Zakázaný les pro Havraspár

Havraspárští studenti zavítali do Zakázaného lesa tento školní rok již dvakrát. Jak to vypadalo? Kdo se zúčastnil? Jak výpravy dopadly? Stačí, když pootočíte listem, začtete se a vše bude objasněno.

Ten, kdo rád chodí na výpravy do lesa, ať už kvůli sběru všelijakých podivných věcí, anebo se rád nadýchá čerstvého vzduchu, měl v letošním roce k této zálibě již dvě příležitosti.

První výprava byla jako tomu tradičně bývá rezervována především pro nováčky. Z Vývěsky se dozvěděli, že pro získání vstupenky mají Helen do sovince poslat vypsaných všech dvanáct měsíců podle havrokalendáře, k čemuž jim jako nápověda měla sloužit Havraspárská kniha poselství či archiv našeho milého Corvina Declaratio. Úkol to nebyl nijak těžký, a tak žádní lesachtiví nováčci neměli problém jej splnit.

Nepřihlásilo se jich ale nijak moc, a ne všichni nakonec dorazili, takže pár minut před sedmou hodinou se ve Velké síni sešli následující studenti:

*

Madam Monny vždy chystá výpravy nebezpečné a plné dobrodružství, proto nás asi všechny překvapilo, když u lesní brány prohlásila, že jdeme na houby. Všichni ale zůstali ve střehu, což bylo dobře. Zakázaný les a koneckonců ani madam Monny totiž není radno podceňovat!

Přesvědčil nás o tom již brzy, když jsme lesem došli až ke srázu, pod nímž se dole vinula Řeka zapomnění. Kdo se prý dotkne vody z této řeky, má problém... Tedy spíš jeho okolí má problém. A co čert nechtěl, snad největší možná houba rostla na břehu této řeky. Jenže na tom opačném.

Chvíli jsme hledali most nebo něco podobného, až kousek po proudu byla přes Řeku kluzká kláda. Nic bezpečného, ale Jacob šel neohroženě první a bez větších obtíží se dostal na druhý břeh.

Takové štěstí už neměla Annie, které v půlce cesty přes vodu uklouzla noha a ona zůstala viset jen na jedné ruce! Madam Monny naštěstí zachovala chladnou hlavu, přiskočila a vytáhla Annie na břeh.

Když se naše milá prefektka probrala z mrákot, vzpomněla si, že dole u vody něco viděla! Když jsme se pořádně podívali, spatřili jsme dole nějakého člověka, který bezvládně ležel napůl ve vodě.

Ihned se rozpoutala záchranná akce - přece jsme ho tam nemohli nechat! Na laně, které odkudsi vytáhla madam Monny, jsme společně spustili Dunstana dolů, slečna průvodkyně mu sekundovala ve své zvěromáží podobě. Pomocí hůlek a našich svalnatých rukou jsme všechny tři dostali zpět nahoru.

Ukázalo se, že jde o jednoho z vesničanů. Dávali jsme pozor, abychom se nedotkli jeho mokrých šatů, a dopravili jsme ho k jeho lidem, že už se o něj postarají. Nebylo v naší moci zvrátit magii Řeky zapomnění...

Ale ukázalo se, že vesničané znají kouzla, na která my jsme krátcí. Naprosto neočekávaně jsme se stali svědky prastarého rituálu, jímž vesničané spojenými silami probudili muže z bezvědomí a vrátili mu paměť. Pro mě osobně to byl naprosto neuvěřitelný a hluboký zážitek. Ne často jsem silou magie tak okouzlená...

Manželka onoho vesničana nám poděkovala za mužovu záchranu, a na znamení vděku nám každému darovala lahvičku Lektvaru štěstí. Mám ho stále schovaný, uvidíme, kdy ho využiju!

Madam Monny nás pak přemístila zpět k bráně, a než jsme se stačili pořádně rozloučit, byla ta tam. A tak nám nezbylo, než se těšit na další výpravu. A že to netrvalo tak dlouho, což?

***

Před začátkem čtvrtého termínu se na Vývěsce opět objevila výzva pro všechny havraspárské, kteří chtějí jít ukázat své schopnosti do Lesa. Tentokrát bylo potřeba, aby ten, kdo má zájem o výpravu, napsal, kdy má jaký havran z našeho ctěného Sedmera narozeniny. Nic těžkého to nebylo, každý havraspárský to přeci ví, no ne?

*

A tak se dny pohnuly směrem dopředu a když se v pondělí 21. 10. přiblížil čas 18:55, ve Velké síni se začali scházet lesachtiví studenti.

*

Poté si stačilo jen zažádat o vstupenku a všichni mohli vstoupit do lesa, jak nás slečna průvodkyně Monny von Schatz pustila za bránu. Upřímně v lese nepanovalo zrovna nejteplejší počasí, ale i přes to byli určitě všichni natěšení! Poté, co si všichni zkontrolovali hůlky, pustili jsme se za slečnou Monny, která nás vedla kdoví kam hluboko do lesa.

*

Všichni poslušně ťapkali za slečnou průvodkyní, někdo se občerstvoval, jiný vedl zajímavé debaty...

*

Pak se ale již začaly dít pořádné věci!

*

Po chvilce jsem došli na určené místo, kde se najednou padla hustá a jediné, čeho jsme se mohli držet, byla skála. A na ní byla vrstva čehosi hlenovitého, neznámého, rudého. Havraspárští se ale projevili jako hrdinové...

Pak se výprava začala vyvíjet rychlým tempem. Mlha nadobro zmizela a ukázala něco, co jsme snad asi ani vidět nechtěli...

*

Z jeskyně se začaly ozývat podivné zvuky a země se začala třást. Jediný způsob, jak zjistit o co se jedná, byl jít dovnitř do jeskyně a prozkoumat to.

*

Slečna Monny se nám snažila celou situaci vysvětlit, ale i přes to byli mnozí dost šokováni. A raději se slečny průvodkyně drželi, jak jen to šlo.

*

*

Pořád jsme běželi chodbou dále, až jsme se dostali do jeskyně, uprostřed které stál obrovský menhir.

*

Všichni byli vyděšení a z kamene vycházel žár. Slečna Monny všechny poučila a poradila, že jediný způsob, jak zastavit démona, je použit kouzlo "Glacius" a démona tak zmrazit. A tak všichni studenti také učinili. Síla několika hůlek, hlasů a myslí zabrala a kámen zmrzl.

Pak se ale začala bortit celá jeskyně, a tak jsme museli rychle ven. Naneštěstí Isabella schytala nepěkný úraz.

*

Všichni stihli z jeskyně vyběhnout, nikdo v ní nezůstal, nebezpečí bylo zažehnáno. S úrazy to tentokrát schytala Isabella s Dunstanem, ale mohlo to být i o hodně horší.

*

Pak už náš slečna Monny přenesla zpět k lesní bráně. Všem nám poděkovala za účast, my jí za výpravu, a celý večer byl stvrzen fotografií.

***

Na závěr ještě vyjádření jednoho z účastníků obou výprav, již téměř lesního muže, který v zakázaném prostoru tráví každou volnou chvilku. Jak se mu výpravy líbily a co si z nich odnesl?

Dunstan Merryweather: Jakožto veliký milovník přírody si nenechám ujít jedinou výpravu do lesa. I když samozřejmě nemám šanci být přítomen pokaždé, když se průvodci rozhodnou, že si udělají výlet se studenty. Ale snažím se o to! No a jako správný dobrodruh jsem si tuto příležitost nenechal ujít ani v případě kolejních výprav. Obě byly vedeny madam Monny, což už samo o sobě bylo známkou akčnosti a nebezpečnosti. Proč jinak brát studenty do lesa, než aby udělali nějakou špinavou práci nebo byli sežráni místo nepostradatelné průvodkyně, že??
První výprava, ač se tvářila nevině a skrývala se za relativně bezpečné sbírání hub, se zvrhla v rychlou záchrannou akci, tak rychlou, že jsme z výpravy nedonesli houby žádné… No, nemusím říkat, že houbové hody ten den k večeři nebyly.
Druhá výprava už od počátku slibovala hrůzu a ohrožení života. Bylo třeba zabránit obnovení děsivé démonské bytosti, což jsme samozřejmě dokázali, ale nemohu tak úplně tvrdit, že bez úhony. Jednak je tu ta zlomená noha slečny Isabelly, a pokud vám tohle nestačí, podívejte se na můj obličej!!!
Je těžké srovnávat tak skvělé výpravy, každá měla něco do sebe a je to vždycky jedinečný zážitek, ale příště si vezmu helmu, abych nedopadl tak jako posledně…

***

Rozhodně, helmu a možná i famfrpálové chrániče pro jistotu!

Za všechny modrásky ještě jednou mnohokrát děkujeme slečně Monny za krásné a dobrodružné výpravy, už teď se těšíme na příště!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář