„Skryté“ poselství modré redakci

Život plyne a jde si svou vlastní cestou, avšak není špatné, pokud na ní předá nejedno poselství, prosbu či radu. Z pera safírového k vám teď jedno takové okružní poselství přichází…

Corvinus Declaratio je pro mnohé modrý kolejní časopis, avšak najdou se tací, kteří v něm vidí něco víc, něco, za co stojí bojovat.  Jedním z důkazů jsem já samotná. Tento kolejní plátek je mi takříkajíc domovem už řádku let a doufám, že ještě nějaký ten čas bude.

Tenkrát za dob, kdy jsem začínala ještě jako hogwartské pískle pod šéfredaktorkou Theresou Leagwitovou, jsem netušila, co pro mě jednou bude modrý časopis znamenat. Avšak nebýt šéfredaktorky Larrie Larstonové, pod kterou jsem strávila celkem dlouhou dobu, nejspíš bych si ke Corvinu nenašla takový silný vztah, abych následně přešla sama do jeho čela.

Mé vzpomínky na časy, kdy jsem byla sama redaktorkou, jsou trochu zkreslené tou dobou, ale pořád je v sobě mám. Pamatuji si, jak jsem se snažila slečnu šéfredaktorku potěšit svými články a vždy jsem se snažila být o chlup lepší. Potěšila mě každá pochvala ze stran vedení a slova o tom, jak jsem vydání od vydání zručnější, mě hnala dopředu… Avšak byl to společný cíl, který mě táhl ještě mnohem dál.

Chtěla bych vám nyní předat něco, co jsem za ta léta sama vysledovala, a je jedno, na které pozici jsem se nacházela. Corvinus Declaratio je mocné místo, které nás sdružuje, přináší nám požitek z vlastní tvořivosti a hlavně - ožívají zde vzpomínky. Nezapomínejte však, že v něm musíte setrvávat rádi. Netvořte proto, že musíte, netvořte proto, že vás šéfredaktor na kolenou prosí, abyste mu něco sepsali,… Tedy v krajních mezích ano, ale chci tím říci, najděte si své místo v této redakci, najděte si něco, co vás zajímá, a o tom pište. Tvořte srdcem a pak se nikdy nestane, že bude šéfredaktor zoufalý z toho, že nemá co vydávat, když mu redaktoři nic nenapsali.

Nicméně nebuďte na tuto práci sami. Proto, aby to šlapalo, je potřeba alespoň vědomí, že z každého vydání vzlétne něco jedinečného, protože se na tom podílí skupina talentovaných lidí se srdceryvným zápalem vydobýt Corvinu Declaratio místo na nebesích, kam patří. Motivujte sebe, ale i ostatním tím, že se budete bavit v redakční diskuzi, na krbech či v kolejce. Je jedno o čem, ale probouzejte pravého redakčního ducha, kde jen to půjde.

Pro mě osobně je Corvinus Declaratio právě o té kouzelné spolupráci. To ona mě tak dlouho hnala dál a často jsem díky ní předčila sama sebe. A kdo to zažil, určitě mi dá za pravdu!

Hlavně nezapomínejte, že žádný učený z nebe nespadl. To, že hned nenapíšete článek hodný zkušeného redaktora, znamená jenom to, že stále máte kam růst, v čem se zlepšovat. Jen musíte mít vůli! Nebojte se zkusit to, protože v redakci vždycky bude někdo, kdo vám pomůže, ať už poprosíte o pomoc šéfredaktora, jeho zástupce, korektory či zkušenější redaktory. Vždycky se vám někdo bude věnovat, popostrčí vás, když to budete potřebovat, a pokud někdo uvidí, že děláte něco špatně, řekne vám to. A vy si to nevykládejte tak, že vás kritizuje, protože tomu tak není. Já to nazývám učením se. Každý potřebujeme někoho, kdo nás upozorní na to, co děláme špatně, jelikož jen tak si vezmeme ty chyby k srdci!

Učte se být lepšími, mějte vlastní cíl, kterého budete chtít dosáhnout. To vám pomůže držet tempo, které se vám mnohdy může zdát jako vražedně rychlé.
A víte co? Za ty roky redaktořiny v Corvinu, a vlastně i při studiu Šéfredaktorského minima u slečny Niane z Libelusie, jsem se naučila, že ona konstruktivní kritika nás posune mnohem dál než slova chvály. Protože chvála znamená, že se nám něco povedlo, že tu věc ovládáme, avšak kritika nám ukáže, že něco není v pořádku nebo tomu k dokonalosti ještě něco chybí. A tím si můžeme vytyčit jeden z cílů, a to odstranit onu chybu a ukázat, že na sobě pracujeme.

Ale pojďme dál, protože to jsem trochu odbočila!
Jak už jsem řekla, starejte se o Corvina s láskou, protože pokud to uděláte, několikanásobně vám to oplatí. Provoní váš den vůní inkoustu a mnohdy i horkou čokoládou, kakaem či kávou nebo sušenkami, a pokud se tam objeví slečna Eycková, tak i temnými!  Naše redakce je rozmanitost sama, která touží po tom, abyste se posadili do svého křesla a nechali plynout své myšlenky přes brk až na pergamen.

Nebojte se žít redaktorským životem, honit se za senzacemi, zpovídat zajímavé osobnosti hradu či jen tak popouštět uzdu fantazii, která zplodí něco zábavného, praštěného, úvahového či prostě pohádkově hororového. Nehrajeme si tu na to, že do polévky dáváme nudle a že vlasy jsou pokrývkou hlav. Kombinujte, nedržte se při zemi. Takový nejmenovaný člověk z hradu, který má na hlavě místo vlasů nudle je přece komická záležitost, ačkoliv dotyčný by z toho asi radostí neskákal. Ale chci tím říci, že ne vždy se všechno musí držet jenom reality.

Vezměte Sedmero, své kolegy z koleje a pečujte o něco tak kouzelného, jako je náš modrý krasavec. Ať má stále safírový kabát, který bude lákat nejednoho čtenáře k nahlédnutí!

**

Na konec jsem poprosila dva lidi, kteří mají k naší redakci velmi blízko, aby mi řekli, co pro ně Corvinus znamená. Protože jestli si nevezmete nic ze slov mých, určitě najdete mnohé u nich!

James Watfar: Především to není jen kolejní časopis. A když, tak na výsost výjimečný. Corvinus je, alespoň pro mě, tak nedílnou a neodmyslitelnou částí kolejního těla i duše jako Sedmero havranů nebo Rowena samotná. Je Havraspárem přepsaným v inkoustová slova, největší chloubou své koleje, nesmrtelným dílem moudrého Sedmera a nesmrtelných osobností Havraspáru, kteří mu vetkli tolik z modrých ctností, že je věčným bojem se sebou samým těšit se práci na něm a přitom nekazit dílo téměř posvátné. Je živoucí fantazií obou vzácných šéfredaktorek, které mu věnovaly léta péče, zástupy svých nejlepších múz, času a myšlenek. To všechno jej pro mě staví do modrého světla plátku, který si člověka zaváže nepovinnou, ale všudypřítomnou úctou, nadšením z každé věty a závislostí na vůni modrého inkoustu. Je kouzelný v tom nejpravdivějším slova smyslu, protože jeho atmosféra ničím jiným než kouzlem být nemůže. Být jeho součástí je pak jediná nekonečná procházka fantazií, cesta čas od času trnitá a nikdy ne jednoduchá, ale na každém kroku dech beroucí, Havraspársky moudrá a hravá. Corvinus Declaratio není ničím menším než skutečně vzácným pokladem, bohatstvím z největších nejen Havraspáru, ale i jednoho neustále inkoustem okouzleného redaktora.

*

Larrie Larstonová: Kde začít, když se řekne Corvinus Declaratio? *s jiskřícíma očima se pousměje* Periodikum tisíce safírových odlesků, písků času, ozvěn smíchu, pilného škrabopisu brků a nespočtu dalšího se nedá shrnout do pouhých slov. Corvinus musíte prožít. A poznat, co znamená právě pro vás. Pro mě je to především jedno – svoboda. Neznám svobodnější prostředí než Corvinovy stěny, skrze něž zaznívají desítky hlasů. Hlasů, které melodicky promlouvají, křičí, zpívají nebo tiše mudrcují, ale hlasů svých, osobitých a opravdových. Zní každý jasně, každý ve svém prostoru, ale zaposloucháte-li se, ucítíte jejich klíčové kouzlo – znějí pospolu. Corvinus Declaratio je poselství havrana, které prorůstá celou kolejí jako neviditelná nit, pojí k sobě nejen redaktory, ale i havraspárské jako takové, a často i řadu čtenářů, kteří věrně zachovávají časopisu svou přízeň. Jako tichý pozorovatel vždy zrcadlil každý počin modrého potomstva, zaznamenával vzpomínky černým na bílé, aby navždy zůstaly ostré, a obveseloval mysl a ducha všech, kteří se rádi navraceli k jeho i do jeho listů. Snoubil a snoubí havraspárskou vůli, tvorbu, smích a historii. Přítel z nejdražších, místo z nejmilejších, kouzlo z nejčarovnějších. Dějiště splněných přání, tepající ohnisko, z nějž vyvěrá život, který koluje prastarými zdi havraspárské věže. Místo inspirace, motivace, úložiště univerzálního havraspárského vědění. A když u půlnoční svíce zalistujete jeho stránkami, uslyšíte něco víc než pár kusů pergamenu – je to svobodný svist ptačích perutí. Stačí se jen nechat naplnit energií, která z něj sálá. A Corvina prostě a jednoduše prožít.

***

Na závěr už jenom řeknu: Tvořte, abyste mohli být na něco hrdí!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář