství je jednoduchý: Rychle zbohatnout a neutrácet? *zasměje se a pak jí hlavou proběhne myšlenka* A teď mi řekni, když už utrácíš, za co utrácíš? Co tě donutí nějaký ten zlaťák utratit? A je něco, co tě na tak velkém majetku rozčiluje?

James Watfar: To se říct nedá, neutrácím za nic zvláštního. Jen si užívám, že neexistuje nic, za co bych utrácet nemohl. A když se ukáže něco, čemu by víc než pult Příčné ulice slušela má šatní škříň, nemusím na zboží jen smutně koukat. Smutně pak koukám na účet... Na tak velkém majetku mě rozčiluje, že ho není ještě víc. A o půjčky žadonící nováčci.

*

Corvinus Declaratio: Už jsem chtěla skončit, ale když tak na to koukám, rozčilují tě jen žadonící nováčci nebo i ti starší? *zasměje se*

James Watfar: Nováčci, kteří se už ani neptají, jen suše oznámí, že potřebují sedm galeonů a že děkují, jako by si přišli někam, kde se peníze rozdávají zadarmo. A Justin, který si kdysi půjčil na nákupy a až potom prozradil, že to bylo proto, aby vykoupil poslední kousek, který bych taky chtěl! *směje se* Starší žadonit můžou, velice ochotně a rád je odmítnu. *tváří se štědře*

*

Corvinus Declaratio: *s posmutnělým výrazem škrtá milou žádost o půjčku* Tak ti děkuju za příjemný rozhovor o tvém bohatství a přeju hodně zlatých k přepočítávání! *usměje se*

James Watfar: No, úplně všechny snad né... *hledí na přeškrtnutý pergamen a v očích mu svítí úroky* Já taky děkuju, rád jsem se bohatstvím pochlubil.

**

(Top 10 - 10.10.2013)

***

Tak to vidíte, povídání s nejbohatšími může být mnohdy opravdu zábava a nejen to, stačí se na oba podívat a můžete na nich oči nechat! Taková krása, šarm, třpyt, jiskra v oku… To se u chudých mužů vidí jen zřídka kdy, možná vůbec! Tak co, kterému z nich dáte přednost? Můžete hlasovat v naší malé anketě, ve které rozhodnete o tom nej!

ANKETA