Kde se skrývá inspirace?

Každý z nás ji ke svým veškerým výtvorům potřebuje, někdo pro ni chodí přímo do svého nitra a někdo naopak "někam jinam". Je to ona, pomíjivá a přece "malebná víla", jež se nad námi stále vznáší, Inspirace. Podívejme se společně na to, jak to s ní z více ohledů je a kam pro ni chodí ostatní obyvatelé. A pokud vás to jen trochu zaujalo, neváhejte a pootočte zažloutlým listem a dozvíte se daleko více.

Po obloze pomalu tancují hvězdy, všechny duše na celém světě spí, ale jedna jediná ne, probudí se a přála by si být blíže svému snu, přála by se vrátit na ten předešlý a krátký okamžik bdění, kdy ji napadlo to, co již nestihne zapsat… A přece se inspirace vznáší všude kolem, ale také uvnitř živé substance, čeká jen na to, až ji někdo objeví, opráší, uslyší, nebo nechá být pro někoho jiného, pro jiný okamžik, pro jiný svět…

**

Právě tento smysl celé věci jsem si nedávno přečetla v deníku jednoho mudlovského básníka. Přál si dosáhnout onoho stavu, kdy je při vědomí, ale přesto bdí, sní a dívá se na svět, do svého "duchovna", své psychiky zavřenýma očima a s určitou dávkou se domnívám, že nejen on, ale mnoho více umělců, více kouzelníku, "prostých" a přeci neobyčejných lidí by si to tak někdy také přálo...

A tak, v onu chvíli, se potýkal s myšlenkou, jež ho nenechala usnout, a ani zdaleka ne chladnou, s inspirací, která ho "objevila" a i on ji chtěl odhalit. V běžné existenci se můžeme setkat s různými výroky a názory, které o ní hovoří a oplývají jí zdaleka jinak. Především z uměleckého hlediska narazíme v romantickém pojetí základu na Múzy, které lidem "vdechují" myšlenky, nové nápady, a přece toto slovíčko také používáme. Inspirace nás může "přepadávat" a vlastně nemusíme tušit proč, ale naopak můžeme vidět, že i sama se kolem nás skrývá, v maličkostech, v čímkoli okolo, v našem životě, v našem světě, v našich dlaních…

Proto jsem se také nezávisle zeptala několika osob, aby to nešlo jen z mého subjektivního pohledu, na ono slůvko inspirace, jen na to, co si právě pod tímto výrazem představují, a dostalo se mi těchto odpovědí. (Také jim tímto zároveň moc děkuji, jako také jmenovaným a ochotným obyvatelům hradu.)

*

Inspirace

"Životní zážitky jsou inspirací a také lidská blbost, z té můžeme čerpat věčně, je totiž nekonečná."

"Osobnost, která něco dokázala."

"Základní myšlenka pro něco nového."

"Myšlenka, která nás nutí tvořit, i když na to nemáme čas, prostředky, schopnosti."

"Inspirace je všude kolem nás, v barvách, v pastelkách, když se na ně zadívám, dívám se na inspiraci."

*

A v tom také vše tkví, vidíme ji totiž každý trochu jinak a v něčem jiném. Kde tedy můžeme brát inspiraci především k úkolům, hradní tvorbě, ale také ke svému vlastnímu životu? Můžeme klidně neomaleně prohlásit, že v čemkoliv. Ale nezapomínejme, že si každý z nás bere "něco" také od těch druhých. V historickém pojetí, ale nejen v něm, se setkáme s věcmi, které již jednou byly, ale objevují se znovu. Jak se také může říci, "vše už tu jednou bylo", i přesto však vytváří každý z nás něco jiného, nového, inspirujeme se od sebe, ale také občas zapomínáme, "pochybujeme" a to je správné, když hledáme, můžeme vidět nekonečné vlny, jež jsou někdy poklidné a příznivé, ale také bouřlivé a nemilosrdné.

**

Určitě každý z nás zažil podobný prožitek (člověk s jakoukoli typologií osobnosti), byl ve stavu a rozpoložení, ovlivněn jakoukoli emocí, příhodou a částí a najednou, jako by nic, odněkud "přilétlo" něco, co jsme nemohli nechat jen tak jít, jako necháváme to obrovské množství myšlenek jen tak "prolétnout", kdy se hlouběji nezastavujeme. Ale skutečně některé z nich se dostávají někam jinam, do naší části mysli, kde se možná společně dotvářejí, až se najednou, v onu chvíli, objeví a tím přinesou inspiraci.

**

A kam pro inspiraci "chodí" a kde ji nacházejí hradní obyvatelé? Samozřejmě jsme se neopomenuli zeptat…

Corvinus Declaratio: Kde bereš inspiraci pro svou tvorbu, úkoly, články, v podstatě na cokoliv? Kde se u Tebe skrývá?

(Kde berete inspiraci pro svou tvorbu, hradní záležitosti v podstatě pro cokoliv ve Vašem životě? Kde se u Vás skrývá?)

Lily Angelina Johnsonová: Uf, to je docela těžká otázka. Když se nad tím zamyslím, tak obecně někde ze života, ale záleží na tom, k čemu má ta inspirace být. U úkolů je důležité zadání, které často inspiraci nevyžaduje, když ano, tak mě někdy něco napadne čistě spontánně, a pokud si s něčím nevím rady, tak mě často inspirují mudlové nebo jiní kamarádi. A tvorba bývá různá, většinou podle toho, jak mě políbí múza (i když je občas pěkně nevděčná)…

*

Olivie Windy: Inspirace se bere v maličkostech, v takových nápadech, které mi přijdou na mysl. A může to být kdykoliv - když se rozhlédnu po pokoji, když se venku dívám na nebe či po rozhovoru s přáteli.
Avšak obecně platí, že dobrou inspirací je i deadline! *směje se*

*

Keša z Borové: Inspirace k čemukoli ke mně chodí od levandule. Myslím tím tu skutečnou květinu. Dlouhá historka o tom, jak jsem si přivezla sazeničku z Itálie a potom dospěla k závěru, že je jí tady smutno a odvezla ji zpět, kam za ní každý rok jezdím a suším si její kvítky do polštáře. Teď mám ten polštářek v posteli a kdykoli si na něj lehnu, myšlenky přicházejí sami.

*

Calwen Silvernose: Velkou inspirací jsou právě samotná zadání úkolů či výklady. Ty mě odkážou na téma, a pak už mi to v hlavě šrotuje, o čem bych mohla psát. Hodně čerpám z osobního života, třeba v drobnohledu se často zmiňuji o svých zážitcích.

 

*

Elizabeth Gibsonová: Zajímavé, zrovna na něco podobného se mě ptala spolužačka. *usměje se* Co se týče tvorby na Hogu, tak ta většinou přichází tak nějak sama, nevím, jak to popsat. Pravda, občas se cítím ovlivněna - a vím to - tím, co se okolo mě děje, mou náladou a vnitřním rozpoložením, pak také věcmi a okamžiky, toho, co mi tu hraje za písničku, co čtu a podobně. Jinak hodně přemýšlím, zvlášť ve volných chvilkách v mudl škole a tak. On ten nápad přijde pak nějak sám. *usměje se*
I když je pravda, že u povídek je to trochu složitější, to chce obrázky, hudbu, občas nějaký rozhovor, kdy se to prostě nějak samo objeví... Je to různé, nemám nějaký postup. Přijde to, jen na to musím myslet. *usměje se*

*

Nicholas McElen: To je velice dobrá otázka, slečno. Musím se přiznat, že jsem nad ní nikdy nepřemýšlel, proto má odpověď může připadat taková zmatená a nedokončená.
Nepovažuji se za kreativního člověka, který se na chviličku zahledí do zdi a po pěti vteřinách přijde s jedinečným nápadem. Ony ty nejlepší nápady, jak se říká, přichází tehdy, když to vůbec nečekáme - třeba před spaním, kdy našel mysl začíná být uvolněná, nebo ve škole, kdy myslíme na něco úplně jiného, případně jen na vycházce za čerstvým vzduchem, kdy opět máme čas jen pro sebe (když se podaří, tak i někoho velmi blízkého) a opět máme prostor si poskládat myšlenky v hlavě, ty zbytečné vyhodit, udělat místo těm novým a obecně se na chvilku uvolnit jak na těle, tak i na mysli.
To jsou ostatně takové ty příležitosti, kdy základní představa přepadne mou mysl, pak se nachází přemýšlení, jak z toho získat maximum, jak ji upravit, abych s ní byl opravdu spokojen, jak udělat, aby se líbila i ostatním, plus výjimečně i technické záležitosti.
Ono... dávám za pravdu tomu, že to, co chceme, k nám někdy přijde. Jde o to, abychom udělali vhodné podmínky, aby to přišlo. A především: když se člověk o něco až moc snaží, ne vždy to dopadne podle plánu. Proto, a hluboce Vám děkuji za tuto myšlenku, se domnívám, že prvně může být nutné zjistit onen problém, můžeme zkusit přemýšlet o té potíži, a když nás nic neosvítí, uložit do šuplíku mysli, ne na pracovní stůl. Nadále si uvolnit mysl i tělo, protože to je jakoby jste chtěla chytat radiový signál bez zapnutého přijímače, a posléze si užívat tento stav celého bytí. Ano, pracovně odpočívat.
Kdo nemá rád jen takové ležení na posteli zády, může si vyjít někam, kde to má rád; nemyslím si, že to nutně musí být příroda, jen něco, kde se může hluboce uvolnit. Když se to nepovede na první pokus, vůbec nevadí, hlavně se tím netrápit, nepřemýšlet o tom, jaké jsem nemehlo, ale naopak se povzbudit, že právě v tu chvíli ten vhodný čas nebyl. Možná potom stačí jít dělat běžné činnosti a někdy to zkusit znovu a znovu. *usměje se*
Také chci říct, že může být vhodné se na celou záležitost podívat z dálky; přeci jen když něco hledáte na mapě, taky nejste osm centimetrů od ní, ale třeba půl metru nebo i celý. Hlavně si zachovat klidnou mysl, o to jde. Když jsme u toho, pořád se nemůžu rozhodnout, zdali odpověď v nás je nebo ne. Přijde odněkud tím, že jsme ji přivolali, ukázali, kam má vejít, nachystali prostor a podmínky rovněž, nebo naopak odpověď celou dobu v nás byla schovaná někde daleko a pryč, jen my jsme se posunuli a vydali se tím správným směrem a ušli tu nejlepší možnou vzdálenost, z čehož ani jedno nám vlastně nikdo neřekl? Nebo snad ano? A máme se vlastně ptát "kdo" - nemá to být spíše "co"? Třeba to byla intuice nebo onen správný čas, nebo snad obojí najednou?
Ach, milion nezodpovězených otázek, opravdu skvělé téma, slečno, moc Vám za něj děkuji. *usměje se* Budu rád, když ty neodpovězené otázky naleznou svou odpověď v komentářích, pokud se nebudete zlobit, slečno. *usměje se*

**

Nebo jsme se jen rozhlédli, po světě, po smělé přírodě, viděli zajímavý obraz, umělecké dílo, přečetli knihu, po čemkoliv dalším a to, uvnitř všech těchto věcí nás inspirovalo, nebo se do nás zasadilo právě pro to, aby vyklíčilo v danou ("pravou") chvíli, kdy se díváme například na zadání úkolu, na cokoliv, na co se samotní uplatňujeme a chceme (nebo také nechceme), aniž bychom to postřehli.

**

Jak jste jistě zaznamenali, vše v těchto řádcích si je relativně podobné a navazuje na sebe stejně "inspirativně" s ohledem na toto slovo. Proto se nechme inspirovat, sdílejme myšlenky, hleďme vstříc novým nápadům, vytvářejme vlastní podněty, ale také podněty pro ostatní. Tvořme, buďme tvoření a inspirujme. Protože jen tím můžeme spousty věcí změnit, nezapomínejme a stále hleďme dále svým jednotlivým a společným cílům, snům a cestám…

***

A co znamená a čím je "inspirace" právě pro vás?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář