Střípky ledu v pohádce

Otočte list a sami uzříte, co skrývá se pod ním...Poznejte jeden z příběhů...

V dobách dávných, kdy zimy byly kruté, kdy mráz všechno halil bílou peřinou, uskutečnil se jeden z příběhů, jež bych Vám ráda sdělila. Na chvilku dejte stranou své chmury či starosti a poslouchejte…

*

V daleké zemi na severu, tam odkud odcházejí do každého směru sněhové vločky, tyto střípky ledu zmizely. V této zemi nežili obyčejní lidé, ba ani kouzelníci. Žila zde Moudrost, Skromnost, Krása a Rozhodnost, tyto čtyři sestry dohlíželi na obyvatele této země, na malé skřítky, kteří každým dnem s láskou pečovali o sněhové vločky.

Zmizení těchto drobných krás vyvolalo veliký závan smutku. Malí skřítkové ztratili smysl svého konání a začali hynout steskem po lesku sněhových vloček. A proto se Moudrost, Skromnost, Krása i Rozhodnost vydaly přivést ztracené vločky zpět a objasnit celé zmizení.

Nejprve vedla každá jejich cesta zvlášť, ale to netrvalo dlouho, neboť brzy každá z obyvatelek země pochopila, že do konce mohou dojít pouze společně. Když konečně všechny čtyři kráčely pospolu, v zemi na severu zavládly kruté mrazy, které nikdy tolik neštípaly. Cesta mezitím neměla určitý směr, ale jakoby tomu chtěl osud, kroky dovedly všechny putovnice před velikou bránu.

*

*

Krása se postavila před bránu a pokoušela se pouze svou přítomností otevřít bránu.

Za chvilku Skromnost s nerozvážností stoupla si před bránu a pokusila se najít otvor pro klíč.

Moudrost mezitím přemýšlela nad vyřešením celé situace.

Rozhodnost však přistoupila k ostatním a promluvila k nim svým laskavým hlasem: „Musíme spojit své síly, mé milé sestry, ani jedna z nás, ba i svou jedinečností, neotevře bránu samotnou.“

A tak se jedinečnosti spojily a brána se otevřela. Za bránou se skrývala nejtřpytivější sněhová pokrývka. Všechny vločky byly na ní posazené. Třpytily se jako všechny hvězdy na obloze.  I tak ale kráčely ctnosti dále. Došly doprostřed zahrady. A uzřely něco kouzelného. Uprostřed zahrady ležela veliká ledová kra, která uvnitř ukrývala cesmínu, která nebyla bohatá svým vzrůstem ani svou velebností. Cesmína byla uvnitř uvězněna a nemohla se dostat ven. Nastala druhá zkouška pro poutnice.

Krása nechtěla se podílet na záchraně takové bezcenné cesmíny, jakou ji samotnou shledávala.

Moudrost se snažila přijít na to, proč jsou všechny vločky právě na tomto místě.

Rozhodnost tentokrát nevěděla, na jakou stranu se přidat.

A tu promluvila Skromnost svým tichým hlasem: „Neobracejte se k sobě zády, milé sestry. Postačí jen trošička, když semkneme se kolem ledové kry a ona roztaje.“

Učinili tak a ledová kra opravdu roztála. Ale co cesmína? Proč ona byla uprostřed kry? Cesmína byla ztělesněním Pýchy. Ukradla všechny sněhové vločky z oblohy a schovala je u sebe v zahradě. Sama se pak nechala zahalit ledovým pláštěm, aby ochránila sebe samotnou. To ale ani jedna z poutnic nevěděla, vzaly si cesmínu s sebou do domovských krajů, kde se o ni postaraly, aby nestrádala dále.

Moudrosti se to však stále nezdálo. Cesmína byla osvobozena, ale vločky se stále nevracely zpět. Malí skřítci stále hynuli svým steskem. Netrvalo dlouho a Moudrost poznala pyšnost samotné cesmíny. Samotná ji vzala do lesa, kde několikrát zapískala. Náhle se zde zjevil los, který malou cesmínu celou spásl…

*

*

Síla pýchy pominula a vločky se opět navrátily tam, kam patřily a patří dodnes.

**

A proto stále nezapomínejte, ani v tyto kouzelné zimní časy, že všechny cnosti mají svou důležitost, ale nejsilnější jsou, když tvoří vyvážený celek. Sama pýcha nikdy nic nezmůže, ani samotné Vánoce by nepřemohla…

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář