Jedna krátká noční výprava

Co všechno člověk vidí, když se pořádně dívá? Jak může dopadnout jedna úplně obyčejná cesta do kuchyně? Jaké krásy můžeme odhalit pouhým pohledem z okna? Nechte se inspirovat a okouzlit jednou neočekávanou výpravou plnou krásy!

Už se vám někdy stalo, že jste nemohli usnout? Neustále jste se převalovali na posteli a nevěděli, jak si lehnout? Většinou pak stejně veškerou snahu vzdáme a pustíme se do nějaké jiné činnosti. Někdo si třeba vytáhne nějakou pěknou knihu. Někdo začne psát domácí úkoly, i když to musí být vážně přímo literární perly, no a někdo se vydá na loupežnou do kuchyně pro nějaký ten mls, jako to dělám já.

Člověk se cestou většinou zaobírá vlastními myšlenkami, ať už o tom, co v kuchyni ukradne, tedy, chtěl jsem říct dostane, nebo o nějakých závažnějších problémech. Třeba o neotřelé omluvě na příští úkol z Elfů. Ale zkoušeli jste se někdy rozhlédnout kolem a prozkoumat spící hrad?
Že ne? Tak to máte skutečně štěstí, protože já to udělal za vás!

Cestou z chlapeckých ložnic do kuchyně se dá skutečně vidět spousta pozoruhodných věcí. Člověk se jen musí správně koukat. Hned tou první je výhled z oken na schodišti v havraspárské západní věži. Výhled na nebe poseté hvězdami, krajinu poprášenou sněhem a větve stromů ojíněné ledovými krystalky je skutečně magický. Člověk by se na to mohl dívat věčně. Tedy za předpokladu, že by se teple oblékl, protože stát u otevřeného okna jen v pyžámku není příliš chytré.

*

*

Nikoho tudíž nepřekvapí, že když jsem přestal cítit některé důležité části těla, musel jsem odtrhnou pohled od té magické ledové krajiny a pokračovat v cestě. I v pozdní noční hodinu je na chodbách celkem rušno. Zvlášť teď o Vánocích. Každý se snaží nenápadně a nepozorovaně schovat a zabalit dárky pro přátele a nějakým záhadným způsobem si k tomu vybírají právě dobu, kdy normální člověk spí. Asi si myslí, že je při tom nikdo neuvidí. Já takových tajnůstkářů a šílenců napočítal deset. Jeden od druhého se lišili maximálně barvou pyžama a množstvím dárků, se kterými kolem pobíhali.

Když pominu další individua, která se v noci po hradě pohybují (což zahrnuje tvrdě pracující profesory, hrůzu nenahánějící duchy nebo rozjařené zaměstnance, kteří se vrací od Rosmerty), je všude celkem klid. Rozhodně je to příjemná změna oproti dennímu režimu. To je všude slyšet štěbetání studentů a zvuky kroků prakticky nikdy neutichají. Zato v noci je slyšet jen občasné zahoukání sovy a zvuk vlastních pantoflí pleskajících o kamennou podlahu.

Mojí poslední zastávkou před vytouženým cílem byla samozřejmě Velká síň. Až na pár výjimek byla úplně prázdná a její strop zdobil obraz hvězdné oblohy, ze které se snášely sněhové vločky. Osvětlení bylo temnější než přes den a vytvářelo příjemnou atmosféru, při které člověk musí myslet na rodinu a plápolající oheň. Ovšem to, co v současné době upoutá pozornost nejvíce, je samozřejmě obrovský vánoční stromek. V noci skutečně překrásně září a ozdoby odráží světlo na všechny okolní stěny.

*

*

Zajímavý pohled je i na skřítky, kteří kolem stromečku pobíhají, odklízejí rozbité ozdoby a nahrazují je novými. Ale tady už má noční procházka hradem končí. S talířkem perníčků a hrníčkem kakaa jsem se vrátil do stále vyhřáté postele. Netrvalo dlouho a upadl jsem do sladkého světa snů.

Nejsem si jistý, ale myslím, že se mi pak zdálo o ledových kresbách na oknech a překrásně zabalených dárcích. Sem tam by si měl každý udělat výlet po ztemnělých hradních chodbách. V tento vánoční čas je k tomu obzvláště dobrá příležitost.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář